Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 117/2026-45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 25 158,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se do částky 13 968,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 968,97 Kč od 4. 2. 2026 do zaplacení zastavuje.
II. Žaloba se do zbytku žalované částky ve výši 11 189,74 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 4. 2. 2026 do zaplacení zamítá.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se do částky 13 968,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 968,97 Kč od 4. 2. 2026 do zaplacení zastavuje.II. Žaloba se do zbytku žalované částky ve výši 11 189,74 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 4. 2. 2026 do zaplacení zamítá.III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne datum ve znění následných dodatků smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru č. číslo, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele. Na základě předmětné smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 23 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku ve výši 2 158,71 Kč do 3. 2. 2026, což žalovaný dosud neučinil. Pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni. Ta žalovaného neúspěšně vyzvala k úhradě dlužné částky písemnou předžalobní výzvou ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ “).
2. Podáním z 14. 8. 2026 vzala žalobkyně žalobu do částky 13 968,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 2. 2026 do zaplacení zpět. Žádala přiznat částku 10 000,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 2. 2026. Při zpětvzetí ve výši 13 968,97 Kč je pak zůstatek žalované částky 11 189,74 Kč (25 158,71 Kč – 13 968,97 Kč). Soud již nenutil právní zástupkyni žalobkyně k opravě této chyby, neboť celý zbytek žaloby zamítá.
3. Podle § 96 odst. 1 , 2, 3 o.s.ř. soud řízení do částky 13 968,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení zastavil.
4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
5. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ , bez nařízení jednání.
6. Podle § 86 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Z žalobkyní předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba již není důvodná, a to ani ze zbylé, dosud nezastavené, části. Soud má za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným došlo elektronickými prostředky na dálku dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo (ve znění dodatků ze dne datum, datum, datum) ve smyslu ust. § 2395 OZ , avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání jednoho roku zavázal společně na poskytnutou jistinu ve výši 23 000 Kč zaplatit celkem částku 39 193,20 Kč, tedy jistinu navýšenou o úrok ve výši 112 % ročně, RPSN činila 191,80 %. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 112 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn 33 Odo 236/2005 ), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 112 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné výše, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Dále soud dospěl k neplatnosti smlouva o úvěru i pro porušení povinnosti věřitele řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a před uzavřením každého z dodatků smlouvy, kdy tato povinnost vyplývá z § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel nahlížel do databází a podle tvrzení dlužníka o svých příjmech a výdajích vyhodnotil jeho úvěruschopnost. Doklady k tomuto šetření však nemá a nemůže tato tvrzení prokázat. Soud podotýká, že pouhé nahlížení do databází bez dalšího šetření a ověření tvrzení žadatele o úvěr o jeho příjmech a výdajích není řádné vyhodnocení jeho úvěruschopnosti. Dále žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel před uzavřením každého z dodatků znova přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je i z tohoto důvodu neplatná. Nic na této skutečnosti nemění ani fakt, že žalovaný uhradil celou zapůjčenou jistinu, včetně části příslušenství, což plyne například z rozhodnutí Soudního dvora z datum ve věci C-755/22. Z potvrzení o provedené platbě a zprávy právnická osoba. má soud za prokázané, že věřitel poukázal dne datum částku 23 000 Kč na bankovní účet číslo č. účtu vedený na jméno žalovaného, a to pod variabilním symbolem shodným z dokladu o úhradě předloženým žalobkyní. Dále má soud z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě (č. l. 28) za prokázané, že žalovaný uhradil na úvěr částku ve výši 27 356,39 Kč. Tedy žalovaný zcela uhradil půjčenou jistinu, včetně části příslušenství a žaloba tudíž není důvodná, a proto ji soud zamítl v celém rozsahu výrokem II.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ , když žalovaný, který byl úspěšný ve věci a měl by právo na náhradu nákladů řízení, žádné neuplatnil a proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.