Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 77/2026-44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Petrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši po částka splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 250 K s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 23,66 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši po , částka, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 250 K s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 23,66 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka (tj. úrok ve výši 8,05 % ročně z jistiny částka od datum do postoupení pohledávky dne datum), s kapitalizovaným úrokem ve výši částka (tj. úrok ve výši 23,66 % ročně z jistiny částka od datum do postoupení pohledávky dne datum), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 23,66 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce č. hodnota uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně (společnost Anonymizováno IČO, sídlem adresa – dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným (dále jen „smlouva“). Uvedenou smlouvou právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit s úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou 23,66 %, administrativní odměnou ve výši částka, za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Splatit žalovaná měla 58 pravidelnými týdenními splátkami ve výši po částka, když první splátka byla splatná dne datum a poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když zaplatila celkem částka, poslední platba byla učiněna dne datum. Pohledávka byla dne datum postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na výzvy žalobkyně k zaplacení nereagovala. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy se žalovanou dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru posoudil schopnost žalované splácet na základě informací od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly ověřeny dle dokladů od žalované (výplatní pásky, nájemní smlouva, pracovní smlouva). Žalovaná prohlásila, že věřiteli poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení její úvěruschopnosti. Dále byly poměry žalované zhodnoceny pomocí informačního systému právního předchůdce žalobkyně pomocí skóringového modelu vycházejícího ze statistických dat.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z jednání dne datum se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a nepřítomnosti právního zástupce, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Smlouvou o půjčce bylo prokázáno, že jejím podpisem dne datum, č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, právní předchůdce žalobkyně a žalovaná projevili souhlasnou vůli s tím, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku částka, když splnění uvedené povinnosti žalovaná svým podpisem v závěru smlouvy potvrdila. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit včetně „poplatku“ v celkové výši částka, který zahrnoval úroky kapitalizované částkou částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Bylo ujednáno, že dluh bude splacen v 58 pravidelných týdenních splátkách po částka počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy (tj. datum). Ze Smluvních podmínek bylo zjištěno, že úroková sazba činí 23,72 % p. a.
5. Podle karty zákazníka žalovaná o svých poměrech před uzavřením shora uvedené smlouvy uvedla, že bydlí v nájmu, nemá půjčky, úvěry u Anonymizováno ani jinde, má dítě narozené rodné přijmení 2012 (tj. v době uzavření smlouvy 3 roky), je na mateřské dovolené, v domácnosti a zapsaná na Úřadu práce, což dle formuláře nebylo ověřováno. Příjmy z domácnosti žalovaná uvedla, že mzda činí částka, další příjem činí částka, celkem částka, nájem/inkaso činí částka, výdaje domácnosti částka, splátky/půjčky/alimenty činí částka, výdaje na telefon činí částka, celkem částka; použitelný příjem tak činí částka. Dokumenty k ověření jsou označeny občanský průkaz, nájemní smlouva, SIPO, výměr státní podpory.
6. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou včetně příslušenství žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum (což bylo zjištěno z této smlouvy a str. 201 seznamu postoupených pohledávek). Oznámením ze dne datum bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky (jak bylo zjištěno z tohoto oznámení a podacího lístku).
7. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem datovaným datum vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ve lhůtě do datum s tím, že dlužná neuhrazená půjčka činí částka (což bylo zjištěno z Výzvy k plnění se základním skutkový a právním rozborem předcházející žalobě). Dne datum byla uvedená výzva podána k poštovní přepravě (jak bylo zjištěno z podacího lístku).
8. Dokazováním tak bylo prokázáno, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně podepsala smlouvu o půjčce, na základě které jí byla vyplacena částka částka v hotovosti. Při vyplnění karty zákazníka, podle které byl učiněn právním předchůdcem žalobkyně přijat závěr o schopnosti žalované částku dle smluvních podmínek splatit, však vyplývají údaje vzájemně rozporné, když je uvedeno, že žalovaná nemá půjčky, ale v jiné části uvádí, že splácí částka, z dokladů nevyplývá ověření dalšího příjmu ve výši částka. Pokud jde o výdaje na nájemní bydlení/SIPO v částce částka, s ohledem na výši této částky a způsob označení výdaje není zřejmé, zda jde o nájemné, či náklady spojené s užíváním bytu (hrazené prostřednictvím SIPO), a tedy co vlastně žalovaná měla doložit. Není tak zřejmé, zda náklady na bydlení byly ověřeny řádně a zda ve skutečnosti nebyly vyšší. Nikterak nebyla ověřována bezdlužnost žalované, existence insolvenčního řízení, vedené exekuce. Pokud disponibilní částka měsíčně má být částka, tak v případě odečtu neověřené příjmu částka se jedná o disponibilní částku částka měsíčně, tedy pouze o částka měsíčně více, než mají činit měsíční splátky. Nutno vyzdvihnout, že se jednalo o matku na rodičovské dovolené závislé na dávkách od státu.
9. Při ověřování splnění procesních podmínek pro vedení řízení soud ještě k současným poměrům žalované zjistil, že se žalovanou bylo vedeno insolvenční řízení, kdy nebylo splnění oddlužení, jak vyplývá z usnesení Anonymizováno ze dne datum, č.j. KSBR spisová značka-právnická osoba. Z odůvodnění uvedeného usnesení se podává, že usnesením ze dne datum (č.j. Anonymizováno spisová značka-právnická osoba) insolvenční soud rozhodl o úpadku žalované a povolil jeho řešení oddlužením, následně usnesením ze dne datum schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Žalovaná jako dlužnice splácela z daru, pobírala rodičovský příspěvek v nezabavitelné výši, poté byla evidována na úřadu práce a sankčně vyřazena, pečuje o děti nízkého věku. Následně hradila srážkami ze mzdy, které byly sníženy z důvodu pracovní neschopnosti a od března 2025 nehradila ničeho.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.
11. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum – tj. ke dni podpisu smlouvy - (dále jen „zák. o spotřebitelském úvěru“) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. V § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru je věřiteli uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr před vznikem závazku, případně před jeho jakoukoliv jeho změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Uvedenou povinnost musí věřitel splnit s odbornou péčí.
16. Vymezení pojmu odborné péče se v zákoně o spotřebitelském úvěru nenachází, lze je však nalézt například v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". K významovému obsahu uvedeného pojmu se vyjádřil též Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, dle kterého „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. K závěru v jádru spočívajícím v tom, že za posouzení smluvní stranou uvedených skutečností s odbornou péčí nelze považovat situaci, kdy se druhá smluvní strana spokojí pouze s informacemi od smluvního partnera a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje, dospěl též Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ; v daném případě se sice v porovnání se skutkovým dějem projednávané věci jednalo o případ skutkově odlišný, nicméně výklad pojmu „posouzení informace s odbornou péčí“ je dle názoru soudu aplikovatelný i na projednávanou věc.
17. Ze shora uvedeného je nutno dovozovat, že i přes skutečnost, že podle výslovného znění ustanovení § 9 odst. 1. z. o spotřebitelském úvěru zdrojem informací pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr může být i samotný spotřebitel a podle ustanovení § 9 odst. 3 z. o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", nelze za vyhovující požadavku postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí považovat situaci, kdy se věřitel spokojí pouze s informacemi od spotřebitele a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým, odporující si údaje o zdroji příjmů a tvrzení o existenci pracovněprávního vztahu apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
18. Samotné posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je pak nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení pravidelných výdajů z jeho příjmu zůstane dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné posoudit zejména poměr příjmů a výdajů spotřebitele, když analýza pouze jedné ze stran rozpočtu spotřebitele sama o sobě není dostačující. Současně je třeba zohlednit osobní poměry spotřebitele, zejména počet vyživovaných osob a počet osob ve společné domácnosti, případně jejich vzájemnou finanční závislost. V každém jednotlivém případě je nutno posuzovat učiněná zjištění individuálně, brát v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr, a zjištění posoudit ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
19. Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním podle shora citovaných a vyložených ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, a to co do částky částka.
20. Primární otázkou, jíž se soud v dané věci zabýval, bylo to, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem v postavení podnikatele) a žalovanou (v postavení spotřebitele; § 1810 občanského zákoníku ) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku , v terminologii zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru.
21. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila (a nenavrhla důkazy k prokázání toho), zda/že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládalo ustanovení § 9 zák. o spotřebitelském úvěru. I přes to, že tak neučinila, soud nemohl přehlédnout nejasnosti ohledně půjček či splátek žalované a nedoložení dalšího příjmu, též absenci ověření bonity z veřejně dostupných rejstříků. O neplnění povinnosti tvrdit a prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí (k čemuž byla žalobkyně povinna již na základě ustanovení § 101 odst. 1 a 120 odst. 1, 3 o.s.ř. , tedy nikoliv teprve na základě výzvy soudu) a následku v podobě pro ni nepříznivého rozhodnutí v případě nesplnění povinnosti tvrdit pro věc významné skutečnosti a tyto prokázat, soud nemohl žalobkyni poučit (§ 118a odst. 3 o.s.ř. ) s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Ve věci proto rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, kdy nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit na straně žalované její schopnost splácet úvěr s odbornou péčí, a tedy že úvěr byl poskytnut, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna jej splácet, byť se jednalo o nízké částky, které však v poměrech žalované velmi pravděpodobně mohly představovat částky přesahující její platební schopnost.
22. Z uvedených důvodů soud učinil závěr spočívající v tom, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou dne datum je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 občanského zákoníku ), když povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka - spotřebitele splácet úvěr, je zákonem uložena výslovně a za účelem ochrany spotřebitele. Uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru při nesplnění uvedené povinnosti tak v dané věci představuje jednání, které odporuje zákonu, a to tam, kde smysl a účel zákona splnění uvedené povinnosti vyžaduje, když je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem, neboť za nesplnění povinnosti, zakotvené na ochranu slabší smluvní strany, je legislativně výslovně upravena sankce v podobě neplatnosti smlouvy; jedná se tak o absolutní neplatnost právního jednání. Absolutní neplatnost právního jednání nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ). Na absolutně neplatné právní jednání se hledí jakoby nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
23. Pokud právní předchůdce žalobkyně na základě neplatné smlouvy ze dne datum poskytl žalované částku částka, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pokud již žalovaná částku částka uhradila, což bylo v řízení prokázáno, je povinna hradit žalobkyni již pouze částku částka.
24. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. Soud přitom stanovil, že žalovaná je povinna tuto částku uhradit ve splátkách po částka, kdy jde o lhůtu přiměřenou poměrům žalované, jak soud zjistil z informací o probíhajícím insolvenčním řízení (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
25. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nárok na zaplacení úroku a poplatků, který z neplatné smlouvy není dán. Soud nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení. K tomu soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 , bod 17. odůvodnění, publikované pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek k výkladu normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru (z. č. 257/2016 Sb. ), tedy k zákonu, který nahradil zákon č. zák. č. 145/2010 Sb. Závěry přijaté v uvedeném rozhodnutí soud pokládá (i s ohledem na účel ochrany spotřebitele v těchto typech sporů, aby nedocházelo k dalšímu zadlužování subjektů ve slabším postavení, což může do důsledků mít negativní vliv na fungování celé společnosti) za aplikovatelné i na posuzovanou věc. Ta sice podléhá právní úpravě starší, avšak důsledky porušení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou shodné jako důsledky porušení povinnosti stanovené v novější právní úpravě - § 86 z. č. 257/2016., o spotřebitelském úvěru (který upravuje náležitosti řádného posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a následek porušení takové povinnosti v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, což soud zkoumá z úřední povinnosti). Odlišný výklad (tedy nepoužitelnost shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu na právní věc řídící se starší právní úpravou, než na kterou je v onom rozhodnutí poukazováno) by soud pokládal za příčící se účelu existence ochranných zákonných ustanovení ve věcech spotřebitelských úvěrů.
26. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 , bod 17. odůvodnění, publikované pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k výkladu normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru (z. č. 257/2016 Sb. ) Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí judikoval, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Z citované právní věty tohoto judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobce, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit (rozhodnutím soudu), vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.
27. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku a zamítl žalobu ohledně zbývajících nároků, které nejsou dány (II. výrok).
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů o. s. ř. o. s. ř. Pro účely výpočtu nákladů řízení soud kalkuloval s předmětem řízení představovaným součtem žalované jistiny částka s požadovanými úroky a úroky z prodlení. I jen součet zamítnuté části jistiny a kapitalizovaných úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení, jež představují procesní úspěch žalované, převyšují úspěch žalobkyně, představovaný v I. výroku přiznanou částí jistiny, a tedy je zjevné, že žalovaná byla procesně úspěšnější. Ze spisu nevyplývá, že žalované vznikly nějaké náklady v řízení, proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (III. výrok).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Blansku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.