Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 146/2026-23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 83 211,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 125,62 Kč, jejíž splatnost se stanoví na 3. den od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 32 085,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 743,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 683 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 13. 10. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 22 % nákladů řízení žalobkyně v částce 5 258,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 125,62 Kč, jejíž splatnost se stanoví na 3. den od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 32 085,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 743,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 683 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 13. 10. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 22 % nákladů řízení žalobkyně v částce 5 258,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 11. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v měsíčních platbách spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však neplnil smluvní podmínky řádně a včas, načež právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 14. 7. 2025 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 25 869,14 Kč, přičemž celkem načerpal částku částka. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl i předžalobně upomenut.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů, a to ověřením závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, a dále na základě podkladů získaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 70 000 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 11. 9. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně v minimálních měsíčních platbách splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci (smlouva o úvěru ze dne 10. 9. 2024 včetně standardní informace o spotřebitelském úvěru, občanský průkaz žalovaného). Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem částky 70 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu, přičemž žalovaný následně opakovaně čerpal další peněžní prostředky v celkové výši 6 994,76 Kč, a to dne 13. 10. 2024 částku 1 320,98 Kč, dne 14. 11. 2024 částku 818,74 Kč, dne 22. 12. 2024 částku 1 412,35 Kč, dne 20. 1. 2025 částku 827,44 Kč a dne 5. 4. 2025 částku 2 615,25 Kč (potvrzení o provedené transakci, tabulka umoření). Žalovaný nicméně úvěr řádně nesplácel a dostal se se splácením úvěru do prodlení, pročež byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 9 332,33 Kč ve lhůtě 30 dnů od zaslání výzvy s upozorněním, že v opačném případě dojde k zesplatnění veškerých dlužných částek, a následně došlo k zesplatnění úvěru ke dni 14. 7. 2025 (výzva před zesplatněním dluhu, tabulka umoření). Žalovaný na úvěr celkem uhradil částku 25 869,14 Kč (tabulka umoření). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 postoupena žalobkyni a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 včetně podacích lístků, výpis obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou (výzva k plnění ze dne 31. 12. 2025 včetně podacího archu).
6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 70 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím, kdy žalovaný celkem načerpal částku 76 994,76 Kč a uhradil částku 25 869,14 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy nebyly zkoumány ani příjmy, ani výdaje žalovaného.
7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.
16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
18. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do nesplacené jistiny ve výši 51 125,62 Kč.
20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů, ověřením závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací a dále na základě podkladů získaných od žalovaného, žádnou z takto tvrzených skutečností v řízení neprokázala. Zejména nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy jakkoliv zjišťoval a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které právnímu předchůdci žalobkyně ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Bez zjištění a ověření příjmů a výdajů žalovaného tak nebylo možné dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
21. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.
22. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. celkem načerpanou částku 76 994,76 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku uhradil 25 869,14 Kč. Po jejím odečtení od poskytnuté jistiny tak zbývá k vrácení částka 51 125,62 Kč.
23. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Částku 51 125,62 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 3. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že doba 3 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená možnostem žalovaného.
24. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 5 258,46 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 836 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 460 Kč za každý ze tří a půl úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 23. 9. 2026) podle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif “), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za čtyři úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 61 %, neúspěch 39 %, odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu činí rozdíl 22 %, tedy z částky 23 902,10 Kč se jedná o částku 5 258,46 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.