Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 234/2025-27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované sídlem Adresa žalované
pro zaplacení 106 867 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 106.867,- Kč spolu s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 106.867,- Kč od 12.2.2026 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 106.867,- Kč spolu s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 106.867,- Kč od 12.2.2026 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 106 867 Kč, způsobené jí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 157/2014 . Toto řízení bylo zahájeno dne 7. 5. 2014 a skončilo doručením posledního rozhodnutí odvolacího soudu dne 3. 7. 2025, tedy trvalo celkem 11 let a 2 měsíce. Žalobkyně uvedla, že v jeho průběhu opakovaně docházelo ke zrušení rozhodnutí soudů I. stupně i odvolacího soudu z důvodu zásadních procesních vad, nepřezkoumatelnosti a opomenutých důkazů. Věc byla projednána před soudem I. stupně čtyřikrát, před odvolacím soudem pětkrát, dvakrát před Nejvyšším soudem a jednou před Ústavním soudem, který v nálezu z roku 2019 konstatoval porušení jejích základních práv. Žalobkyně namítla, že řízení bylo provázeno značnými průtahy, rozsáhlým a časově náročným dokazováním, včetně znaleckých posudků vypracovávaných s mnohaletým odstupem, což vedlo k prodlužování celkové délky sporu. Uvádí, že dlouhodobá nejistota ohledně výsledku řízení, střídání úspěchu a neúspěchu, opakované ukládání povinností hradit náklady procesně úspěšné protistrany a následné rušení těchto rozhodnutí měly výrazný negativní dopad na její osobní život a psychickou pohodu. Po celou dobu plnila své procesní povinnosti řádně a včas a na průtazích se nepodílela. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 11. 8. 2025, žalovaná však tomuto nároku nevyhověla v celém rozsahu. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 11. 8. 2025 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. , za něhož mu bylo po mimosoudním šetření poskytnuto zadostiučinění ve výši 137 133 Kč. Žalovaná uvedla, že celkovou délku řízení hodnotí jako nepřiměřenou, nicméně považuje jí již poskytnutou částku za přiměřenou, odůvodněnou a odpovídající metodice Nejvyššího soudu uvedené ve stanovisku Cpjn 206/2010 . Žalovaná zdůraznila, že původní civilní řízení bylo věcně i procesně složité, zahrnovalo rozsáhlé dokazování, vypracování několika znaleckých posudků a jejich dodatků, jakož i opakované projednání věci před různými stupni soudní soustavy. Podle žalované délku řízení objektivně prodloužil i počet opravných prostředků podaných oběma stranami a doba potřebná k rozhodnutí jednotlivých instancí. Uvedla, že základní částka náhrady byla stanovena ve výši 16 000 Kč za rok řízení, přičemž byla snížena o 5 % z důvodu složitosti věci a o 20 % z důvodu vysokého počtu soudních instancí. K navýšení náhrady z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce žalovaná nepřistoupila. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.
3. Žádostí o náhradu za nepřiměřenou délku řízení ze dne 11. 8. 2025 uplatnila žalobkyně u Anonymizováno nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 203.334 Kč, tvrzeně vzniklou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 157/2014 , které dle tvrzení žadatelky trvalo 11 let a 2 měsíce. Nárok byl uplatněn prostřednictvím právního zástupce datovou schránkou a obsahoval popis průběhu řízení, jednotlivých zrušovacích rozhodnutí a celkového počtu jednání.
4. Stanoviskem Anonymizováno ze dne 22. 10. 2025 byl tento nárok vypořádán. Anonymizováno, že v posuzované věci došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, přičemž celkovou délku řízení vyhodnotilo jako nepřiměřenou. Anonymizováno současně poukázalo na kritéria § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a v rámci výsledného posouzení stanovilo výši přiměřeného zadostiučinění
5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2015, č. j. 30 C 157/2014207 , byla žaloba žalobkyně proti tituly před jménem jméno FO zamítnuta, a to pro závěr, že žalovaný advokát nezavinil neúspěch žalobkyně v původním řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 11 C 107/2011 . Rozhodnutí bylo prvním z řady následných rozhodnutí ve věci, které bylo následně zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost.
6. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, č. j. 58 Co 115/2016342 , byl uvedený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, když odvolací soud konstatoval zásadní procesní pochybení a opomenuté důkazy.
7. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2016, č. j. 30 C 157/2014357 , byla žaloba opětovně zamítnuta. Soud I. stupně neshledal odpovědnost žalovaného advokáta za vzniklou škodu a uzavřel, že příčinou neúspěchu žalobkyně v původním sporu byla nedostatečná součinnost žalobkyně.
8. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. 58 Co 458/2016419 , bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný nepochybil způsobem, který by založil odpovědnost za škodu, a příčinou neúspěchu žalobkyně bylo její vlastní jednání.
9. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. 25 Cdo 4264/2017450 , bylo dovolání žalobkyně odmítnuto jako nepřípustné. Nejvyšší soud konstatoval, že dovolací námitky nesměřují proti právní otázce způsobilé založit přípustnost dovolání.
10. Nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 644/18 , byla rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu zrušena. Ústavní soud konstatoval porušení základního práva žalobkyně na spravedlivý proces, neboť nelze klást k tíži klienta neposkytnutí součinnosti, pokud by tato součinnost znamenala podpis antedatovaných dokumentů nebo sdělení vědomě nepravdivých informací.
11. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 58 Co 458/2016480 , byl zamítavý rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení k novému posouzení odpovědnosti advokáta, vázán právním názorem Ústavního soudu.
12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2023, č. j. 30 C 157/2014903 , bylo žalobě částečně vyhověno, a to co do částky 269.607,30 Kč s příslušenstvím, zatímco ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
13. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, č. j. 58 Co 186,187/2023994 , bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno.
14. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. 25 Cdo 420/20241039 , byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny v části týkající se příslušenství nároku, ve zbytku bylo dovolání odmítnuto. Soudům bylo uloženo vypořádat námitku promlčení.
15. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 10. 2024, č. j. 30 C 157/20141072 , byla žaloba v části týkající se příslušenství zamítnuta. Soud uvedl, že nárok není promlčen, avšak byl již zcela uhrazen žalovaným a jeho pojistitelem.
16. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, č. j. 58 Co 532,533/20241097 , bylo odvolání žalobkyně vyhověno a byly změněny výroky o náhradě nákladů řízení žalovaného a státu.
17. Ze spisu sp.zn. 30 C 157/2014 Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo zjištěno následující: podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje
18. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ “) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
19. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
20. Dle § 3 odst. 1 písm. a) , b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").
21. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
22. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
23. Dle § 8 odst. 1 , 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.
24. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
25. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
26. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
27. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem .
28. Dle § 31a odst. 1 , 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
29. Po zjištěném skutkovém stavu soud vyšel z toho, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 157/2014 trvalo od podání žaloby dne 7. 5. 2014 do doručení posledního rozhodnutí odvolacího soudu dne 3. 7. 2025, tedy celkem 11 let a 2 měsíce, přičemž samotné znalecké úseky představovaly z této doby přibližně 31 měsíců. Po většinu řízení soud pravidelně činil procesní úkony, avšak v letech 2019–2023 se výrazně projevily průtahy způsobené znalci, kdy soud opakovaně urgoval vypracování posudků telefonicky, písemně i elektronicky, prodlužoval lhůty a následně znalce upozorňoval na jejich závaznost, až nakonec přistoupil k odebrání spisu. Řízení bylo dále časově zatíženo tím, že proběhlo opakovaně na třech stupních soudní soustavy — u soudu I. stupně, odvolacího soudu i Nejvyššího soudu, přičemž jednou zasáhl také Ústavní soud; po zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2024 se řízení již týkalo pouze příslušenství. Pokud jde o chování účastníků, ti průběh řízení významně nebrzdili — jejich podání se omezovala na běžná vyjádření, doplňování návrhů, ojedinělé návrhy na odročení a žádosti o prodloužení lhůt, přičemž část prodlení vznikla jen tím, že někteří svědci byli obtížně dostupní (např. dlouhodobě v zahraničí). Delší období nepostupu nelze přičítat účastníkům, nýbrž znalci. Řízení bylo složité po stránce skutkové i procesní: bylo třeba provést výslechy většího množství svědků, vypracovat dva znalecké posudky včetně jejich doplnění a věc byla opakovaně projednávána před více instancemi. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud se ztotožňuje se závěrem žalované, že význam předmětného řízení pro žalobkyni nelze hodnotit jako zvýšený, neboť se jednalo o běžný majetkový spor, jehož dopady se nijak nevymykaly typovým důsledkům civilních řízení. Žalobkyně neuvedla okolnosti, které by umožňovaly jeho zařazení mezi řízení zvýšeně významná podle judikatury Nejvyššího soudu. Postup žalované při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je v souladu se sjednocujícím stanoviskem NS sp. zn. Cpjn 206/2010 i konstantní judikaturou. Soud proto neshledal důvody k navýšení základní částky podle kritéria zvýšeného významu řízení. Význam řízení pro žalobkyni po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.
30. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení byla ve vztahu k jeho průběhu dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Na základě všech shora uvedených skutečností soud uzavřel, že v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel ze základní částky 15 500 Kč za rok řízení, za první dva roky snížené na polovinu, a za celkovou dobu trvání řízení v délce 11 let a 2 měsíců tak stanovil základní výši zadostiučinění částkou 157 600 Kč. Tuto částku soud dále upravil podle kritérií § 31a odst. 3 zákona, a to snížením o 15 % z důvodu projednání věci na všech třech stupních soudní soustavy, navýšením o 10 % z důvodu průtahů způsobených procesními vadami rozhodování soudů nižších stupňů, a snížením o 20 % pro zvýšenou skutkovou a procesní složitost řízení. Po těchto korekcích činí výsledná výše přiměřeného zadostiučinění 118 000 Kč. Jelikož však žalovaná již v rámci mimosoudního projednání poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 137 133 Kč, tedy částku vyšší, než jakou by soud žalobkyni přiznal, nemá žalobkyně právo na doplatek. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Soud proto žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.
31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. . Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (v návaznosti na závěry NS ČR sp.zn. 28 Cdo 2638/2025 -615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž 26.2.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 450,- Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.