Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 93/2026-21
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 81 807,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do částky 28 273, 60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 865,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 406,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 878,74 Kč od 22.10.2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, s úrokem 12,75 % ročně z částky 12 878,74 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a částky 13 722 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 031,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 363,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 698,94 Kč od 22.10.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 8 698,94 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a částky 36 311,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 787,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 553,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 440,80 Kč od 22.10.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 21 440,80 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žaloba se co do částky 28 273, 60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 865,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 406,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 878,74 Kč od 22.10.2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, s úrokem 12,75 % ročně z částky 12 878,74 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a částky 13 722 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 031,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 363,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 698,94 Kč od 22.10.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 8 698,94 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a částky 36 311,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 787,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 553,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 440,80 Kč od 22.10.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 21 440,80 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 23. 3. 2026 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 81 807,32 Kč s příslušenstvím, a to na základě smluv o spotřebitelském úvěru.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení.
4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 4. 2026 byla žalovaná vyzvána, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila, soud měl tedy za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání stejně jako žalobkyně.
5. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to všech smluv o spotřebitelském úvěru, smluvních podmínek, zákaznických karet, přehledu plateb, tabulek umoření, dokladu o úhradě ceny, pojistek, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.
6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. právnická osoba a žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě žalovaná čerpala u úvěrující společnosti tři úvěry. Nedílnou součástí všech smluv byly smluvní podmínky.
7. První smlouva byla uzavřena dne 11. 3. 2023, žalovaná čerpala úvěr ve výši 17 000 Kč v hotovosti, vrátit měla celkem kromě úvěru částku 21 621 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za komfortní splátky, dohromady 38 621 Kč. Dluh měla žalovaná zaplatit ve splátkách po 496 Kč, celek šlo o 78týdenních splátek. Žalovaná celkem zaplatila 13 500 Kč, dluží na jistině 3 500 Kč.
8. Druhá smlouva byla uzavřena dne 1. 10. 2022, žalovaná čerpala úvěr ve výši 17 000 Kč v hotovosti, vrátit měla celkem kromě úvěru částku 21 621 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za komfortní splátky, dohromady 38 621 Kč. Dluh měla žalovaná zaplatit ve splátkách po 496 Kč, celek šlo o 78týdenních splátek. Žalovaná celkem zaplatila 24 450 Kč, ničeho na jistině nedluží.
9. Třetí smlouva byla uzavřena dne 24. 7. 2022, žalovaná čerpala úvěr ve výši 39 000 Kč v hotovosti, vrátit měla celkem kromě úvěru částku 47 220 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za komfortní splátky, dohromady 86 220 Kč. Dluh měla žalovaná zaplatit ve splátkách po 4 106 Kč, celek šlo o 21měsíčních splátek. Žalovaná celkem zaplatila 49 272 Kč, ničeho na jistině nedluží.
10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byly předmětné pohledávky postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.
11. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření smlouvy, převzetí peněz ani žalovanou částku, k žalobě se nevyjádřil, neměla výhrady k projednání věci bez nařízení jednání.
12. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Podle § 1967 občanského zákona č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § 1970 občanského zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.
20. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění a podobně. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.
22. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele se nevztahuje pouze na poskytnutí nového úvěru, ale též na významné navýšení celkové výše stávajícího spotřebitelského úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti, při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů.
23. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.
24. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 s ohledem na uzavření smlouvy a dovodil, že žaloba byla k soudu podána důvodně pouze částečně, soud proto v převážném rozsahu žalobě nevyhověl, přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny úvěru vyplývajícího ze smlouvy ze dne 11. 3. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně byla v řízení prokázána smlouvami o postoupení pohledávek.
25. V prvé řadě se soud zabýval nárokem na vrácení neuhrazených jistin.
26. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud dovodil, že úvěrující společnost a žalovaná zcela nepochybně měli za cíl uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákona, neboť mezi nimi skutečně byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru a na základě těchto smluv žalovaná čerpal opakovaně čerpala úvěry ve výši 17 000 Kč, 17 000 Kč a 39 000 Kč. Žalobkyně sice ničeho k úhradám a splátkám žalované netvrdila, jednotlivé platby a splátky žalované však vyplývají z přehledu plateb.
27. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy a o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona, ale pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
28. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že by se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností, tedy podle soudu porušila příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. která ukládají každé úvěrující společnosti, aby se zabývala úvěruschopností úvěrovaného, tedy zkoumala, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného, a to, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu III US 4129/18 dovodil povinnost obecných soudů zkoumat, zda úvěrující společnost při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřila schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit a pokud soud tuto úvěruschopnost nezkoumal, zasáhl tím do základního práva spotřebitel na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
29. Z uvedeného vyplývá, že i pro případ úvěrových smluv uzavřených před změnou zákona o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb., je požadavek, aby se soudy zabývaly tím, zda úvěrující společnost zkoumala úvěruschopnost, přiměřený a adekvátní, neboť reálné splacení dluhu je výchozí zásada, která by jako obecný princip měla být soudy vzata vždy bez ohledu na to, zda v nějakém zákoně je výslovně zakotvena. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případná insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto je na věřiteli, aby dlužníka spotřebitel náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnosti úvěru splácet, úvěr pak smí spotřebitel poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověřil-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes své negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
30. Z uvedeného vyplývá, že poskytovatel úvěru má povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Proto se dle soudu jedná o základní principy, na nichž spočívá právní řád České republiky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Toto jsou základní východiska k tomu, aby soud nedostatek úvěruschopnosti posuzoval z moci úřední, a i při nedostatku námitky dlužníka dovodil neplatnost smlouvy pro absenci řádného posouzení úvěruschopnost, která vede k absolutní neplatnosti smlouvy.
31. S ohledem na shora uvedené soud dovodil, že všechny smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jsou absolutně neplatné. Soud se zabýval tím, zda se úvěrující společnost dostatečně zabývala úvěruschopností v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. tím, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného, jaký je rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji, a zda je schopen hradit závazky, které vyplývaly ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sice tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalované, ale žádné právně relevantní důkazy ke svému tvrzení nepředložila, až na kartu zákazníka, kterou soud nepovažuje za dostačující, dovodil soud právo žalobkyně pouze na jistinu. Soud se zabýval tím, zda se úvěrující společnost dostatečně zabývala úvěruschopností v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. tím, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrované, jaký je rozdíl mezi je jejími příjmy a výdaji, a zda je schopna hradit závazky, které vyplývaly ze smlouvy. Posouzení úvěruschopnosti nebylo dle soudu dostačující, vzájemné nároky vypořádal soud podle principů vyplývajících z ustanovení § 87 odst. 1 citovaného zákona, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu. Za situace, kdy žalovaná obdržela úvěr na základě smlouvy ze dne 11. 3. 2023 ve výši 17 000 Kč, doposud uhradila 13 500 Kč, představuje dluh na jistině částku ve výši 3 500 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna vrátit žalobkyni dle výroku I, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, s ohledem na nečinnost žalovaného a nedostatek jeho obrany, neměl soud žádné informace o schopnostech a možnostech žalovaného uhradit dlužnou jistinu, zavázal ho tedy tak, aby dluh uhradil ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Z důvodů absolutní neplatnosti smlouvy nepřiznal soud žalobkyni právo na zaplacení dlužných úroků, poplatků a smluvní pokuty. V případě obou dalších smluv soud zjistil z přehledu plateb, že žalovaná zaplatila v případě druhé žalované smlouvy 24 450 Kč, v případě třetí smlouvy částku 49 272 Kč, v obou případech jistinu přeplatila, tj. zaplatila více, než na jistině dluží. Proto byla žalobkyně úspěšná pouze co do částky 3 500 Kč, ve zbytku soud žalobě nevyhověl a pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti žalobu ve zbytku zamítl.
32. V projednávané věci soud navíc nedovodil právo žalobkyně na příslušenství, tj. zákonné úroky z prodlení od doručení předžalobní výzvy s ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
33. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, proto o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.