Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2583/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti potvrzení o vykázání Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, obvodního oddělení Frýdlant nad Ostravicí č. j. KRPT-222831-10/ČJ-2026-070215 ze dne 18. srpna 2026 a proti vyrozumění ve věci posouzení námitek proti vykázání Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, kanceláře ředitele územního odboru č. j. KRPT-222831-24/ČJ-2026-070215 ze dne 21. srpna 2026, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek a obvodního oddělení Frýdlant nad Ostravicí tohoto útvaru, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 31. 8. 2026 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným úkonům Policie ČR. Plyne z nich, že policejní orgán vykázal stěžovatele ze společného obydlí podle , o Policii České republiky. Stěžovatel s vykázáním nesouhlasil, podal tedy námitky podle tohoto zákona a nadřízený policejní orgán stěžovatele vyrozuměl, že vykázání je dále platné.

2. Stěžovatel v návrhu uvádí, že bylo porušeno několik jeho ústavně zaručených práv. Vykázání nebylo nijak odůvodněno. Ani skutkové okolnosti na místě neodpovídaly nutnosti vykázání. Doplnil ústavní stížnost o rozsudky civilních soudů ohledně vykázání z důvodu domácího násilí.

3. Než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti.

4. Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity vyplývající mimo jiné z , podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případech, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Uvedená zásada je vyjádřena v ustanovení , o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

5. Ochrana práv jednotlivců před zásahy ze strany Policie České republiky, pokud při nich policie nevystupuje jako orgán činný v trestním řízení, je zaručena prostředky správního soudnictví. Podle : "Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný." Podle je žalovaným v takovém případě "správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen ...". Důvodová zpráva k přímo počítá s tím, že bude pokrývat "širokou škálu tzv. faktických zásahů (typicky různých policejních přehmatů), kde veřejnost (ostatně i Ústavní soud) pociťují zákonnou mezeru veřejnoprávní ochrany." (viz usnesení ÚS

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2013 či

sp. zn.

ze dne 1. 7. 2014).

6. Z judikatury Nejvyššího správního soudu je pak zřejmé, že správní soudy skutečně takovouto soudní ochranu skrze tzv. zásahovou žalobu poskytují v řadě oblastí pokrytých zákonem o Policii (viz příklady ve výše citovaných usneseních Ústavního soudu). Konkrétně v případě vykázání podle § 44 zákona o

Policii je judikatura správních soudů četná a běžně takové zásahové žaloby krajské soudy i Nejvyšší správní soud projednávají (za všechny viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. -64 ze dne 5. 2. 2026 nebo č. j. -41 ze dne 12. 1. 2023; z judikatury krajských soudu viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. -46 ze dne 29. listopadu 2024 nebo rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -79 ze dne 9. 9. 2025).

7. Stěžovatel měl tedy nejprve vyčerpat možnosti obrany, které mu nabízí správní soudnictví a teprve poté se případně obrátit s ústavní stížností na Ústavní soud.

8. Soudce zpravodaj tudíž návrh odmítl pro nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2026

Martin Smolek v. r.

soudce zpravodaj