Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 881/2026

-346

USNESENÍ

A. L.

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A

. L.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 3. 2026, č. j. -249, byla obviněná uznána vinnou (společně s obviněným A

. F.

) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále bylo výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Táboře spočíval v podstatě v tom, že obviněná společně s

A. F.

dne 19. 6. 2025 po předchozí společné domluvě vylákali prostřednictvím mobilního telefonu M

. R. jeho jménem poškozenou P. A. do XY, XY

, na parkoviště před Café gril K

.

, a to v úmyslu ji zbít a získat zdarma drogy (obviněný A

. F.

) a její mobilní telefon (obviněná A

. L.

), kolem 23:15 hodin k poškozené přistoupili, obviněná ji fyzicky napadla třemi údery pěstí do obličeje, a když poškozená upadla na zem, obviněná ji kopla do obličeje, přičemž jí vulgárně nadávala a požadovala po ní její mobilní telefon zn. Samsung v hodnotě 1 000 Kč, který jí poškozená nevydala, ale v průběhu napadení jí spadl na zem, stejně jako papírová krabice obsahující finanční hotovost ve výši cca 500 Kč, občanský průkaz na jméno P

. A.

, 0,2-0,3 g pervitinu a 2 injekční stříkačky, poté mobilní telefon i krabici s obsahem výše uvedených věcí sebral obviněný A

. F.

, načež oba obvinění odešli. Uvedeným jednáním způsobili poškozené otřes mozku, povrchová poranění nosu a škodu odcizením v celkové výši nejméně 1 912 Kč.

3. Odvolání obviněné podané proti výroku o vině bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 6. 2026, č. j. -276, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

4. Obviněná podala proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Uvedla, že s obviněným A

. F.

se domluvila pouze na tom, že ji na místo činu doprovodí, byla rozhodnuta poškozenou fyzicky ztrestat. Popřela však, že by se domluvili na loupežném přepadení za účelem získání telefonu, peněz či drog. Nejednali jako spolupachatelé, ale postupovali zcela samostatně, nikoli podle předem připravené domluvy. Uvedené věci sebral obviněný, ona se o jejich odcizení dozvěděla až následně při cestě zpět do

XY

. V jejím případě mělo být aplikováno pravidlo

in dubio pro reo

, nebyl jí prokázán úmysl zmocnit se cizí věci, konkrétně mobilního telefonu. Poškozenou nežádala o předání telefonu, ale o jeho pouhé předložení a otevření za účelem přečtení zpráv, které si poškozená posílala s jejím tehdejším přítelem, přitom telefon měl zůstal v rukou poškozené. Obviněná rozvedla, proč u ní byl nalezen občanský průkaz poškozené, a vyjádřila se k odůvodnění odvolacího soudu stran hodnocení výpovědi její i obviněného A

. F.

a kamerového záznamu. V závěru poukázala na údajně nedůvodné neprovedení navrženého důkazu, konkrétně výslechu poškozené, která by potvrdila, že obviněná nechtěla její telefon dostat do svého držení, ale jen si přečíst obsah sms zpráv. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněné námitky nejsou důvodné, hodnocení důkazů i soudy učiněná skutková zjištění jsou bez vad, k porušení zásady

in dubio pro reo

ani ke zjevného rozporu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Za odpovídající zákonu označil i právní kvalifikaci jednání obviněné. S její námitkou, že nejednala v loupežném úmyslu, se státní zástupce neztotožnil. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

8. Obviněná nenamítla nic, co by naplňovalo první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání pouze vyjádřila nesouhlas s hodnocením některých provedených důkazů, zejména její výpovědi i výpovědi spoluobviněného A

. F. a

důkazu kamerovým záznamem. Snažila se prosadit vlastní verzi skutkového děje tvrzením, že soudy její prohlášení směrem k poškozené nesprávně interpretovaly, že ona po poškozené nepožadovala vydání jejího mobilního telefonu, ale chtěla jen to, aby jí poškozená ukázala obsah sms zpráv. Z kontextu jejích námitek se tak dá dovodit, že nesouhlasila s rozhodným skutkovým zjištěním soudů, že po poškozené požadovala její mobilní telefon. Nevytkla však, že by předmětné skutkové zjištění z provedených důkazů nevyplývalo při žádném rozumném způsobu jejich hodnocení, nýbrž žádala, aby konkrétní skutkové zjištění z některých provedených důkazů vůbec vyvozováno nebylo, a domáhala se toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Existenci uvedeného zjevného rozporu však nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněné. Není přitom smyslem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud přijal roli jakési třetí skutkové instance a znovu se zevrubně zaobíral interpretací a hodnocením důkazů a reagoval na všechny skutkové námitky dovolatele k postupu soudů při dokazování, hodnocení důkazů a ustálení skutkových zjištění. Podstatné je, že postup soudů nevykazuje prvky libovůle, že soudy při něm nevybočily z mezí daných ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a

jejich rozhodnutí jsou řádně odůvodněna.

9. Nad rámec uvedeného lze jen připomenout, že rozhodné skutkové zjištění soudů, že

obviněná po poškozené požadovala fyzické vydání jejího mobilního telefonu a nikoli pouze to, aby do něj mohla nahlédnout, má spolehlivou oporu především v obsahu zvukové stopy kamerového záznamu z místa činu, ale i ve výpovědi samotné obviněné z přípravného řízení, která byla v hlavním líčení v souladu s § 207 odst. 2 tr. ř. přečtena. Tyto důkazy jednoznačně vyloučily verzi skutkového děje předkládanou obviněnou, že chtěla do telefonu poškozené pouze nahlédnout, nikoli jí ho vzít z rukou, a naopak prokazovaly, že obviněná dala poškozené jasný pokyn telefon jí vydat.

10. Ve vztahu k druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná žádné námitky neuplatnila. Namítala dále, že nebylo vyhověno jejímu návrhu, aby

byla jako svědkyně opětovně vyslechnuta poškozená, což je sice námitka pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná, avšak zjevně neopodstatněná. Nejde

o opomenutý důkaz, neboť odvolací soud se tímto návrhem na doplnění dokazování dostatečně zabýval a odůvodnil, proč mu nebylo vyhověno. Vzhledem k tomu, že důkaz již jednou proveden byl a obviněná se tak domáhala pouze jeho jiného hodnocení, jednalo se o

důkaz nadbytečný a jeho neprovedení bylo důvodné.

11. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

12. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

13. Trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

14. Námitka dovolatelky, že její jednání popsané ve výroku o vině nenaplnilo znaky subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, tedy

že nejednala v úmyslu zmocnit se telefonu poškozené, je založena na odlišném skutkovém zjištění, konkrétně že nechtěla poškozené telefon vzít z rukou, ale jen do něj nahlédnout, aniž by ho odebrala z její fyzické dispozice. Takovou námitku lze s velkou dávkou benevolence podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou.

15. Na úvod lze zmínit, že dovolatelka se svými námitkami v podstatě domáhala odlišného právní

ho

posouzení jejího jednání, konkrétně jako trestného činu vydírání (poškozenou násilím nutila, aby něco trpěla), byť v dovolání uvedla (nesprávnou) domněnku, že má za to, že naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví. Nicméně

ve výroku o vině popsaný skutek evidentně naplňuje všechny znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, včetně subjektivní stránky. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že

obviněná fyzicky zaútočila na poškozenou a se slovy „chci tvůj telefon, dělej“, po

ní

požadovala jeho vydání. Svůj požadavek se snažila vynutit dalšími útoky proti fyzické integritě poškozené. Když poškozené telefon v průběhu napadení vypadl na zem, spoluobviněný A

. F.

jej spolu s dalšími věcmi vzal a společně odešli z místa činu. Úmysl obviněné zmocnit se telefonu poškozené byl zřejmý nejen z jejího verbálního projevu během útoku, ale i z jejího jednání před činem, kdy se domlouvali se spoluobviněným, že

poškozené vezmou drogy (pro obviněného) a telefon (pro obviněnou), i z jednání po činu, kdy se v autě cestou domů u obviněného A

. F.

ujišťovala, zda předmětný telefon má. Závěr soudů, že jejím záměrem bylo nejen poškozenou fyzicky napadnout, ale také telefon fyzicky odejmout z její dispozice (zmocnit se ho), je nepochybně správný. Shrnuto, obviněná jednala v úmyslu zmocnit se telefonu poškozené, znaky subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku byly naplněny. Uvedená námitka je proto zjevně neopodstatněná.

16. Rovněž námitka o nesplnění podmínek spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku byla postavena na částečně odlišné verzi skutkového děje. Obviněná tvrdila, že se domluvili pouze na tom, že A

. F.

bude obviněnou doprovázet na místo činu, kde chtěla poškozenou fyzicky napadnout, zatímco o tom, že by jí přitom měli vzít i telefon a drogy, případně jiné věci, spolu nemluvili. I když s určitou mírou tolerance lze tuto námitku podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., postrádá jakékoli opodstatnění.

17. Spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním spolupachatelů a k tomu směřující společný úmysl. Ve vztahu k jednání platí, že může nabýt podoby, v níž všichni spolupachatelé naplní všechny znaky skutkové podstaty, nebo každý spolupachatel naplní jen některé znaky, v souhrnu naplňující skutkovou podstatu, nebo jednání spolupachatelů tvoří články řetězu, jež ve svém celku (ve svém spojení) naplňují skutkovou podstatu a působí současně, anebo se o společné jednání spolupachatelů může jednat i v případě, že některý ze spolupachatelů sice nenaplní žádný ze

znaků skutkové podstaty trestného činu, avšak jeho zapojení v posuzovaném případě zjevně překročilo meze účastenství (srov. Ščerba, F. a kol. . Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, s. 409 až 411).

18. Jak vyplývá z popisu skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, oba obvinění se zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku dopustili společným jednáním. Nejprve obviněný A

. F. psal z telefonu M. R.

(bývalého druha obviněné) sms zprávy a vydával se za něj, aby poškozenou vylákali na odlehlé místo. Na

místo činu přijeli společně autem, které řídil svědek M

. S.

, a když se poškozená dostavila v nočních hodinách na smluvené místo, obviněná A

. L.

ji nejprve podle domluvy fyzicky napadla, u toho jí vulgárně nadávala a výslovně po ní požadovala její mobilní telefon. Když poškozená v průběhu napadení upustila telefon i další věci, které měla při sobě, obviněný A

. F.

je sebral a společně z místa činu odjeli autem.

19. Zároveň platí, že oba obvinění od počátku postupovali ve společném úmyslu. Rozhodně se nejednalo o situaci předestřenou v dovolání, že obviněná měla poškozenou pouze zbít, a že na tom, že by jí měli rovněž odcizit telefon a drogy, se nedomlouvali. Naopak

z výpovědi obviněného A

. F.

vyplynulo, že oba měli zájem o věci poškozené a

dohodli se na tom, že vzájemnou pomocí (vylákáním a napadením poškozené) se těchto věcí společně zmocní. Pro naplnění znaků spolupachatelství je potom nerozhodné, že věci na místě činu sebral pouze obviněný A

. F.

, jelikož tak učinil na základě jejich předchozí vzájemné domluvy. Lze tak učinit závěr, že zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku byl spáchán společným jednáním a se společným úmyslem dvou pachatelů, podmínky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku byly splněny.

20. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z této vázanosti uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod vyplývá, že pokud je v daném případě dovolání z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. zjevně neopodstatněné, platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Závěrem

22. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučen

í

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 10. 2026

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu