Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 196/2026-28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 31 322,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 201,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 201,80 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 6 120,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 902,98 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 322,24 Kč od 14. 12. 2025 do 31. 3. 2026 a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 120,44 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 486,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 201,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 201,80 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 6 120,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 902,98 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 322,24 Kč od 14. 12. 2025 do 31. 3. 2026 a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 120,44 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 486,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit dlužnou částku ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno, uzavřené dne datum. Tvrdila, že žalované poskytla úvěr, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak své smluvní povinnosti řádně neplnila. Po předchozí výzvě k úhradě dluhu žalobkyně od smlouvy odstoupila a s ohledem na smluvní ujednání považovala celou pohledávku za splatnou ke dni 13. 12. 2025. Po žalované požadovala zaplacení celkem 35 225,20 Kč, z čehož 30 322,24 Kč představovala jistina, 1 000 Kč smluvní poplatky a 3 902,98 Kč smluvní úrok z jistiny. Dále se domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 322,24 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení. Uvedla, že další možné nároky ze smlouvy v tomto řízení neuplatňuje. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jejíž příjem ke dni uzavření smlouvy činil 16 000 Kč měsíčně, přičemž splátka úvěru odpovídala pouze 13 % tohoto příjmu. Současně uvedla, že dne 24. 3. 2026 zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu.
2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o spotřebitelském úvěru anonymizováno ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr, a to do úvěrového limitu 40 000 Kč, kdy část byla účelová k nákupu zboží u obchodníka právnická osoba, konkrétně mobilního telefonu iPhone 16 PLUS v ceně 36 136 Kč, na který byl čerpán úvěr v plné výši. Úroková sazba byla sjednána ve výši 34,48 % ročně, RPSN činila 34,5 %. Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve splátkách ve výši 2 046 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyní doložena pouze interní zpráva o posouzení úvěruschopnosti, podle které měla žalovaná disponovat mzdou/platem ve výši 16 000 Kč měsíčně s výdaji za bydlení 1 000 Kč a dalšími splátkami úvěrů ve výši 3 911 Kč, přičemž tyto údaje nebyly žádným způsobem doloženy. I v samotné zprávě je přitom uvedeno, že zdroj, ze kterého byly příjmy a výdaje zjištěny, je třeba vždy doložit. Čerpání úvěru bylo žalobkyní doloženo potvrzením o odchozí platbě ve výši 36 136 Kč s tím, že výpisem registru plátců DPH bylo prokázáno, že se jedná o účet právnická osoba Variabilní symbol platby pak odpovídá čísle úvěrové smlouvy. Dopisem ze dne 1. 12. 2025 bylo doloženo odstoupení žalobkyně od smlouvy a oznámení o zániku pojištění. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaná úvěr nesplatila, resp. uhradila toliko částku 10 934,20 Kč. Výzvou ze dne 24. 3. 2026 zaslanou právním zástupcem žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaná byla k úhradě dále vyzvána ve lhůtě 7 dnů od data výzvy, přičemž tato výzva byla dle potvrzení odeslána dne 26. 3. 2026.
4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené její možnostem.
9. V dané věci žalobkyně prokázala uzavření smlouvy a čerpání úvěru žalovanou, která toto nijak nerozporovala. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy relevantním způsobem dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. V předložené zprávě o posouzení úvěruschopnosti je sice uvedeno, že žalovaná měla pobírat mzdu/plat ve výši 16 000 Kč měsíčně čistého s výdaji za bydlení 1 000 Kč a dalšími splátkami úvěrů ve výši 3 911 Kč. Zároveň je však z uvedené zprávy zřejmé, že tato informace měla být žalobkyní ověřena, přičemž z prázdných kolonek u způsobu ověření je zřejmé, že se tak nestalo (viz také poznámka „Vždy přikládáme zdroj, ze kterého byly zjištěny příjmy a výdaje“). Z „příslušných databází a registrů“ pak z povahy věci nemohly být ověřeny příjmy a výdaje žalované. Z toho je tedy zřejmé, že žalobkyně se posouzením otázky úvěruschopnosti důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala, když se spokojila s pouhým údajným tvrzením žalované o čistém měsíčním příjmu 16 000 Kč měsíčně či výdajích 1 000 Kč měsíčně. I deklarované výdaje přitom na první pohled budí pochybnosti, a to s ohledem na běžné náklady na bydlení a živobytí. Žalobkyni přitom nic nebránilo vyžádat si minimálně potvrzení o příjmech žalované či její výpis z bankovního účtu, jak jí ostatně ukládá její vlastní formulář. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná úvěr nějakou dobu splácela, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C755/22. Z uvedených důvodů proto soud shledal smlouvu neplatnou a uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy tuto dále ponížil o částky ve výši 10 934,20 Kč, které již byly žalovanou na úvěr uhrazeny. Soud uložil žalované plnit ve lhůtě tří dnů, když ze strany žalované nebyly tvrzeny žádné okolnosti, které by soudu umožňovaly určit plnění ve splátkách či v konkrétním delším časovém horizontu.
10. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 1. 4. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že zaslala žalované výzvu k plnění do 7 dnů ze dne 24. 3. 2026, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Dne 1. 4. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 486,82 Kč, přičemž tato částka představuje 40,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,07 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,93 % při zohlednění příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 567 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 322,24 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 380 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 230 Kč ve výši 1 098,30 Kč. Dále rovněž žalobkyni náleží náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí u soudního jednání dne 10. 9. 2026, a to z obec do obec a zpět vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,6 l motorové nafty na 100 km ve výši 354 Kč a náhrada z promeškaný čas strávený cestou ve výši 2 půlhodin x 150 Kč, tj. celkem ve výši 300 Kč vč. příslušné DPH ve výši 137,34 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.