Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 138/2026-26
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 20 831,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 095 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 736,65 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 907,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 829,70 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 733,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 095 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 736,65 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 907,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 829,70 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 733,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta, .
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 831,65 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 17. 5. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr či úvěrový limit a žalovaný se jej zavázal vrátit v měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení, žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dluhu do 30 dnů, což však žalovaný neučinil. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy dopisem, přičemž podle smlouvy je odstoupení doručeno 10. dnem od odeslání zásilky. Žalobkyně tak považuje celou pohledávku za splatnou ke dni 14. 2. 2026. Žalovaná částka ve výši 20 831,65 Kč se skládá z dlužné části jistiny úvěru ve výši 17 829,70 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč a pojistného ve výši 501,95 Kč. Žalobkyně se dále domáhá příslušenství v podobě smluvního úroku, který byl kapitalizován v částce 1 907,19 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 17 829,70 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení. Žalovanému byla dne 29. 4. 2026 zaslána předžalobní upomínka, avšak žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila z informací, které zhodnotila jako nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila a konkretizovala svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně prověřovala nejen informace poskytnuté žalovaným, ale i výpisy z dalších registrů a databází, v důsledku čehož shledala žalovaného úvěruschopným. Svá tvrzení doložila shrnutím judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Soudního dvora Evropské unie, obecných soudů, ale i odborné literatury, a soudu předložila zprávu o vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále specifikovala, že žalovanému poskytla v souladu se smlouvou celkem 19 687 Kč na účet obchodníka právnická osoba. a žalovaný v jedné splátce uhradil částku 4 592 Kč, přičemž žalobkyně na jistinu započítala 1 857,30 Kč, na úrok 1 439,38 Kč a na poplatky 295,32 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Žalobkyně se z účasti na jednání předem omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Anonymizováno-Anonymizováno č. hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 12. 5. 2025, jejíž součástí byl sazebník a všeobecné pojistné podmínky, soud zjistil, že žalovaný u společnosti právnická osoba, IČO IČO, zakoupil Anonymizováno Anonymizováno+ za celkovou kupní cenu 37 687 Kč. K financování části kupní ceny s žalobkyní sjednal úvěr, na základě něhož byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 19 687 Kč, kterou se zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách po 1 115 Kč (k této splátce byla dále sjednána měsíční platba na pojistné ve výši 99 Kč). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 34,48 %. Vedle takto účelově určené části mohl žalovaný čerpat neúčelovou část úvěru, kdy disponibilní úvěrový limit byl stanoven ve výši 20 000 Kč. Smlouva a sazebník obsahují ujednání o poplatcích a sankčních nárocích věřitele. Ve smlouvě bylo mezi stranami sjednáno, že v případě porušení povinnosti žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr může žalobkyně od smlouvy odstoupit. Smlouva zaniká doručením písemného odstoupení žalovanému a v takovém případě se stává splatným nesplacená část úvěru, jakož i veškeré další peněžité závazky.
4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že ověření žalovaného proběhlo na základě občanského průkazu. Z protokolu dále vyplývá, že žalobkyně prověřovala žalovaného v registru SOLUS, ve kterém žalovaný nebyl veden jako dlužník, a dále v centrální evidenci exekucí. Další registry zmíněné v protokolu, jako je insolvenční rejstřík, registr CRIF, CRIBIS a registr NRKI, žalobkyně ve vztahu k žalovanému neprověřovala. V části týkající se příjmů a výdajů žalovaného bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 45 000 Kč, a měsíčními výdaji jsou náklady na bydlení (nájemné) ve výši 7 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 8 000 Kč. Z dokumentu vyplývá, že k prokázání těchto skutečností nebyl předložen žádný podklad. Žalobkyně si tak musela vystačit s tvrzením žalovaného.
5. Z oznámení právnická osoba., o odchozí platbě dne 19. 5. 2025, soud zjistil, že částka 19 687 Kč byla poskytnuta ve prospěch bankovního účtu číslo hodnota-Anonymizováno s variabilním symbolem var. symbol.
6. Z dopisu žalobkyně ze dne 2. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu odstoupila od smlouvy a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky 22 738,84 Kč.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od datace této výzvy. O odeslání předžalobní výzvy svědčí přiložené potvrzení o podání ze dne 30. 4. 2026.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit 24 měsíčními splátkami. Žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému částku 19 687 Kč platbou na účet obchodníka, u nějž žalovaný zakoupil mobilní telefon. Úrok byl sjednán ve výši 34,48 % p. a. Před uzavřením smlouvy žalobkyně učinila dotaz na registr SOLUS a centrální evidenci exekucí. Dále se dotázala na majetkové poměry žalovaného, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je 45 000 Kč, a měsíčními výdaji jsou náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 8 000 Kč. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze 4 592 Kč. Žalobkyně dopisem oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy, zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě zbývající dlužné částky. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku, ve které jej znovu vyzval k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný již ničeho neuhradil.
9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání vystupoval jako spotřebitel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů a jediné informace, které si sama obstarala, jsou negativní výsledky v registru SOLUS a centrální evidenci exekucí. Fakticky tak rezignovala na svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, resp. tuto svou povinnost splnila pouze formálně tím, že se spokojila s pouhými tvrzeními žalovaného, aniž by se skutečnou příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabývala. Soud má za to, že se výdajovou stránkou nezabývala vůbec, když jediné výdaje byly uvedeny na bydlení a na splátky úvěrů. Je však zřejmé, že člověk nutně vynakládá také výdaje minimálně na jídlo. Nadto mělo být varovným signálem, že žalovaný splácí další úvěr či úvěry částkou 8 000 Kč měsíčně, o to více obezřetná měla být žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti. V příslušných kolonkách ověřených údajů v dokumentu o ověření úvěruschopnosti není zatržena žádná z variant, jak mohly být údaje ověřeny. Žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství průkazných informací o příjmech a výdajích žalovaného, čímž však nenaplnila účel institutu ověřování úvěruschopnosti spotřebitele.
14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a pojistném, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 19 687 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil 4 592 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by žalobkyni uhradil nad rámec uvedeného. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.
15. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.
16. Žalovaný v projednávané věci zůstal zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.
17. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 733,68 Kč, přičemž tato částka představuje 25,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 042 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 831,65 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.