Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 185/2025-108
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 57 470 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 13. 12. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 27 470 Kč, úroku z částky 50 000 Kč ve výši 87,51 % ročně od 23. 7. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 5 792 Kč, úroku ve výši 87, 51 % ročně z částky 40 910,07 Kč od 11. 9. 2024 do 15. 1. 2025 ve výši 12 037,06 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 40 910,07 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 217 440 Kč, a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 308 Kč od 23. 7. 2024 do 9. 8. 2024 ve výši 391,86 Kč, co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 308 Kč od 10. 8. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 584,64 Kč, co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 308 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 13. 12. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 27 470 Kč, úroku z částky 50 000 Kč ve výši 87,51 % ročně od 23. 7. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 5 792 Kč, úroku ve výši 87, 51 % ročně z částky 40 910,07 Kč od 11. 9. 2024 do 15. 1. 2025 ve výši 12 037,06 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 40 910,07 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 217 440 Kč, a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 308 Kč od 23. 7. 2024 do 9. 8. 2024 ve výši 391,86 Kč, co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 308 Kč od 10. 8. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 584,64 Kč, co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 308 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. číslo, na jejímž základě byl žalované téhož dne poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované, a to z dokladů o příjmech žalované, ověřením úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku a vyhodnocením dokladů a informací od žalované. K vyplacení úvěru došlo dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 87,51 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 775 Kč, splatnost prvé splátky byla stanovena k datum. Žalovaná uhradila na úvěr do zesplatnění částku 0 Kč a po zesplatnění, ke kterému došlo ke dni 21. 7. 2024 částku 2 x 10 000 Kč, konkrétně dne 9. 8. 2024 uhradila částku 10 000 Kč a dne 10. 9. 2024 uhradila rovněž 10 000 Kč, celkově tedy uhradila částku 20 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyni tak vzniklo v souladu s čl. číslo smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů až do případného zesplatnění úvěru, v daném případě žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 998 Kč, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s první a druhou splátkou. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 21. 7. 2024, o čemž byla žalovaná dopisem informována. Žalobkyně dále nárokovala v souladu s čl. číslo smlouvy částku 2 x 200 Kč jakožto náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením za 2 splátky s nimiž se žalovaná ocitla v prodlení, konkrétně prvé a druhé splátky. Žalobkyně dále nárokuje s odkazem na čl. číslo smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, neboť bylo dále ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni tuto pokutu. V čl. číslo smlouvy bylo rovněž ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně požadovala tedy zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 40 910,07 Kč (původně 60 910,07 Kč sestávající z částky 50 000 Kč, představující částku dlužné původní jistiny a částky 10 910,07 Kč, což představuje úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru; smluvní pokutu v částce 998 Kč (2 x 499 Kč), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty ve výši 15 162,14 Kč (0,1 % denně z částky 60 910,07 Kč od 23. 7. 2024 do 9. 8. 2024 v částce 1 096,38 Kč, dále 0,1 % denně z částky 50 910,07 Kč od 10. 8. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 1 629,12 Kč, dále 0, 1 % denně z částky 40 910,07 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, kdy ke dni vyhotovení činila tato částka smluvní pokutu ve výši 15 162,14 Kč, dále žalobkyně nárokovala smluvní úrok ve výši 87,51 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 7. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 5 792 Kč, dále totožný úrok z částky 40 910,07 Kč od 11. 9. 2024 do 15. 1. 2025 ve výši 12 037,06 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 40 910,07 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 217 440 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.
3. V rámci soudem nařízeného jednání byl z žalobkyní doložených listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně, neboť ověřila příjem žalované, jak plyne z doložených potvrzení o příchozích platbách, zejména od zaměstnavatele žalované právnická osoba, žalovaná uváděla příjem 21 000 Kč měsíčně, z příchozích plateb plyne příjem vyšší. Žalovaná uváděla uzavřený hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u tohoto zaměstnavatele. Náklady na bydlení žalovaná uvedla v částce 4 650 Kč, dále bylo počítáno s životním minimem ve výši 4 860 Kč. Volné zdroje byly ve výši 10 490 Kč. Z výpisu z registru NRKI a z výpisu z registru SOLUS bylo prokázáno, že tyto byly s negativními příznaky. Na základě toho žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponuje dostatečnými finančními prostředky a že bude možné jí úvěr poskytnout, když splátku stanovenou částkou 3 775 Kč mohla žalovaná splácet. Z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru č. číslo má soud za prokázané, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne datum. Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, splnění této povinnosti je zřejmé z dokladu o vyplacení úvěru z bankovního účtu žalobkyně na číslo účtu žalované, kdy toto číslo se shoduje s žalobkyní poskytnutým výpisem z účtu žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 3 775 Kč. Ze smlouvy o úvěru je dále zřejmé, že žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 181 200 Kč, mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 87,51 % ročně a RPSN činila 132,72 %. Ze smluvních ujednání soud zjistil, že v čl. číslo části písmeno smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále bylo zjištěno, že v čl. číslo části písmeno smlouvy byla pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V čl. číslo části písmeno smlouvy je sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení. V čl. číslo části písmeno smlouvy je zakotveno právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky o 65 dnů. V čl. číslo části písmeno smlouvy byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Uhrazení částky 20 000 Kč žalovanou nebylo sporné. Odeslání předžalobní výzvy je prokázáno z poštovním doručovatelem potvrzeného podacího archu ze dne 9. 12. 2024.
4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „OZ “), ovšem smlouvu vyhodnotil jako smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatnou. Ponížení úrokové sazby stran žalobkyně v tomto směru není rozhodné. Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Zabýval se také otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 OZ ve spojení s § 1802 OZ , tedy oddělit případnou neplatnou část ohledně úroku od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Po celkovém zhodnocení, které bude osvětleno níže, však dospěl k závěru, že tento postup není na místě, neboť jak již bylo uvedeno výše, uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně a je nutno přihlédnout rovněž k jejímu celému obsahu. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 87,51 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně necelých 10 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 87,51 % ročně, dosahuje tento mnohonásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 OZ absolutně neplatné. Skutečnost, že žalobkyně uváděla, že od 91. dne požaduje pouze úrok 12,75 % ročně vzhledem ke konstatované neplatnosti není rozhodná. Dále je třeba uvést, že podstatný přesah úrokové sazby může být sice v některých případech odůvodněn rizikovostí daného obchodu, k rizikovosti však žalobkyně nic netvrdila a dle názoru soudu ani z ničeho nevyplývá. Dále, nelze rovněž opomenout skutečnost, že ve smlouvě byla stanovena RSPN na 132,72 %. Ve smlouvě bylo ujednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalované s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalované má. V článku číslo. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou, přičemž je rovněž ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do ,,Nové jistiny úvěru“, celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na částku 217 440 Kč. Za situace, že pak smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Pro úplnost soud dodává, že ke shodnému právnímu názoru týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, kdy právě tato skutečnost vedla k posouzení smluv jako neplatných, dospěl v rozsudcích Krajský soud v Plzni, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, nebo ve věci s č. j. 25 Co 360/2020 -84, které se týkaly skutkově obdobných sporů a zdejší soud nemá důvod se od právních závěrů vyslovených Krajským soudem v Plzni odchylovat.
5. Vzhledem k závěru uvedenému shora, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ . Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi žalobkyní vyplacenou částkou a částkou uhrazenou stran žalované (50 000 – 20 000 Kč) a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne stanovené v předžalobní výzvě, kterou lze považovat ve spojení s dokladem o jejím odeslání za prokazatelné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud, při zohlednění data odeslání dne 9. 12. 2024 a ust. § 573 OZ za první den prodlení žalované považuje den 13. 12. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila částku 20 000 Kč, byla tato částka z žalobkyní poskytnuté částky 50 000 Kč odečtena a soud přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni nárok právě co do rozdílu těchto částek, tedy 30 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně ode dne 13. 12. 2024. Proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ , kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl s přihlédnutím k příslušenství pohledávky poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř totožný, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.