Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 89/2026-36
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 14 370 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 370 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v nároku na zaplacení:
- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 370 Kč od 16. 4. 2024 do 8. 6. 2025,
- úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 14 370 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 830,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 370 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 370 Kč od 16. 4. 2024 do 8. 6. 2025,- úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 14 370 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení,zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 830,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 25. 6. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 370 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba. (dále jen věřitel), na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2023 poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 14 370 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí pravidelnými splátkami spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný však dosud dlužnou částku nevrátil a věřitel dluh zesplatnil. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.
4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8 2023, čestného prohlášení klienta ze dne 29. 8. 2023, všeobecných obchodních podmínek věřitele formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 10. 2023, ze dne 10. 11. 2023, ze dne 17. 12. 2023, ze dne 10. 1. 2024 a ze dne 29. 8. 2023, přípisu na č.l. 18 spisu, Anonymizováno.pdf“, kopie občanského průkazu, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 včetně příloh, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 včetně příloh, oznámení o postoupení ze dne 2. 6. 2025 včetně podacího lístku a výzvy ze dne 2. 6. 2025 včetně podacího lístku, soud zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobce předložil soudu žalovaným fyzicky nepodepsanou smlouvu o úvěru ze dne 29. 8. 2023, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 14 370 Kč, které měl žalovaný splatit spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně a poplatky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 10 % jistiny plus veškeré úroky a penále, min 500 Kč. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím kliknutí na tlačítko „podpis“. Z potvrzení o provedení transakce a přípisu na č.l. 18 spisu vyplynulo, že věřitel zaslal dne 11. 10. 2023 na účet žalovaného částku 14 370 Kč, dne 10. 11. 2023 částku 14 370 Kč, dne 17. 12. 2023 částku 14 370 Kč, ze dne 10. 1. 2024 částku 14 37 Kč a dne 29. 8. 2023 částku 14 370 Kč. Dle smluv o postoupení pohledávek a příloh těchto smluv byla pohledávka za žalovaným postoupena přes společnost De Vries právnická osoba. až na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 6. 2025. V rámci tohoto přípisu i ve výzvě ze stejného dne žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek do tří dnů. Přípis byl podán k poštovní přepravě dne 2. 6. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.
6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím tlačítka na stránkách věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil a svou činností na smlouvu připojil svůj, byť prostý, elektronický podpis. Smlouva není žalovaným fyzicky podepsána a neprokazuje tak, že by smluvní vztah mezi účastníky vzniknul.
13. Nutnost blíže zkoumat prosté elektronické podpisy vyplývá již z jejich povahy – jakýchkoliv dat připojených ke smlouvě, které účastník používá k podpisu. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze sms nebo uvedení jména žalovaného s IP adresou na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód či jméno může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním). Z nařízení eIDAS rovněž vyplývá, že by i u prostého elektronického podpisu měl být zvolen způsob, který podepisující používá k podepisování – tedy dle výkladu soudu běžně se tímto způsobem podepisuje. Soud se nedomnívá, že kliknutí na tlačítko podepsat bez dalšího splňuje podmínku běžného používání tohoto způsobu žalovaným jako podpisu.
14. Kopie občanského průkazu, sms, inkaso, zaslání platby z účtu žalovaného, zřízený účět ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby, která smlouvu měla kliknutím na tlačítko stvrdit. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy
15. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté dosud neuhrazené jistiny ve výši 14 370 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána (akceptována) a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel poskytl žalovanému v období od 29. 8. 2023 do 10. 1. 2024 peněžní prostředky bez právního důvodu. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že mu peněžní prostředky byly poskytnuty na základě platného právního důvodu, žalovaný však zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal žádné rozhodné skutečnosti. Věřiteli tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 14 370 Kč. Pohledávka byla následně v souladu s ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněný ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 14 370 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce prokazatelně vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky výzvou ze dne 2. 6. 2025, podanou k poštovní přepravě dne 2. 6. 2025, se splatností do tří dnů. Žalovaný se tak ocitnul při užití ust. § 573 OZ v prodlení dne 9. 6. 2025. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
16. Soud zamítnul žalobu rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení a přiznaným úrokem z prodlení. Dokument „coll_acc_98458691.pdf“ soud nepovažoval dle svého obsahu a vzhledu za řádnou výzvu k plnění s prokazatelným doručením do sféry žalovaného ani jako prostého e-mailu, když tato výzva neobsahuje ani základní hlavičku e-mailové komunikace. E-mail pak sám o sobě svým technickým provedením není zaručený způsob komunikace a nelze tak e-mailovou zprávu považovat bez ničeho za doručenou do sféry žalovaného.
17. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro úroky ve výši rozporné s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 315 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 2 615 Kč. Žalobce byl úspěšný z 85 % (jistiny a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a žalovaný tak byl úspěšný z 15 % předmětu řízení. Žalobci tak náleží 70 % z 2 615 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 1 830,50 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Doplnění žaloby soud nepovažoval za účelný nákladů řízení, když žaloba měla být perfektní již při podání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.