Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 164/2026-21
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 39 750,02 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 670,02 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 39 750,02 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku v částce 397 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-224341/0710, variabilní symbol 1711016426.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 670,02 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 39 750,02 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku v částce 397 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-224341/0710, variabilní symbol 1711016426.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 39 750,02 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2024 č. Anonymizováno ve znění dodatku (z téhož dne) o navýšení úvěrového limitu. Touto smlouvou původní věřitel (Anonymizováno právnická osoba., dříve právnická osoba, IČO IČO) poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč (původně 5 000 Kč), žalovaný uvedenou částku (postupně) čerpal a měl zaplatit alespoň (měsíční) splátky ve výši úroku z úvěru přirostlého za uplynulé období (období od poslední platby úroku). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, při prodlení také smluvní pokutu. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 32 329,98 Kč. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prostřednictvím mezipřevodu na Anonymizováno právnická osoba.).
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud pouze důkazy předložené žalobkyní a podle § 157 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:
4. Žalovaný před uzavřením smlouvy zaslal původnímu věřiteli scany svého občanského průkazu a průkazky pojištěnce zdravotní pojišťovny (VZP), jak vyplynulo z jejich listinných kopií. Žalobkyně neměla k dispozici důkazy k údajné lustraci žalovaného v databázích SOLUS, NRKI a BRKI (a odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele v existenci oprávnění původního věřitele žalovaného lustrovat v uvedených databázích).
5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 6. 2024 (ve znění dodatku o navýšení úvěrového limitu) má soud za prokázané, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku) smlouvu o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel poskytnul žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet měsíčně alespoň úrok z úvěru přirostlého za uplynulé období (období od poslední platby úroku) ve výši 40 % měsíčně (z jistiny), při prodlení také smluvní pokutu 0,1 % denně (z částky v prodlení). Z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele vyplývala prohlášení žalovaného o své schopnosti splácet úvěr a své nepřítomnosti v databázi dlužníků. Z potvrzení o provedených platbách thePay v období od 26. 6. 2024 do 29. 8. 2024 soud zjistil, že původní věřitel vyplatil na účet žalovaného částku 40 000 Kč.
6. Z oznámení o zesplatnění úvěru z 4. 1. 2025 vyplynulo, že původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu podle úvěrové smlouvy, protože došlo k opakovanému porušení smlouvy žalovanou, aniž by bylo prokazováno doručení uvedeného oznámení žalovanému.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele z 6. 2. 2026 soud zjistil, že žalovanému bylo oznamováno postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby s tím, že z potvrzení z 10. 2. 2026 vyplývalo odeslání obou dopisů uvedeného dne žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 23. 1. 2026 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na Anonymizováno právnická osoba., IČO IČO. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne soud zjistil, že uvedený nabyvatel pohledávky ji dále převedl na žalobkyni.
8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne 26. 6. 2024 smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku; podle smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému částku (postupně ve výši) 40 000 Kč. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).
13. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem posuzována, přičemž žalobkyně nebyla schopna toto zkoumání (kromě předložení průkazů totožnosti žalovaným) prokázat, nedisponovala ani lustrací v úvěrových registrech a ověřením příjmů žalovaného, odvolávala se pouze na oprávnění původního věřitele zkoumání provést a na prohlášení žalovaného o tom, že je schopen dluh splnit (a že v dlužnických registrech není evidován).
14. Ze shora uvedeného je zřejmé, že původní věřitel neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť kromě totožnosti žalovaného nebyly v řízení prokázány žádné kroky ke zjištění, zda žalovaný je (nebo není) schopen čerpaný úvěr vrátit; nebylo prokázáno porovnání příjmů (ověřených též co do své stability a delšího období jejich trvání) a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (žalované), získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, tedy podkladů vystavených třetími osobami, odlišnými od spotřebitele. Na tom nemění nic ani to, že žalovaný částečně dluh vůči původnímu věřiteli splatil. Smlouva o úvěru je pro nedostatky ve zkoumání úvěruschopnosti absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku.
15. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu pochybení při zkoumání úvěruschopnosti, soud se již nezabýval existencí nepřiměřených ujednání (ostatně u sjednaného úroku je eventuální vyhodnocení tohoto ujednání jako nepřiměřeného nasnadě).
16. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu, že poskytovatel úvěru neposuzoval řádně úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), je třeba podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit hmotněprávní splatnost smluvních povinností žalovaného, vrácení jistiny úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je zvláštním ustanovením ve vztahu k občanskému zákoníku o splatnosti bezdůvodného obohacení, které je splatné, není-li dohodnuto, na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru učinil Nejvyšší soud, a to v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž mimo jiné uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
17. Z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Není možné uvažovat o dvou skutkových podstatách podle § 87 odst. 1 věty poslední a § 87 odst. 2 citovaného zákona, jak dospívá ve svém článku JUDr. právnická osoba, Ph.D., v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, podle něhož musí mezi účastníky nastat spor o splatnost, kterým je třeba rozumět zjevný a projevený nesoulad mezi vůlí dlužníka a věřitele o tom, jak má být jistina úvěru jako bezdůvodné obohacení splácena. Nelze akceptovat z toho rozporně vyplývající závěry (viz odst. IV. odst. 1 článku) o tom, že při pasivitě dlužníka soud rozhodne deklaratorním rozsudkem a přizná i odpovídající úrok z prodlení, jde-li o plnění, které se stalo splatným do vyhlášení rozsudku s tím, že ke splatnosti tohoto plnění došlo na základě výzvy poskytovatele úvěru (žalobkyně) k plnění podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Uvedený názor nepočítá s možností počáteční pasivity dlužníka, který následně, třeba v průběhu soudního řízení o zaplacení úvěru, začne zpochybňovat splatnost dluhu, a nevypořádává se s argumentací Nejvyššího soudu, uvedenou v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
18. Soud se proto domnívá, že § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu vrácení jistiny poskytnutého úvěru, a to v závislosti na možnostech spotřebitele (žalované). Pokud se proto účastníci na lhůtě k vrácení nedohodnou, nastupuje § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (i při pasivitě žalované) a soud určí tuto dobu, a to dobu hmotněprávní (jedná se o konstitutivní rozhodnutí). Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. „Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky“, jak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Žalovaný netvrdil a neprokazovala žádné skutečnosti, ze kterých by mohl soud dovozovat nějakou jinou dobu pro vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Protože podle občanského zákoníku (viz § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) je každé plnění splatné na výzvu věřitele, stane se plnění (povinnost vrátit jistinu úvěru) splatné na základě doručení rozsudku žalovanému, a proto určil soud hmotněprávní lhůtu k plnění odpovídající lhůtě bez zbytečného odkladu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného rovněž vyplývá, že soud nemohl uvažovat ani o splátkách dluhu.
19. Na ostatní plnění, kromě vrácení jistiny úvěru, nemá žalobkyně právo, a proto v této části soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
20. Protože žalovaný uhradil částku 32 329,98 Kč, ale byla mu poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, je povinen saldo poskytnutého plnění vrátit. Soud proto žalobě co do nevrácené jistiny dluhu vyhověl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
22. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 397 Kč dle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo zahájení exekučního řízení u soudního exekutora. Pokud žalobkyně nesplní poplatkovou povinnost, může se stát domáhat na žalobkyni vynucení povinnosti ve správní exekuci.