Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 58/2025-94

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Teplicích rozhodl soudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 193 797,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 748 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 57 049,90 Kč

s kapitalizovaným úrokem ve výši 30 543,20 Kč,

s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 193 667,90 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení,

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 406,12 Kč,

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 193 797,90 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení,

se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 748 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 57 049,90 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 30 543,20 Kč,s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 193 667,90 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení,s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 406,12 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 193 797,90 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 4. 2025 ve znění doplnění ze dne 11. 6. 2025 a 28. 1. 2026 domáhala částky 193 797,90 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících ze Smlouvy o úvěru č. SUA23/004121 uzavřené se žalovaným dne 8. 8. 2023. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 339 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla specifikovaného ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách po 6 563 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 15,159535% ročně, splatnost poslední splátky byla určena na den 4. 8. 2030. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného jednak na základě informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech, které doložil potvrzením o příjmu, dále na základě informací zjištěných z externích registrů (SOLUS, NRKI). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto ke dni 19. 4. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 364 196,74 Kč. Do dne zesplatnění žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 26 252 Kč. Protože žalovaný dluh ani po výzvě neuhradil, byl vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Následně bylo vozidlo zajištěno a prostřednictvím společnosti právnická osoba dne 21. 5. 2024 zpeněženo. Prodejem byla získána částka 176 000 Kč, která byla započítána na nesplacenou jistinu (125 737,10 Kč) a na dlužné splátky (26 252 Kč). Žalobkyně se tak domáhá částky 193 667,90 Kč na jistině, částky 30 543,20 Kč na kapitalizovaných úrocích za dobu od 20. 4. 2024 do 16. 4. 2025, částky 26 406,12 Kč na úrocích z prodlení za dobu od 18. 5. 2024 do 16. 4. 2025 a dalších úroků a úroků z prodlení za dobu od 17. 4. 2025 dosud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti a skutkový stav.

Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 8. 2023 uzavřena Úvěrová smlouva č. SUA23/004121 VÁZANÝ SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 339 000 Kč na koupi motorového vozidla zn. jméno FO jméno FO (jméno FO VIN kód) s tím, že poskytnutá částka bude zaplacena na účet prodejce vozidla právnická osoba. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky splácet v 84 měsíčních splátkách po 6 563 Kč od 4. 9. 2023 do 4. 8. 2030. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 15,159535 % ročně, součástí smlouvy bylo ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva ve smyslu (viz smlouva ze dne 8. 8. 2023, splátkový kalendář ze dne 8. 8. 2023).

Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 7. 8. 2023 a z matričního listu klienta ze dne 8. 8. 2023 vyplývá, že žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů a bezdětný a byl zaměstnán s příjmem 30 000 Kč, dále je zde uveden příjem ostatních členů domácnosti 29 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 25 000 Kč, v databázích CEE, ISIR, SOLUS, MVCR nebyl žalovaný nalezen, v databázi NRKI byl nalezen.

Z Matričního listu klienta ze dne 8. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný byl zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činil 30 000 Kč, bydlel u rodičů, byl svobodný, ostatní příjmy domácnosti činily 29 000 Kč, měl pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, pravidelné splátky všech úvěrů domácnosti činily 13 000 Kč a ostatní pravidelné výdaje činily 2 000 Kč.

Z Potvrzení zaměstnavatele ze dne 8. 8. 2023 vyplývá, že výše průměrného čistého měsíčního výdělku žalovaného za poslední tři měsíce činila 32 526 Kč, žalovaný pracoval jako řidič dodávky pro společnost právnická osoba

Z výpočtu MLS klienta vyplývá, že žalobkyně počítala u žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti se splátkami úvěrů mimo HC ve výši 18 398 Kč s tím, že s připočtením splátky sjednávaného úvěru ve výši 6 563 Kč zbude žalovanému 2 695 Kč, při výpočtu MLS domácnosti pak příjmy celé domácnosti dosahovaly 61 526 Kč a předpokládané výdaje včetně splátky schvalovaného úvěru činily 65 024 Kč.

Z Úvěrové zprávy z NRKI mimo jiné vyplývá, že žalovaný v červnu 2023 splácel leasingový úvěr ve výši 228 658 Kč (zbývající dlužná částka 427 465 Kč) měsíčními splátkami po 3 995 Kč měsíčně, dále splácel úvěr v celkové výši 800 000 Kč (zbývající dlužná částka 1 125 581 Kč) měsíčními splátkami po 12 599 Kč, dále splácel kontokorentní úvěr ve výši 10 183 Kč a úvěr z kreditní karty ve výši 39 499 Kč.

Dopisem ze dne 3. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného v zaplacení celého úvěru ve výši 364 196,74 Kč z důvodu dlouhodobého nehrazení splátek.

Dopis byl žalovanému zaslán dne 6. 5. 2024 (viz poštovní podací arch).

Z kupní smlouvy č. hodnota ve spojení s protokolem o předání a převzetí předmětu smlouvy bylo zjištěno, že vozidlo jméno FO jméno FO jméno FO VIN kód bylo společností právnická osoba. prodáno jméno FO za kupní cenu 176 000 Kč dne 31. 5. 2024.

Z Faktury č. hodnota ze dne 3. 6. 2024 vyplývá, že žalobkyni byla společností právnická osoba vystavena faktura na částku 4 719 Kč jako provize za prodej vozidla k předmětné smlouvě.

Z oznámení o prodeji vozidla a výzvy k doplacení dluhu ze dne 21. 6. 2024 vyplývá, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru došlo k realizaci zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozidlu a toto bylo žalovanému odebráno a prodáno za 176 000 Kč bez DPH, při prodeji vozidla byl použit režim DPH ve výši 0 %. Náklady spojené s prodejem vozidla činily 4 719 Kč, náklady spojené s odběrem a uskladněním vozidla činily 752,16 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 199 820,39 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy.

Z Faktury č. SPV_FVDPOV24/00158 ze dne 21. 6. 2024 vyplývá, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na částku 752,16 Kč za dopojištění POV po ukončení smlouvy.

Z Faktury č. hodnota ze dne 15. 3. 2024 vyplývá, že žalobkyni byla společností Rasmussen & Lundquist Hollding a. s. vystavena faktura na částku 8 350 Kč za objednané služby.

Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. hodnota za období od 19. 4. 2024 do 16. 4. 2025 vyplývá, že žalobkyně dlužnou částku vyčíslila na 193 667,90 Kč.

Ze Saldokonta úvěrové smlouvy č. SUA23/004121 ke dni 3. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný celkem za dobu do 3. 5. 2024 uhradil 26 252 Kč (4 splátky po 6 563 Kč).

Dopisem ze dne 13. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 241 039,34 Kč před podáním žaloby do 20. 2. 2025 prostřednictvím advokáta žalobkyně, dopis byl podán na poště dne 14. 2. 2025 (viz předžalobní výzvu ze dne 13. 2. 2025 a poštovní podací arch ze dne 14. 2. 2025).

Z ostatních důkazů soud nic podstatného nezjistil.

4. Na základě hodnocení provedených důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 8. 8. 2023 uzavřena úvěrová smlouva na základě, které se žalobkyně zavázala za žalovaného zaplatit kupní cenu automobilu ve výši 339 000 Kč na účet společnost právnická osoba., žalovaný se zavázal úvěr splácet splácet v 84 měsíčních splátkách po 6 563 Kč od 4. 9. 2023 do 4. 8. 2030, ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 15,159535 % ročně, součástí smlouvy bylo ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva ve smyslu . Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto žalobkyně dne 3. 5. 2024 úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky ve výši 364 196,74 Kč. Žalobkyně rovněž přistoupila k prodeji vozidla, které bylo předmětem úvěru, vozidlo bylo prodáno za 176 000 Kč. V souvislosti s prodejem vozidla vznikly žalobkyni náklady ve výši 4 719 Kč. Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, přitom vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, z potvrzení žalovaného o jeho příjmu a z výpisu z úvěrového registru NRKI. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný v červnu 2023 splácel leasingový úvěr ve výši 228 658 Kč (zbývající dlužná částka 427 465 Kč) měsíčními splátkami po 3 995 Kč měsíčně, dále splácel úvěr v celkové výši 800 000 Kč (zbývající dlužná částka 1 125 581 Kč) měsíčními splátkami po 12 599 Kč, dále splácel kontokorentní úvěr ve výši 10 183 Kč a úvěr z kreditní karty ve výši 39 499 Kč. Z potvrzení o příjmu vyplývá, že průměrný výdělek žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy činil 32 526 Kč.

Žalovaný za dobu od uzavření smlouvy do zesplatnění uhradil celkem 26 252 Kč (uhradil 4 splátky).

5. Právně soud věc posoudil podle č. (dále jen o. z.), a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).

Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Právně soud věc posoudil podle citovaných zákonných ustanovení a rovněž podle judikatury dopadající na projednávanou věc.

Jak již vyplynulo ze závěru o skutkovém stavu věci, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně za žalovaného zaplatila kupní cenu vozidla ve výši 339 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto kupní cenu splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Soud se v první řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet, a to v souladu se závěrem Nejvyššího soudu ČR vyplývajícího z rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. spisová značka, podle něhož „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. spisová značka, i Nejvyšší správní soud.“ Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené - dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, navíc povinnost soudu zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, pak vyplývá mimo jiné i z nálezu Ústavního soudu ČR , podle něhož by v opačném případě mohlo dojít k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a označila k prokázání tohoto tvrzení listinné důkazy. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 7. 8. 2023 a z matričního listu klienta ze dne 8. 8. 2023 vyplývá, že žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z toho, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů a bezdětný a byl zaměstnán s příjmem 30 000 Kč, dále je zde uveden příjem ostatních členů domácnosti 29 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 25 000 Kč, v databázích CEE, ISIR, SOLUS, MVCR nebyl žalovaný nalezen, v databázi NRKI byl nalezen. Žalobkyně ověřila pouze údaj o výši příjmů žalovaného, ostatní údaje ohledně druhu bydlení či příjmů domácnosti nijak neověřovala. Pokud jde o výdaje, zde se údaje uvedené v předložených dokumentech rozcházejí – v Matričního listu klienta ze dne 8. 8. 2023 je uvedeno, že žalovaný měl pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, pravidelné splátky všech úvěrů domácnosti činily 13 000 Kč a ostatní pravidelné výdaje činily 2 000 Kč, z výpočtu MLS klienta pak vyplývá, že žalobkyně počítala u žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti se splátkami úvěrů mimo HC ve výši 18 398 Kč s tím, že s připočtením splátky sjednávaného úvěru ve výši 6 563 Kč zbude žalovanému 2 695 Kč, při výpočtu MLS domácnosti pak příjmy celé domácnosti dosahovaly 61 526 Kč a předpokládané výdaje včetně splátky schvalovaného úvěru činily 65 024 Kč, tedy převyšovaly příjmy. Z Úvěrové zprávy z NRKI mimo jiné vyplývá, že žalovaný v červnu 2023 splácel leasingový úvěr ve výši 228 658 Kč (zbývající dlužná částka 427 465 Kč) měsíčními splátkami po 3 995 Kč měsíčně, dále splácel úvěr v celkové výši 800 000 Kč (zbývající dlužná částka 1 125 581 Kč) měsíčními splátkami po 12 599 Kč, dále splácel kontokorentní úvěr ve výši 10 183 Kč a úvěr z kreditní karty ve výši 39 499 Kč. Již jen ze skutečnosti, že v době žádosti o úvěr žalovaný dlužil přes milion a půl korun na základě dalších úvěrových smluv, průběžně čerpal kontokorentní úvěr a úvěr z kreditní karty, je zřejmé, že nebyl schopen další úvěr splácet. Za této situace měla žalobkyně pečlivě prověřit celkovou situaci žalovaného, zejména ověřit další příjmy a výdaje členů domácnosti žalovaného, což však neučinila. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného náležitě ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však umožňuje právní posouzení podle a násl. č. , (bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na částku 136 748 Kč, když poskytla žalovanému bez právního důvodu 339 000 Kč, od této částky je třeba odečíst částku 26 252 Kč, kterou žalovaný na „splátkách úvěru“ zaplatil a dále částku 176 000 Kč, kterou žalobkyně získala prodejem vozidla (pokud jde náklady spojené s prodejem vozidla, tyto nelze přičítat k tíži žalovaného, neboť bylo na žalobkyni, zda si vozidlo ponechá či ho prodá). Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

V souladu s ust. § 1970 o. z. soud žalobkyni právo na úrok z prodlení z přiznané částky nepřiznal, když z uvedeného ustanovení vyplývá, že právo požadovat úroky z prodlení má věřitel pouze, pokud splnil své smluvní a zákonné povinnosti. V daném případě však žalobkyně nesplnila řádně své zákonné povinnosti, konkrétně s odbornou péčí zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet.

O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku dle , neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Žalobkyně celkem požadovala (i se zohledněním úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 18. 2. 2025) 298 973,40 Kč, avšak bylo jí přiznáno 136 748 Kč, což je 45,74 %. Žalovaný by tak měl právo na náhradu 8,52 % nákladů řízení, které mu však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.