Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 2/2026-57
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 42 023,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 4. 1. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 12 023,60 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 879 Kč od 28. 8. 2025 do 3. 1. 2026 včetně a z částky 6 879 Kč od 4. 1. 2026 do zaplacení,
- s úrokem ve výši 73,37 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 9. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 8. 2025 dosáhne částky 112 147 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 959 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 4. 1. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 12 023,60 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 879 Kč od 28. 8. 2025 do 3. 1. 2026 včetně a z částky 6 879 Kč od 4. 1. 2026 do zaplacení,- s úrokem ve výši 73,37 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 9. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 8. 2025 dosáhne částky 112 147 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 959 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 42 023,60 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá blíže z výroku rozsudku. Uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti s ním uzavřela datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu vyplatila úvěr 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 947 Kč, splatných vždy k 22. dni v měsíci, počínaje měsícem červnem 2025. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky č. hodnota po dobu 65 dnů, což podle smlouvy vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru uplynutím této doby, tedy ke dni 26. 8. 2025, přičemž před zesplatněním žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky s poskytnutím lhůty minimálně 30 dnů k dodatečnému zaplacení. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru ani později nic nezaplatil. Žalovaná částka představuje novou jistinu úvěru 35 481,52 Kč (tvořenou součtem nevrácené původní jistiny úvěru 30 000 Kč a úroků přirostlých ke dni zesplatnění ve výši 5 481,52 Kč), smluvní pokutu 998 Kč za prodlení s úhradou jednotlivých splátek za trvání úvěrové smlouvy v délce 30 dnů (za každou ze splátek č. hodnota a 2 po 499 Kč), smluvní pokutu 5 144,60 Kč za prodlení s úhradou nové jistiny po zesplatnění (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 28. 8. 2025 do data vyhotovení žaloby 19. 1. 2026) a náhradu nákladů 400 Kč vzniklých v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek za trvání úvěrové smlouvy o délce 15 dnů (za každou ze splátek č. hodnota a 2 po 200 Kč).
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny ve výši 73,37 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 947 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (fotografie občanského průkazu žalovaného, návrh na uzavření smlouvy o úvěru z datum č. hodnota, dodatek č. hodnota, výpis z databáze žalobkyně ohledně elektronického uzavírání smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Dne 29. 5. 2025 žalobkyně žalovanému odeslala na jeho účet 30 000 Kč pod variabilním symbolem v podobě čísla návrhu smlouvy (doklad o vyplacení úvěru). V den uzavření smlouvy žalovaný vyplnil formulář žalobkyně – hodnocení klienta, kde uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 37 500 Kč a jedná se o příjem ze zaměstnání, jeho výdaje tvoří životní minimum 4 860 Kč, výživné na Anonymizováno děti 6 980 Kč, výdaje na bydlení 11 000 Kč, celkem tedy 22 840 Kč; dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, je svobodný, s nikým ve společné domácnosti nežije, má státní/obecní bydlení a středoškolské vzdělání; v části analýza schopnosti splácet není uvedeno nic dalšího (hodnocení klienta). Žalovaný poskytl žalobkyni dvě potvrzení právnická osoba., ze kterých vyplývá, že na jeho účet přišla platba 38 261 Kč dne 12. 2. 2025 a platba 36 832 Kč dne 12. 3. 2025. V registru SOLUS nebyly vedeny žádné závazky žalovaného po splatnosti, nicméně žalobkyně jej nepředložila soudu s detailním rozpisem žádaných, existujících a odmítnutých či odvolaných úvěrů. V registru NRKI procházel žalovaný s tím, že měl osm žádostí o úvěr s celkovou částkou ke splacení 1 098 112 Kč a s celkovým úvěrovým rámcem 34 000 Kč, bez dluhů po splatnosti (výpisy z těchto registrů). Dopisem z 29. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení zesplatněného dluhu ze smlouvy (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu).
4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
5. Žaloba je důvodná pouze částečně.
6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.
7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Z provedeného dokazování je evidentní, že žalobkyně sice před poskytnutím úvěru žalovanému jeho úvěruschopnost posuzovala, avšak jednak nedostatečně, jednak neodborně. V prvé řadě žalobkyně žádným způsobem neověřovala pravidelné běžné výdaje žalovaného, především pravidelné výdaje na bydlení a ostatní živobytí. Spokojila se s částkou životního minima vyplývající z právního předpisu, aniž by ověřovala reálné výdaje, stejně tak neověřila výdaje na bydlení. Provedla sice lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků, avšak jednak neúplně pouze v obecné rovině, přestože má přístup k jednotlivým úvěrovým případům, u nichž případně žalovaný figuruje, jednak zjištěné údaje – aktuální zadluženost dosahující přibližně 1 130 000 Kč – nijak nereflektovala. Přestože žalovaný byl majitelem účtu, výpisy z něj neměla žalobkyně k dispozici. Spokojila se pouze s dvěma potvrzeními banky o příchozí úhradě, zřejmě mzdě. Popsaná situace objektivně budí pochybnosti o poměrech žalovaného a o jeho schopnosti platit měsíčně 1 947 Kč po dobu následujících čtyř let. To vše navíc za situace, kdy žalovaný sám uváděl příjem 37 500 Kč, výdaje na bydlení 11 000 Kč a vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit a byla to právě žalobkyně, kdo měl po získání uvedených informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, ochránit jej před nezodpovědným zadlužením, případnou vlastní neznalostí a úvěr mu neposkytnout.
8. Soud tedy považuje smlouvu za absolutně neplatnou. Protože je smlouva od počátku neplatná, vznikla žalovanému pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 30 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud nic nezaplatil. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení jistiny je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti na prokazatelně odeslanou předžalobní výzvu k okamžité úhradě. Výzva byla podána na poště 29. 12. 2025, při běžné praxi musela být doručena do tří pracovních dnů, tedy do 2. 1. 2026, další den měl žalovaný plnit. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení a neúspěšná ohledně částky 18 234,46 Kč (části jistiny 5 481 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, smluvní pokuty 5 144,60 Kč, náhrady nákladů 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 36 879 Kč od 28. 8. 2025 do 3. 1. 2026 ve výši 1 498,90 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z částky 30 000 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 9. 2025 ve výši 1 447,30 Kč a kapitalizovaného úroku 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 9. 2025 do dne vyhlášení rozsudku 17. 8. 2026 ve výši 3 264,66 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 62 % uplatněného nároku a neúspěch co do 38 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 24 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 10 418 Kč a skládá se ze soudního poplatku 2 102 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 700 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za tyto úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, z odměny za jeden úkon právní služby (účast u jednání) ve výši 2 820 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky, z náhrady hotových výdajů za tento úkon ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, z náhrady cestovních výdajů 602,70 Kč za cestu osobním automobilem BMW G5L k jednání z adresa a zpět (75 km) se spotřebou nafty 4,8 l/100 km a její cenou 44,50 Kč/l podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., z náhrady za ztrátu času za uvedenou cestu 600 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 1 443,30 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. 38 % z částky 10 418 Kč činí 3 959 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru, úroku a žalované částky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.