Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 240/2025-57
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Jméno advokáta A Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
zastoupený advokátem Jméno advokáta B
sídlem Adresa advokáta B
o určení, že žalobce je účastníkem řízení o pozůstalosti
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 637 261,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 637 261,45 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 88 604,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 637 261,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 637 261,45 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 88 604,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2025 ve znění změny žaloby ze dne 20. 10. 2025 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 637 261,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že je synem zůstavitele jméno FO, zemřelého dne 12. 12. 2024, a ve věci dědictví vedeného soudním komisařem tituly před jménem jméno FO, notářem v adresa, pod sp. zn. spisová značka byl jako syn zemřelého vyděděn. Vydědění provedl zůstavitel prohlášením o vydědění v závěti ze dne 11. 5. 2021 pořízené formou notářského zápisu sepsaného tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno. Touto závětí zůstavitel pro případ své smrti povolal za svého jediného dědice jméno FO. V prohlášení o vydědění uvedl zůstavitel důvod, že žalobce o něho „neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Tento syn se o mě vůbec nezajímá a neprojevuje o mě jakýkoliv zájem. Neozval se mi již 32 let“. Prohlásil, že ho zcela vylučuje z jeho dědického práva i práva na povinný díl z jeho pozůstalosti. Notářským zápisem sepsaným notářem tituly před jménem jméno FO, dne 2. 3. 2022 zůstavitel změnil závěť a k jedinému povolanému dědici jméno FO povolal další dědice jméno FO, narozenou 6. 4. 1962 a jméno FO, narozenou 16. 7. 2004, kterým pro případ své smrti zřídil služebnost bytu v bytovém domě čp. 111, 112 v obci adresa. Prohlášení o vydědění žalobce nechal nadále v plné míře a bez změny v platnosti. Žalobce sdělil soudnímu komisaři své stanovisko, že závěť a prohlášení o vydědění považuje za zrušenou v celém rozsahu. Přípisem ze dne 16. 4. 2025 soudní komisař žalobci sdělil, že pořízení zůstavitele jsou pravá a platná a se žalobcem dále nebude jednáno jako s účastníkem pozůstalostního řízení. Žalobce napadá platnost vydědění a tvrdí, že nejsou dány důvody vydědění. Jeho otec se o něho v mládí nestaral a po rozvodu rodičů o něho nejevil zájem. Opakovaně prohlásil, že žalobce nechce vidět a nemá zájem se s ním stýkat. Vydědění je tudíž neplatné a žalobci jako nepominutelnému dědici náleží právo na povinný díl ve výši jedné čtvrtiny čisté hodnoty pozůstalosti ve výši 2 549 845,88 Kč, tedy na 637 261,45 Kč proti jméno FO, jako jedinému dědici.
Žalovaný prostřednictvím své zákonné zástupkyně uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Naopak souhlasí s vyděděním žalobce podle dvou po sobě sepsaných závětí, neboť to bylo poslední přání zemřelého. Důvodem je nezájem a nenavštěvování žalobce. Svědectví uváděná žalobcem jsou nepravdivá a smyšlená. Žalobce nemá žádné důkazy (sms, e-maily), že tomu tak bylo. Se zemřelým se od roku 1991 nestýkal a ani do jeho smrti ho žádným způsobem nekontaktoval.
Ze spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. spisová značka soud zjistil, že zůstavitel jméno FO zemřel dne 12. 12. 2024. Z notářského zápisu tituly před jménem jméno FO, notáře, sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 11. 5. 2021 soud zjistil, že zůstavitel pořídil závěť a současně prohlášení o vydědění svého syna Jméno žalobce podle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Jako důvod vydědění uvedl, že syn o něj neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, vůbec se o něj nezajímá a neozval se mu již 32 let. Zůstavitel současně pro případ své smrti povolal jediným dědicem jméno FO.
Z notářského zápisu tituly před jménem jméno FO ze dne 2. 3. 2022 soud zjistil, že zůstavitel změnil svoji původní závěť tak, že vedle jméno FO povolal za dědice rovněž jméno FO, narozenou dne 6. 4. 1962, a jméno FO, narozenou dne 16. 7. 2004, kterým současně zřídil služebnost bytu k bytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno v bytovém domě č. p. Anonymizováno a Anonymizováno v obci a katastrálním území adresa. Současně výslovně uvedl, že prohlášení o vydědění Jméno žalobce obsažené v závěti ze dne 11. 5. 2021 ponechává v plném rozsahu a beze změn v platnosti.
Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne 9. 10. 2025, č. j. spisová značka, soud zjistil, že obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti činí 2 577 632,88 Kč, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti 28 587 Kč a čistá hodnota pozůstalosti 2 549 045,88 Kč. Tímto usnesením bylo rovněž potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli jedinému dědici jméno FO, narozenému dne Datum narození žalovaného. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 10. 2025.
Z výpovědi žalobce soud zjistil, že po rozvodu rodičů v roce 1990 svého otce pravidelně navštěvoval. Jeho otec si našel novou partnerku jméno FO, která se k otci nastěhovala. Při návštěvě žalobce v jejich domácnosti, kdy otec nebyl doma, mu však jméno FO sdělila, že jej otec nemá rád a že neví, proč za ním chodí. Dále mu vyprávěla o konci světa a o tom, že zachráněno bude pouze deset lidí. Žalobce uvedl, že z těchto sdělení dostal strach, odešel domů a vše oznámil matce, která se s ním následně dostavila k domu otce, kde na ni měla jméno FO z okna vulgárně pokřikovat a vyhrožovat jí. Po této události se žalobce začal návštěv otce obávat a přestal jej navštěvovat, přičemž matka ponechala další styk na jeho rozhodnutí. Dále uvedl, že se s otcem setkal přibližně v letech 1995 nebo 1996 na diskotéce, kde jej otec v přítomnosti jméno FO vyzval, aby s ním šel na alkoholický nápoj, což žalobce odmítl. Dále vypověděl, že si chtěl změnit příjmení na jméno FO po svém otčímovi, avšak z důvodu nesouhlasu otce tak mohl učinit až po dosažení zletilosti. Přibližně v letech 1997 až 1998 jej měla na diskotéce oslovit jméno FO s tvrzením, že mu otec stejně nikdy nedovolí změnu příjmení, přičemž žalobce jí ukázal občanský průkaz dokládající, že již příjmení jméno FO užívá. Žalobce dále uvedl, že v době, kdy již pracoval nebo vykonával brigády, potkal otce při cestě z nádraží, pozdravil jej slovy „Ahoj tati“, avšak otec na pozdrav nereagoval a na dotaz žalobcovy matky, zda syna nepozdraví, odpověděl, aby jej nechali na pokoji a nemluvili na něj. Současně uvedl, že se ve věku přibližně šestnácti až osmnácti let pokoušel otce opakovaně telefonicky kontaktovat, ten však hovory vždy ukončil. K poslednímu osobnímu kontaktu mělo dojít v letech 2013 až adresa, kde otce náhodně potkal a ten mu sdělil, aby mu dal pokoj. Podle jeho výpovědi otec neprojevoval zájem o další kontakt, nepřál mu k narozeninám, svátkům ani Vánocům a o jeho úmrtí se dozvěděl až poté, co mu byla doručena závěť od tituly před jménem jméno FO.
Z výpovědi svědkyně jméno FO, matky žalobce, soud zjistil, že žalobce je jejím synem a matku žalovaného zná z dřívější doby, neboť bydlela v sousední obci. Svědkyně uvedla, že po rozvodu, když bylo žalobci přibližně deset let, žalobce svého otce navštěvoval. Situace se však změnila poté, co si otec našel partnerku, později manželku, jméno FO. Podle svědkyně se žalobce z jedné návštěvy vrátil rozrušený a rozplakal se. Na její dotaz jí sdělil, že mu partnerka otce říkala, proč k otci jezdí, když jej otec stejně nemá rád, a dále mu vyprávěla o konci světa a o tom, že všichni zemřou. Svědkyně uvedla, že žalobce byl těmito výroky vystrašen. Svědkyně byla v té době těhotná, šla za jméno FO a vytkla jí, že takové věci dítěti říkat nemůže. jméno FO jí podle svědkyně začala vulgárně nadávat a vyhrožovala jí fyzickým napadením a že přijde o dítě. Svědkyně poté sdělila žalobci, že ponechává na něm, zda bude otce dále navštěvovat. Žalobce pak k otci již jezdit nechtěl. Otec se následně neozval, nezjišťoval důvody, proč syn přestal docházet, a nijak se o obnovení kontaktu nepokoušel. Svědkyně dále uvedla, že od té doby nebyl mezi žalobcem a jeho otcem prakticky žádný kontakt až do doby, kdy bylo žalobci přibližně sedmnáct nebo osmnáct let. Tehdy šla žalobci naproti k vlaku a kolem nich projížděl na jízdním kole zůstavitel. Žalobce jej pozdravil slovy „Ahoj tati“, načež zůstavitel zastavil, ohlédl se a odpověděl v tom smyslu, aby jej nechali na pokoji a neotravovali ho. Poté již v kontaktu nebyli. Svědkyně uvedla, že otec o žalobce neprojevoval žádný zájem a neozval se ani při příležitosti Vánoc, svátků či narozenin. Měl novou rodinu.
Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že žalobce vnímá jako svého syna a matku žalovaného osobně zná. K vztahu žalobce a zůstavitele uvedl, že se vzájemně nenavštěvovali a zůstavitel podle jeho názoru o žalobce nejevil zájem. Svědek uvedl, že v počáteční době po rozvodu rodičů žalobce svého otce navštěvoval, avšak po uzavření nového manželství ze strany zůstavitele již k otci chodit nechtěl. Žalobce se z návštěv vracel rozrušený a někdy i plakal, přičemž svědkovi nebylo známo, co mu bylo v domácnosti otce sdělováno. Svědek s panem jméno FO pracoval ve stejné společnosti a jednou se jej na vztah k žalobci dotazoval, avšak zůstavitel na to reagoval pouze odmítavě, mávl rukou a sdělil, že o tom nechce hovořit. Svědek uvedl, že měl informaci o tom, že pan jméno FO je v nemocnici, ale jeho zdravotní stav neznal, pouze věděl, že měl nějakou nehodu. jméno FO v nemocnici nenavštívil a informace o jeho zdravotním stavu ani o hospitalizaci s žalobcem neprobíral. Dále uvedl, že o úmrtí zůstavitele a konání pohřbu věděl z oznámení na pracovišti a pohřbu se zúčastnil, avšak žalobci o tom neřekl. Svědek žil v době úmrtí pana jméno FO na adrese adresa, zatímco žalobce žil již patnáct let žil ve adresa.
Z výpovědi svědkyně jméno FO mladší (nar. 2004) soud zjistil, že zákonná zástupkyně žalovaného jméno FO je její matkou, žalobce osobně nezná a nikdy se s ním nesetkala. Svědkyně uvedla, že pan jméno FO byl jejím dědečkem, s nímž měla velmi blízký vztah a od narození s ním trávila značné množství času. Dále uvedla, že jí bylo známo, že zůstavitel žil původně na Slovensku, následně se přestěhoval do České republiky, kde se seznámil s její babičkou. Od přibližně deseti let věděla, že zůstavitel měl syna, žalobce. Když se dědečka ptala, proč se s žalobcem nikdy nesetkala, sdělil jí, že žalobce si změnil příjmení a zůstavitele nekontaktoval. Svědkyně dále uvedla, že bydlela na adrese adresa ve společné domácnosti s panem jméno FO. Zůstavitel jí rovněž sdělil, že se žalobce po změně příjmení nechtěl hlásit k rodině jméno FO, ani k jeho nové manželce. Svědkyně dále vypověděla, že z rodinných rozhovorů a následně i od samotného zůstavitele věděla, že zůstavitel nesouhlasil se změnou příjmení žalobce, neboť šlo o jeho jediné dítě a přál si zachování příjmení jméno FO v rodové linii. Za dobu společného bydlení v Dohalicích žalobce nikdy neviděla. Když se zůstavitele dotazovala, proč jej jeho syn nenavštěvuje, měl jí opakovaně sdělit, že na něj nemá žádný kontakt a nemá možnost, jak jej sehnat. O tom, že děda byl dříve ženatý jako malá něco zaslechla, ale doma se o tom nebavilo. Dále uvedla, že jí děda párkrát řekl, že se snažil žalobce kontaktovat, avšak již si nepamatovala souvislosti, to jí bylo kolem 10 let. Svědkyně neví, kde bydlí matka žalobce, děda to asi věděl, ale jí to neřekl. Dále uvedla, že přibližně ve věku jedenácti až dvanácti let jí děda vyprávěl o setkání se žalobcem na diskotéce, při němž jej chtěl pozdravit, ale žalobce neměl zájem.
Z výpovědi svědkyně jméno FO starší (nar. 1962) soud zjistil, že žalobce je synem jejího bývalého manžela. Svědkyně uvedla, že žalobce poznala poté, co se jeho matka rozvedla s jejím manželem. Domnívá se, že matku žalobce zaskočilo, že si jméno FO našel novou partnerku, a že na to nebyl připraven ani žalobce a podle toho se choval. Uvedla, že se s jméno FO seznámila v červenci na Chlumu při výročí, následně spolu začali chodit a v srpnu odjeli na dovolenou na adresa, aby se seznámily jejich děti. Žalobce k nim zpočátku chodil, byl u nich asi 2x až 3x. Poslala ho tam máma když přišel, jeho otec nebyl doma a žalobce měl moldánky. Hloupé bylo, že jeho otec pracoval na směny do půlnoci, takže se míjeli. Při jedné návštěvě svědkyně žehlila, její dcera psala úkoly a společně si hráli na schovávanou. Žalobce u nich zůstal na večeři, spěchal domů a na cestu dostal koláče. Potom se dozvěděla, že se žalobce měl vrátit domů ubrečený a hladový a že již k nim chodit nebude. Uvedla, že se poté již převážně míjeli, jednou jej chtěla vzít na projížďku na kole, ale on nechtěl. Svědkyně dále vypověděla, že když byl pan jméno FO nemocný, v horečkách blouznil po synovi a říkal, že „i kdyby chcípnul, tak za ním potomek nepřijde“. Protože věděla, že žalobce chodí na diskotéky do místní sokolovny, šla za ním a sdělila mu, že je jeho otec nemocný, na což měl žalobce odpovědět, že ho to nezajímá. Dále uvedla, že žalobce měl svému otci říci, že si změní příjmení, protože nebude nosit „cikánské příjmení“. Vypověděla také, že pan jméno FO o synovi nic nevěděl, zda chodí do školy ani zda je ženatý, a že kdyby žil dalších třicet let, žalobce by se o něj podle jejího názoru stejně nezajímal. K otázce změny příjmení svědkyně uvedla, že pan jméno FO nesouhlasil se změnou příjmení žalobce do jeho osmnácti let. Uvedla, že syn byl do 18 let zvaný na narozeniny a otec mu 1x ročně na narozeniny přidal k výživnému 200 Kč. Svědkyně neví, jakým způsobem otec syna zval. Jednou přistihla pana jméno FO, jak kvůli němu brečel. Neví o tom, že by se pan jméno FO se synem setkal na diskotéce. Syn manželovi netelefonoval, mobily ještě nebyly. Na svátek ani na vánoce pan jméno FO synovi nic nedával. Když pana jméno FO postihla mrtvice, přivolala záchrannou službu její dcera. Svědkyně uvedla, že žalobce musel vědět, že s otcem není něco v pořádku, protože jim bylo sděleno, že důchod byl jednou nebo dvakrát vyplacen žalobci. Dále uvedla, že žalobce nebyl na pohřbu svého otce, přičemž parte bylo vyvěšeno v obchodě v Sadové. Pokud by se pan jméno FO se žalobcem setkal, svědkyni by to neřekl, protože by to začala rozebírat a pro něj to bylo tabu.
Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil, že v době, kdy se její matka seznámila se zůstavitelem panem jméno FO, bylo svědkyni sedm let a společně se následně přestěhovaly do domácnosti zůstavitele. Svědkyně si vzpomněla na jedno setkání se žalobcem, při kterém si společně hráli na schovávanou. Dále uvedla, že žalobce později nechtěl jejich domácnost navštěvovat a docházel pouze pro sladkosti či dárky. Současně uvedla, že si nevšimla ničeho, z čeho by usuzovala, že by žalobce byl při návštěvách u otce nešťastný nebo že by plakal. Podle zůstavitel o žalobci hovořil jako o svém potomkovi, nikoli jako o synovi, a opakovaně uváděl, že jej žalobce nekontaktuje ani nenavštěvuje. Svědkyně dále vypověděla, že zůstavitele citelně zasáhla změna příjmení žalobce, kterou vnímal jako osobní křivdu, neboť si přál zachování příjmení jméno FO v rodové linii. Od této doby podle svědkyně zůstavitel o žalobce přestal projevovat zájem a začal uvažovat o jeho vydědění. O případných telefonických kontaktech mezi žalobcem a zůstavitelem svědkyně neměla informace. Současně uvedla, že žalobce podle jejích poznatků neprojevoval zájem o zdravotní stav zůstavitele, zájem o něho projevil pouze otčím žalobce.
Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a zůstavitelem dlouhodobě neexistovaly běžné rodinné vztahy, a to již od věku cca 10 let žalobce, kdy se jeho rodiče rozvedli a jeho otec si našel novou partnerku. Žalobce jej od té doby navštívil pouze 2 - 3x a po jedné z návštěv, kdy byla doma pouze partnerka otce, se vrátil rozrušený a nechtěl tam dále chodit. Otec následně žalobce nijak nekontaktoval, pouze hradil výživné. Mezi žalobcem a zůstavitelem došlo od té doby pouze k několika náhodným setkáním. Při jednom z nich zůstavitel nechtěl žalobce ani pozdravit. Žalobce si po dosažení 18 let změnil příjmení. To se zůstavitele dotklo a začal uvažovat o vydědění žalobce, jak vyplývá z výpovědi svědkyně jméno FO. Z výpovědí žalobce i dalších slyšených svědků vyplývá, že žalobce přestal navštěvovat otce již v dětském věku v souvislosti s negativní zkušeností z návštěvy v domácnosti otce. Rovněž ze svědeckých výpovědí vyplývá, že zůstavitel následně nevyvinul odpovídající aktivitu k obnovení vzájemného vztahu. O absenci zájmu otce o syna svědčí například i to, že na Vánoce nedával otec nezletilému synovi dárky ani ho nekontaktoval (jak vypověděla manželka zůstavitele). I kdyby zůstavitel skutečně v horečkách blouznil po synovi, jak uvedla manželka zůstavitele ve své svědecké výpovědi, není toto projevením opravdového zájmu o syna, který by jako rodič projevovat měl. Výpovědi svědkyň jméno FO mladší a jméno FO vycházejí převážně ze sdělení zůstavitele, a nikoliv z jejich vlastního přímého vnímání a ani těmito výpověďmi nebylo prokázáno, že by zůstavitel o žalobce projevoval opravdový zájem. Nebylo zjištěno, že by zůstavitel měl zájem s tehdy ještě nezletilým žalobcem udržovat normální rodinný vztah. Nebylo rovněž zjištěno, že by narušení vzájemných vztahů způsobila změna příjmení žalobce, když vztahy fakticky byly přerušeny již řadu let před touto změnou, kterou žalobce učinil až po dosažení zletilosti. Skutečnost, že žalobce neudržoval se zůstavitelem pravidelný kontakt, nezajímal se o jeho zdravotní stav a nezúčastnil se jeho pohřbu tak měla původ v nezájmu otce o syna v dětství, kdy se jejich vztahy narušily a v budoucnu již nebyly obnoveny. Vzájemné odcizení vzniklo již v době nezletilosti žalobce, kdy zůstavitel nevyvinul odpovídající aktivitu k jeho překonání a nijak neusiloval o udržování vztahu s tehdy nezletilým synem. Nezájem žalobce o zůstavitele byl tedy důsledkem jejich vzájemného odcizení již v době nezletilosti žalobce, aniž by v řízení bylo prokázáno, že by tento stav zapříčinil žalobce.
Podle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku může zůstavitel nepominutelného dědice vydědit, neprojevuje-li o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl.
Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k výše uvedenému zákonnému ustanovení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a zůstavitelem neexistovaly běžné rodinné vztahy již od doby nezletilosti žalobce. Nezájem žalobce byl však vyvolán samotným postojem zůstavitele, který upřednostnil novou rodinu a o syna se přestal zajímat již v době, kdy mu bylo cca 10 - 11 let. Odpovědnost za vzniklý stav nelze proto přičítat žalobci. Zůstavitel jako rodič nesl vyšší míru odpovědnosti za vytváření a udržování vztahu se svým nezletilým dítětem a nebylo prokázáno, že by po přerušení kontaktu vyvinul adekvátní snahu o obnovení vztahu se žalobcem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. spisová značka). Důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že důvody pro vydědění nepominutelného dědice nastaly, nese v tomto řízení strana žalovaná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2024 sp. zn. spisová značka). V řízení žalovaný důkazní břemeno přes poučení soudu - (viz. usnesení ze dne 17. 2. 2026 č.j. spisová značka) - neunesl. Za této situace nelze uzavřít, že žalobce o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem ve smyslu § 1 646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku způsobem odůvodňujícím jeho vydědění. Prohlášení o vydědění obsažené v závěti zůstavitele je proto neplatné. Žalobce je nepominutelným dědicem ve smyslu § 1 643 občanského zákoníku a náleží mu povinný díl ve výši jedné čtvrtiny čisté hodnoty pozůstalosti. Protože čistá hodnota pozůstalosti činí 2 549 045,88 Kč, činí povinný díl žalobce 637 261,45 Kč. Jelikož žalovaný jako dědic tuto částku žalobci dobrovolně neposkytl, je žaloba důvodná a soud jí v plném rozsahu vyhověl. O úrocích z prodlení soud rozhodl podle § 1 970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo žalobce na zaplacení úroku z prodlení vzniklo ode dne následujícího po právní moci usnesení o potvrzení nabytí dědictví žalovanému, tj. od 10. 10. 2025.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 33 864 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 9 odstavec 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 10 860 Kč. Advokátovi náleží odměna v plné výši za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, 2x účast na jednání, písemný závěrečný návrh). Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. z částky 45 240 Kč. Celkem soud žalobci přiznal na nákladech řízení částku 88 604,40 Kč včetně zaplaceného soudního poplatku. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.
Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.