Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
43 C 137/2025-86
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Leblochovou ve věci
žalobce:Anonymizováno Jméno žalobce., IČO IČO žalobce,
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta,
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,
bytem Adresa žalovaného
o 48 097,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 243 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 27 854,48 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 23 584,14 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 243 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 27 854,48 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 23 584,14 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 47 681,58 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku II a smluvní pokuty 415,90 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil, zaplatil pouze 2 757 Kč, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalovaná částka 47 681,58 Kč sestává z jistiny 22 975,24 Kč, poplatku za vyplacení 447,50 Kč, smluvního úroku 24 097,44 Kč, poplatků za služby 161,40 Kč. Žalovaný byl marně vyzván k úhradě.
Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 30.7.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru do výše 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v denních splátkách do 20.1.2026 (smlouva o úvěru). Žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 23 000 Kč na účet žalovaného dne 30.7.2024 (přehled bankovních transakcí). Při žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije v domácnosti o čtyřech členech, dva mají příjem, uvedl čistý měsíční příjem 37 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 10 500 Kč, další nezbytné výdaje 4 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, žalobce počítal s čistým ověřeným příjmem 31 453 Kč, s vypočítanými minimálními výdaji 12 635 Kč a rezervou pro výdaje 910 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.6.2024 do 30.6.2024 vyplývá, že příjem na účet v tomto období činil 37 342, 60 Kč, výdaje z účtu činily 270 198,60 Kč (výpis z účtu). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě výzvou ze dne 8.5.2025 odeslanou téhož dne prostřednictvím právnická osoba. (předžalobní výzva, podací lístek).
Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.
Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb. “) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce sice ověřoval žalovaným udávaný příjem prostřednictvím výpisu z běžného účtu žalovaného, schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není dána pouze výší příjmu, ale také výší reálných výdajů. Žalobce se však reálnými výdaji žalovaného nezabýval, vyšel dokonce z nižších než žalovaným udávaných výdajů, byť z výpisu z účtu se podávaly výdaje mnohonásobně vyšší. Pokud žalobce žalovanému úvěr ve sjednané výši a se sjednanou splatností poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).
Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem . Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny ve výši 20 243 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 23 000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 2 757 Kč. Soud proto žalobě co do částky 20 243 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Žalovaný byl v řízení procesně úspěšnější, a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.