Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 140/2026-18
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 26. 12. 1981 bytem Adresa žalovaného
o 20 732 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 732 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 732 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 852 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve adresa číslo účtu č. účtu, variabilní symbol var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 732 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 732 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 852 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , doplatek soudního poplatku ve výši 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 732 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 4. 2024 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný byla po dobu jeho trvání povinen platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 28. 9. 2024 zesplatnila. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny úvěru (20 000 Kč) a nesplacené části smluvního úroku za první měsíc čerpání jistiny (732 Kč). Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 17. 10. 2025. Žalovaný na uplatněný nárok neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, jako i nahlédnutím do dlužnických registrů a veřejných rejstříků. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 19. 4. 2024 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. (smlouva o úvěru, potvrzení o úhradě). Dopisem ze dne 28. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 28. 9. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Společnost právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně byl vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva). V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 33 429 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč měsíčně. Je svobodný a bydlí v nájmu (žádost o úvěr). V řízení nebylo ani jen tvrzeno, že by žalovaný na úvěr čehokoliv zaplatil.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.
11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného, když v tomto směru se spokojila pouze s údaji, deklarovanými samotným žalovaným, což je v rozporu s povinností posuzovat úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí.
12. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, má to za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Vzájemný vztah účastníků je proto nutné vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil ničeho. V rozsahu částky 20 000 Kč, odpovídající poskytnuté jistině úvěru, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.
13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“
14. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalovaného, když k tomu by byla nutná jeho procesní aktivita, kterou žalovaný v řízení nevyvinul. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, kterou soud dospěl k závěru, že přiměřenou lhůtou pro splacení dlužné jistiny je lhůta o délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaný zajistil potřebné financování (nedisponuje-li sám potřebnými prostředky), a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.
15. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. např. rozsudek KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66).
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o. s. ř, podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 732 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 20 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně neúspěšná pouze v rozsahu 3,5 % z předmětu řízení, pročež jí soud přiznal plnou náhradu nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (315 Kč) a připočtení soudního poplatku 1 037 Kč (tj. včetně jeho doměřené části – viz níže), odpovídá částce 2 852 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení a to ve stejné lhůtě jako jistinu úvěru. Soud v tomto případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.
17. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 20 732 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 830 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Z tohoto důvodu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku (tj. do výše 1 037 Kč), tedy doplatek ve výši 207 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.