Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 99/2026-41
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 586,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 335,67 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 586,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 335,67 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 40 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 335,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 586,67 Kč, dále úrok ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Uvedla, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 od společnosti právnická osoba (dále jen „původní věřitel“).
2. Původní věřitel uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku ve 21 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 1. 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, a proto požadovala zaplacení celé jistiny a příslušenství.
3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic.
4. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota, zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, výzvou k plnění ze dne 16. 1. 2026, podacími lístky.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota byla postoupena na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno.
6. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel postoupit pohledávku jiné osobě i bez souhlasu dlužníka. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve 21 měsíčních splátkách po 3 972 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 1. 2025.
8. Původní věřitel poskytoval úvěry v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitelka. Na posuzovaný vztah je proto třeba aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a případně z dalších zdrojů. Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývají-li z výsledku posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se při posouzení úvěruschopnosti vychází zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a ze způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
12. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a údajů uvedených v zákaznické kartě. Současně tvrdila, že byla provedena kontrola insolvenčního rejstříku.
13. Zákaznická karta obsahuje údaje o tom, že žalovaná měla být zaměstnána jako operátor, její vlastní příjem měl činit 7 871 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti měly činit 8 000 Kč měsíčně. Současně bylo uvedeno, že žalovaná nemá další úvěrové závazky ani vyživovací povinnosti.
14. Přestože žalobkyně tvrdila, že původní věřitel ověřoval údaje pracovní smlouvou a výplatními páskami, žádný z těchto dokladů soudu nepředložila.
15. Soud usnesením ze dne 13. 8. 2026 vyzval žalobkyni, aby konkrétně uvedla, z jakých informací poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti vycházel, jaké doklady měl k dispozici, jaké informace získal z databází a aby k tomu označila a předložila důkazy.
16. Následně soud usnesením ze dne 7. 9. 2026 výslovně vyzval žalobkyni k předložení pracovní smlouvy, výplatních lístků a dalších listin, které měly být žalovanou předloženy při sjednání úvěru, jakož i dalších podkladů, z nichž byla posuzována její úvěruschopnost.
17. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala pouze opakováním svých předchozích tvrzení. Uvedla, že kopie dokladů nemá k dispozici a že doklady byly pouze předloženy zástupci poskytovatele úvěru při sjednání smlouvy. Přes výslovnou výzvu soudu však nepředložila žádný konkrétní podklad, z něhož by bylo možné ověřit příjmy žalované, její výdaje, náklady na bydlení, případné jiné závazky ani způsob vyhodnocení těchto údajů.
18. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti nese žalobkyně jako osoba, která odvozuje svůj nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nestačí pouhé obecné tvrzení, že poskytovatel úvěru vycházel z předložených dokladů a dospěl k závěru o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
19. Je třeba, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní údaje měl poskytovatel úvěru k dispozici, jak je ověřil a jak je vyhodnotil. Bez těchto údajů nelze přezkoumat, zda poskytovatel splnil povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti stanovenou zákonem.
20. Žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu žalované, výplatní pásky, údaje o pravidelných výdajích, nájemní smlouvu ani výstupy z databází, o nichž tvrdila, že byly použity. Nepředložila ani žádný záznam o výsledku posouzení úvěruschopnosti.
21. Skutečnost, že žalovaná v zákaznické kartě a ve smlouvě potvrdila správnost poskytnutých údajů, sama o sobě neprokazuje, že poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti.
22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované.
23. Za této situace nelze uzavřít, že poskytovatel úvěru byl oprávněn dospět k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Neplatnost smlouvy však nezbavuje žalovanou povinnosti vrátit peněžní prostředky, které jí byly na jejím základě poskytnuty. Ze smlouvy i dalších listin bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 40 000 Kč.
25. Žalobkyně současně tvrdila, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Toto tvrzení vyplývá také z tabulky umoření a nebylo v řízení nijak zpochybněno.
26. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 40 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
27. Oproti tomu žalobkyni nenáleží smluvní úroky ani jiné náklady sjednané v neplatné smlouvě. Proto soud zamítl požadavek na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 335,67 Kč. Z téhož důvodu soud zamítl také požadavek na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 586,67 Kč. Žalobkyni nenáleží ani smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, neboť tento nárok je odvozen výlučně od neplatné smlouvy.
28. Žalobkyni nenáleží ani zákonný úrok z prodlení. V případě neplatnosti smlouvy je spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost vrátit jistinu se proto neřídí původně sjednanou splatností ani datem splatnosti jednotlivých splátek.
29. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, kdy nastala přiměřená doba k vrácení jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto nelze učinit závěr o tom, že se žalovaná dostala do prodlení, a žalobkyni tak nevzniklo právo na úrok z prodlení.
30. Soud proto žalobě vyhověl pouze v rozsahu poskytnuté a nevrácené jistiny 40 000 Kč a ve zbývající části ji zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 40 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 335,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 586,67 Kč, dále smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 24. 9. 2026, činila hodnota uplatněného nároku včetně příslušenství celkem 57 785,90 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 40 000 Kč, a byla tak úspěšná v rozsahu 69,22 %. Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 30,78 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně činí 38,44 %.
32. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 600 Kč podle položky 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích.
33. Dále žalobkyni vznikly náklady právního zastoupení advokátem. Odměna za zastupování činí 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Za každý úkon náleží odměna ve výši 700 Kč podle § 7 bodu 3 advokátního tarifu, celkem tedy 2 100 Kč.
34. K odměně náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 900 Kč.
35. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, proto náleží k odměně a náhradě hotových výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Z částky 3 000 Kč (2 100 Kč + 900 Kč) činí DPH 630 Kč.
36. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí 5 230 Kč (1 600 Kč + 2 100 Kč + 900 Kč + 630 Kč). Soud za účelné nepovažoval náklady spojené s následnými podáními žalobkyně učiněnými až na základě výzev soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, neboť povinnost tvrzení a důkazní povinnost měla být splněna již při podání žaloby.
37. Vzhledem k čistému procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 38,44 % jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 010 Kč (38,44 % z částky 5 230 Kč), které je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, ke Krajskému soudu v Praze, který bude o odvolání rozhodovat, a to písemně s odůvodněním ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).