Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1858/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti E. A. K., zastoupeného JUDr. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2026 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. března 2026 č. j. -344, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 30. 7. 2002 č. j. -259 uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří let a trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. K odvolání Městský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") rozsudkem ze dne 1. 10. 2002 sp. zn. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Po vykonání části trestu byl stěžovatel podmíněně propuštěn a vyhoštěn.

2. Dne 13. 1. 2026 podal stěžovatel žádost o upuštění od zbytku trestu vyhoštění. Tuto žádost soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil poznatkem, že stěžovatel trest vyhoštění porušil, na území České republiky vstoupil a zdržoval se zde pod cizím jménem. Za to jej Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 3. 4. 2013 sp. zn. odsoudil pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákona, a uložil mu trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců ve věznici s ostrahou.

3. Napadeným usnesením stížnostní soud v neveřejném zasedání stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), namítá, že obecné soudy svým postupem porušily jeho práva zakotvená v d (dále jen "").

5. Stěžovatel uvádí, že napadená rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna a odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2021

sp. zn.

. Svého trestného činu lituje, od jeho spáchání však uplynulo již 25 let, které stěžovatel strávil v Bulharsku a ve Velké Británii, kde vedl spořádaný život, přerušený návštěvou České republiky v roce 2013. Stěžovatel má za to, že uvedl důvody, pro které žádá o možnost pobývat v České republice; navrhl k tomu i důkaz, který však soud neprovedl. Podle stěžovatele byla ochrana společnosti dosažena již výkonem jeho trestu odnětí svobody a dlouhodobým pobytem mimo území České republiky.

6. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Vlastní posouzení ústavní stížnosti

7. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud musí nejprve připomenout, že není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a ). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( ), nikoliv běžné zákonnosti, a proto neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Postup v soudním řízení výklad a aplikace jiných, než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů, které zkoumají a posuzují, jsou-li dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, což musí zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují znaky svévole či dokonce libovůle. K tomu v posuzované věci nedošlo.

9. Stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil rovněž žádost o upuštění od zbytku trestu a stížnost proti usnesení soudu prvního stupně. Z nich se podává, že jeho stručná podání pouze poukazují na dobu, která uplynula od rozhodnutí ve věci samé a vyjadřují jeho přesvědčení o vlastní nápravě. V žádosti uvádí, že zde má řadu známých a přátel, rád by přijel do České republiky a další trvání trestu nepovažuje za důvodné, neboť po celou dobu žije řádným životem, nedopouští se trestné činnosti a má za to, že se napravil. Teprve v důsledku zjištění soudu prvního stupně ve stížnosti připouští, že přicestoval do České republiky v roce 2013 a byl zde odsouzen "jen" za porušení zákazu pobytu.

10. Právě tento poznatek je stěžejní pro posouzení věci obecnými soudy - stěžovatel nevedl řádný život, neboť se dopustil dalšího trestného činu souvisejícího jak s trestem z původního rozhodnutí, tak i s požadavkem, o kterém nyní obecné soudy rozhodovaly. Soud prvního stupně při posuzování žádosti stěžovatele vyhodnotil zákonné důvody, za nichž je, i ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021

sp. zn.

, možné ponechat trest vyhoštění v platnosti i po uplynutí "přiměřené" doby. Stížnostní soud pak poukázal na jistou strohost důvodů, pro které stěžovatel požaduje upuštění od výkonu zbytku trestu a absenci dokladů, jimiž by své tvrzení o bezúhonnosti doložil.

11. Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn.

není případný, neboť tehdy nebylo napadené usnesení odůvodněno vůbec, na rozdíl od projednávané věci, kdy jak soud prvního stupně, tak i stížnostní soud srozumitelně vysvětlily, jaké důvody je vedly k vydání napadených usnesení. Obecné soudy řádně aplikovaly nález Ústavního soudu

sp. zn.

vztahující se k § 350h odst. 4 trestního řádu, který stanoví důvody pro upuštění od výkonu trestu vyhoštění. V souzené věci naopak přiléhavě poukázaly nato, že nedělá-li stěžovateli problémy porušovat pravidla platná na území České republiky, nelze uzavřít, že by vedl řádný život (srov. především bod 10 odůvodnění soudu prvního stupně a body 7 a 8 odůvodnění stížnostního soudu). Je úkolem obecných soudů, aby provedly výklad podústavního práva a řádně jej aplikovaly na konkrétní věc. To se v řízení v projednávané věci stalo a z něj vzešlá napadená usnesení jsou ústavně konformní.

12. Právo na soudní ochranu (y) představuje záruku, že věc bude posuzovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel. Nezaručuje však, že rozhodnutí budou odpovídat očekávání účastníka řízení, který podstatné věci bagatelizuje či zamlčí a svá tvrzení a návrhy dostatečně nepodloží důkazy. Ze stěžovatelem předložené žádosti ani ze stížnosti není patrné, že by navrhl nějaké důkazy či přikládal další argumentaci.

13. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil pouze svoji nespokojenost s napadenými usneseními, neuvedl však žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy v jeho věci porušily jeho základní práva. Obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

14. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu