Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 63/2026-96

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

o zaplacení 68 273,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 520 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 774 Kč

- spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 294 Kč ve výši 11,5 % p. a. od datum do datum a z částky 45 294 Kč ve výši 11,5 % p. a. od datum do zaplacení,

- úrok ve výši 8,63 % p. a. z částky 48 827,75 Kč od datum do datum,

- úrok ve výši 11,5 % p. a. z částky 48 827,75 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 196 934,40 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 822 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného tituly před jménem jméno FO.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 520 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 774 Kč- spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 294 Kč ve výši 11,5 % p. a. od , datum, do , datum, a z částky 45 294 Kč ve výši 11,5 % p. a. od , datum, do zaplacení,- úrok ve výši 8,63 % p. a. z částky 48 827,75 Kč od , datum, do , datum, ,- úrok ve výši 11,5 % p. a. z částky 48 827,75 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 196 934,40 Kč, se zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 822 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 273 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému dne datum vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být žalobkyni splacen formou 48měsíčních splátek ve výši 3 896 Kč, když si strany ve smlouvě sjednaly nominální úrokovou sazbu ve výši 78,08 % ročně. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a sjednaného úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 477,00 Kč. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (jako jsou doklady o příjmech a prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo podle žalobkyně zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný však podle žalobkyně nehradil úvěr řádně a včas, když žalobkyni uhradil celkem částku 29 480 Kč. Žalovaný se tedy ocitl v prodlení s úhradou dvou splátek o délce alespoň 30 dnů, za což žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou z těchto splátek, celkem částku 998 Kč, dále zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou z těchto splátek, celkem částku 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek v délce 65 dnů pak došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni datum, kdy nová jistina úvěru činila částku 58 205,88 Kč. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhrazení částky v celkové výši 68 273 Kč, která sestává z nové jistiny úvěru 52 682,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč; smluvní pokuty ve výši 13 039,32 Kč, úroku ve výši 11,5 % p.a. z částky 48 827,75 Kč, a dále pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 477 Kč. Žalovaný podle žalobkyně svůj dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, když uvedla, že s ohledem na aktuální vývoj judikatury se rozhodla zpětně ponížit požadovanou výši smluvního úroku o 69,45 % ročně. Namísto 78,08 % ročně, tak nově požadovala smluvní úrok pouze ve výši 8,63 % ročně. Žalobkyně rovněž uvedla, že již nepožaduje uhradit částku 9 940 Kč se zákonným úrokem z této částky ve výši 11,5 % p. a. od datum do zaplacení, a dále smluvní pokutu ve výši 13 039,32 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodl o částečném zastavení řízení, kdy předmětem řízení nadále zůstala částka ve výši 45 294 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 294 Kč ve výši 11,5 % p. a. od datum do datum a z částky 45 294 Kč ve výši 11,5 % p. a. od datum do zaplacení, úrok ve výši 8,63 % p. a. z částky 48 827,75 Kč od datum do datum, úrok ve výši 11,5 % p. a. z částky 48 827,75 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 196 934,40 Kč.

3. Žalovaný podal dne datum proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu odpor a k podané žalobě se následně vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce dne datum tak, že

výše uvedená smlouva je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jakožto spotřebitele a jednak z důvodu sjednání nepřiměřeně vysoké odměny za poskytnutí úvěru v rozporu s dobrými mravy. Dle ust. § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Tyto své povinnosti však žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nesplnila, když si řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalovaného, které by byly podloženy relevantními doklady. Pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené jí žalovaným, obzvlášť pokud jde o informace o příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně v žalobním návrhu uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, resp. jeho příjmové a výdajové stránky čerpala informace a údaje o aktuální finanční situaci žalovaného zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného (tj. deklarovaných a nikoliv ověřených) a z prohlášení a dokladů žalovaného o jeho příjmech. Ačkoliv si žalobkyně vyžádala od žalovaného potvrzení o příchozí úhradě (příjem ze zaměstnání), ohledně zjišťování výdajové stránky se žalobkyně zcela spolehla na žalovaným deklarované skutečnosti, které však následně nijak neověřila. Ačkoliv může být u dlužníka zjištěn relativně dostatečně vysoký příjem, nelze se v procesu posuzování úvěruschopnosti obejít bez řádného zjištění a ověření výdajové stránky. Žalobkyně však nikterak neprokazuje, a ostatně to ani v žalobním návrhu netvrdí, že by věnovala pozornost konkrétním běžným výdajům žalovaného na domácnost či na případné zabezpečení jiných osob sdílejících s ním rodinnou domácnost. Současně žalobkyně neuvádí, že by se blíže zabývala existencí dřívějších finančních závazků žalovaného vůči třetím subjektům. V tomto ohledu není žalovanému například zřejmé, zda žalobkyně disponovala před uzavřením smlouvy informacemi a doklady o všech výdajích na bydlení žalovaného (žalovanému není zjevné, na základě čeho žalobkyně pracovala s výdaji na bydlení ve výši 5 506 Kč). Při svém posuzování nadto žalobkyně zjevně nezvážila například nepravidelné výdaje žalovaného, stejně jako určitou rezervu na možné neplánované výdaje potencionálně nutné k životu žalovaného (částku 1 000 Kč nelze v tomto směru považovat za relevantní). Namísto zjištění reálné výše výdajů žalovaného se žalobkyně omezila na použití hodnoty životního minima ve výši 4 860 Kč, která však představuje paušální a obecnou částku, která o konkrétních majetkových poměrech žalovaného nevypovídá ničeho. V tomto směru má tedy žalovaný za to, že žalobkyně na řádné zjištění a ověření jeho výdajové stránky zcela rezignovala. V případě, kdy se žalobkyně zjevně dostatečně nezabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného, nemohla ani řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž v takovém případě nemohla mít dostatečný přehled o finanční situaci žalovaného a o jeho schopnostech na výše specifikovanou smlouvu řádně splácet. Žalobkyně taktéž v žalobním návrhu uvádí, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím nahlédnutí do registrů SOLUS a NRKI a insolvenčního rejstříku. Neuvádí ale, zda v této souvislosti nahlédla také například do centrální evidence exekucí. Žalovaný nicméně v této souvislosti uvádí, že ani v případě, kdy by žalobkyně disponovala negativním výpisem z výše uvedených registrů (resp. výpisem s negativním příznakem), nelze tyto považovat za relevantní doklady, neboť informace dokazující, že žalovaný není evidován v databázi dlužníků, nijak nedokládají jeho příjmy a výdaje a žalobkyně nemůže při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházet pouze z těchto údajů, které nejsou podloženy reálnými údaji o příjmech a výdajích žalovaného. Současně je nutné zmínit, že ze záznamu o nahlédnutí do registru NRKI (již součástí spisu) vyplývá, že žalovaný již byl v okamžiku, kdy byla výše specifikovaná smlouva mezi účastníky řízení uzavřena, úvěrově zatížen. Pakliže žalobkyně tomuto zjištění nevěnovala pozornost, resp. nevyžádala si v návaznosti na toto zjištění od žalovaného informace a podklady ve vztahu k těmto závazkům, nelze dovodit, že by postupovala s odbornou péčí tak, jak vyžaduje zákon. Primárním smyslem a účelem právní úpravy v ZSÚ je totiž ochrana spotřebitele coby slabší strany právního vztahu před nezodpovědným úvěrováním.

Žalovaný má za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je smlouva v celém rozsahu neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyně může požadovat po žalovaném pouze uhrazení poskytnuté částky, a nikoli uhrazení úroků a dalších poplatků či sankcí. V rámci procesní opatrnosti žalovaný dále uvádí, že ujednání o nákladech a odměně ve smlouvě je zcela zjevně nepřiměřené, a je tedy v hrubém rozporu s dobrými mravy. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši úroků považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby se v době uzavření smlouvy pohybovaly ve výši 5 až 10 % p. a. Úrok stanovený žalobkyní ve smlouvě ve výši 78,08 % p. a. (!) tyto úrokové sazby uplatňované bankami několikanásobně přesahuje. RPSN bylo ve smlouvě sjednáno ve výši 108,06 % (!) a rovněž celková částka, kterou byl žalovaný povinen na základě smlouvy žalobkyni uhradit, činila dle smlouvy částku ve výši 164 112 Kč, tj. více než 3-násobek poskytnuté jistiny (50 000 Kč).

4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

Žalobkyně je od datum oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení (Úplný výpis ČNB z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru ze dne datum). Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne datum ke sjednání smlouvy o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jí tento úvěr splatit spolu se zápůjčním úrokem ve výši 78,08 % ročně ve formě 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 896 Kč, splatných vždy do 23. dne každého kalendářního měsíce, RPSN z této smlouvy činí 108,44 % (Smlouva o úvěru č. hodnota vč. dodatku č. hodnota a přílohy, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. hodnota, Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota, kopie vrácené zásilky adresované žalovanému). Před uzavřením smlouvy o úvěru a dodatku č. hodnota ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, když od žalovaného zjistila, že žalovaný je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 32 966 Kč, jeho měsíční výdaje v částce 10 366 Kč sestávají z částky životního minima 4 860 Kč a nákladů na vlastní bydlení ve výši 5 506 Kč, přičemž jiné náklady na dopravu, kurzy či záliby žalovaný nemá a měsíční finanční rezerva činí 1 000 Kč (Hodnocení klienta ze dne datum). Žalovaný neměl ke dni uzavření úvěrové smlouvy žádný záznam v registru SOLUS (Výpis záznamů z registru SOLUS ze dne datum). Žalovaný byl rovněž lustrován v registru klientských informací (Výpis z nebankovního registru klientských informací /NRKI/). Žalobkyně má vypracovaná pravidla pro účely podpisu smluv na dálku (Podmínky žalobkyně pro podpis na dálku). Žalobkyně v den podpisu smlouvy zjistila základní informace o žalovaném, nechala jej provést potvrzující platbu ve výši 1 Kč z jeho bankovního účtu a ověřila jeho telefonní číslo tel. číslo zaslané SMS zprávy (Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání 1 Kč, elektronická komunikace účastníků). Žalovaný se dne datum přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry u právnická osoba. (Přihláška do pojištění) za pojistných podmínek této pojišťovny (Pojistné podmínky). Dne datum vyplatila žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku 50 000 Kč (Doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 29 480 Kč (Karta klienta). Dne datum vyhotovila žalobkyně výzvu k zaplacení adresovanou žalovanému, kterou mu oznámila, že je v prodlení s úhradou splátek úvěru č. hodnota, 8 a 9 a vyzvala jej k úhradě a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky trvajícího 65 dnů (Výzva k zaplacení ze dne datum). Dne datum vyhotovila žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru adresované žalovanému, kterým jej vyrozuměla o tom, že uvedeného dne došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky do deseti dnů od data odeslání oznámení (Oznámení ze dne 24. 11. 228. 9. 2025). Právní zástupkyně žalobkyně zaslala dne datum žalovanému předžalobní výzvu k úhradě zbývající dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne datum a Podací arch právnická osoba ze stejného dne), na kterou žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (žalovaný netvrdil opak).

5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu se zápůjčním úrokem ve výši 78,08 % ročně ve formě 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 896 Kč, splatných vždy do 23. dne každého kalendářního měsíce, RPSN z této smlouvy činí 108,06 %. Spolu se smlouvou bylo rovněž sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž při tomto posuzování vycházela z údajů v registru SOLUS a NRKI, měla k dispozici údaje sdělené žalovaným a potvrzení o výši mzdy připsané na účet žalovaného dne datum a datum. Žalovaný žalobkyni na úvěr uhradil pouze 29 480 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu.

6. Podle ust. (dále také jen „“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru.

10. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle ust. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

20. Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila formulář hodnocení klienta, v němž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, potvrzení o přijatých platbách na bankovní účet žalovaného, výpis z registru SOLUS, a výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však podle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

21. Žalobkyně podle soudu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, aniž by tyto údaje dostatečným způsobem ověřovala či zjišťovala jejich pravdivost. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvažovala žalobkyně s pravidelným měsíčním příjmem žalovaného ve výši 32 966 Kč, a jeho pravidelnými měsíčními výdaji ve výši 10 360 Kč, které sestávají pouze z částky životního minima a nákladů na vlastní bydlení, přičemž žalovaný uvedl, že jiné náklady na dopravu, kurzy či záliby nemá. Žalobkyně přitom žádným způsobem neověřovala skutečnou výši příjmů žalovaného, když z výpisu z jeho bankovního účtu, který měla žalobkyně k dispozici, taková výše příjmů nevyplývá. Naopak z tohoto výpisu vyplývá, že běžné měsíční výdaje žalovaného mnohonásobně překračovaly částku uvedenou v dokumentu hodnocení klienta, přičemž tyto náklady jsou z velké části tvořeny četnými rizikovými platbami u sázkových kanceláří, případně v kasinu. Výsledné hodnocení takto nepodložených údajů o příjmech a zjevně zkreslených údajů o výdajích žalovaného pak nemůže vést k přesvědčivému závěru o tom, že v době uzavírání úvěru nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

22. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se tedy nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle , ačkoli úrok ve výši 78,08 % ročně se již na první pohled jeví jako rozporný s dobrými mravy, což nelze zhojit tím, že žalobkyně částečně s žalobou disponovala a úrokovou sazbu tak významně snížila. V této souvislosti soud podotýká, že zákonný požadavek stanovený v , který soudu ukládá přihlížet z úřední povinnosti k neplatnosti právního jednání pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, zavazuje soud posuzovat platnost právního jednání v době jeho uzavření na základě jeho konkrétních ustanovení, která si smluvní strany ujednaly. Samotná skutečnost, že věřitel (žalobkyně) následně v soudním řízení uplatní pouze část nároku, který ze smlouvy vyplývá, nemá žádný vliv na posuzování (ne)platnosti takové smlouvy.

23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne datum částku ve výši 50 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Ke dni vyhlášení rozsudku již žalovaný žalobkyni zaplatil částku ve výši 29 480 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení dosud nevrácené částky ve výši 20 520 Kč.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Tedy určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou třídenní lhůtu k plnění podle věty před středníkem , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, smluvních pokut a pojistného. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle Z celkového původního předmětu řízení (68 273,32 Kč) byla žalobkyně úspěšná co do 45,30 % (20 520 Kč) a neúspěšná co do 54,70 % (24 774 Kč), tedy v rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta či ohledně níž muselo být řízení zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní, a to nikoli pro chování žalovaného (předmět řízení po částečném zpětvzetí činil 45 294 Kč). V tomto řízení tak byl více úspěšným účastníkem žalovaný, kterému náleží náhrada 9,4 % nákladů v tomto řízení vzniklých, které sestávají z odměny zmocněnce žalovaného ve výši 13 600 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu a vyjádření) dle vyhl. č. (dále jen „“) po 3 860 Kč podle AT, dva úkony právní služby (sepis repliky z datum a účast u jednání dne datum) dle po 2 940 Kč; dále z náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní pomoci po 450 Kč podle ust. ; dále náhrady za promeškaný čas při cestě k jednání ze sídla AK ve Šternberku a zpět v rozsahu 2 započatých půlhodin po 150 Kč; dále cestovní výdaje v souvislosti s cestou k jednání soudu dne datum vozidlem Toyota C-HR, reg. zn. SPZ při cestě ze Šternberka do Olomouce a zpět v rozsahu 40 km, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a při vyhláškové ceně paliva a dále náhrady 21% DPH ze součtu těchto částek, když zmocněnec žalovaného je plátcem DPH. Náklady řízení žalovaného by tak činily 19 382,99 Kč, při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu tak náleží žalovanému z těchto účelně vynaložených nákladů 9,4 %, tedy částka 1 822 Kč.

28. Náhradu nákladů řízení žalovaného ve výši 1 822 Kč je žalobkyně povinna uhradit k rukám právního zástupce žalovaného podle ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.