Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 35/2026-19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně A. v Anonymizováno (dříve Jméno žalobkyně B.)

IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B

zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 156 815,72 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 433,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 433,08 Kč ve výši 11,50 % ročně za období od 10. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 77 684,60 Kč, částky 3 698,04 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 77 320,84 Kč ve výši 11,50 % ročně za období od 13. 10. 2025 do 9. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 887,76 Kč ve výši 11,50 % ročně za období od 10. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žalobkyni se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za žalobu (návrh na zahájení řízení) neukládá, když k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 433,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 433,08 Kč ve výši 11,50 % ročně za období od 10. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 77 684,60 Kč, částky 3 698,04 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 77 320,84 Kč ve výši 11,50 % ročně za období od 13. 10. 2025 do 9. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 887,76 Kč ve výši 11,50 % ročně za období od 10. 2. 2026 do zaplacení.III. Žalobkyni se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za žalobu (návrh na zahájení řízení) neukládá, když k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 153 117,68 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 77 320,84 Kč ve výši 11,50 % ročně od 13. 10. 2025 do zaplacení, dále částky 3 698,04 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 2. 2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly na jeho účet postupně vyplaceny částky úvěru, žalovaný však své povinnosti řádně a včas neplnil, a proto mu žalobkyně dne 12. 10. 2025 oznámila ukončení smlouvy a zesplatnění dluhu. Žalovaná částka 153 117,68 Kč sestává z jistiny 75 433,08 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 1 372,40 Kč, smluvního úroku 75 796,84 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 73,24 Kč a poplatku za službu „Presto“ 442,12 Kč přičemž, částka 3 698,04 Kč představovala smluvní pokutu uplatněnou za prvních 90 dnů prodlení žalovaného.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila podle své interní metodiky a v souladu se , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “). Uvedla, že při posouzení vycházela zejména z údajů o domácnosti, příjmech a výdajích žalovaného, z ověření jeho příjmů a z prověření v dostupných registrech, přičemž ověřený čistý měsíční příjem žalovaného podle jejího tvrzení činil 60 061 Kč. Současně sdělila, že od podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané , (dále také „ “). Soud provedl dokazování ze žalobkyní navrhovaných důkazů, neboť tyto samotné bez dalšího stačily k řádnému zjištění skutkového stavu.

5. O skutkovém stavu věci soud ze žalobkyní navrhovaných důkazů (tj. ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, předpisu denních splátek, potvrzení o vyplacených bankovních transakcích, informace pro spotřebitele, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, dokladu o identifikovaných příjmech, bankovních výpisů žalovaného, potvrzení o ověření účtu, sdělení právnická osoba., metodiky posuzování úvěruschopnosti, e-mailu o ukončení smlouvy, předžalobní výzvy a potvrzení o jejím podání) zjistil, že žalobkyně vystupovala jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaný jako fyzická osoba – spotřebitel. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 2. 2025 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota s kreditním rámcem 80 000 Kč. Ve smlouvě byl jako účet žalovaného uveden účet č. č. účtu, přičemž tento účet byl ověřen autorizační platbou a jeho vlastnictví žalovaným bylo potvrzeno též sdělením právnická osoba.

6. Z přehledu vyplacených bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na uvedený účet vyplatila dne 28. 2. 2025 částku 23 000 Kč, dne 28. 5. 2025 částku 30 078,45 Kč a dne 5. 6. 2025 částku 23 608,99 Kč, tedy celkem 76 687,44 Kč. Žalobkyně tvrdila a žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na jistinu uhradil celkem 1 254,36 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny tak činila 75 433,08 Kč. Ze smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že úroková sazba byla sjednána ve výši 0,883 % denně a RPSN činila 1 242,13 %. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že denní splátka činila 209,76 Kč, přičemž v počátečním období připadalo například dne 1. 3. 2025 na jistinu pouze 5,19 Kč, na úrok 203,09 Kč a na poplatek 1,48 Kč.

7. Z listin k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které bylo označeno jako úspěšné. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný uvedl, že žije ve společně hospodařící domácnosti sám, počet členů domácnosti s příjmem činil 1, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činily 10 000 Kč, výdaje na bydlení 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Žalovaný současně uvedl čistý měsíční příjem ve výši 85 000 Kč, žalobkyní ověřený čistý měsíční příjem však činil pouze 60 061 Kč. Žalobkyně dále při výpočtu pracovala s vypočítanými minimálními výdaji ve výši 10 610 Kč, rezervou pro výdaje 500 Kč a disponibilním příjmem žalovaného 48 500 Kč. Výše ověřeného příjmu 60 061 Kč odpovídá dokladu o identifikovaných příjmech a má oporu též ve výpisu z účtu žalovaného za listopad 2024, z něhož plyne příchozí platba od společnosti právnická osoba ve výši 60 061 Kč dne 21. 11. 2024. Z bankovních výpisů za září až listopad 2024 soud dále zjistil, že na účtu žalovaného byly v rozhodném období evidovány i další příchozí a odchozí transakce, přičemž předložené y nevzbuzují pochybnost o tom, že žalobkyně při posouzení vycházela z konkrétních údajů o příjmech, výdajích a bankovním účtu žalovaného.

8. Žaloba je částečně důvodná.

9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 2. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně při uzavření a plnění smlouvy vystupovala jako podnikatelka a poskytovatelka spotřebitelského úvěru, zatímco žalovaný smlouvu uzavíral jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení , ve spojení se , (dále jen „o. z.“). Žalobkyně jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelského úvěru byla před poskytnutím peněžních prostředků povinna ve smyslu až s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmech, výdajích a celkové ekonomické situaci. Tuto povinnost je soud povinen ve spotřebitelské věci zkoumat i bez návrhu.

10. vychází z ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a ukládá poskytovateli úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to typicky o jeho příjmech, výdajích a existujících závazcích. Ústavní soud v nálezu sp. zn. zdůraznil, že prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet je podstatnou povinností poskytovatele úvěru a že obecné soudy se touto otázkou musí zabývat. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je vnitrostátní soud povinen porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost zkoumat i bez návrhu a vyvodit z něj důsledky podle vnitrostátního práva.

11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného prokázala. Žalobkyně předložila jednak metodiku posuzování úvěruschopnosti, jednak individuální výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a doklad o identifikovaných příjmech. Z těchto listin vyplynulo, že žalovaný při žádosti uvedl, že žije ve společně hospodařící domácnosti sám, že počet členů domácnosti s příjmem činí 1, že jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 10 000 Kč, výdaje na bydlení 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Žalovaný současně uvedl čistý měsíční příjem ve výši 85 000 Kč, přičemž žalobkyně nevycházela z této deklarované částky, ale z nižšího ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši 60 061 Kč. Tento příjem byl doložen dokladem o identifikovaných příjmech a odpovídal též příchozí platbě od společnosti právnická osoba ve výši 60 061 Kč, evidované dne 21. 11. 2024 na bankovním účtu žalovaného.

12. Žalobkyně při výpočtu dále zohlednila vypočítané minimální výdaje ve výši 10 610 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč a disponibilní příjem žalovaného stanovila ve výši 48 500 Kč. Výsledek posouzení úvěruschopnosti byl označen jako úspěšný. Na rozdíl od případů, kdy je výpočet úvěruschopnosti založen pouze na nekriticky převzatém tvrzení spotřebitele nebo na nepravidelných a blíže nevysvětlených příchozích platbách, v této věci předložené y prokazují, že žalobkyně vycházela z konkrétních údajů o příjmech, výdajích, domácnosti a bankovním účtu žalovaného a že ověřený příjem stanovila ve výši nižší, než jakou žalovaný sám deklaroval. Soud proto neshledal důvod dovodit porušení povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle .

13. Skutečnost, že žalobkyně v řízení prokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, však sama o sobě neznamená, že soud mohl žalobkyni přiznat veškerá smluvní plnění, kterých se v řízení domáhala. Soud byl totiž povinen samostatně posoudit i přiměřenost sjednané ceny úvěru a soulad smluvních ujednání s dobrými mravy. Ve smlouvě a ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byla sjednána pevná úroková sazba 0,883 % denně a RPSN byla uvedena ve výši 1 242,13 %. Již tyto údaje svědčí o mimořádně vysoké nákladovosti úvěru. Z předpisu denních splátek navíc vyplynulo, že při denní splátce 209,76 Kč připadala v počátečním období na splácení jistiny pouze zcela zanedbatelná část splátky, například dne 1. 3. 2025 činila splátka jistiny pouze 5,19 Kč, zatímco smluvní úrok činil 203,09 Kč a poplatek 1,48 Kč. Takové nastavení splácení znamenalo, že v počáteční fázi úvěrového vztahu byla téměř celá denní splátka tvořena úrokem, nikoli reálným umořováním poskytnuté jistiny. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o smluvním úroku, posuzované v kontextu celkové nákladovosti úvěru, je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

14. Soud současně posoudil, zda lze neplatnost vztáhnout pouze k ujednání o smluvním úroku, anebo zda tato neplatnost dopadá na smlouvu jako celek. V projednávané věci dospěl k závěru, že ujednání o smluvním úroku představovalo podstatnou součást ekonomického nastavení úvěrového vztahu, neboť právě smluvní úrok tvořil rozhodující složku celkových nákladů úvěru a zásadním způsobem určoval rozsah plnění, které měla žalovaná strana žalobkyni vrátit nad rámec poskytnuté jistiny. Nešlo tedy o vedlejší či oddělitelné ujednání, jehož vypuštěním by smlouva mohla bez dalšího obstát ve zbývajícím rozsahu jako smlouva úplatná. Cena úvěru byla nastavena způsobem, který žalovaného jako spotřebitele zatěžoval zcela nepřiměřeně, a soud proto uzavřel, že smlouva nemůže obstát jako platný závazkový titul pro uplatněné smluvní nároky. Soud tak smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, a to s účinky ex tunc, avšak nikoli z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nýbrž pro rozpor jejího ekonomického jádra s dobrými mravy.

15. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet postupně peněžní prostředky v celkové výši 76 687,44 Kč, a to dne 28. 2. 2025 částku 23 000 Kč, dne 28. 5. 2025 částku 30 078,45 Kč a dne 5. 6. 2025 částku 23 608,99 Kč. Z předložených listin současně vyplynulo, že uvedený účet byl účtem žalovaného, neboť byl jako účet žalovaného uveden ve smlouvě, jeho užívání žalovaným bylo doloženo autorizací ověření totožnosti prostřednictvím bankovního účtu a vlastnictví účtu žalovaným bylo potvrzeno též sdělením právnická osoba. Žalobkyně současně tvrdila a žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na jistinu uhradil celkem 1 254,36 Kč. Nesplacená část poskytnutých peněžních prostředků tak činí 75 433,08 Kč. Práva a povinnosti účastníků soud posoudil podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., neboť žalovanému se dostalo plnění z neplatného právního jednání. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 75 433,08 Kč.

17. Soud se dále zabýval požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 77 320,84 Kč již od 13. 10. 2025 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po oznámení ukončení smlouvy a zesplatnění dluhu. Vzhledem k tomu, že soud smlouvu posoudil jako ex tunc neplatnou a žalobkyni přiznal pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající nesplacené části poskytnutých peněžních prostředků, nemohl počátek prodlení žalovaného odvíjet od smluvního zesplatnění úvěru. Pro vznik prodlení bylo rozhodné, kdy byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutého plnění a kdy mu marně uplynula lhůta k plnění. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů, přičemž z potvrzení o podání doporučené zásilky vyplynulo, že zásilka byla podána dne 30. 1. 2026. Jelikož nebyla doložena doručenka, soud vycházel z domněnky doby dojití podle § 573 o. z. a za den dojití výzvy považoval třetí pracovní den po odeslání, tedy 4. 2. 2026.

18. Třídenní lhůta k plnění počala běžet dne 5. 2. 2026 a její poslední den připadl na sobotu 7. 2. 2026, posledním dnem lhůty k plnění se proto stal nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí 9. 2. 2026. Žalovaný se tak dostal do prodlení až dne 10. 2. 2026. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení pouze z přiznané částky 75 433,08 Kč, a to ve výši 11,50 % ročně od 10. 2. 2026 do zaplacení. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.).

19. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. adresa 684,60 Kč představovala nároky odvozené od smluvních ujednání, a to poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1 372,40 Kč, smluvní úrok ve výši 75 796,84 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 73,24 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 442,12 Kč. adresa 698,04 Kč představovala smluvní pokutu. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor jejího ekonomického jádra s dobrými mravy, nemohly žalobkyni vzniknout nároky na plnění ze smluvního úroku, smluvních poplatků ani smluvní pokuty.

20. Žalovanému vznikla pouze povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající nesplacené části poskytnutých peněžních prostředků. Nebyly proto splněny ani podmínky pro přiznání žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 77 320,84 Kč od 13. 10. 2025 do 9. 2. 2026, ani pro přiznání zákonného úroku z prodlení z rozdílu mezi žalobkyní požadovaným úrokovým základem 77 320,84 Kč a soudem přiznanou částkou 75 433,08 Kč, tedy z částky 1 887,76 Kč, od 10. 2. 2026 do zaplacení. Soud proto žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (výrok II.).

21. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím aplikace k tomu určené a zaplatila soudní poplatek podle položky 2 sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu , o soudních poplatcích. Soud elektronický platební rozkaz nevydal a ve věci pokračoval proto, že v řízení ze spotřebitelské smlouvy byl povinen i bez návrhu přezkoumat splnění povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru a přiměřenost ujednání, z nichž žalobkyně dovozovala uplatněné nároky. Nešlo tedy o případ, kdy by elektronický platební rozkaz nebylo možno vydat z důvodu vad návrhu, nesplnění formálních předpokladů návrhu, nezaplacení soudního poplatku, nemožnosti doručení či jiné procesní překážky na straně žalobkyně. Soud proto neshledal důvod k doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2 sazebníku do výše položky 1 sazebníku, neboť k pokračování v řízení došlo v důsledku zákonné přezkumné povinnosti soudu ve spotřebitelské věci (výrok III.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 156 815,72 Kč bez příslušenství, tvořené částkou 153 117,68 Kč a smluvní pokutou 3 698,04 Kč. Úspěšná byla pouze co do částky 75 433,08 Kč, tedy přibližně v rozsahu 48,10 %, zatímco neúspěšná byla co do částky 77 684,60 Kč a částky 3 698,04 Kč, tedy přibližně v rozsahu 51,90 %, a dále nebyla úspěšná ani co do části požadovaného zákonného úroku z prodlení. Procesně úspěšnějším účastníkem byl tedy žalovaný. Tomu však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.