Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 109/2026-89
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 132 094,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 094,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 974 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do datum ve výši 4 800,56 Kč, a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 396 000 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 618,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 094,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 974 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 800,56 Kč, a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 396 000 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 618,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 132 094,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace, přičemž podpis žalovaného byl proveden doplněním jedinečného kódu po zaslání verifikační platby 1 Kč a SMS zprávy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem v sazbě 78,57 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 6 875 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2025. Žalovaný však nic neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 499 Kč za splátky č. hodnota, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 x 200 Kč u splátek č. hodnota, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Následně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky č. hodnota splatné dne datum o délce 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu datum. Ke dni zesplatnění úvěru se stala splatná celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 119 576,81 Kč a žalovaný byl povinen ji uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný novou jistinu nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy nic neuhradil. Žalobkyně se tedy domáhala zaplacení částky 120 974 Kč (sestávající z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 119 576,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 974 Kč od datum do zaplacení, dále částky 11 120,94 Kč jakožto smluvní pokuty, úroku ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do datum ve výši 4 800,56 Kč, a úroku za dobu od 91. dne prodlení žalovaného v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 396 000 Kč.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI, SOLUS a AML Info Check, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalovaného vyplynulo, že jeho celkový čistý měsíční příjem činí 35 186 Kč. Dále vycházela z měsíčních výdajů ve výši 10 701 Kč, kdy vycházela z částky životního minima, jelikož žalovaný neuvedl vyšší částku, vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení. Náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 5 841 Kč (nájemné + inkaso) a žalobkyně z této částky vycházela, nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný neměl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a žalovaný neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami jiných úvěrů. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobkyně další doklady. Žalobkyně vycházela ohledně výdajů z údajů uvedených žalovaným, které svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta, a dále žalovaný prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Bylo právě povinností žalovaného uvést pravdivě a úplně údaje o jeho výdajích, když jinak by se mohl dopustit i trestného činu. Volné zdroje žalovaného ke splácení po odečtení rezervy 1 000 Kč tak činily 23 485 Kč. Žalobkyně dále prověřovala, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Podle výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Žalovaný prohlásil, že není politicky exponovanou osobou. Na základě těchto údajů a informací z dotazovaných registrů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně tedy měla k dispozici řadu listin prokazujících příjem žalovaného, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalovaného, ověřila si z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, načež dospěla k závěru, že příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek. Takové zkoumání úvěruschopnosti považuje žalobkyně za zcela dostačující. Žalovaný mohl a měl posoudit důsledky, jaké pro něj bude uzavření úvěrové smlouvy mít, se všemi podmínkami byl zcela jasným a srozumitelným způsobem seznámen, finanční prostředky od žalobkyně přijal a na podmínky úvěrové smlouvy přistoupil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se dostavila pouze žalobkyně. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli byl předvolán řádně a včas. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “).
5. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující.
6. Výpisem z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení.
7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že byla sjednána mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 875 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 330 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 78,57 % ročně, RPSN 114,05 % ročně. Žalovaný nesjednal pojištění schopnosti splácet úvěr. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů, kdy v takovém případě byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč, a v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Namísto podpisu žalovaného byl připojen jedinečný kód hodnota dne datum v hodinahodinahod.
8. Z dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo sjednáno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž podpis na smlouvě a dalších souvisejících dokumentech měl být žalovaným proveden tak, že zašle žalobkyni SMS zprávu, kterou vyjádří souhlas se smlouvou a dalšími dokumenty, a která bude obsahovat jméno a příjmení žalovaného a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na účet žalovaného. I tento dodatek je opatřen jedinečným kódem hodnota.
9. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že v něm jsou uvedeny informace vztahující se ke smlouvě o úvěru zejména ohledně výše úvěru, podmínek čerpání, doby trvání, splácení, celkové částky, kterou je třeba zaplatit, výše úroku a RPSN, sankce v případě prodlení s úhradou splátek a lustrace v rejstřících SOLUS, NRKI a APNU Registru pro posouzení úvěruschopnosti. Tyto informace se kryjí se smluvními ujednáními v samotné smlouvě o úvěru.
10. Z oznámení věřitele o schválení úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně schválila uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ve znění dodatku č. hodnota. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář, v němž byly rozepsány měsíční splátky úvěru ve výši 6 875 Kč, poslední splátka měla být splatná dne datum. Dále bylo přílohou jedno vyhotovení smlouvy o úvěru a dodatek č. hodnota. Podle dodejky k oznámení o schválení úvěru byly tyto dokumenty žalovanému zaslány a zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum, žalovaný si ji nevyzvedl.
11. V dokumentu „název“ je uveden technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku pomocí SMS kódu.
12. Podle interních informací žalobkyně (základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, informace o vyplacení – zaslaná SMS, důkaz o přijaté SMS pro vyplacení) byla na účet žalovaného č. č. účtu dne datum v hodina hod. zaslána 1 Kč pod variabilním symbolem var. symbol a téhož dne v hodina hod. byla na jeho telefonní číslo tel. číslo SMS, ve které bylo uvedeno, že mu byla na bankovní účet zaslána platba 1 Kč, a aby variabilní symbol této platby použil jako podpisový kód. Dne datum v hodina hod. zaslal žalovaný žalobkyni SMS s textem „Souhlasím Jméno žalovaného hodnota“.
13. Podle dokladu o vyplacení úvěru právnická osoba. byla dne datum zaslána žalobkyní na účet žalovaného č. č. účtu částka 100 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.
14. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila potvrzení o příchozích platbách mzdy na účet žalovaného č. účtu u právnická osoba. V potvrzeních jsou uvedeny příchozí platby na účet žalovaného z účtu právnická osoba označené jako mzda na účet, a to ze dne datum ve výši 35 500 Kč, ze dne datum ve výši 31 470 Kč, ze dne datum ve výši 41 738 Kč a ze dne datum ve výši 32 352 Kč. V dalším potvrzení je uvedena jedna příchozí platba na účet žalovaného u právnická osoba. ze dne datum ve výši 28 195 Kč označená jako mzda na účet.
15. Dále žalobkyně doložila fotografii občanského průkazu žalovaného.
16. V prohlášení klienta ze dne datum žalovaný prohlásil, mj. že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána žaloba ani proti němu není vedeno exekuční řízení či insolvenční řízení, veškeré údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné. V prohlášení o politické exponovanosti žalovaný uvedl, že není a v posledních 10 letech nebyl politicky exponovanou osobou. Oba dokumenty jsou opatřeny jedinečným kódem hodnota.
17. V hodnocení klienta je uvedeno, že analýzu bonity vyplňuje zprostředkovatel úvěru. Je zde uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 35 186 Kč, výdaje žalovaného sestávající z životního minima 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 5 841 Kč a dále je zde uvedena rezerva 1 000 Kč. Jsou zde uvedeny údaje o zaměstnavateli žalovaného právnická osoba, hlavní pracovní poměr nikoli na dobu určitou. Dále je uvedeno, že žalovaný má maturitu, bydlí ve státním nebo obecním bytě, nežije s manželkou či partnerkou ve společné domácnosti, je svobodný. I tento dokument je opatřen jedinečným kódem hodnota.
18. Podle výpisu NRKI (nebankovního registru klientských informací) ke dni datum bylo u žalovaného evidováno 10 žádostí o úvěr a žalovaný byl zařazen do kategorie IV, tj. do středně až více rizikové kategorie. Částka expozice je uvedena 112 062 Kč, limit 115 000 Kč a dluh po splatnosti 45 636 Kč.
19. Ve výpisu záznamů z registru SOLUS ke dni datum žalovaný nemá žádný záznam.
20. V listin ě název je uvedeno, že žalovaný nebyl nalezen v žádném z prověřovaných seznamů.
21. V kartě klienta je uveden přehled poskytnutých finančních prostředků 100 000 Kč, uhrazené částky 0 Kč, aktuální výše dluhu včetně úroků a smluvních pokut a přehled splátek, přičemž žalovaný nezaplatil ani jednu splátku.
22. Výzvou k zaplacení ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátek č. hodnota splatných datum a dále k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.
23. Výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátek č. hodnota splatných dne datum a datum, a dále k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.
24. Oznámením ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 120 974 Kč.
25. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek. Podle podacího archu byla předžalobní výzva žalovanému zaslána dne datum.
26. Soud dále provedl důkaz sdělením právnická osoba. ze dne datum, dle kterého zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu.
27. Dále soud provedl důkaz výpisem z účtu žalovaného měsíc měsíc rok. Z něj zjistil zejména to, že dne datum došla na účet žalovaného platba ve výši 1 Kč pod VS: var. symbol, s popisem pojištěná půjčka hodnota, podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnuti spotřebitelského úvěru. Dne datum pak došla platba ve výši 100 000 Kč od žalobkyně pod VS: var. symbol, označena jako výplata půjčky.
28. Dále soud z výpisu z účtu zjistil to, že žalovaný v období před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dne datum čerpal další úvěry. Dne datum je zde příchozí platba ve výši 5 000 Kč od právnická osoba označená jako půjčka ze dne datum. Dne datum je zde příchozí platba ve výši 6 000 Kč od právnická osoba. označená jako název. Dne datum je zde příchozí platba ve výši 18 680 Kč označená jako poskytnutí spotřebitelského úvěru název. Dne datum je zde příchozí platba ve výši 10 000 Kč od právnická osoba. označená jako zápůjčka. Dále je zde několik odchozích plateb na hazard v řádech stovek i nižších tisíců korun, např. dne datum je zde 7 odchozích plateb na název ve výši celkem 5 500 Kč, dne datum 4 odchozí platby na název ve výši celkem 4 500 Kč, dne datum 5 odchozích plateb na tipsport.cz ve výši celkem 1 500 Kč atd. Je zde uvedena příchozí platba ze mzdy. Není zde uvedena žádná odchozí platba, kterou by bylo možné ztotožnit jako platbu spojenou s bydlením.
29. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
30. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku, který byl sjednán ve výši 78,57 % ročně, tj. celkovou částku 330 000 Kč, ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 875 Kč. Žalovaný žalobkyni nezaplatil nic. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek výzvami ze dne datum a datum, avšak žalovaný neuhradil ničeho, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Předžalobní výzvou ze dne datum, která byla žalovanému odeslána téhož dne, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek.
31. Soud se zabýval především tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Jelikož soud neměl za dostatečná tvrzení uvedená v žalobě a listin y doložené k žalobě, tj. potvrzení o výplatách mzdy za září a říjen 2025 žalovanému, fotografie občanského průkazu žalovaného, prohlášení klienta, hodnocení klienta, výpis NRKI a výpis SOLUS, vyzval žalobkyni nejprve písemně k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobkyně sice reagovala, avšak soudu nad rámec již předložených důkazů předložila jen další potvrzení o výplatách mzdy žalovanému za červen, červenec a srpen 2025, lustraci v AML Info Check a prohlášení o politické exponovanosti. Při jednání soud žalobkyni vyzval podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr ze smlouvy o úvěru, zejména z jakých informací a zdrojů žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalovaného, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně byla poučena o tom, že pokud nedoplní svá tvrzení a nenavrhne důkazy k jejich prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tím i možnosti pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně po této výzvě neuplatnila žádná další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy.
32. Na základě žalobkyní doložených listin tedy soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně tak, že žalovaný, resp. zprostředkovatel úvěru, vyplnil údaje v hodnocení klienta, které žalovaný odsouhlasil, a kde byl uveden měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba ve výši 35 186 Kč, měsíční výdaje ve výši životního minima 4 860 Kč a výdaje na bydlení 5 841 Kč. Dále je zde uvedena rezerva 1 000 Kč. Žalovaný uvedl bližší údaje o zaměstnavateli právnická osoba, dále uvedl, že je svobodný, nežije s manželkou či s partnerkou ve společné domácnosti, vzdělání má středoškolské s maturitou a bydlení státní či obecní. Žalovaný dále podepsal předpřipravený formulář prohlášení klienta (zjednodušeně) ohledně jeho bezdlužnosti a prohlášení o politické exponovanosti. Žalobkyně ověřila údaje pouze o příjmech žalovaného potvrzením o příchozích platbách z účtu žalovaného, v nichž jsou uvedeny jen příjmy žalovaného ze mzdy u zaměstnavatele právnická osoba ze dne datum ve výši 35 500 Kč, ze dne datum ve výši 31 470 Kč, ze dne datum ve výši 41 738 Kč, ze dne datum ve výši 32 352 Kč a ze dne datum ve výši 28 195 Kč. Jiné příjmy ani výdaje zde uvedeny nejsou. Dále žalobkyně provedla lustraci v registru SOLUS, který byl bez záznamu, v AML Info Check, který byl bez záznamu, a v NRKI, dle kterého měl žalovaný 10 evidovaných žádostí o úvěr, a byl tak zařazen do středně až více rizikové kategorie. Částka expozice byla 112 062 Kč, limit 115 000 Kč a žalovaný měl dluh po splatnosti 45 636 Kč.
33. Soud dále provedl důkaz výpisem z účtu žalovaného za měsíc měsíc rok, z něhož zjistil, že na jeho účet byla připsána verifikační platba ve výši 1 Kč a dále připsány finanční prostředky ve výši 100 000 Kč od žalobkyně. Z výpisu z účtu však vyplývá i to, že žalovaný krátce před poskytnutím předmětného úvěru čerpal i další úvěry 5 000 Kč, 6 000 Kč, 18 680 Kč, 10 000 Kč. Žádné splátky úvěrů však v hodnocení klienta mezi výdaji žalovaného nejsou uvedeny. Dále z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný značné finanční prostředky v řádech tisíců korun často vynakládal na sázky a hazard.
34. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), a dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
35. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
36. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
37. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
38. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
39. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
40. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
41. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
42. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
43. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.
44. Soud se zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
45. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539 ).
46. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listin y základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13 , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17 , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).
47. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného sice ověřovala jeho příjem ze mzdy potvrzeními o příchozích platbách na účet žalovaného, avšak v daném případě je podstatné to, že žalobkyně zcela rezignovala na ověření žalovaným uvedených informací ohledně jeho výdajů. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši jen 5 841 Kč měsíčně. Tato částka se soudu jeví jako poměrně nízká. Byť soud nevylučuje, že tato částka může odpovídat skutečnosti, žalobkyně nedoložila žádný důkaz o tom, že by výši těchto výdajů jakkoli ověřovala např. úplným výpisem z účtu, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod. Žalovaný sice uvedl, že bydlí ve státním či obecním bytě, avšak ani tuto informaci žalobkyně žádným způsobem neověřila např. nájemní smlouvou.
48. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované statistické údaje např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nelze je však převzít a vycházet z nich bez dalšího jako ze skutečných výdajů. Může se jednat toliko o doplňující údaj pokrývající např. výdaje na spotřebu, potraviny, ošacení či hygienické potřeby, které skutečně lze ověřovat obtížně a tuto činnost ani soud po žalobkyni nevyžaduje. Ověření běžných výdajů spotřebitele, které obvykle každý pravidelně měsíčně vynaloží na bydlení, nájemné, energie, telefon či internet např. vyúčtováním či nájemní smlouvou však soud nepovažuje za nepřiměřený požadavek.
49. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v nejrůznějších databázích (NRKI, SOLUS, AML Info Check či v insolvenčním rejstříku), jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Nadto dle údajů z lustrace v NRKI měla žalobkyně zjistit, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy 10 žádostí o úvěr a byl zařazen do středně až více rizikové kategorie a dále měl i poměrně vysoký dluh po splatnosti 45 636 Kč. To samo o sobě vyvolávalo potřebu zvýšené obezřetnosti při posuzování jeho zadluženosti. Žalobkyně tak měla k ověřování zejména dluhů žalovaného přistoupit důsledněji. Existenci jiných dluhů žalovaného však žalobkyně neověřovala. Z výpisu z účtu žalovaného přitom vyplývá, že žalovaný krátce před uzavřením úvěrové smlouvy čerpal další úvěry v souhrnné výši téměř 40 000 Kč. Tyto úvěry v kartě klienta nejsou uvedeny, žalobkyně je neověřovala ani nikterak nezohlednila mezi výdaji žalovaného, ačkoli z údajů z lustrace NRKI tyto indicie vyplývají. Žalovaný rovněž značné finanční prostředky vynakládal na sázky a hazard, což je rovněž rizikový faktor při posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr.
50. Za této situace měla být žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného mimořádně obezřetná a měla si ověřit existenci dalších závazků žalovaného, a to i těch, které dosud nebyly po splatnosti či vymáhány exekučně. Zvýšená obezřetnost žalobkyně byla na místě také s ohledem na výši poskytnutého úvěru, který měl společně s úrokem žalovaný splatit ve výši 330 000 Kč. Za těchto okolností bylo povinností žalobkyně postupovat při prověřování úvěruschopnosti žalovaného výrazně důsledněji.
51. Žalobkyně tedy porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. S ohledem na dobu splácení úvěru je přitom namístě zohlednit i to, zda je na základě aktuální osobní, majetkové a výdělkové situace spotřebitele předpoklad, že bude mít dostatečné prostředky na splácení úvěru i do budoucna. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).
52. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Žalobkyně tak má nárok na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy částku 100 000 Kč a žalobkyni neuhradil nic, je povinen zaplatit žalobkyni 100 000 Kč.
53. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž Nejvyšší soud uvedl, že § 87 odst. 1 z. s. ú., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. V daném případě je tedy žalovaný povinen vrátit žalobkyni zbývající jistinu úvěru 100 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Z toho plyne, že se ani nemohl dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany vyplývající z ustanovení § 87 z. s. ú. Proto soud žalobkyni úrok z prodlení nepřiznal.
54. Jelikož smlouva je neplatná z důvodu § 87 z. s. ú., nemá žalobkyně nárok na zaplacení úroku, úroku z prodlení ani smluvních pokut. Proto soud žalobu ve zbývající části zamítl.
55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 618,35 Kč, přičemž tato částka představuje 31,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65,83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,17 %). Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 132 094,94 Kč, úroku z prodlení 11,5 % ročně z 120 974 Kč od datum do zaplacení, který ke dni datum činí 8 614,01 Kč, kapitalizovaného úroku 4 800,56 Kč a úroku 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, který ke dni datum činí 6 395,89 Kč, tedy celková hodnota žalobou uplatněného nároku činí 151 905,40 Kč. Soud žalobkyni přiznal 100 000 Kč, proto její úspěch činí 65,83 %.
56. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 605 Kč a nákladů právního zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném od datum (dále jen „a. t.“). Náklady právního zastoupení tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podaná žaloba a účast na jednání) po 6 420 Kč vypočtená z tarifní hodnoty 132 094 Kč podle § 7 bodu 5. a. t. za užití § 8 odst. 1 a. t., 4 paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 , 4 a. t. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 5 770,80 Kč. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 39 855,80 Kč a z toho poměrná část 31,66 % činí 12 618,35 Kč.
57. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů její zástupkyně za jeden účtovaný úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ohledně ověřování úvěruschopnosti ze dne datum, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený. Soud sice žalobkyni k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů vyzval písemnou výzvou, nicméně žalobkyně měla tyto skutečnosti uvést již v žalobě, neboť je její zákonnou povinností jakožto poskytovatele úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet ověřovat a tyto skutečnosti soudu za účelem prokázání svého nároku tvrdit a prokázat. Případně žalobkyně mohla tyto skutečnosti uvést při jednání, kterého se její právní zástupkyně osobně účastnila, a za které jí odměna přiznána byla, přičemž soud tuto lhůtu žalobkyni v písemné výzvě poskytl. Při jednání pak žalobkyně neuvedla nic dalšího, neuplatnila žádné další skutečnosti ani neoznačila žádné další důkazy. Z uvedených důvodů soud neshledal toto písemné podání za samostatně účelně vynaložený úkon právní služby.
58. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku i náhrady nákladů řízení soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek, když žalovaný byl v řízení pasivní a soud tak nemohl zjistit jeho aktuální poměry. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.