Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 213/2026-95

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 70 739,92 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 375,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 375,50 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení:

- částky 20 624,50 Kč,

- částky 35 739,92 Kč,

- úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 691,18 Kč od 20. 11. 2024 do 17. 8. 2026,

a úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 21 315,68 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 375,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 375,50 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení:- částky 20 624,50 Kč,- částky 35 739,92 Kč,- úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 691,18 Kč od 20. 11. 2024 do 17. 8. 2026,a úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 21 315,68 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 24. 8. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 70 739,92 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdila, že poté co řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s ním dne 11. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru distančním způsobem prostřednictvím webových stránek – www.flexifin.cz. Žalobkyně se uzavřenou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž prvá splátka byla splatná dne 10. 4. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 26. 8. 2025. Žalovaný si současně zvolil zpoplatněné volitelné služby, a to službu „klidné spaní“, službu „Presto“ a „informační SMS servis“. Smluvní strany si ve smlouvě dále sjednaly poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 0,85 % denně z nesplacené části jistiny a smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně vyplatila žalovanému, na základě výše uvedené smlouvy dne 11. 3. 2024 částku 8 000 Kč a částku 27 000 Kč na jeho účet č. č. účtu. Žalovaný nedostál své povinnosti splácet dluh řádně a včas, což vedlo k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně, a to ke dni 19. 11. 2024. Do prodlení se tak žalovaný s plněním dluhu dostal dne 20. 11. 2024. O výpovědi smlouvy byl žalovaný písemně informován téhož dne. Podle tvrzení žalobkyně uvedeného v žalobě žalovaný uhradil žalobkyni na dluh dne 9. 4. 2024 částku 108,77 Kč, dne 9. 5. 2024 částku 138,82 Kč a dne 18. 6. 2024 částku 50,92 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil zbývající část dluhu, vyzvala jej žalobkyně předžalobní výzvou, zaslanou dne 11. 8. 2026, k zaplacení dlužné částky. Ani po této výzvě žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně tak v tomto řízení požaduje zaplacení jistiny ve výši 34 701,44 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 608,88 Kč, smluvního úroku ve výši 34 882,74 Kč a poplatků za sjednané služby („klidné spaní“ ve výši 73,20 Kč, „Presto“ ve výši 288,46 Kč a „informační SMS servis“ ve výši 19,20 Kč). Pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, dle , (dále jen ), ve spojení s ust. , když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z listin nazvaných jako „informace pro spotřebitele“ a „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud zjistil požadavky žalobkyně při poskytování spotřebitelského úvěru kladené na žadatele (klienty) a současně jaké dokumenty vyžaduje žalobkyně před uzavřením smlouvy, tj. občanský průkaz či ověření totožnosti přes BankID, doklad o příjmu, doklad o výdajích, informace o výdajích žadatele s rozdělením na jednotlivé výdajové položky (půjčky, bydlení, mandatorní a ostatní výdaje) a potvrzení o existenci bankovního účtu. Z popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že se jedná o bezúčelový úvěr, jenž je poskytován na dobu platnosti schváleného kreditního rámce prodlouženého o 29 dní, což je standardně doba 569 dní ode dne uzavření smlouvy. Úvěr se sjednává s pevnou úrokovou sazbou ve výši 0,85 % s denním úročením. Náklady na volitelné služby, které si klient vybere, jsou uvedeny ve smlouvě. Dále je v základních informacích a všeobecných obchodních podmínkách platných pro revolvingový spotřebitelský úvěr „flexi půjčka“ zakotvena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, kterou je povinen klient uhradit v případě prodlení z celkové dlužné částky po splatnosti až do zaplacení a další poplatky za volitelné služby.

6. Z identifikovaných příjmů žalovaného soud zjistil, že žalobkyně „ověřila“ výši čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 45 200 Kč. Z předloženéy nelze zjistit, z jakých podkladů žalobkyně při ověření příjmu žalovaného vycházela. obsahuje pouze číselný údaj o ověřeném čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 45 200 Kč.

7. Z výpisů z běžného účtu č. IBAN, vedeného na jméno žalovaného, za období od 10. 10. 2022 do 9. 10. 2023 a od 3. 3. 2023 do 3. 3. 2024 soud zjistil, že výdaje z účtu tvořily zejména platby za potraviny, pohonné hmoty a další běžnou spotřebu, výběry hotovosti a opakované odchozí tuzemské platby, zejména na účet č. IBAN. Na účet byly pravidelně připisovány dávky právnická osoba označené jako invalidní důchod druhého stupně, v částkách přibližně od 9 459 Kč do 10 778 Kč měsíčně. Dále byly na účet připisovány vklady hotovosti v různých částkách, platby od fyzických osob, platby od společnosti právnická osoba. a rovněž peněžní prostředky od úvěrových společností právnická osoba a právnická osoba Z výpisů jsou patrné také platby provedené na základě exekučních příkazů. Pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání z výpisů nevyplývá, jediným pravidelným příjmem je pouze invalidní důchod.

8. Z dokumentu nazvaného jako autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost žalovaného byla dne 11. 3. 2024 ověřena prostřednictvím přímého náhledu do bankovního účtu (AISP). Protiúčet použitý k ověření byl veden na jméno Jméno žalovaného, č. účtu č. účtu.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 45 300 Kč, příjem doložený dokumenty předloženými žalovaným byl vyčíslen na 45 200 Kč. Žalobkyně měla ověřit disponibilní příjem žalovaného ve výši 37 500 Kč. Údaje o výdajích žalovaného v posouzení úvěruschopnosti obsaženy nebyly.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru „flexi půjčka“ č. hodnota bylo zjištěno, že ji dne 11. 3. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným, který ve smlouvě označil svůj účet č. IBAN. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr až do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných denních splátkách, dle předpisu denních splátek. Žalovaný byl oprávněn hradit splátky i před jejich splatností. Doba platnosti úvěrového rámce byla sjednána do 26. 8. 2025. Smlouva dále obsahuje ujednání o úrokové sazbě ve výši 0,85 % denně, o roční procentní sazbě nákladů při čerpání celého kreditního rámce (dále jen RPSN) ve výši 1 198,33 % a o poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále byly sjednány poplatky za službu „klidné spaní“, spočívající v možnosti odkladu splatnosti splátek o 60 dní, ve výši 3,66 Kč denně, za službu „Presto“, tj. expresní vyplacení každé tranše, ve výši 165 Kč a za „informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně. Smlouva rovněž obsahuje ustanovení týkající se nároků žalobkyně pro případ prodlení žalovaného, konkrétně upravuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení, a to až do zaplacení, úhradu účelně vynaložených nákladů, tj. nákladů spojených s upomínáním, ve výši 35 Kč denně, nejvýše však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky a úhradu 105 Kč za zaslanou upomínku.

11. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 11. 3. 2024 byla na účet č. č. účtu vyplacena částka 27 000 Kč a částka 8 000 Kč. Platby byly identifikovány variabilním symbolem var. symbol.

12. Žalovaný žalobci následně uhradil na úvěr dne 9. 4. 2024 částku 8 913,26 Kč, dne 9. 5. 2024 částku 8 913,26 a dne 18. 6. 2024 částku 2 797,98 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních a karetních transakcí zaplacených spotřebitelem. Platby byly označeny variabilním symbolem var. symbol.

13. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 19. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší splátka byla ke dni odeslání 156 dní po splatnosti. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu, zároveň byl upozorněn na možné vymáhání dluhu soudní cestou.

14. Z předžalobní výzvy se podává, že dne 11. 8. 2026 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky a náhrady nákladů právního zastoupení, a to do tří dnů od doručení dopisu, jak se podává z potvrzení o podání zásilky. Současně byl žalovaný opětovně upozorněn na možnost zahájení soudního řízení a následného vymáhání pohledávky v exekučním řízení.

15. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru „flexi půjčka“ č. hodnota ze dne 11. 3. 2024 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 35 000 Kč, a to dne 11. 3. 2024 platbou ve výši 8 000 Kč a téhož dne platbou ve výši 27 000 Kč, na jeho bankovní účet č. č. účtu. Před samotným uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 45 300 Kč, příjem doložený dokumenty předloženými žalovaným byl vyčíslen na 45 200 Kč a žalobkyně označovala za ověřený disponibilní příjem žalovaného ve výši 37 500 Kč. Žalobkyně se v dokumentu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho výdaji nezabývala. Z předložených bankovních výpisů bylo zjištěno, že žalovaný vynakládal peněžní prostředky zejména za věci každodenní potřeby (zejm. potraviny). Výdaje žalovaného představovaly zejména výběry hotovosti a opakované odchozí tuzemské platby, zejména na účet č. IBAN, z nichž nebylo možné určit právní důvod. Stejně tak u většiny příchozích plateb nebylo možné určit jejich právní důvod, když se jednalo o vklady hotovosti v různých částkách, platby od fyzických osob. Dále byly na účet připisovány platby od společnosti právnická osoba. a rovněž peněžní prostředky od úvěrových společností právnická osoba a právnická osoba Příjem ze zaměstnání z výpisů nevyplývá, pravidelným a opakovaným příjmem žalovaného jsou pouze platby od právnická osoba označené jako invalidní důchod druhého stupně, v částkách přibližně od 9 459 Kč do 10 778 Kč měsíčně. Z výpisů jsou patrné také platby provedené na základě exekučních příkazů. Dle uzavřené smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr do výše 80 000 Kč a zavázal se čerpané prostředky splácet v pravidelných denních splátkách, včetně úroků, poplatků a případných sankcí. Smlouva stanovila denní úrokovou sazbu 0,85 %, RPSN ve výši 1 198,33 % a poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále obsahovala ujednání o poplatcích za volitelné služby a pro případ prodlení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a nákladech spojených s upomínáním. Žalovaný žalobkyni uhradil na úvěr celkem 20 624,50 Kč, následně se dostal do prodlení s úhradou dluhu. S ohledem na prodlení žalovaného odstoupila žalobkyně od smlouvy o úvěru ke dni 19. 11. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno, spolu s výzvou k plnění dlužné částky. Předžalobní výzvou, odeslanou žalovanému dne 11. 8. 2026, byl vyzván k úhradě dlužné částky a náhrady nákladů právního zastoupení ve lhůtě tří dnů, s upozorněním na možnost soudního a následně exekučního vymáhání. Tato však zůstala bez odezvy.

16. Právní posouzení věci vychází z ust. , (dále jen o.z.) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), když žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel.

17. Na základě provedeného dokazování a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze z části, a to jako právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o.z., když žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. nedostála své povinnosti stanovené v ust. § 86, potažmo § 75 ZoSÚ.

18. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný při sjednávání úvěru deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 45 300 Kč, zatímco žalobkyně jeho příjem vyčíslila částkou 37 500 Kč. Z předložených výpisů z účtu žalovaného však soud zjistil, že jeho jediným pravidelným a opakovaným příjmem byl invalidní důchod druhého stupně vyplácený právnická osoba, a to v částkách přibližně od 9 459 Kč do 10 778 Kč měsíčně. Tyto částky se podstatně lišily jak od příjmu deklarovaného žalovaným, tak od příjmu zjištěného žalobkyní.

19. Žalobkyně soudu nepředložila další podklady, z nichž by vyplývalo, že příjmy žalovaného ověřovala na základě dalších dokladů, ani podklady odůvodňující vyčíslení jeho měsíčního příjmu na 37 500 Kč. Další příchozí platby na účet žalovaného byly nahodilé, šlo zejména o platby od společnosti právnická osoba. a od úvěrových společností právnická osoba a právnická osoba Tyto skutečnosti měly žalobkyni vést k dalšímu ověření majetkových a finančních poměrů žalovaného, zejména jeho schopnosti řádně plnit stávající závazky. Z předložených podkladů proto nelze dovodit, že žalobkyně ověřila skutečný, pravidelný a dlouhodobě udržitelný příjem žalovaného ve výši 37 500 Kč, jenž byl podkladem pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně v řízení neprokázala ani další ověření údajů o příjmech a závazcích žalovaného.

20. Žalobkyně řádně nezkoumala ani výdaje žalovaného, když bylo z výpisů z účtu zjištěno, že převážná část výdajů žalovaného spočívá v opakovaných výběrech hotovosti a odchozích tuzemských platbách, zejména na účet č. IBAN. Právní důvod uvedených plateb není z výpisů z účtu zřejmý. Dále jsou z výpisů z účtu žalovaného patrné platby provedené na základě exekučních příkazů, z čehož vyplývá, že žalovaný neplnil své závazky řádně a včas. Žalobkyně proto měla údaje o výdajích žalovaného ověřit z dalších zdrojů a obstarat si k tomu odpovídající podklady. Při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného by přitom vyvstaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo založeno na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích, jak vyžaduje § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Nadto žalobkyně nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s ust. § 75 ZoSÚ, tedy s odbornou péčí. Odbornou péčí se rozumí postup poskytovatele úvěru, kdy údaje, které dlužník věřiteli uvedl, poskytovatel ověří, resp. objektivně podloží minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Jelikož byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ i § 75 ZoSÚ, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc (od počátku) ve smyslu ustanovení § 588 o.z. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.

21. Soud rovněž dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná také z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 o.z.), ve smyslu ustanovení § 588 o.z. Při posouzení této otázky se soud zabýval zejména ujednáním o výši úplaty za poskytnutí úvěru (úroku). Denní úroková sazba byla stanovena na 0,85 % z nesplacené části jistiny, což v ročním přepočtu odpovídá přibližně 310,25 % ročně. Dále soud zkoumal výši RPSN, jehož výše byla smlouvou stanovena na 1 198,33 % ročně. Taková ujednání nelze posoudit jinak nežli jako nemravná, když průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy cca 7 – 10 % ročně, dle údajů ČNB. V tomto smyslu lze odkázat i na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. a ), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. Současně je třeba vedle extrémně vysokého úročení, zohlednit i další poplatky, zejm. poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za doplňkové služby. Kombinace všech těchto ujednání představuje dle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o.z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc (od počátku) jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o.z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

22. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 11. 3. 2024 v podobě čerpané tranše úvěru ve výši 27 000 Kč a 8 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil dne 9. 4. 2024 částku 8 913,26 Kč, dne 9. 5. 2024 částku 8 913,26 Kč a dne 18. 6. 2024 částku 2 797,98 Kč, celkem tedy 20 624,50 Kč, jak jasně vyplývá z provedených listinných důkazů. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil, jak je již výše uvedeno, dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle citovaného ustanovení § 2993 o.z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil, což odpovídá výši doposud nesplacené jistiny, tj. 14 375,50 Kč (35 000 Kč – 20 624,50 Kč). Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 14 375,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 18. 8. 2026, když soud vycházel z ust. § 1 958 odst. 2, dle nějž platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou, jež byla žalovanému doručena, za pomoci domněnky doby dojití dle § 573 o.z., dne 14. 8. 2026. Žalobkyně stanovila žalovanému ve výzvě lhůtu k plnění v době trvání tří dnů, do prodlení se tak žalovaný dostal dne 18. 8. 2026. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. o.z. od stanoveného data prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí , ve spojení s úředním sdělením České národní banky č. 5/2026, o úpravě základních úrokových sazeb.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť smlouva o úvěru je jako celek absolutně neplatná. Mezi účastníky proto nebyly platně ujednány úroky, poplatky ani smluvní pokuta. Žalobkyni tak z tohoto titulu nenáleží částka 166 Kč představující smluvní pokutu ani částka 35 739,92 Kč uplatněná jako smluvní úrok a poplatky. Současně soud žalobu zamítl i v rozsahu v němž žalovaný žalobkyni již plnil (20 624,50 Kč).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , 2 Úspěch žalobkyně činí 20,32 % a úspěch žalovaného 79,68 %, s ohledem na uvedené činí rozdíl 59,36 % ve prospěch žalovaného. Právo na náhradu nákladů řízení by za této situace měl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

26. Lhůtu k plnění výroku I. soud stanovil v souladu s

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.