Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
80 C 162/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupena Jméno Zástupce, advokátkou
sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 71 535 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 3. 4. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 148 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 148 Kč od 15. 11. 2025 do 2. 4. 2026 a z částky 12 148 Kč od 3. 4. 2026 do zaplacení a dále pohledávku ve výši 9 387,03 Kč a úrok ve výši 78,58 % p.a. z částky 50 000 Kč od 15. 11. 2025 do 8. 12. 2025 ve výši 2 505,12 Kč, úrok ve výši 11,5 % p.a. z částky 50 000 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 15 11. 2025 dosáhne částky 198 028,80 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 9 957 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 3. 4. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 148 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 148 Kč od 15. 11. 2025 do 2. 4. 2026 a z částky 12 148 Kč od 3. 4. 2026 do zaplacení a dále pohledávku ve výši 9 387,03 Kč a úrok ve výši 78,58 % p.a. z částky 50 000 Kč od 15. 11. 2025 do 8. 12. 2025 ve výši 2 505,12 Kč, úrok ve výši 11,5 % p.a. z částky 50 000 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 15 11. 2025 dosáhne částky 198 028,80 Kč, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 9 957 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 4. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 71 535 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 25. 7. 2025. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu smluvního vztahu ocitl v prodlení s úhradou splátek, resp. na svůj úvěr ničeho nezaplatil, byl celý úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatněn. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení nové jistiny úvěru částku ve výši 59 790,10 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy kapitalizované k datu vyhotovení žaloby ve výši 9 387,03 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč a příslušenství (smluvních úroků a zákonných úroky z prodlení). Žalovaný nárokované částky žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání před soudem dne 2. 9. 2026 se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen „o. s. ř. “).
3. Soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 25. 7. 2025 zjistil, že žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 918 Kč. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu ve výši 78,58 %, roční procentuální sazba nákladů činila 114,07 %. Vzhledem k výši sjednaného úroku se soud nejdříve zabýval platností úvěrové smlouvy, resp. jejího souladu s dobrými mravy.
4. Úroky z úvěru byly sjednány ve výši 78,58 % ročně a RPSN zohledňující veškeré náklady na poskytnutý úvěr činila dokonce 114,07 % ročně. Ze statistických údajů ČNB (ARAD) bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v červenci 2025, činil úrok u bankami poskytovaných spotřebitelských úvěrů vyjma kontokorentních úvěrů a kreditních karet 7,98 % ročně. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 78,58 % ročně tedy dosahuje téměř desetinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 o. z. absolutně neplatné. Jelikož se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022 -40, nebo rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022 -61). S ohledem na neplatnost smlouvy soud omezil další dokazování pouze pro účely zjištění výše případného bezdůvodného obohacení.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně dne 25. 7. 2025 poukázala pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy ze svého bankovního účtu na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě platbu ve výši 50 000 Kč.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2026 a podacího archu má soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek, které jsou předmětem tohoto řízení.
7. Z ostatních provedených důkazů soud žádné významné skutečnosti nezjistil.
8. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V daném případě žalovaný čerpal jistinu ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, natož prokázal, že by žalobkyni na poskytnutý úvěr jakoukoliv částku uhradil. Soud mu proto uložil zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) s tím, že počátek prodlení soud vztáhl k dopisu ze dne 30. 3. 2026, kdy za aplikace § 573 o. z. byl žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení počínaje dnem 3. 4. 2026. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.
9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 577 Kč, odměnou advokáta podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 3 980 Kč za jeden právní úkon, za 4 úkony tedy 15 920 Kč a 4 paušálními částkami náhrady po 450 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 4 úkony právní služby ve výši 1 800 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, sepsání žaloby, účast na jednání podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ , d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ). Celkové náklady vč. 21% DPH tak činily 25 018,2 Kč. Při zohlednění částečného úspěchu žalobkyně ve věci soud přiznal žalobkyni 39,8 % těchto nákladů řízení (procesní úspěch 69,9 % mínus procesní neúspěch 30,10 %), tj. po zaokrouhlení částku 9 957 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrhu na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.