Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
54 Co 99/2026-47
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Nadi Pínové a soudkyň JUDr. Jany Tondrové a Mgr. Lenky Marynkové ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený zákonným zástupcem Jméno zákonného zástupce
bytem Adresa zákonného zástupce
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: ČR – Jméno žalované sídlem Adresa žalované za níž jedná Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího
o zaplacení 305 167 Kč s příslušenstvím,
o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. března 2026, č. j. 45 C 218/2025-33
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od první moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od první moci tohoto rozsudku.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 305 167 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč, a to do 15 dnů od právní moci napadeného rozsudku (výrok II.).
2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, jíž se žalobce domáhal podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“] na žalované poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 305 167 Kč způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. K předmětnému řízení žalobce uvedl, že trvalo 14 let a 10 měsíců. Týkalo se náhrady škody na zdraví způsobené nesprávným postupem zdravotnického zařízení při porodu žalobce, a proto je předpokládaný vysoký význam. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalované již dne 3. 6. 2019, kdy požadoval částku 300 000 Kč a po skončení namítaného řízení dne 11. 7. 2025 uplatnil ještě částku 200 000 Kč. Žalovaná však poskytla pouze částku 194 833 Kč, kdy dle žalobce nesprávně vyhodnotila kritéria obsažená v § 31a OdpŠk, navíc nezohlednila ekonomický vývoj, inflaci a růst průměrné mzdy. Samo kompenzační řízení trvá již více jak 6 let.
3. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporným učinila, že žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění a že mu byla vyplacena částka 194 833 Kč. Uvedla, že původní řízení bylo mimořádně skutkově i procesně složité, neboť se týkalo tvrzeného poškození zdraví nezletilého při porodu, vyžadovalo vypracování několika znaleckých posudků z různých medicínských oborů, výslechy znalců a svědků a opakované projednávání před všemi stupni soudní soustavy včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Poukázala rovněž na vliv objektivních okolností, zejména pandemie covid-19, na opakovaná odročení řízení a též na dlouhodobá mimosoudní jednání účastníků. Zdůraznila, že žalobce nevyužil prostředky ochrany proti průtahům v řízení. Poskytnutou náhradu považovala za plně přiměřenou a nesouhlasila s požadavkem na valorizaci základních částek zadostiučinění s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
4. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 9. 8. 2010 žalobou na náhradu škody na zdraví proti právnická osoba a později rozšířeno i na druhou žalovanou právnická osoba a pravomocně skončilo dne 11. 7. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení po zpětvzetí žaloby. Celková délka řízení tak činila přibližně 14 let a 10 měsíců. V průběhu řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování, zejména vypracovány tři znalecké posudky z oborů urgentní medicíny, gynekologie a porodnictví a neonatologie, byli vyslýcháni znalci i svědci a dokazování bylo opakovaně doplňováno. Řízení probíhalo před soudy všech stupňů, včetně dovolacího řízení před Nejvyšším soudem a řízení před Ústavním soudem, přičemž některá rozhodnutí byla vyššími soudy zrušena a věc se vracela k dalšímu projednání. Zároveň soud prvního stupně konstatoval, že od konce roku 2020 probíhala mezi účastníky dlouhodobá mimosoudní jednání, v jejichž důsledku bylo řízení opakovaně odročováno nebo přerušováno. Současně bylo zjištěno, že žalobce nepodal stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
5. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně zejména z ustanovení § 1, § 5, § 13, § 14, § 15 Odpšk, a z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 tohoto zákona pro určení výše peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Současně přihlédl k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Nalézací soud dospěl k závěru, že délka původního řízení byla nepřiměřená a že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, přestože se v řízení nevyskytovaly průtahy ve formě dlouhodobé nečinnosti soudů. Uznal proto vznik nemajetkové újmy žalobce a potřebu její kompenzace v peněžní formě. Neztotožnil se však s názorem žalobce, že základní sazby zadostiučinění používané podle ustálené judikatury mají být valorizovány s ohledem na inflaci, růst mezd nebo změnu životní úrovně. V této souvislosti odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž dovodil, že k valorizaci základních částek není důvod přistupovat. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní sazby 16 500 Kč za rok řízení, při zohlednění poloviční sazby za první dva roky dospěl k základní částce 228 250 Kč. Tuto částku snížil o 30 % z důvodu mimořádné skutkové a procesní složitosti věci, o dalších 25 % vzhledem k mimořádné více instančnosti řízení a o 30 % s ohledem na významný podíl účastníků na prodloužení řízení v důsledku několikaletých mimosoudních jednání. Naopak zvýšil základní částku o 5 % z důvodu vrácení věci k dalšímu projednání v důsledku nerespektování závazného právního názoru vyšší instance a o 30 % vzhledem ke zvýšenému významu řízení týkajícího se újmy na zdraví nezletilého žalobce. Po provedení všech korekcí dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění činí 114 125 Kč. Protože žalovaná již před zahájením řízení žalobci vyplatila částku 194 833 Kč, tedy částku převyšující soudem stanovenou přiměřenou náhradu, uzavřel soud prvního stupně, že žalobní nárok na další plnění není důvodný, a žalobu v celém rozsahu zamítl.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný procesní úspěch žalované ve věci. Žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve formě paušalizované náhrady podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony právní služby, a to za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast při jednání, celkem ve výši 1 350 Kč.
7. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Za stěžejní pochybení považuje skutečnost, že soud prvního stupně při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění zcela opomenul zohlednit délku samotného kompenzačního řízení vedeného o nároku na odškodnění za nepřiměřenou délku původního řízení. Namítl, že ačkoli v žalobě výslovně tvrdil, že kompenzační řízení již v době podání žaloby trvalo více než šest let a čtyři měsíce a že tato okolnost sama o sobě odůvodňuje navýšení zadostiučinění, soud se s touto argumentací nijak nevypořádal a neuvedl ani důvody, pro které ji považoval za právně bezvýznamnou. Podle žalobce tím soud rezignoval na posouzení jedné z podstatných okolností významných pro určení výše náhrady nemajetkové újmy.
8. Žalobce dále zdůraznil, že v projednávané věci jde o nezletilého poškozeného, a proto měl soud podle judikatury Ústavního soudu věnovat zvýšenou pozornost všem okolnostem významným pro ochranu jeho zájmů a aktivně přihlížet k principu nejlepšího zájmu dítěte vyplývajícímu z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Namítl, že soud tuto povinnost nesplnil, neboť se otázkou dopadu mimořádné délky kompenzačního řízení na nezletilého žalobce vůbec nezabýval, odkázal zejména na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, podle něhož je nepřijatelné, aby řízení o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení samo vykazovalo nepřiměřenou délku. Dále poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména rozhodnutí ve věcech Cocchiarella proti Itálii, Apicella proti Itálii, Simaldone proti Itálii, Sartory proti Francii a Golha proti České republice, z nichž dovodil, že délka kompenzačních řízení představuje samostatné kritérium relevantní pro posouzení přiměřenosti poskytnuté nápravy a může odůvodňovat zvýšení přiznávaného zadostiučinění.
9. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 31a OdpŠk, neboť při stanovení výše zadostiučinění nepřihlédl ke všem relevantním okolnostem případu. V souvislosti s postavením nezletilého žalobce dále namítl rozpor právního posouzení s judikaturou Ústavního soudu, zejména s nálezem sp. zn. I. ÚS 1737/16, který soudům ukládá povinnost pečlivě zkoumat všechny okolnosti vzniku újmy nezletilého a vyhodnotit, jak byly dotčeny jeho zájmy.
10. Odvolávacímu soudu žalobce navrhl, aby rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. v rozsahu obou výroků bez nařízení jednání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem navrhovaného kasačního rozhodnutí má být nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v nevypořádání podstatné žalobní argumentace ohledně nepřiměřené délky kompenzačního řízení a z ní plynoucí porušení práva žalobce na spravedlivý proces.
11. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soud prvního stupně, kdy zároveň uvedla, že žalobce nevyužil možnosti podat žalobu, pokud nebyl spokojen s tím, jak žalovaná jeho předběžně uplatněný nárok v roce 2019 vyřídila, a tudíž není odpovědná za délku kompenzačního řízení. Nyní byl žalobce bezprostředně po uplatnění nároku odškodněn, částku považuje za přiměřenou, a proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.
12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a násl. o. s. ř. a po částečném zopakování dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
13. Odvolací soud k důkazu zopakoval obsah spisu Okresního soudu v adresa, sp. zn. spisová značka, a to v části po prvním zásahu Ústavního soudu včetně. Z tohoto spisu odvolací soud zjistil následující:
14. Dne 9. 5. 2018 vydal Ústavní soud nález sp. zn. spisová značka, kterým konstatoval porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení dle článku 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces ve smyslu článku č. 6 odst. 1 Úmluvy, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. spisová značka, rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 16. 12. 2015, č. j. spisová značka a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2015, č. j. spisová značka a tato rozhodnutí zrušil. Ústavní soud v tomto nálezu zdůraznil, že v medicínských sporech nelze spravedlivě trvat na tom, aby pacient nesl plné důkazní břemeno, jestliže poskytovatel zdravotních služeb porušil svou povinnost vést řádnou zdravotnickou dokumentaci. V takových případech může dojít k obrácení důkazního břemene, tedy k přenesení povinnosti prokázat určité skutečnosti na zdravotnické zařízení.
15. Dne 3. 3. 2020 vydal Ústavní soud v pořadí druhý nález sp. zn. spisová značka, kterým opětovně konstatoval porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny a na spravedlivý proces ve smyslu článku č. 6 odst. 1 Úmluvy, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. spisová značka a rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 16. 12. 2015, č. j. spisová značka a tato rozhodnutí zrušil. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy nesprávně interpretovaly jeho předchozí nález sp. zn. spisová značka a že z něj dovodily závěry, které z něj nevyplývaly. Výtka směřovala zejména vůči rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že nemělo dojít k odmítnutí dovolání první žalované, neboť byly dovolací důvody vymezeny a zejména nebyl respektován vývoj judikatury po předchozím zrušujícím nálezu Ústavního soudu. K rozsudku Krajského soudu v adresa se Ústavní soud vyjádřil ve smyslu, že vykazuje znaky libovůle a je nepřezkoumatelný.
16. Po tomto zásahu Ústavního soudu se věc vrátila do fáze odvolacího řízení před Krajským soudem v adresa, který nařídil jednání na den 2. 9. 2020; právní zástupce žalobce požádal o jeho odročení z důvodu kolize s jiným jednáním (čl. 638). Dne 21. 10. 2020 proběhlo jednání, které bylo odročeno na 2. 12. 2020 a účastnící vyzváni, aby označili důkazy, které budou navrhovat (čl. 641). Dne 30. 11. 2020 požádal právní zástupce 1. žalované o odročení jednání, případně přerušení řízení, neboť strany mimosoudně jednají (čl. 652), k témuž se připojil žalobce (čl. 654) a 2. žalovaná (čl. 657). K výzvě soudu sděluje dne 6. 5. 2021 právní zástupce žalobce, že strany stále jednání (čl. 661), totéž sděluje na další výzvu soudu dne 7. 9. 2021 (čl. 665). K výzvě soudu ze dne 25. 1. 2022 sděluje 1. žalovaná, že mimosoudní jednání pokračují, je třeba vyčkat souhlasu pojišťovny (čl. 673). Usnesením ze dne 14. 3. 2022 č. j. spisová značka odvolací soud přerušuje řízení podle § 110 o. s. ř. Podáním ze dne 1. 3. 2023 žalobce navrhuje, aby bylo v řízení pokračováno, jednání stran stále probíhají (čl. 680). K nařízení ústního jednání na den 31. 5. 2023 žádá 1. žalovaná o odročení jednání z důvodu přibrání znalce, z emailové komunikace vyplývá i souhlas žalobce a 2. žalované (čl. 683-685), jednání odročeno na 11. 10. 2023, kdy je opět požádáno 1. žalovanou o odročení z důvodů dokončení znaleckého zkoumání, žalobce i 2. žalovaná souhlasí s tímto postupem (čl. 690-63). K výzvě soudu na stav mimosoudního řešení sporu sděluje 1. žalovaná, že je dohodnut termín vyšetření žalobce na 16. 4. 2024 (čl. 702), 2. žalovaná navrhuje přerušení řízení (čl. 705), dne 1. 7. 2024 žalobce sděluje, že již obdržel znalecký posudek a připravuje se text dohody o narovnání (čl. 707). Na dotaz soudu žalobce dne 4. 10. 2024 sděluje, že se připravuje text dohody o narovnání (čl. 710). K nařízenému jednání na 7. 1. 2025 žádá právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize (čl. 714), právní zástupce 1. žalované o odročení z důvodu vyčkání souhlasu pojišťovny s textem dohody o narovnání (čl. 721), k čemuž se připojuje i žalobce (čl. 723), dne 6. 1. 2025 zakládá právní zástupce 1. žalované rozhodnutí o pracovní neschopnosti (čl. 726). K jednání nařízenému na 25. 2. 2025 požádal žalobce o odročení jednání, neboť došlo k uzavření dohody o narovnání a je třeba vyčkat souhlasu opatrovnického soudu s touto dohodou (čl. 729), k žádosti je připojuje 1. žalovaná (čl. 731). Jednání odročeno na 6. 5. 2025, žalobce zakládá rozsudek opatrovnického soudu, Okresního soudu v adresa ze dne 1. 4. 2025, č. j. spisová značka – souhlas za nezletilého s uzavřením dohody o narovnání (čl. 735), 1. žalovaná žádá o odročení jednání dne 6. 5. 2025, neboť je třeba vyčkat právní moci rozsudku opatrovnického soudu (čl. 740), žalobce se k žádosti připojuje (čl. 742). Podáním ze dne 22. 5. 2025 bere žalobce žalobu zpět (čl. 750), a usnesením ze dne 16. 6. 2025, č. j. spisová značka je rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 7. 2025.
17. Po zopakování dokazování a na základě z něj získaných skutkových zjištění, jakož i dle skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, odvolací soud shodně jako prvostupňový soud dospěl k závěru, že ve vztahu k původnímu řízení o náhradu škody na zdraví došlo k nesprávnému úřednímu postupu z důvodu nepřiměřené délky řízení.
18. Ve vztahu ke kompenzačnímu řízení však k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Je pravdou, že žalobce uplatnil u žalované již dne 3. 6. 2019 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se k uvedenému nároku nevyjádřila, žalobce však k soudu žalobu ohledně tohoto nároku nepodal. Vzhledem k tomu, že žalobce svůj předchozí nárok u soudu neuplatnil, nelze k době, která předcházela podání žádosti u žalované v projednávané věci, přihlížet.
19. Pokud jde o právní posouzení věci samé, soud prvního stupně založil své rozhodnutí na aplikaci všech relevantních zákonných ustanovení, která v odůvodnění svého rozsudku též řádně citoval. Správně uzavřel, že podle § 13 odst. 1 OdpŠk se za nesprávný úřední postup považuje rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Hodnocení přiměřenosti délky řízení či rozhodování se řídí kritérii, která ve své judikatuře formuloval Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) aplikující Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb., přičemž v souladu s touto judikaturou je rozhodující především celková délka řízení. Soud prvního stupně při svém rozhodování dále správně přihlédl k judikovanému závěru ESLP, který vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřípustná délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, přičemž žádné důkazy se v tomto ohledu v zásadě nevyžadují (viz rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 26. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. č. 93, nebo Kmec J., K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 násl.), neboť újma vzniká samotným porušením základního práva.
20. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že v posuzovaném řízení zcela jednoznačně došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení je třeba, jak již bylo zmíněno výše, vycházet z celkové délky řízení, přičemž trvalo-li posuzované řízení celkem 14 let a 10 měsíců, má odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za to, že posuzované řízení je třeba po právu hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé, a tudíž objektivně způsobilé přivodit žalobci vznik jím tvrzené imateriální újmy. Ostatně i z judikatury vyplývá, že bez dalšího lze za dobu, po kterou soudní řízení může obvykle trvat, považovat období dvou let (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 12800). Posuzované řízení přitom trvalo více než 7 krát delší dobu. Ostatně i sama žalovaná tím, že v rámci předběžného projednání žalobcem uplatněného nároku, žalobci poskytla odškodnění v peněžní formě, deklarovala, že délku posuzovaného řízení nepovažuje za přiměřenou.
21. Protože jen zcela výjimečně se nepřiznává zadostiučinění v penězích, soud prvního stupně se zcela správně zabýval zákonnými kritérii pro určení výše přiměřeného finančního zadostiučinění (§ 31a odst. 2 a 3 OdpŠk), neboť po právu dovodil, že se v dané věci nejedná o případ, kdy by dostačujícím zadostiučiněním bylo možné shledat některou z forem morální satisfakce.
22. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že při stanovení základní částky odškodnění v této věci je třeba vyjít z částky 18 000 Kč za každý rok řízení, když délka řízení byla i s přihlédnutím k ostatním skutečnostem významně dlouhá a nezletilého žalobce ponechávala v nejistotě stran výsledku sporu, který měl mít zásadní vliv na kvalitu jeho života.
23. Odvolací soud nevyslyšel námitku žalobce, že je třeba základní částku s ohledem na vývoj cen valorizovat. Inflace v důsledku růstu cen a životní úrovně byla v případě částek odškodnění vyřešena jak Nejvyšším soudem, tak i Ústavním soudem (např. plenární rozhodnutí sp. zn. PL. 26/25 ze dne 29. 9. 2025) a soud prvního stupně věnoval této otázce dostatečný prostor a řádně zdůvodnil, proč na přiměřenost výše základní části zadostiučinění nemá inflace vliv. Odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožňuje.
24. Soud prvního stupně jím stanovenou základní částku upravoval, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
25. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v jeho závěru o vyšší skutkové, právní i procesní složitosti věci (kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Vyšší skutková složitost spočívala dle soudu prvního stupně v tom, že bylo prováděno více znaleckých posudků, rozhodnutí s ohledem na předmět řízení spočívalo na odborných posouzeních, když podstata sporu závisela v posouzení příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a případným non lege artis postupem žalovaných. Vzhledem k tomu, že posouzení příčinné souvislosti (kauzálního nexu) mezi protiprávním jednáním či škodnou událostí a vzniklým následkem je otázkou skutkovou, je třeba z tohoto pohledu předmětné řízení považovat za skutkově a procesně složité, což zároveň s počtem instancí, které se na řízení podílely, představuje ponížení o celkových 50 %. Odvolací soud musí konstatovat, že v případě posouzení kritéria složitosti se soud prvního stupně dopustil nesprávnosti, pokud složitost řízení a počet soudních soustav podílejících se na projednání a rozhodnutí věci oddělil, čímž ve výsledku došlo o ponížení základní částky z důvodu složitosti o více než 50 %, což je postup, který je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1680/2023 ze dne 28. 6. 2023).
26. Ke kritériu jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud prvního stupně správně uvedl, že žalobce se na délce řízení podílel. Odvolací soud tím, že zopakoval dokazování, jednoznačně má za prokázané, že to byl žalobce spolu s oběma původními žalovanými, kdo se v podstatné míře podíleli na tom, že řízení bylo opakovaně odročováno, a to od 21. 10. 2020, kdy proběhlo poslední ústní jednání před odvolacím soudem až do zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby dne 22. 5. 2025. Ponížení základní částky o 30 %, jak postupoval i soud prvního stupně, je tudíž správné a přiměřené k celkové délce řízení.
27. Odvolací soud odlišně posoudil kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), neboť má za to, že se na celkové délce řízení podstatně více negativně promítla fáze řízení před dovolacím soudem po prvním nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, kdy dovolací soud judikaturu vztahující se k rozdělení důkazního břemene nedostatečně do svých závěrů implementoval, jakož i nedůvodné odmítnutí dovolání 1. žalované. Je tak zřejmé, že nerespektování závěrů soudu vyššího stupně je okolnost přičitatelná postupu soudu, která se promítla i v celkové délce řízení (prodloužení řízení o necelé dva roky) a není dostatečné, aby došlo k ponížení pouze o 5 %. Odvolací soud proto ponížil základní částku v důsledku postupu soudů o 15 %.
28. Kritérium významu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) hodnotí odvolací soud shodně jako soud prvního stupně. V tomto konkrétním případě je jednoznačně zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť namítané řízení se týkalo škody na zdraví žalobce při porodu. Nutno však zohlednit, že již od určité fáze řízení, kdy probíhalo mimosoudní řešení sporu, které vyústilo v dohodu o narovnání, se význam řízení pro žalobce snižoval, neboť stav nejistoty z výsledku řízení postupně opadal. Odvolací soud proto nepřistoupil k dalšímu navýšení základní částky nad 30 %, jak rozhodl soud prvního stupně, když navýšení základní částky v této výši považuje za přiměřené všem okolnostem věci i při zohlednění věku poškozeného a následků poškození.
29. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti uzavírá, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, je částka ve výši 161 850 Kč, k níž odvolací soud dospěl následovně: pokud je na místě odškodnit celkovou délku řízení vyjádřenou v měsících – 166 měsíců, tj. 13 let a 10 měsíců (neboť první dva roky trvání řízení se ponižují o jednu polovinu) částkou 1 500 Kč za měsíc, činí základní částka 249 000 Kč. Odvolací soud tuto celkovou částku ponížil vzhledem ke všem shora hodnoceným kritériím o celkem 35 %, což ve výsledku představuje odškodnění ve výši 161 850 Kč. Soud prvního stupně správně zamítl žalobu o zaplacení 305 167 Kč, když uvedl, že žalovaná již žalobci zaplatila odškodnění ve výši 194 833 Kč, tedy v částce vyšší, než by mu byla přiznána i odvolacím soudem.
30. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.
31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. když i v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, která v souladu s § 151 odst. 3 a vyhlášky č. 254/2015 Sb., požadovala náhradu paušálních nákladů za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 450 Kč.
Poučení:
Proti rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o. s. ř.).