Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 123/2026-70
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 135 771,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 459,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 312,80 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru z částky 133 380,99 Kč za období od 1. 9. 2025 do 13. 4. 2026 ve výši 9 599,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 133 380,99 Kč za období od 2. 9. 2025 do 13. 4. 2026 ve výši 9 544,06 Kč, úroku z úvěru ve výši 11,50 % ročně z částky 133 380,99 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 133 380,99 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 4 364,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 459,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 312,80 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru z částky 133 380,99 Kč za období od 1. 9. 2025 do 13. 4. 2026 ve výši 9 599,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 133 380,99 Kč za období od 2. 9. 2025 do 13. 4. 2026 ve výši 9 544,06 Kč, úroku z úvěru ve výši 11,50 % ročně z částky 133 380,99 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 133 380,99 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 4 364,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 8. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 135 771,90 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 15. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 140 707 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 14,99 % ročně a poplatky podle platného ceníku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 127 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení, a proto žalobkyně využila svého práva a dne 31. 8. 2025 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný. Žalobkyně zároveň aktivně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra. Žalobkyně rovněž posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě svých automatizovaných modelů, které vycházejí z disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela z částky životního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobkyní zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru. Ke dni sepsání žaloby dluží žalovaný žalobkyni na jistině částku 133 380,99 Kč, na poplatcích částku 2 390,91 Kč a částku 9 599,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 11,50 % ročně počítaný z jistiny úvěru od 1. 9. 2025 do 13. 4. 2026, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 544,06 Kč (z jistiny od 2. 9. 2025 do 13. 4. 2026), smluvní úrok ve výši 11,50 % ročně z jistiny od 14. 4. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 14. 4. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění a dále byl vyzván i prostřednictvím zástupkyně žalobkyně. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Podáním ze dne 10. 7. 2026 žalobkyně svoji žalobu doplnila o informace, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný kontaktoval žalobkyni prostřednictvím call centra a uvedl, že má příjem ve výši 27 667 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u právnická osoba. Banka dále ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z informací z CBCB ověřila banka předchozí splátkovou morálku žalovaného. Z historie v interní evidenci klientů banka ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 14 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 18 767 Kč. Banka zároveň stanovila maximální částku příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: spotřební úvěr u právnická osoba se splátkou 4 270 Kč, revolvingový úvěr u právnická osoba s limitem 10 000 Kč (úvěr byl částečně doplacen, nový limit byl 9 000 Kč a orientační splátka činila 450 Kč, osobní úvěr mimo u právnická osoba se splátkou 969 Kč (úvěr byl zkonsolidován), úvěr pro fyzické osoby – hotovostní – PH u právnická osoba se splátkou 1 829 Kč (úvěr byl poskytnut dne 29. 12. 2023, v době dotazu nebyl zapsán do CCB, v rámci úvěrové žádosti byl zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 3 127 Kč, nové splátkové zatížení činilo celkem 7 847 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného mu zbylo 19 820 Kč na pokrytí životních nákladů. Z informací z CBB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl k 25. 12. 2023 celkem 3 existující kontrakty s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 739 Kč (spotřební úvěr u právnická osoba s úvěrovým limitem 300 000 Kč – splátka ve výši 4 270 Kč měsíčně, revolvingový úvěr u právnická osoba s úvěrovým limitem 50 000 Kč – splátka 1 500 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 50 000 Kč – splátka 969 Kč měsíčně). Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 46 247,90 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
5. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 15. 1. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splacený pravidelnými splátkami. Poskytnutý úvěr měl být použit na konsolidaci tří závazků žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 140 707 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 3 127 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. První splátka byla splatná dne 20. 2. 2024 a poslední splátka ve výši 916 Kč měla být splatná dne 20. 9. 2029. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,99 % ročně. Dále byly sjednány poplatky za vedení účtu a smluvní pokuty pro případ prodlení se zaplacením splátky.
6. Z ceníku žalobkyně účinného od 26. 1. 2024 soud zjistil, k hrazení jakých poplatků se žalovaný zavázal.
7. Z listiny s názvem „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný kontaktoval žalobkyni prostřednictvím call centra a uvedl, že má příjem ve výši 27 667 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u právnická osoba. Banka dále ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z informací z CBCB ověřila banka předchozí splátkovou morálku žalovaného. Z historie v interní evidenci klientů banka ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 14 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 18 767 Kč. Banka zároveň stanovila maximální částku příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: spotřební úvěr u právnická osoba se splátkou 4 270 Kč, revolvingový úvěr u právnická osoba s limitem 10 000 Kč (úvěr byl částečně doplacen, nový limit byl 9 000 Kč a orientační splátka činila 450 Kč, osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 969 Kč (úvěr byl zkonsolidován), úvěr pro fyzické osoby – hotovostní – PH u právnická osoba se splátkou 1 829 Kč (úvěr byl poskytnut dne 29. 12. 2023, v době dotazu nebyl zapsán do CCB, v rámci úvěrové žádosti byl zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 3 127 Kč, nové splátkové zatížení činilo celkem 7 847 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného mu zbylo 19 820 Kč na pokrytí životních nákladů. Z informací z CBB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl k 25. 12. 2023 celkem 3 existující kontrakty s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 739 Kč (spotřební úvěr u právnická osoba s úvěrovým limitem 300 000 Kč – splátka ve výši 4 270 Kč měsíčně, revolvingový úvěr u právnická osoba s úvěrovým limitem 50 000 Kč – splátka 1 500 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 50 000 Kč – splátka 969 Kč měsíčně).
8. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 140 707 Kč a jakým způsobem žalovaný předmětný úvěr čerpal a splácel.
9. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru přehled o finanční situaci žalovaného. Za měsíc říjen 2023 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 22 047,10 Kč, konečný zůstatek činil 7 006,67 Kč, celkem přišlo 29 000 Kč a odešlo 44 040,43 Kč. Jedinou příchozí platbou byla výplata ve výši 29 000 Kč. Žalovaný zaplatil nájem ve výši 14 690 Kč. Za měsíc listopad 2023 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 7 006,67 Kč, konečný zůstatek činil 5 530,94 Kč, celkem přišlo 82 839 Kč a odešlo 84 314,73 Kč. Z výpisu z účtu vyplývá, že z jiného svého účtu č. č. účtu si žalovaný na tento účet přeposlal celkem 50 500 Kč. Na účet mu dále přišla výplata ve výši 28 000 Kč. Žalovaný zaplatil nájem ve výši 14 690 Kč. Soud se tak domnívá, že žalovaný za tuto dobu čerpal další úvěry. Za měsíc prosinec 2023 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 5 530,94 Kč, konečný zůstatek činil 1 280,44 Kč, celkem přišlo 82 924,30 Kč a odešlo 87 174,80 Kč. Z výpisu z účtu vyplývá, že z jiného svého účtu č. č. účtu si žalovaný na tento účet přeposlal celkem 1 140 Kč, z účtu č. č. účtu pak 3 437 Kč a z účtu č. č. účtu pak dokonce 26 344 Kč, přičemž tato platba byla označena MSGUID: 31229006548969. Na účet mu dále přišla výplata ve výši 26 000 Kč. Žalovaný zaplatil nájem ve výši 14 690 Kč. Dále žalovaný provedl vklad hotovosti na účet ve výši 25 000 Kč. Soud má proto za to, že žalovaný za tuto dobu čerpal další úvěry.
10. Z výpisu z úvěrového účtu od 15. 1. 2024 do 31. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný z předmětného úvěru čerpal částku 140 707 Kč, zaplatil na něj celkem částku 29 866,95 Kč (z toho jistina 27 070,95 Kč a poplatky 2 796 Kč), aktuální částka po splatnosti činila 2 438,05 Kč a konečný zůstatek činil -133 935,85 Kč.
11. Z listiny s názvem „Podklady pro súdne konanie“ soud zjistil, že dlužná jistina činí 133 380,99 Kč a dlužné poplatky činí 2 390,91 Kč.
12. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 9 600 Kč, a to nejpozději do 31. 8. 2026 s tím, že pokud tuto částku neuhradí, dojde k zesplatnění celého úvěru, jehož výše ke dni 30. 7. 2025 činila 132 603 Kč.
13. Z výzvy ze dne 31. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne 31. 8. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 136 373 Kč s tím, že od 1. 9. 2025 tato částka každý den narůstá o řádný úrok i úrok z prodlení. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že výzva byla odeslána dne 4. 9. 2025.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2026 a z přiloženého poštovního podacího archu soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 14. 4. 2026 tuto výzvu zaslala žalovanému.
15. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.
16. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 1. 2024 čerpal od žalobkyně úvěr v celkové výši 140 707 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal v plné výši. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 3 127 Kč. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Úvěr měl být použit na konsolidaci dluhů, konkrétně na splátkový úvěr u právnická osoba, č. ú. č. účtu ve výši 78 525 Kč, na revolvingový úvěr u právnická osoba, č. ú. č. účtu ve výši 10 736 Kč a na splátkový úvěr u právnická osoba ve výši 51 466 Kč. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a věděla o tom, že žalovaný splácí na jiné úvěry částku 6 739 Kč měsíčně, přestože jí žalovaný tuto informaci v žádosti o poskytnutí úvěru zatajil, když tvrdil, že má výdaje ve výši 0 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného za tři měsíce před poskytnutím úvěru pak vyplývá, že žalovaný měl příjem pouze ze zaměstnání a ostatní příchozí platby na účet v řádech desetitisíců měsíčně pocházely z čerpání různých úvěrů. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 46 247,90 Kč. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 31. 8. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).
18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 140 707 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly závažné problémy v hospodaření žalovaného. Z těchto bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaný krátce před poskytnutím nyní projednávaného úvěru čerpal spotřebitelské úvěry u jiných společností v řádu desítek tisíc Kč. Ani pravidelný příjem, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr proto neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
26. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 46 247,90 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 94 459,10 Kč.
27. Ve zbývající části, tedy co do částky 41 312,80 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).
28. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 135 771,90 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo v souhrnu 30 573,82 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 94 459,10 Kč, naopak co do částky 41 312,80 Kč a co do příslušenství z žalované částky byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 13,57 % účelně vynaložených nákladů řízení (úspěch žalobkyně 56,78 % - úspěch žalovaného 43,22 % = 13,57 %). Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 789 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 bod 5. advokátního tarifu činí celkem 19 620 Kč za tři úkony právní služby po 6 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, a žaloba; za vyjádření stran zkoumání úvěruschopnosti soud náhradu nepřiznal, neboť informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měly být obsaženy již v žalobě a pokud žalobkyně tyto údaje sdělila až k výzvě soudu, nejde o účelně poskytnutý úkon právní služby), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí celkem 1 350 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 450 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 4 403,70 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 364,47 Kč (13,57 % z celkových nákladů ve výši 32 162,70 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
29. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.