Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 133/2026-53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úroky z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci samé. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to bezhotovostně na jeho bankovní účet č. č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka do datum. Dle smlouvy o zápůjčce je doba trvání zápůjčky 30 dnů s tím, že roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 740 %. Z údajů o provedených platbách bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce dne datum částku částka. Ve smlouvě o zápůjčce byla dále sjednána povinnost žalovaného pro případ prodlení s plněním závazků ze smlouvy uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně s tím, že za zaslanou písemnou (listinnou) upomínku je žalobkyně oprávněna požadovat částka. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky (dopisy ze dne datum, datum, datum, datum a datum). Dne datum pak adresovala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne datum).
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.
9. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků (poplatku), přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum, ve kterém tento soud dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., neboť smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
10. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestavy 1144 a 1193, soud zjistil, že v dubnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila 14,67 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů („RPSN“) spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 5,99 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byl při splatnosti ve 30 dnech za poskytnutí částky částka sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši částka, který je svou povahou skrytým úrokem v sazbě cca 312 % ročně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 740 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, přičemž takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních zápůjček. V intencích výše uvedené judikatury pak dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů (zápůjček) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr (zápůjčku). Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek.
12. Pro úplnost soud podotýká, že by smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou také podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele zápůjčky posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, ani že by porovnávala příjmy a výdaje žalovaného, či způsob plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně v žalobě pouze konstatovala, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného došlo na základě vyžádaných informací o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, ověřených z dokumentů předložených žalovaným, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žádné důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti však nepředložila a nenavrhovala. Z výpisů z účtu žalovaného za období od ledna do dubna 2025 navíc soud zjistil, že žalovaný v tomto období čerpal (vyjma nynější zápůjčky) další úvěry (CreditPortal, LeaderFin, právnická osoba), přičemž zůstatek na účtu žalovaného byl v deficitu a žalovaný tak neměl vytvořenou žádnou finanční rezervu. Soud má proto za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena dostatečně tak, aby mohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku podle § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Ze shora uvedených důvodů tak soud uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
15. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka, neboť žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Podle Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše Položky 1, tedy do výše částka (žalobkyně však dosud uhradila pouze částka). Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. č. účtu, VS var. symbol.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši částka a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.