Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 163/2026-21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 12 350 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 12 350 Kč od 18. 5. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 12 350 Kč od 18. 5. 2025 do zaplacení se zamítá.II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. června 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 12 350 Kč od 18. 5. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně dne datum se žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronického on-line formuláře smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč převodem na jeho účet číslo č. účtu, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v částce 4 875 Kč, a to do dne 17. 5. 2025. Žalovaný však v termínu splatnosti tento úvěr zcela neuhradil, načež mu ze strany žalobkyně byly zaslány upomínky s výzvou k zaplacení zbývající dlužné částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč, která za období od 18. 5. 2025 do 22. 6. 2026 činila 6 000 Kč, a na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč. Ke dni podání návrhu žalovaný žalobkyni zaplatil částku 16 025 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a částečně na jistinu. Dluh žalovaného tak podle žalobkyně činil 12 350 Kč. Žalovanou částku neuhradil ani přes výzvu před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2026.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, Všeobecných obchodních podmínek společnosti Jméno žalobkyně., protokolu o vlastnictví účtu a údajů o provedených platbách, dopisů žalobkyně žalovanému ze dne 24. 5. 2025, 31. 5. 2025, 7. 6. 2025, 16. 6. 2025 a 1. 7. 2025 – upomínek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 16. 4. 2026 – výzvy k úhradě před podáním žaloby a z poštovního podacího lístku k tomuto dopisu, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem v částce 4 875 Kč do 17. 5. 2025. Žalovaný žalobkyni na tento úvěr celkem zaplatil částku 17 000 Kč.

6. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle , (dále jen „ “), přičemž část jejího obsahu určili odkazem na smluvní podmínky, které jim byly známy ( ). Zároveň se jednalo o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto nejprve zabýval platností uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně tím, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s tohoto zákona.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru deklaroval, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba na pozici tým lídra, jeho pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou a trvá déle než pět let a jeho čistý měsíční příjem činí 48 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že příjem žalovaného ověřila z výplatních pásek za únor 2025 a březen 2025, podle nichž činila jeho čistá mzda 56 440 Kč a 48 005 Kč, tedy v průměru 52 222 Kč měsíčně. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně dále uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 24 000 Kč, žije ve společné domácnosti s partnerem, má dvě nezletilé děti a bydlí v podnájmu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného prověřila rovněž v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, v nichž nebyl nalezen žádný záznam. Po odečtení žalovaným uvedených měsíčních výdajů ve výši 24 000 Kč od jeho průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 52 222 Kč činil podle výpočtu žalobkyně jeho disponibilní měsíční příjem 28 222 Kč, a žalovaný proto byl žalobkyní vyhodnocen jako úvěruschopný.

11. S tímto hodnocením žalobkyně se soud neztotožňuje. Žalobkyně sice uvedla, že měsíční výdaje žalovaného činily 24 000 Kč, netvrdila však, z jakých jednotlivých pravidelných a nezbytných výdajů se tato souhrnná částka skládala ani jakým způsobem jejich skutečnou výši ověřila. Ani na základě kusých informací, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, proto není možné vytvořit si ucelený obraz o jeho poměrech. Z těchto informací se sice podává, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek v pracovním poměru na dobu neurčitou trvajícím déle než pět let, žil ve společné domácnosti s partnerem, měl dvě nezletilé děti a bydlel v podnájmu. Žalobkyně také výplatními páskami za únor 2025 a březen 2025 ověřila, že čistý příjem žalovaného činil 56 440 Kč a 48 005 Kč, tedy v průměru 52 222 Kč měsíčně. Žalobkyně tak možná dobře zjistila, respektive ověřila příjmovou stránku žalovaného jako žadatele o úvěr, ne však již stránku výdajovou, které nevěnovala náležitou pozornost. Ohledně výdajů vycházela pouze ze souhrnného údaje žalovaného, že činí 24 000 Kč měsíčně, aniž by bylo uvedeno, z čeho se tato částka skládá, a aniž by žalobkyně ověřila konkrétní výši nájemného a dalších nákladů na bydlení, nákladů spojených s péčí o dvě nezletilé děti nebo existenci a výši dalších pravidelných závazků žalovaného. Informace, které žalobkyně od žalovaného získala, proto nelze považovat ani za nezbytné a dostatečné, ani za spolehlivé, když ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného jako žadatele o úvěr.

12. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž je uzavřená smlouva neplatná. K závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti ze strany poskytovatele úvěru v době uzavření smlouvy dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Přisvědčil přitom v tomto rozhodnutí názoru odvolacího soudu, proti němuž bylo dovolání ze strany věřitelky podáno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 tehdy účinného zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, nikoli pouze tvrzenými, informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud. Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí pak uzavřel, že závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se věřitelka s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení tehdy účinného zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

13. Způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, se proto nese přesně v intencích shora v podstatných částech citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Žalobkyně sice na základě výplatních pásek ověřila příjem žalovaného, ohledně jeho výdajů se však spokojila pouze s nedoloženým souhrnným údajem ve výši 24 000 Kč a s nahlédnutím do Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Neověřila přitom ani konkrétní náklady podnájemního bydlení žalovaného, ani náklady spojené s péčí o dvě nezletilé děti, ani existenci a výši jeho dalších pravidelných závazků. Samotná skutečnost, že žalovaný nebyl evidován v Centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, nemůže nahradit řádné zjištění jeho skutečných výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž je uzavřená smlouva neplatná.

14. Smlouva uzavřená se žalovaným proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti, jak výslovně stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle speciální úpravy obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel.

15. Jestliže žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne datum peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný žalobkyni na tento úvěr již zaplatil celkovou částku 17 000 Kč, tedy více, než mu bylo ze strany žalobkyně poskytnuto, pak zde neexistuje žádná pohledávka žalobkyně vůči žalovanému, která by jí mohla být důvodně přiznána. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je již dále zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení tvrzeny a prokazovány.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení s přihlédnutím k tomu, že plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím zdejšího soudu, písemně ve třech vyhotoveních.