Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 320/2025-64
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Dobišarovou ve věci
žalobce: B2 Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 31 204 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.114 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 756,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.739,97 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 11.739,97 Kč od datum do datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části o 18.090 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.114 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 756,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.739,97 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 11.739,97 Kč od , datum, do , datum, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části o 18.090 Kč se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem podaným u soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 31.204 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11.739,97 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 11,75 % ročně z částky 11.739,97 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 756,44 Kč a náklady řízení. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČ IČO, uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu č. hodnota s produktovým názvem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v hotovosti týdenní 02/2019, jejíž nedílnou součástí jsou též Smluvní Podmínky. Na základě Smlouvy byla žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 14.000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit předem vyčíslený neměnný poplatek v částce 11.454 Kč, a to jako součet položek úroku se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 29 %, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku (jistina + poplatky) ve výši 25.454 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 566 Kč se splatností první splátky v den, kdy uplyne týden od data uzavření Smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný postupně uhradil celkem 3.050 Kč, a to splátkou ve výši 2.550 Kč dne datum a splátkou ve výši 500 Kč dne datum. Protože žalovaný porušil své povinnosti ze Smlouvy řádně splácet, uplatnil žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z hodnoty celkové dlužné částky s níž je žalovaný v prodlení, a tu vyčíslenou k datu datum požaduje uhradit ve výši 7.000 Kč. V důsledku vymáhání jsou vůči žalovanému uplatněny poplatky v celkové výši 1.800 Kč upomínky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Současně s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému dne datum odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu ve výši 31.960,14 Kč. Dlužní částka sestává z jistiny 11.739,97 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 10.664,03 Kč, smluvní pokuty 7.000 Kč, poplatků za upomínky 1.800 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 756,14 Kč. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Před podáním žaloby ještě žalobce vyzval žalovaného k plnění.
2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smlouvy o zápůjčce – Anonymizováno v hotovosti číslo hodnota ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČ IČO, bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni datum žalovanému finanční hotovost formou zápůjčky ve výši 14.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29 % ročně a žalovaný měl zaplatit za tuto zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 1.864 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4.956 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3.284 Kč a částku doplňkového pojištění ve výši 1.350 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrada, pojištění) ve výši 25.454 Kč měl žalovaný zaplatit formou 45 týdenních splátek ve výši 566 Kč. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že na dluh žalovaný uhradil celkem 3.050 Kč, a to ve dvou splátkách dne datum ve výši 2.550 Kč a dne datum ve výši 500 Kč. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bydlení, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho měsíční čistý příjem činí 33.321 Kč za výkon funkce jednatele společnosti právnická osoba a své měsíční výdaje označil ve výši 6.519 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo hodnota. Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne datum bylo prokázáno prodlení žalovaného se splácením zápůjčky. Výzvou k úhradě dluhu - předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobce ještě před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 26.613,67 Kč.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 14.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu oprávněnou v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 11.739,97 Kč, částky 1.074,03 Kč připadající na nezaplacený úrok, částky 300 Kč za výzvu ke splacení celého úvěru, a úroku ve výši 11,75 % ročně jdoucího z dlužné jistiny od datum do zaplacení, a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 756,14 Kč a dále pak úrok z prodlení jdoucí z dlužné jistiny od datum ve výši 11,75 % ročně do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.
10. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení poplatků ve výši 9.590 Kč za zpracování úvěru a za administrativní činnost, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb. , o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).
11. Dále soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení sankčních poplatků za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek a za upomínky ve výši 1.500 Kč, neboť ohledně těchto žalobce neučinil žádná konkrétní skutková tvrzení, neuvedl, zda a kdy byl žalovaný upomínán a neoznačil, ani nepředložil důkazy o jejich odeslání.
12. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % Kč denně z dlužné částky, vyčíslený žalobcem na částku 7.000 Kč, pak tento soud zamítl (§ 588 o. z.), a to i s odkazem na přiléhající judikaturu, a to rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, podle něhož není sice vyloučena aplikace obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat, v případě spotřebitelských smluv však nesmí tyto podmínky pod hrozbou absolutní neplatnosti podle § 53 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. U spotřebitelské smlouvy se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to vzhledem k okolnosti, za níž dochází k uzavření smlouvy s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, konečně pak se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Rozhodnutí Ústavního odkazu odkazuje i na článek 3 odstavec 1 směrnice rady č. 93/13/EHS, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy ve prospěch spotřebitele. V daném případě smlouvu o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) uzavřel předchůdce žalobce v postavení podnikatele se žalovaným v postavení spotřebitele, přičemž nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl sjednán přímo v této smlouvě, ale byl předchůdcem žalobce uveden toliko jako součást Smluvních podmínek.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce menší, než činil jeho neúspěch, a protože úspěch žalovaného byl jen nepatrně vyšší než neúspěch žalobce, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.