Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 98/2026-233
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně,
právně zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno,
se sídlem Adresa žalobkyně,
proti
žalované:Jméno žalované, narozena Datum narození žalované,
trvale bytem Adresa žalované,
o zaplacení částky 57 949,20 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 158 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně splatných vždy každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením, byť jediné splátky, se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 791,20 Kč s úrokem ve výši 8 593,25 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 56 175,20 Kč jdoucím od 12. 5. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 474,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 949,20 Kč jdoucím od 12. 5. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 158 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně splatných vždy každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením, byť jediné splátky, se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 791,20 Kč s úrokem ve výši 8 593,25 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 56 175,20 Kč jdoucím od 12. 5. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 474,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 949,20 Kč jdoucím od 12. 5. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 57 949,20 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 21. 11. 2021 uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr (dále jen „RÚ“) vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku celkem ve výši 296 091 Kč a uhradila na poskytnutý úvěr částku celkem 273 933 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 5. 2. 2026. adresa 949,20 Kč se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 56 175,20 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 044 Kč. Žalobkyně se dál domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 593,25 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 56 175,20 Kč, a to od 12. 5. 2026 do zaplacení, a dále úroku z prodlení.
2. Žalobkyně k výzvě, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, ve svém vyjádření ze dne 30. 6. 2026 uvedla, že v rámci posuzování nejprve provedla výpočet maximálního limitu splátky (MLS). Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných dětí spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru, do výpočtu MLS domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které žalobkyně mezi sebou vzájemně porovná; nižší z hodnot, která není do výpočtu zahrnuta, je v kartě klienta přeškrtnuta. Do výpočtu MLS je zahrnut příjem žadatele 40 000 Kč, odečteno je životní minimum žadatele 3 550 Kč, životní minima na dvě vyživované děti 2 420 Kč, součet splátek HC úvěrů 1 380 Kč, součet splátek úvěrů z NRKI mimo HC 4 093 Kč, stress buffer žadatele 286 Kč, výše schvalovaného úvěru 2 400 Kč, zbývající MLS žadatele činí 25 871 Kč. Do výpočtu MLS domácnosti je navíc k MLS klienta započítán příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, odečten je součet splátek úvěrů v NRKI a HC 5 473 Kč, odečteny jsou normativní náklady na bydlení 7 167 Kč, životní minima všech členů domácnosti 11 590 Kč, výše splátky schvalovaného úvěru 2 400 Kč. Zbývající MLS domácnosti činí 53 370 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „klient v NRKI nalezen – pozitivní hodnocení“, dotaz do registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně si k ověření příjmové a výdajové stránky od žalované vyžádala výpis z účtu za období od 24. 8. 2021 do 21. 11. 2021. Ze správy NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaná splácí závazky ve výši 5 473 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 13. 10. 2026, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když oba účastníci se z účasti na jednání omluvili. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
4. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení o tom, že soud shledává za neúplná skutková tvrzení a předložené důkazy ohledně zkoumání příjmů a výdajů žalované.
5. Soud ve věci provedl důkaz listinami, ze kterých zjistil následující skutečnosti.
6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že tato má jako předmět podnikání zapsáno mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
7. Z listin y označené jako Šikovný účet č. hodnota (č.l. 17 spisu) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované mimo jiné revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 60 000 Kč, dále pak úvěr na koupi zboží v částce 9 148 Kč. Ve Smlouvě je k údajům žalované uvedeno, že je zaměstnána u právnická osoba adresa, její čistý měsíční příjem činí 40 000 Kč, typ bydlení uvedeno vlastní dům/byt, příjem ostatních členů domácnosti je uveden 40 000 Kč.
8. Z Karty klienta (č.l. 35 spisu) ze dne 11. 5. 2026 vyplývá, že u žalované jsou uvedeny výše příjmu 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 20 000 Kč. Dotazy na registry s datem 21. 11. 2021 jsou uvedeny s výsledky japonská půjčka – OK, NRKI – OK, ISIR – klient nenalezen v externím systému, CEE – OK, MVCR ověřeno.
9. Z Úvěrové zprávy (č.l. 36 spisu) vyplývá, že v říjnu roku 2021 měla žalovaná evidován ke splacení hypoteční úvěr ve výši 2 333 711 Kč. U tohoto hypotečního úvěru je v období od prosince 2020 do května 2021 evidováno celkem pět splátek po splatnosti. Dále z uvedené zprávy vyplývá, že žalovaná měla ke splacení osobní úvěr a výše dlužné částky v říjnu 2021 činila 85 583 Kč. Také u tohoto úvěru je evidováno v období od listopadu 2020 do června 2021 celkem sedm splátek po splatnosti. Dále měla žalovaná další hypoteční úvěr, kdy výše nesplacené částky činila v říjnu roku 2021 částku 966 705 Kč. Také u tohoto úvěru jsou evidovány částky po splatnosti v období od února 2021 do května 2021. Výše měsíční splátky u tohoto úvěru činila 4 445 Kč. Dále měla žalovaná úvěr z kreditní karty, v říjnu roku 2021 činila výše zbývajících splátek 46 076 Kč. Výše měsíční splátky činila 1 380 Kč. Z úvěrové zprávy dále vyplývá, že v květnu a červnu roku 2021 byly žalované odmítnuty tři žádosti o úvěr v částkách 100 000 Kč a 150 000 Kč.
10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 44 spisu) vyplývá, že žalovaná načerpala celkem částku 296 091 Kč a celkem zaplatila částku 273 933 Kč.
11. Z výpisu ze Šikovného účtu (č.l. 216 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 4 019 Kč.
12. Z výzvy k platbě dlužné částky ze dne 25. 9. 2025 (č.l. 213 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 4 019 Kč. Z výzvy ze dne 5. 1. 2026 (č.l. 212 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 4 025 Kč. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 5. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 62 842,75 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána k uhrazení částky 63 759,80 Kč.
13. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci spisová značka soud zjistil, že po žalované byla žalobkyní požadována k zaplacení částka 138 993,80 Kč, kterou žalobkyně požadovala po žalované na základě Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 7. 6. 2021.
14. Z protokolu o jednání ze dne 28. 4. 2026, č.j. spisová značka, soud zjistil, že soud vyhověl podané žalobě co do částky 61 168 Kč, kterou žalované uložil zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Z protokolu soud dále zjistil, že příjem žalované činil 76 000 Kč hrubého. Výdaje představují platby na hypotéku ve výši 19 000 Kč, celkové platby na bydlení se pohybují okolo částky 30 000 Kč. Celkové dluhy žalobkyně se pohybují kolem částky 400 000 Kč.
15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poukázat nutno též na rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C 755/22, z něhož vyplývá, že články 8 a 23 cit. Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.
19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
20. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18 . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
21. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
22. Posouzení schopnosti dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Soud je toho názoru, že žalobkyně nedostatečným způsobem splnila svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom podívat se do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti, povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Žalobkyně vycházela z příjmů žalované uvedených v žádosti, neuvedla však, zda a jakým způsobem tvrzený příjem žalované ověřovala a neuvedla rovněž, ani nedoložila, zda a jakým způsobem ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalované. Bez tohoto ověření není možné kvalifikovaně a zodpovědně posoudit, zda finanční situace umožňovala dlužníkovi úvěr řádně splácet. Kusé údaje, které žalobkyně měla, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu žalovaná měla. Není totiž ničím neobvyklým, že žadatel o úvěr, ač podle registrů je tzv. čistý, nedisponuje dostatečnou rezervou mezi příjmy a skutečnými výdaji, a hradí-li následně splátky, pak tak může činit tzv. „na doraz“. Pak stačí jen nepatrná výchylka z běžného chodu věcí a dlužník začne mít problém splátky hradit. Tedy to, že žalovaná hradila po nějakou dobu řádně splátky, vypovídá o její dobré platební morálce, avšak o její skutečné úvěruschopnosti v době uzavření smlouvy nevypovídá v podstatě vůbec nic.
23. Žalobkyně vycházela z příjmů žalované uvedených v žádosti, nahlédla též do výpisu z účtu žalované, ze kterého vyplynuly příjmy žalované a běžné měsíční výdaje, neuvedla však, zda a jakým způsobem ověřovala tvrzený příjem ostatních členů domácnosti a neuvedla rovněž, ani nedoložila, zda a jakým způsobem ověřovala výdaje na bydlení. Současně je třeba poukázat na to, že podle žalobkyně žalovaná hradila měsíční závazky ve výši 5 437 Kč měsíčně, z úvěrové zprávy však vyplývá, že závazky žalované byly podstatně vyšší (v částce 19 446 Kč), a že žalovaná měla v první polovině roku 2021 potíže s hrazením pravidelných splátek.
24. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ust. § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavřel, že žalobkyně zcela nedostatečným způsobem zjišťovala a ověřovala informace o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně nedostatečně ověřila tvrzené příjmy, nedostatečně zjistila a ověřovala skutečné výdaje žalované, tyto výdaje řádně neporovnala s příjmy, tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala úvěruschopnost žalované.
28. Vzhledem k tomu, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sporných úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu viz. Nejvyšší soud ČR sp. zn. spisová značka).
29. Vyjde-li soud z toho, že žalovaná vyčerpala částku 296 091 Kč a uhradila částku 273 933 Kč, přičemž tyto částky žalovaná nezpochybnila, zbývá uhradit částku 22 158 Kč. V této části soud žalobu považuje za důvodnou a žalobě vyhověl. Nedůvodná pak je žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku 22 158 Kč, soud proto v této části žalobu zamítl, a to včetně navazujícího příslušenství v podobě smluvního úroku. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud není v prodlení s vrácením poskytnuté částky (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR) byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení.
30. Při posuzování možnosti spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit soud vycházel z protokolu o jednání konaného před podepsaným soudem ve věci spisová značka, kdy žalovaná se vyjádřila ke svým aktuálním poměrům, jaké má příjmy, jaké má výdaje, a uvedla, že je schopna hradit splátku ve výši 4 500 Kč měsíčně. Při stanovení výše splátek v projednávané věci soud z těchto informací vycházel a stanovil splátku ve stejné výši. Při stanovení splátek soud vycházel z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou jistinu najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. nebo ve větších splátkách. Soud navázal úhradu dluhu ve splátkách na ztrátu výhody splátek pro případ, že by některá splátka nebyla žalovanou uhrazena v plné výši nebo včas. Pokud by k takovéto situaci došlo, stala by se nesplacená částka splatnou bez dalšího najednou.
31. Vzhledem k tomu, že soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou, blíže se nezabýval dalšími námitkami žalované.
32. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla v převážné části úspěšná žalovaná, tato žádné náklady řízení neúčtovala, proto bylo o nákladech rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.