Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
2B39690BFF1167D4C1258EAD00529995.html
HTML · 29.25 KB
No categories available
20 Cdo 619/2026
20 Cdo 619/2026-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném zpředsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny asoudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova č. 1326/5, proti povinnému A. B., zastoupenému JUDr. Petrem Suchomelem, advokátem se sídlem vPraze 1, Petrská č. 1131/2, pro 63769,97 Kč spříslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64EXE 4365/2011 , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 11 Co 363/2025 -187, takto:
Dovolání povinného se zamítá.
Odůvodnění:
K odvolání povinného
Městský soud v
Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením
ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 11 Co 363/2025 -187
, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. srpna 2025, č. j. 64
EXE
4365/2011-158, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 21.
srpna
2024 na zastavení exekuce. Soudy shodně dospěly k
závěru, že v
daném případě dosud neuplynula maximální možná doba bezvýsledné exekuce, neboť usnesení o nařízení exekuce sice nabylo právní moci dne 11.
srpna
2012, avšak lhůta 12 let ve smyslu §
55 odst. 11
zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a
o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), byla přerušována tzv. vyloučenými dobami ve smyslu § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu. V
projednávané věci se konkrétně jednalo o řízení o návrzích na zastavení exekuce, odklad exekuce a o procesním nástupnictví na straně oprávněné, v
důsledku čehož byl návrh na
zastavení exekuce z
důvodu bezvýslednosti podán předčasně.
Odvolací soud dále uvedl, že problematika zastavování tzv. marných exekucí je lex specialis ve vztahu k obecné úpravě, avšak nepředpokládá situaci, že by povinný podal sám návrh na zastavení exekuce pro splnění podmínek podle § 55 odst. 7 či 11 ex. řádu, asměřuje toliko k situacím, kdy soudní exekutor sám rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce uvedených ustanovení. Neobsahuje-li zvláštní úprava konkrétní pravidlo pro zastavení exekuce v případě návrhu povinného, je třeba aplikovat obecný předpis v duchu zásady lex specialis derogat legi generali. Pravomoc vydat zamítavé rozhodnutí tak náleží toliko soudu a nelze ji přenést na soudního exekutora, a to ani poukazem na § 52 odst. 2 ex. řádu.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolatel nesouhlasil se závěry napadeného usnesení, že vprůběhu exekučního řízení vyvstaly překážky, pro které by nebylo možno exekuci provést ve smyslu § 55 odst. 12 písm.b) ex. řádu. Jelikož usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 11. srpna 2012 a lhůta ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu uplynula dne 11. srpna 2024, má naopak za to, ženávrh na zastavení exekuce odeslal až po uplynutí maximální možné doby trvání exekuce, přičemž ode dne právní moci usnesení o nařízení exekuce nenastala žádná překážka, kvůli které by nebylo možné exekuci provést, jelikož zůstávaly v účinnosti všechny prostředky směřující k vymožení exekuce i po dobu běhu řízení o zastavení exekuce a o odkladu exekuce. Dovolatel má dále za to, že pokud zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu navrhne povinný, nelze takový návrh považovat za překážku běhu maximální lhůty k provedení exekuce, ale primárně o podnět ke splnění zákonné povinnosti soudního exekutora, který má o takovém návrhu povinnost rozhodnout. Navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že se exekuce zastavuje.
Oprávněná ve svém vyjádření kdovolání ve stručnosti odkázala na závěry napadeného usnesení a navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) dovolání projednal arozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl.II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb. ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, ke kterým skutečnostem uvedeným v § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu se vztahuje dovětek „během něhož nelze exekuci provést“. Dovolání není důvodné.
Podle § 55 odst. 7 ex. řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných povyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavení exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.
Podle § 55 odst. 11 ex. řádu je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li ooprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje odalší 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 až 10 avěta první použijí obdobně alhůta podle odstavce 7 avěty první se prodlouží odalší 3 roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené odobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 až 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani kčástečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí vnepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době kčástečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená vodstavci 7 větě první znovu odpočátku ode dne následujícího po dni, vněmž naposledy došlo kčástečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.
Podle § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu lhůta podle odstavců 7 a11 neběží po dobu, pokterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání nebo jiném podání účastníka řízení či trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024 , uzavřel, že novela ex. řádu provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 ex. řádu) akonkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 ex. řádu lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. ledna 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dovětkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí. Na závěrech plynoucích z citovaného usnesení Nejvyššího soudu zásadně nemění nic ani další novelizace provedené zákony č. 214/2022 Sb. , o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů a č. 255/2023 Sb. , kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Ustanovení § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu vymezuje řízení, která vedou ke stavení doby trvání bezvýsledné exekuce podle § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu, čili 6leté lhůty, prodloužené 9leté lhůty a celkové 12leté lhůty bezvýslednosti. Do uvedených lhůt senezapočítává doba, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání či jiném podání účastníka řízení nebo trval-li odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést. Nejvyšší soud má za to, že na základě jazykového výkladu se dovětek „během něhož nelze exekuci provést“ zřetelně vztahuje k době trvání odkladu exekuce části majetku, tudíž výše uvedené lhůty neběží podobu, kdy trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést. Nelzetak přisvědčit výkladu dovolatele, že je třeba zkoumat, zda např. během určitého řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo či nebylo možné provádět exekuci, jelikož dovětek „během něhož nelze exekuci provést“ se nevztahuje ke každé skutečnosti uvedené v § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu, ale toliko kodkladu exekuce části majetku. Ze znění § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu dále zřejmě vyplývá, že není podstatné, který účastník návrh podal či jakým způsobem bylo řízení skončeno. Zásadně je však třeba zkoumat délku uvedeného řízení, respektive to, po jakou dobu se běh rozhodné doby staví. Zde je třeba vycházet z toho, že řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na zastavení exekuce, odklad exekuce, námitka podjatosti, odvolání či jiné podání účastníka došlo soudnímu exekutorovi (případně soudu), akončí dnem, kdy rozhodnutí o něm nabylo právní moci.
V projednávané věci usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 11. srpna 2012. Povinný podal dne 7. května 2012 návrh na odklad exekuce, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto dne 3. ledna 2014. Ve věci dále probíhalo řízení o procesním nástupnictví na straně oprávněné, zahájené dne 15. dubna 2019 a pravomocně skončené dne17. července 2019, a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, zahájené dne 6. listopadu 2020 a pravomocně skončené dne 24. března 2021. Zatím poslední řízení onávrhu povinného na zastavení exekuce (podle § 55 odst. 11 ex. řádu) bylo zahájeno dne 21. srpna 2024 a dosud probíhá. Vzhledem k tomu, že oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, byla soudním exekutorem vyzvána ke složení zálohy na další vedení exekuce, což následně učinila.
Jestliže za daných okolností odvolací soud i soud prvního stupně přisvědčily povinnému v tom, že vzhledem ke dni nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce (tj. dne 11. srpna 2012) by lhůta 12 let ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu uplynula dne 11. srpna 2024, ale zároveň konstatovaly, že uvedená lhůta byla prodloužena vdůsledku řízení o návrzích na zastavení exekuce, na odklad exekuce a o procesním nástupnictví nastraně oprávněné, dospěly ke správnému závěru, že vprojednávané věci (prozatím) nedošlo k uplynutí maximální možné doby bezvýsledné exekuce ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu.
Další námitky dovolatele směřovaly do oblasti funkční příslušnosti k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce pro její bezvýslednost z důvodu uplynutí doby dvanácti let marného vedení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu, podá-li návrh sám povinný. K uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v usnesení ze dne 8. září 2026, sp. zn. 20 Cdo 1413/2026 , vyslovil závěr (od kterého není důvod se odchylovat), že soudní exekutor je vtakovém případě v první řadě povinen vyzvat další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda snávrhem na zastavení exekuce souhlasí. O návrhu je potom soudní exekutor oprávněn rozhodnout pouze v případě souhlasu všech účastníků se zastavením exekuce, a to tak, žeexekuci zastaví. V opačném případě (tj. zamítnutí návrhu) přísluší rozhodnutí o návrhu nazastavení exekuce exekučnímu soudu. Vtéto souvislosti tudíž nelze přisvědčit argumentaci dovolatele, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu, jdetoliko o podnět ke splnění zákonné povinnosti soudního exekutora, který je oprávněn a povinen o návrhu bez dalšího rozhodnout. Jelikož i v tomto případě se jedná o řádný návrh na zastavení exekuce, tak po dobu, po kterou probíhá řízení o uvedeném návrhu, nebudou běžet lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinného podle § 243d písm. a) o. s. ř. o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 11. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu