Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
57 C 52/2026-23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně/15, 110 00 Praha
zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou
sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 15 930 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 12 % od 9. 4. 2025 do zaplacení a částky 1 930 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 251 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno Zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 12 % od 9. 4. 2025 do zaplacení a částky 1 930 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 251 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno Zástupce, .
1. Žalobou ze dne 27.2.2026 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 15 930 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.cz, na které si žalovaná vybrala podle své volby dostupné parametry, jako je výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti ve dnech. Následně vyplnila registrační formulář svými osobními údaji, uvedla heslo ke svému uživatelskému profilu a odsouhlasila smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formuláře. Registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Dále byla povinna poskytnout žalobkyni kopii svého občanského průkazu a zavázala se zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu – ověřovací platbu. Jako variabilní symbol bylo dohodnuto rodné číslo žalované. K ověření příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalovaná byla žalobkyní lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Po posouzení nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Smlouva byla podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního kódu, který byl zaslán na telefonní číslo tel. číslo žalovanou. Kód Anonymizováno žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Výše uvedenými kroky uzavřela se žalobkyní dne 4.12.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Téhož dne došlo k převodu úvěru na bankovní účet žalované č. č. účtu, který je totožný s účtem, ze kterého přišla verifikační platba. Úvěr byl identifikován variabilním symbolem var. symbol odpovídajícím rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná jej měla splácet každý měsíc nejpozději k 3. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, přičemž v poslední upomínce ze dne 5.4.2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru. Předmětem nároku je tedy pohledávka v celkové výši 14 000 Kč, kterou tvoří nesplacená část jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani po výzvě k úhradě. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které byla žalovaná v prodlení. Do prodlení se žalovaná dostala následující den po dni zesplatnění úvěru. Smluvní pokuta byla kapitalizována na 1 930 Kč.
2. Žalovaná k věci u jednání soudu uvedla, že částku 10 000 Kč skutečně čerpala.
3. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že jako úvěrující je uvedena žalobkyně, jako úvěrovaná žalovaná, identifikována svým rodným číslem hodnota. Žalobkyně se zde zavazuje poskytnout úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavazuje finance vrátit spolu s úroky. Bylo zde uvedeno, že úvěr bude poskytnut 4.12.2024, na dobu neurčitou, úrok byl uveden ve výši 40 % p. m. Splátky měly být hrazeny k 3. dni v měsíci bezhotovostně pod VS rodného čísla. Pokud by nebylo spláceno, byla zde dohoda v čl. 6.2. listiny o možnosti zesplatnění dluhu uplynutím lhůty bez dalšího. Dále listina obsahuje prohlášení, že žalovaná poskytla před uzavřením smlouvy úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení schopnosti splácet úvěr. Podpisem žalované byla možnost, potvrdit souhlas se zněním smluvní dokumentace verifikačním kódem SMS Anonymizováno, podpisem žalobkyně byl vlastnoruční podpis jednatele s razítkem. Listina nese datum 4.12.2024.
4. Z Přípisu právnická osoba. ze dne 17.4.2026 a z Potvrzení o provedené platbě společnosti právnická osoba ze dne 4.12.2024 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu byla žalovaná, rod. č. hodnota a dne 4.12.2024 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč z protiúčtu společnosti právnická osoba
5. Z kopie občanského průkazu a průkazu pojištěnce VZP žalované bylo zjištěno rodné číslo hodnota a OP číslo hodnota.
6. Z přípisu ze dne 5.4.2025 je patrné zesplatnění úvěru poté, co docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek, a to ke dni 5.4.2025 se lhůtou úhrady do tří dnů od doručení přípisu. Celková dlužná částka ke dni 5.4.2025 činila 30 307 Kč.
7. Výzvou k úhradě ze dne 19.10.2025 urgovala zástupkyně žalobkyně žalovanou o úhradu dluhu ve výši 32 882,51 Kč do tří dnů. Dne 21.10.2025 pak přípis podala k poštovní přepravě, což je prokázáno Potvrzením o podání.
8. Z Výpisu z účtu žalované soud zjistit obvyklé pohyby na účtu jako výběry hotovosti z bankomatu v různě vysokých částkách, vklady hotovosti na účet v různě vysokých částkách bez bližší specifikace, příchozí hotovost ze spotřebitelských úvěrů (právnická osoba – Anonymizováno půjčka, Anonymizováno půjčka, Anonymizováno, Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno s.r.o. a další), dále platby za sázky (Anonymizováno.cz adresa, Anonymizováno), platby za Playstation, platby za jídlo v bistrech a restauracích, nákupy z Temu, příchozí platby za nemocenskou dávku, částka od Úřadu práce v adresa Anonymizováno. Anonymizováno.
9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
10. Žalovaná žalobkyni poskytla své údaje včetně kopie občanského průkazu a průkazu pojištěnce, tedy rodné číslo, číslo účtu, telefonní číslo tel. číslo e-mailovou adresu. Žalobkyně vyhotovila listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, v rámci které byly uvedeny všechny tyto údaje žalované a dále byl uveden závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky až do limitu 10 000 Kč. Současně zde byl závazek žalované poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s úrokem 40 % měsíčně. Žalobkyně převedla dne 4.12.2024 na účet žalované č. č. účtu, což potvrdila právnická osoba. ve svém přípisu ze dne 17.4.2026, částku 10 000 Kč, a to pod variabilním symbolem – rodným číslem žalované. Žalobkyně přistoupila pro opakované porušování smluvních ujednání ke dni 5.4.2025 k zaslání přípisu o zesplatnění celého úvěru a žádala žalovanou o úhradu částky 30 307 Kč. Žalovaná tak neučinila, a to ani po urgenci zástupce žalobkyně ze dne 19.10.2025. Žalované nechodil na její účet žádný pravidelný příjem, jen různé částky od různých osob i od ní samotné. Z účtu nehradila žádné pravidelné výdaje, jen sázela a čerpala finanční prostředky ze spotřebitelských úvěru od mnoha poskytovatelů úvěru na zdejším trhu.
11. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Soud se zabýval předně tím, zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 13). Žalobkyně na výzvu nereagovala a tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti tak zůstalo pouze v podobě obecného tvrzení v návrhu.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
19. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
20. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
21. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.
22. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
23. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaná nějakou dobu splátky hradila a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).
24. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by původní věřitel s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně zcela rezignovala na zkoumání příjmů a výdajů žalované, které vůbec uvedeny nebyly. Žalobkyně dále neprokázala, že by lustrovala obvyklé rejstříky, např. insolvenční rejstřík či centrální evidenci exekucí, SOLUS, NRKI apod. Pokud jde o výpis z účtu, tak tento lze použít jako podklad pro zjištění poměrů žadatele o úvěr podle názoru soudu toliko v případě, kdy lze jednoznačně dovodit pravidelné opětující se výdaje v měsíci a jejich účet a současně příjmy s týmiž parametry. V opačném případě se jedná o důkaz prokazující toliko dílčí poměry žadatele o úvěr a nikoli komplexní, jako podklad pro řádné přezkoumání schopnosti žadatele úvěr v budoucnu splatit. Navíc v daném případě z této listiny vyplynulo, že žalovaná prakticky žila z příjmů čerpaných ze spotřebitelských úvěrů od skutečně mnoha tuzemských poskytovatelů úvěrů.
25. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevné, že žalovaná měla zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhla uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.
26. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmou apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.
27. V daném případě bylo rovněž prokázáno, že smlouva nenese podpis žalované, když u jména žalované není podpis ani způsob odsouhlasení obsahu listiny. Je zde pouze uvedeno v posledním odstavci listiny, že podpisem se rozumí rovněž potvrzení souhlasu verifikačním SMS kódem. Fakt, že tento způsob odsouhlasení obsahu smlouvy zde proběhl, prokazován není.
28. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.
29. Soud proto posoudil vztah mezi účastnicemi řízení jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku 10 000 Kč, na kterou nebylo vráceno ničeho. Ostatně dané potvrdila i žalovaná u jednání. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila.
30. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku.
31. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni případně právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění, smluvní úrok a rovněž úrok z prodlení.
32. Pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení soud uvádí, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, je na soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 20.9.2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny nese žalovaná, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají. Prodlení žalované tak může nastat až uplynutím lhůty, kterou soud v rozsudku o věci samé stanoví, neboť době rozhodnutí lhůta ještě nepočala běžet, natož aby marně uplynula, tedy žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení „zatím“ nevzniklo.
33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve shodě s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky v celkové výši 10 000 Kč a neúspěšná co do celkové částky 8 254,38 Kč (zde příslušenství kapitalizováno za požadovanou dobu do vyhlášení rozsudku). Z celkového předmětu řízení ve výši 18 254,38 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 54,80 % a její neúspěch pak 45,20 %. Při odečtení neúspěchu od úspěchu soud konstatuje, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 9,6 %
34. Náklady řízení na straně žalobkyně spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech za právní zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Odměna za právní zastoupení advokátem je v celkové výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby). Náhrada hotových výdajů činí celkem částku 300 Kč, tj. 3 x 100 Kč, to vše podle ust. § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Na náhradě za 21 % DPH přísluší žalobkyni podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. částka 315 Kč. Náklady řízení tak celkem činí částku 2 615 Kč, resp. 251 Kč po zaokrouhlení (9,6 %).
35. Soud postupoval podle uvedené právní úpravy advokátního tarifu proto, že žalobkyně zahajuje řízení u zdejšího soudu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných případech opakovaně. K tomu srovnejte např. návrh v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 88/2026 či sp. zn. 30 C 62/2026.
36. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalobkyně požádala o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách po 500 – 1 000 Kč měsíčně. Ke svým poměrům Uvedla, že žije sama s babičkou v bytě o velikosti 3+1 s náklady na nájemném ve výši 15 800 Kč a zálohami na elektřině a plynu ve výši 2 580 Kč celkem. Výši záloh na vodu žalovaná netušila. Nemá vyživovací povinnost, nestuduje a nepracuje, a to ani brigádně, nepobírá dávky státní sociální podpory. Nemá vůbec žádný příjem a živí ji babička. Příjem babičky žalovaná nezná, ale tvoří jej starobní důchod a příspěvek na péči o jejího postiženého syna, strýce žalované. Se splácením dluhu by jí pomohl jiný strýc, to má přislíbeno. Žalovaná má ještě jiné dluhy a závazky a nebyla schopna vyčíslit celkový objem. Žádné splátky nehradí. V bytě s nimi bydlí ještě její bratr, který babičce také nepřispívá.
37. S ohledem na obsah výpovědi žalované nevyhověl soud žádosti o povolení splátek, neboť žalovaná je bez jakéhokoli příjmu a pouhé tvrzení o příslibu pomoci strýce není zárukou dodržení případného slibu z jeho strany a řádného splácení žalovanou. Proto soud rozhodl plně ve shodě s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil lhůtu zákonnou, třídenní. Dané rozhodnutí ovšem žalované nebrání uhradit dlužnou částku splátkami jí navrženými poté, co strýc svůj slib dodrží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.