Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Co 106/2026-226

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudců JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Filipa Janka ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o 46 418,70 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. ledna 2026, č. j. -64,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 999,41 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v napadené části výrok II. potvrzuje.

II. Odvolání žalobkyně proti části výroku II., o zaplacení 19 999,41 Kč, se odmítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 999,41 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v napadené části výrok II. potvrzuje.II. Odvolání žalobkyně proti části výroku II., o zaplacení 19 999,41 Kč, se odmítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 854,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky od 27. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu uplatněného nároku žalobu zamítl (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobkyně se domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba. zaplacení částky 21 801,40 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 116,23 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 701,18 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 21 801,40 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 803,40 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 24. 5. 2021 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu i s úroky v 84 splátkách pod 545 Kč měsíčně počínaje dne 24. 6. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze částku 19 154,20 Kč, dále již splátky nehradila a byla proto vyzvána k zaplacení celého úvěru. A dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 617,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 20 997,41 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 19 999,41 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 24. 10. 2019 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, ke dni 22. 11. 2024 dlužila částku 23 394,20 Kč a byla vyzvána k zaplacení celého úvěru. K postoupení pohledávek žalobkyni došlo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2025 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Před podáním žaloby žalobkyně žalované odeslala výzvu k zaplacení, žalovaná však žalobkyni nic neplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 5. 2021 smlouvu o úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky uhradila 19 154,20 Kč. Dále uzavřela se žalovanou dne 24. 10. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru s rámcem 20 000 Kč. Pohledávky z obou smluv byly následně postoupeny na žalobkyni. Soud provedl dokazování zejména listinami, jimiž byla prokázána existence smluvních vztahů, čerpání úvěru ze smlouvy z roku 2021 i částečné plnění žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil oba závazky jako spotřebitelské úvěry. Ve vztahu ke smlouvě o kontokorentu ze dne 24. 10. 2019 uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, neboť ani přes poučení podle , (dále jen „“) neuvedla konkrétní výši čerpaných prostředků ani úhrad žalované, proto žalobu v této části zamítl. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne 24. 5. 2021 soud prvního stupně dovodil, že věřitel nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházel pouze z jejích tvrzení a neověřil dostatečně její příjmy a výdaje. Soud proto uzavřel, že smlouva je neplatná, a posoudil věc podle pravidel bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tak přiznal pouze rozdíl mezi poskytnutou jistinou a uhrazenými splátkami ve výši 10 854,80 Kč. Dlužná částka se stala splatnou po výzvě k okamžitému zaplacení doručené žalované dne 25. 11. 2024, přičemž prodlení žalované nastalo dne 27. 11. 2024, od něhož soud přiznal zákonný úrok z prodlení. Ve zbývající části, tj. co do smluvních úroků, kapitalizovaných úroků a dalších příslušenství, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť žalovaná, ačkoli byla ve věci převážně úspěšná, žádné účelně vynaložené náklady neuplatnila.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání dne 18. 2. 2026, doplněné dne 24. 2. 2026, a to proti části výroku II. týkající se nároku ze smlouvy o kontokorentním úvěru, tedy co do částky 19 999,41 Kč a odpovídajícího zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 11. 2024 do zaplacení, podala žalobkyně odvolání. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně zejména v neúplném zjištění skutkového stavu, vadách řízení a nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně rozsahu čerpání úvěru z kontokorentní smlouvy, když z předložených výpisů z účtu podle jejího názoru vyplývá, že žalované byla poskytnuta jistina nejméně ve výši 19 999,41 Kč, kterou žalovaná nevrátila. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že i v případě neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající čerpané jistině, přičemž k prokázání nároku postačuje tvrzení a doložení čerpání prostředků, zatímco břemeno tvrzení ohledně případných úhrad či nemožnosti plnění nese žalovaná. Nesouhlasí proto se závěrem soudu, že nebylo prokázáno, v jakém rozsahu žalovaná úvěr čerpala. Současně namítá, že jí náleží i zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána již před zahájením řízení a nachází se v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit částku 19 999,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23. 11. 2024 do zaplacení a nahradit žalobkyni náklady řízení.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání přecházelo podle ustanovení a a 5 , a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Odvoláním nebyl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta ohledně zbývajícího příslušenství a dalších uplatněných nároků. V tomto rozsahu tedy rozsudek soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu.

7. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“), neboť oba posuzované právní vztahy vznikly po 1. 12. 2016 a měly povahu spotřebitelského úvěru. Smlouvou o úvěru se podle o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem mimo jiné úvěr poskytovaný spotřebiteli. Podle citovaného zákona je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených, a spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle téhož zákona je smlouva uzavřená v rozporu s uvedenou povinností neplatná a spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že i smlouva o kontokorentu ze dne 24. 10. 2019 má povahu spotřebitelského úvěru a že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupovala s požadovanou odbornou péčí. Za tohoto stavu je tedy smlouva absolutně neplatná. Z listinných důkazů žalobkyní předložených již k žalobě však je nepochybné, že žalovaná vyčerpala povolený úvěrový rámec a neuhradila jistinu ve výši 19 999,41 Kč. V tomto rozsahu tedy žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Odvolací soud se dále zabýval příslušenstvím uplatněné pohledávky, tedy zákonným úrokem z prodlení. Ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Podle tohoto zákonného ustanovení je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. V daném případě, za stavu, kdy žalovaná byla v řízení po celou dobu pasivní, neunesla dle závěru odvolacího soudu břemeno tvrzení o tom, že v jejích možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celé dlužné částky výzvou ze dne 22. 11. 2024, která se do sféry žalované doručením českou poštou dostala nejpozději třetí den po odeslání, tj. 27. 11. 2024. Splnění dluhu bylo možno po žalované požadovat bez zbytečného odkladu po doručení této výzvy. Neuhradila-li žalovaná dluh ani v tento den, dostala se do prodlení následujícího dne, tedy 28. 11. 2024. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení.

8. Odvolací soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 19 999,41 Kč od tohoto dne a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení rozsudek soudu prvního stupně změnil.

9. Pokud jde o odvolání žalobkyně v dalším rozsahu, do částky 19 999,41 Kč, odvolací soud odvolání žalobkyně odmítl. Rozsudek soudu prvního stupně byl žalobkyni doručen dne 5. 2. 2026, odvolací lhůta tedy uplynula dne 20. 2. 2026. Žalobkyně podala včas (18. 2. 2026) odvolání proti výroku II., ve kterém výslovně uvedla, že rozsudek napadá pouze, pokud jde o zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 999,41 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení. Teprve v následném doplnění odvolání, které však bylo doručeno po uplynutí odvolací lhůty (24. 2. 2026), navrhla další změnu. Odvolací soud shledal doplňující odvolání jako opožděné. Je třeba vycházet z ustanovení , dle kterého musí být v odvolání vedle obecných náležitostí uvedeno mimo jiné, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Vymezení rozsahu odvolání představuje určení té části rozhodnutí, kterou dovolatel podrobuje přezkumu odvolacího soudu; tím je stanoven předmět odvolacího řízení soud účastníky meze přezkumné činnosti odvolacího soudu. Odvolatel bez souhlasu soudu může měnit odvolací návrhy a odvolací důvody i po uplynutí lhůty k odvolání ( ), avšak rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, lze měnit jen po dobu trvání odvolací lhůty ( ). V daném případě žalobkyně ve včas podaném odvolání vymezila rozsah jednoznačně zcela určitě, a to nejen v úvodní části podání, ale promítla je i do odvolacího návrhu. Následným doplněním (po uplynutí odvolací lhůty) tak již nemohlo dojít k účinnému rozšíření odvolání o další část zamítavého výroku, neboť se nejednalo o změnu odvolacích důvodů nebo odvolací argumentace, ale o změnu rozsahu odvolání.

10. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí ve věci samé, rozhodl podle znovu i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně byla v řízení před soudy obou stupňů úspěšná pouze částečně, kdy poměr úspěchu a neúspěchu byl v zásadě shodný. Odvolací soud proto rozhodl v souladu s ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce za podmínek ustanovení