Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 163/2026-12
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 12 220 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 720 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 220 Kč od 10. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 720 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 220 Kč od 10. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 12 220 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou uzavřela s žalovanou dne 10. 7. 2024. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku spolu s úroky a poplatky, úvěr byl poskytnut na dobu určitou. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek. V případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru požadovala žalobkyně vrácení jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Pohledávka v celkové výši 12 220 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 2 220 Kč.
Žalovaná se nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.
Soud rozhodl ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky.
Okresní soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázaná, žalobkyně je doložila smlouvou o úvěru č. hodnota, potvrzením o provedené platbě na účet žalované ve výši 10 000 Kč, upomínkou včetně zesplatnění úvěru z 9. 11. 2024, předžalobní výzvou z 16. 11. 2025, výpisy z bankovního účtu žalované za období od 1. 5. 2024 až 31. 5. 2024 a 1. 3. 2024 až 31. 3. 2024. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že byl ujednán úvěrový limit až do výše 10 000 Kč, zápůjční úroková sazba 40 % měsíčně, RPSN 5 524,44 % ročně, úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách až do úplného splacení úvěru. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, na úhradu provedla několik dílčích plateb v celkové výši 5 500 Kč. Dle tvrzení žalobkyně zůstává nesplacená část jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 2 200 Kč.
Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dále soud věc posuzoval dle § 86 a § 87 ZSÚ.
Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.
Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že žalobkyně nedoložila, že by řádně zkoumala schopnosti žalované úvěr splácet, tj. lze uzavřít, že neprověřila, zda má žalovaná další dluhy a výdaje, neověřila její skutečné příjmy. Žalobkyně sice doložila výpisy z bankovního účtu žalované za měsíce březen 2024 a květen 2024 a interní dokument posouzení úvěruschopnosti, avšak tyto podklady samy o sobě nepostačí k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřována. Z přiložených výpisů z bankovního účtu žalované nadto plyne, že měsíční příjmy a výdaje žalované byly v době před uzavřením úvěrové smlouvy prakticky totožné, konečný zůstatek na účtu žalované by neumožňoval splácení jakýchkoliv dalších dluhů. Žalobkyně jako věřitel měla úvěruschopnost žalované zkoumat vzhledem k výši jejího měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji, zabývat se tím, zda má žalovaná stálý příjem ze zaměstnání či podnikání, zda dosavadní dluhy hradí řádně a včas.
Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy je třeba učinit i po posouzení ujednané úrokové sazby 40 % měsíčně a ujednané RPSN ve výši 5 524,44 %.
Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od žalobkyně přijala peněžitou částku 10 000 Kč, na kterou provedla několik dílčích plateb v celkovém součtu 5 500 Kč. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 4 500 Kč, neboť žalovaná na úhradu dluhu provedla platby v celkové výši 5 500 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Soud proto výrokem II. zamítl částku ve výši 7 720 Kč, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a zamítl i požadované úroky z prodlení od data splatnosti úvěru. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 4 500 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 4 500 Kč (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnuté částky 7 720 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Úspěšnější v této věci je žalovaná, ta však byla po celou dobu řízení neaktivní a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon k soudu.