Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 187/2026-21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 16 203,46 Kč s přísl.

takto:

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 953,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 517,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 695,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 %, z částky 6 500 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 500 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, VS: 1511018726.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 953,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 517,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 695,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 %, z částky 6 500 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 500 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, VS: 1511018726.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 203,46 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 27. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba., IČO IČO) žalovanému poskytl částku 7 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti po 52týdenních splátkách ve výši 267 Kč nevrátil. Vedle jistiny dluhu ve výši 7 000 Kč se žalovaný dále zavázal k zaplacení souhrnného poplatku z úvěru (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkasní poplatek) ve výši 6 857 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Žalovaný na dluh zaplatil pouze částku 750 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

2. Soud o věci rozhodl v souladu s bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil. Byl přitom upozorněn, že nevyjádří-li se, bude jeho souhlas s takovým postupem předpokládán.

3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené toliko žalobkyní, a to žádost o spotřebitelský úvěr, smlouvu o úvěru, smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku, předžalobní výzvu včetně podacího lístku, tabulku umoření. Na základě provedených důkazů pak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Žádostí o spotřebitelský úvěr má soud za prokázané, že žalovaný dne 27. 5. 2024 požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí peněžních prostředků. Uvedl o sobě v rámci žádosti, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti. Je zaměstnán jako dělník na dohodo o provedení práce s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 350 Kč. Další příjem domácnosti pak činí 30 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč, přičemž pravidelně splácí 1 500 Kč měsíčně.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba., IČO IČO) se žalovaným uzavřel dne 27. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Tyto se žalovaný zavázal vrátit včetně souhrnného poplatku za spotřebitelský úvěr ve výši 6 357 Kč. Celkovou částku ve výši 13 357 Kč byl žalovaný povinen zaplatit v 52 týdenních splátkách po 267 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž bude žalovaný v prodlení. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 252,43 %. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

7. Postupní smlouvu k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026, seznamu pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

8. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že o změněn v osobě věřitele byl žalovaný informován.

9. Dopisem ze dne 30. 3. 2026 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 14. 4. 2026.

10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil od uzavření smlouvy v souhrnu toliko 700 Kč.

11. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně ověřil ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 27. 5. 2024, kde žalovaný uvedl ke svému měsíčnímu příjmu částku 18 350 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč. Mzdu žalovaného měl právní předchůdce žalobkyně doloženou mzdovým výměrem a výplatními páskami.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo ( a násl. ). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žžalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

18. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných úvěrů vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva ze dne 27. 5. 2024 je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, souhrnný poplatek činí více jak 90 % ze zapůjčené částky, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, RPSN činila dle smlouvy o úvěru 252,43 % ( ; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle ) a pro rozpor s dobrými mravy ( ). I jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle . Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz a násl. ), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

19. Pro úplnost je třeba dodat, že pokud jde o posouzení platnosti/neplatnosti úvěrové smlouvy stran povinnosti dostatečně zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, tak i v tomto ohledu má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s řádnou péčí. Vycházela z tvrzení žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů. Příjmy byly sice ověřeny mzdovým výměrem a mzdovými páskami. V případě výdajů pak právní předchůdce uvažoval jenom s tvrzením žalovaného o jeho celkových měsíčních výdajích. Informace poskytnuté žalovaným si však z pohledu výdajové stránky neověřil (např. nájemní smlouvou, smlouvu na dodávku energií, smlouvou na telefon, internet apod.). Právní předchůdce se nezabýval ani tím, jaké má žalovaný náklady na dopravu, zdravotní stav, záliby a další výdaje, když tyto údaje vůbec nezjišťoval. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je tak nepřezkoumatelný. V daném případě tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle , o spotřebitelském úvěru, neboť nebyl dodržen postup upravený v téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

20. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovanému byly na základě úvěrové smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr vrátil částku 750 Kč. Soud proto žalobě co do částky 6 250 Kč (rozdíl mezi 7 000 Kč a 750 Kč) vyhověl (výrok II), ve zbývající části pak nárok žalobkyně na poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu, smluvní i zákonný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnul (výrok I.)

21. Při vypořádání bezdůvodného obohacení (vzájemně poskytnutých plnění) soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to k rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

22. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka (spotřebitele) s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se účastníci v předmětném řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde však o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobci přiznat úroky z prodlení.

24. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona jen právo na vrácení poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru, tj. částky 6 250 Kč.

25. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost nesplacené jistiny v tomto rozhodnutí ve lhůtě tří dnů (viz analogicky věta před středníkem ), neboť žalovaná netvrdila žádné skutečnosti (neposkytla žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu/jistiny), pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty či umožnění splácet jistinu/jistiny ve splátkách). Jedná se přitom o hmotněprávní lhůtu splatnosti ve smyslu výsledku aplikace zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle ).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

27. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.