Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 129/2026-26
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 41 153,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 41 153,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 614,83 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 39 560,11 Kč od 21.4.2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 076,2 Kč od 28.1.2026 do 20.4.2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 153,11 Kč od 21.4.2026 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 41 153,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 614,83 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 39 560,11 Kč od 21.4.2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 076,2 Kč od 28.1.2026 do 20.4.2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 153,11 Kč od 21.4.2026 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20.4.2026 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 41 153,11 Kč spolu s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27.7.2015 úvěrovou smlouvu č. hodnota, v jejímž rámci byl žalovanému následně poskytnut revolvingový úvěr č. hodnota. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. Smlouva o revolvingovém úvěru se stala platnou podpisem úvěrové smlouvy, účinnou pak okamžikem prvního čerpání prostřednictvím úvěrové karty. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec bylo možné v průběhu trvání úvěrového vztahu změnit. Sjednaný úvěrový rámec činil 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjišťovala kreditní skóre žalovaného a to tak, že posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku, jeho rodinný stav, věk, vzdělání, počet dětí, způsob bydlení. Žalobkyně prověřila externí registry a databáze (NRKI), dle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta bylo vypočítáno MLS klienta, tj. limit nejvyšší měsíční splátky, do jejíž výše je možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru. Z výsledků pak žalobkyně učinila závěr, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet. Dle zprávy NRKI měl žalovaný předchozí závazky s měsíčními splátkami ve výši 16 847 Kč, které byly zahrnuty do výpočtu MLS. Žalovaný žalobkyni hradil splátky předmětného úvěru od března 2016 do září 2025 (po dobu devíti a půl roku) a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen, pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Při výpočtu MLS žalovaného byl započítán příjem z žádosti 50 000 Kč a odečteno životní minimum dospělých členů domácnosti 2 400 Kč, celkové měsíční náklady domácnosti na bydlení ve výši 5 897 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 15 804 Kč, splátky žalobkyni ve výši 1 600 Kč. Zbývající MLS žalovaného činilo 23 256 Kč. Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny na základě statistických modelů. Žalovaný v souvislosti s předmětným úvěrem načerpal částku v celkové výši 532 969,01 Kč a uhradil částku v celkové výši 605 669,82 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto dne 13.1.2026 přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný po zesplatnění úvěru již ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným ve výši 41 153,11 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 39 560,11 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, poplatků za pojištění ve výši 297 Kč, neuhrazených nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalovaný předmětný dluh neuhradil ani po předžalobní upomínce.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27.7.2015 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27.7.2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni měsíční splátky v minimální výši 4 % z dlužné částky, minimálně 400 Kč. Roční úrokovou sazbou byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN 38,83 %, celkovou splatnou částkou činila 17 723 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je rozvedený, má jedno vyživované dítě, bydlí ve vlastním domě/bytě, má vysokoškolské vzdělání, je zaměstnán od března 2009 u společnosti právnická osoba. s celkovým čistým měsíčním příjmem 50 000 Kč. Žalobkyně dále předložila Úvěrové podmínky – hotovostní úvěr.
5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl uzavřeno 5 kontraktů, a to čtyři splátkové - osobní úvěr ve výši 25 000 Kč od 27.7.2015 do 15.7.2019 s měsíční splátkou 1 043 Kč, zůstatkem jistiny 23 472 Kč a zbývající sumou k zaplacení 44 849 Kč, osobní úvěr ve výši 150 000 Kč od 18.2.2015 do 15.2.2022 s měsíční splátkou 3 073 Kč, zůstatkem jistiny 140 336 Kč a zbývající sumou k zaplacení 225 898 Kč, spotřební úvěr ve výši 293 168 Kč od 19.2.2013 do 20.3.2020 s měsíční splátkou 5 005 Kč, zůstatkem jistiny 203 549 Kč a zbývající sumou k zaplacení 255 255 Kč, hypoteční úvěr ve výši 718 900 Kč od 4.2.2013 do 25.2.2037 s měsíční splátkou 4 126 Kč, zůstatkem jistiny 669 551 Kč a zbývající sumou k zaplacení 1 086 574 Kč, a jednu kreditní kartu splátkovou s úvěrovým rámcem 90 000 Kč od 2.12.2013, zůstatkem jistiny 105 765 Kč a sumou zbývajících splátek 108 422 Kč. Úvěrová zpráva není datována.
6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala čerpání úvěru, předepsané a uhrazené splátky úvěru. Žalovaný načerpal částku v celkové výši 532 969,01 Kč, uhradil částku v celkové výši 605 669,82 Kč.
7. Z výzvy k splacení celého úvěru ze dne 13.1.2026 včetně podacího archu ze dne 14.1.2026 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění předmětného úvěru č. hodnota a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky ve výši 45 145,28 Kč obratem, nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy.
8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 26.2.2026 a podacího archu ze dne 27.2.2026 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky z úvěru č. hodnota ve výši 46 775,81 Kč a upozornila žalovaného na možnost soudní vymáhání.
9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 27.7.2015 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve formě měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, v minimální výši 400 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet předmětný úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, úvěrové zprávy, příjem a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru neověřovala. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru další závazky osobní úvěr od 27.7.2015 do 15.7.2019 s měsíční splátkou 1 043 Kč a zbývající sumou k zaplacení 44 849 Kč, osobní úvěr od 18.2.2015 do 15.2.2022 s měsíční splátkou 3 073 Kč a zbývající sumou k zaplacení 225 898 Kč, spotřební úvěr od 19.2.2013 do 20.3.2020 s měsíční splátkou 5 005 Kč a zbývající sumou k zaplacení 255 255 Kč, hypoteční úvěr od 4.2.2013 do 25.2.2037 s měsíční splátkou 4 126 Kč a zbývající sumou k zaplacení 1 086 574 Kč, a kreditní kartu splátkovou s úvěrovým rámcem 90 000 Kč od 2.12.2013 na dobu neurčitou se sumou zbývajících splátek ve výši 108 422 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný v celé výši ke dni 13.1.2026. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal částku v celkové výši 532 969,01 Kč a vrátil celkem 605 669,82 Kč. Žalobkyně zaslala dne 27.2.2026 žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení předmětného dluhu.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
15. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.
16. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
17. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.
18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 27.7.2015 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně formálně zjišťovala příjmy žalovaného, tyto si však nijak neověřovala, vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Nezbytné měsíční výdaje žalovaného žalobkyně ani nezjišťovala. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy prokazující příjmy žalovaného, existenci pracovního poměru ani skutečné měsíční výdaje žalovaného. Žalovaný sám při uzavírání smlouvy uvedl, že je rozvedený, má jedno vyživované dítě, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnán od března 2009 s čistým měsíčním příjmem 50 000 Kč, výdaje neuvedl. Žalobkyně dle svého tvrzení ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě statistických dat. Od žalovaným tvrzeného příjmu 50 000 Kč odečetla životní minimum dospělých členů domácnosti 2 400 Kč, celkové měsíční náklady domácnosti na bydlení 5 897 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 15 804 Kč, splátky žalobkyni ve výši 1 600 Kč, přičemž žalovanému zbývalo 23 256 Kč. Žalobkyně nezjistila všechny potřebné informace, následně takto neúplně zjištěné informace nemohla správně vyhodnotit a učinit z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nelze učinit závěr, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
19. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 532 969,01 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že na předmětný úvěr bylo již vráceno celkem 605 669,82 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než žalobu zcela zamítnout.
20. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy měl žalovaný ve věci plný úspěch. Jelikož však žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a žádné náklady na jeho straně ze spisového materiálu ani nevyplývají, rozhodl soud, jak je výše uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.