Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 149/2026-34
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 286 172,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 213 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 72 926,40 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru z částky 282 130,40 Kč za období od 2. 10. 2025 do 11. 5. 2026 ve výši 17 380,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 282 130,40 Kč za období od 2. 10. 2025 do 11. 5. 2026 ve výši 19 196,52 Kč, úroku z úvěru ve výši 9,99 % ročně z částky 282 130,40 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 282 130,40 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 12 666,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 213 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 72 926,40 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru z částky 282 130,40 Kč za období od 2. 10. 2025 do 11. 5. 2026 ve výši 17 380,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 282 130,40 Kč za období od 2. 10. 2025 do 11. 5. 2026 ve výši 19 196,52 Kč, úroku z úvěru ve výši 9,99 % ročně z částky 282 130,40 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 282 130,40 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 12 666,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 7. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 286 172,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 5. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 9,99 % ročně a poplatky podle platného ceníku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 270 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení, a proto žalobkyně využila svého práva a dne 1. 10. 2025 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný. Žalobkyně zároveň aktivně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databázi Ministerstva vnitra. Žalobkyně rovněž posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě svých automatizovaných modelů, které vycházejí z disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela z částky životního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobkyní zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru. Ke dni sepsání žaloby dluží žalovaný žalobkyni na jistině 282 130,40 Kč, poplatky ve výši 4 042 Kč, částku 17 380,40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 9,99 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 2. 10. 2025 do 11. 5. 2026, částku 19 196,52 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 2. 10. 2025 do 11. 5. 2026 a dále smluvní úrok ve výši 9,99 % ročně počítaný z jistiny úvěru od 12. 5. 2026 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 11,50 % ročně z částky 282 130,40 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění a dále byl vyzván i prostřednictvím zástupkyně žalobkyně. Ani přes tyto výzvy však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Podáním ze dne 4. 8. 2026 žalobkyně svoji žalobu doplnila o informace, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný kontaktoval žalobkyni prostřednictvím call centra a uvedl, že má příjem ve výši 34 197 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Banka dále ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z informací z CBCB ověřila banka předchozí splátkovou morálku žalovaného. Z historie v interní evidenci klientů banka ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Pomocí dotazu do Centrální evidence exekucí banka ověřila, že žalovaný neměl v této evidenci vedenou žádnou pravomocnou exekuci. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 14 600 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 19 628 Kč. Banka zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 12,49 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 1 500 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 258 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 396 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 238 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), spotřební úvěr mimo právnická osoba se splátkou 2 538 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 2 633 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 255 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 466 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 4 270 Kč, nové splátkové zatížení činilo celkem 7 835 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného mu zbylo 29 927 Kč na pokrytí životních nákladů. Z informací z CBB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl k 27. 8. 2023 celkem 7 existujících kontraktů s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 784 Kč (osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 5 000 Kč – splátka ve výši 258 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 5 000 Kč – splátka ve výši 255 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 5 000 Kč – splátka ve výši 238 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 10 000 Kč – splátka ve výši 466 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 20 000 Kč – splátka ve výši 396 Kč měsíčně, spotřební úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 91 500 Kč – splátka ve výši 2 538 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 70 000 Kč – splátka ve výši 2 633 Kč měsíčně. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 86 754 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
5. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 5. 9. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splacený pravidelnými splátkami. Žalovaný měl poskytnutý úvěr použít na konsolidaci svých sedmi závazků. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 300 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 4 270 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. První splátka byla splatná dne 20. 10. 2023 a poslední splátka ve výši 3 173 Kč měla být splatná dne 20. 9. 2032. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99 % ročně. Dále byly sjednány poplatky za vedení účtu a smluvní pokuty pro případ prodlení se zaplacením splátky.
6. Z ceníku žalobkyně účinného od 1. 2. 2023 soud zjistil, k hrazení jakých poplatků se žalovaný zavázal.
7. Z listiny s názvem „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný kontaktoval žalobkyni prostřednictvím call centra a uvedl, že má příjem ve výši 34 197 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Banka dále ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z informací z CBCB ověřila banka předchozí splátkovou morálku žalovaného. Z historie v interní evidenci klientů banka ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Pomocí dotazu do Centrální evidence exekucí banka ověřila, že žalovaný neměl v této evidenci vedenou žádnou pravomocnou exekuci. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 14 600 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 19 628 Kč. Banka zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 12,49 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 1 500 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 258 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 396 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 238 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), spotřební úvěr mimo právnická osoba se splátkou 2 538 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 2 633 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 255 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo právnická osoba se splátkou 466 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 4 270 Kč, nové splátkové zatížení činilo celkem 7 835 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného mu zbylo 29 927 Kč na pokrytí životních nákladů. Z informací z CBB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl k 27. 8. 2023 celkem 7 existujících kontraktů s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 784 Kč (osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 5 000 Kč – splátka ve výši 258 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 5 000 Kč – splátka ve výši 255 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 5 000 Kč – splátka ve výši 238 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 10 000 Kč – splátka ve výši 466 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 20 000 Kč – splátka ve výši 396 Kč měsíčně, spotřební úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 91 500 Kč – splátka ve výši 2 538 Kč měsíčně, osobní úvěr mimo právnická osoba s úvěrovým limitem 70 000 Kč – splátka ve výši 2 633 Kč měsíčně.
8. Z potvrzení o výši příjmu ke dni 31. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, jako řidič a opravář, a to od 17. 9. 2013. Výše jeho hrubé mzdy z pracovní smlouvy činila 22 000 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců bez započtení cestovních náhrad činil 30 891 Kč, průměrná výše vyplacených cestovních náhrad za poslední tři měsíce činila 3 306 Kč. Dále bylo zjištěno, že ze mzdy žalovaného nejsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí a že mzda je vyplácena žalovanému na účet č. č. účtu.
9. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 140 707 Kč a jakým způsobem žalovaný předmětný úvěr čerpal a splácel.
10. Z listiny s názvem „Podklady pro súdne konanie“ soud zjistil, že dlužná jistina činí 282 130,40 Kč a dlužné poplatky činí 4 042 Kč.
11. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 431 Kč, a to nejpozději do 1. 10. 2025 s tím, že pokud tuto částku neuhradí, dojde k zesplatnění celého úvěru, jehož výše ke dni 30. 8. 2025 činila 280 673 Kč.
12. Z výzvy ze dne 1. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne 1. 10. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 286 173 Kč s tím, že od 2. 10. 2025 tato částka každý den narůstá o řádný úrok i úrok z prodlení. Z poštovního podacího archu pak vyplývá, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 10. 2025.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2026 a z přiloženého poštovního podacího archu soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 14. 5. 2026 tuto výzvu zaslala žalovanému.
14. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.
15. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 9. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr v celkové výši 300 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal v plné výši. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 4 270 Kč. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Úvěr měl být použit na konsolidaci dluhů, konkrétně na splátkový úvěr u právnická osoba (datum uzavření smlouvy 1. 9. 2022, částka určená ke splacení 3 393 Kč), na splátkový úvěr u právnická osoba (datum uzavření smlouvy 12. 3. 2023, částka určená ke splacení 3 393 Kč), na splátkový úvěr u právnická osoba (datum uzavření smlouvy 11. 2. 2023, částka určená ke splacení 8 532 Kč), na splátkový úvěr u právnická osoba (datum uzavření smlouvy 2. 9. 2021, částka určená ke splacení 70 804 Kč), na splátkový úvěr u právnická osoba (datum uzavření smlouvy 12. 10. 2022, částka určená ke splacení 3 544 Kč), na splátkový úvěr u právnická osoba (datum uzavření smlouvy 19. 4. 2023, částka určená ke splacení 68 930 Kč), a na splátkový úvěr u právnická osoba (datum uzavření smlouvy 30. 1. 2023, částka určená ke splacení 4 054 Kč). Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a věděla o tom, že žalovaný splácí na jiné úvěry částku 6 784 Kč měsíčně, přestože jí žalovaný tuto informaci v žádosti o poskytnutí úvěru zatajil, když tvrdil, že má splátky ve výši 1 500 Kč a jako výdaje uvedl 0 Kč. Žalobkyně neměla k dispozici ani výpisy z účtu žalovaného předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy a žalobkyně vůbec neprověřila výdaje žalovaného. Žalobkyně měla pouze doložený příjem žalovaného ze zaměstnání. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 86 754 Kč. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 1. 10. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 300 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici pouze doložené příjmy žalovaného. Pokud jde o výdajovou stránku, vycházela žalobkyně toliko z neověřených údajů sdělených žalovaným. Takový postup považuje soud za nedostatečný, neboť při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nelze vycházet toliko z neověřených informací poskytnutých spotřebitelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně vůbec nezkoumala ani osobní poměry žalovaného (neměla informace o tom, zda má vyživovací povinnosti, zda s někým žije ve společné domácnosti atd.). Žalovaný pouze tvrdil, že hradí nájemné ve výši 14 600 Kč měsíčně, ale ani tato informace nebyla nijak doložena, ostatními výdaji se žalobkyně rovněž nezabývala. Je tak možno konstatovat, že výdajová stránka hospodaření žalovaného zůstala zcela nedoložena. Pokud za takové situace žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč, porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
25. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 86 754 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 213 246 Kč.
26. Ve zbývající části, tedy co do částky 72 926,40 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).
27. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 286 172,40 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo v souhrnu 54 516,70 Kč (tj. celkem 340 689,10 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 213 246 Kč, naopak co do částky 72 926,40 Kč a co do příslušenství z žalované částky byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 25,19 % účelně vynaložených nákladů řízení (úspěch žalobkyně 62,59 % - úspěch žalovaného 37,41 % = 25,19 %). Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 309 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 bod 6. advokátního tarifu činí celkem 28 380 Kč za tři úkony právní služby po 9 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, a žaloba; za vyjádření stran zkoumání úvěruschopnosti soud náhradu nepřiznal, neboť informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měly být obsaženy již v žalobě a pokud žalobkyně tyto údaje sdělila až k výzvě soudu, nejde o účelně poskytnutý úkon právní služby), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí celkem 1 350 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 450 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 6 243,30 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 666,11 Kč (25,19 % z celkových nákladů ve výši 50 282,30 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.