Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 110/2026-17

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci

žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného

pro zaplacení 51 821,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 50 892,10 Kč, smluvní pokutu ve výši 929,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 761,30 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o revolvingovém podnikatelském úvěru Anonymizováno, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách, svou povinnost však řádně neplnil, proto žalobkyně úvěr vypověděla a dne datum jej zesplatnila.

2. Žalobkyně uvedla, že požadovaná částka 50 892,10 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 23 000 Kč, smluvního úroku ve výši 27 130,80 Kč, poplatku za vyplacení tranše ve výši 457,70 Kč a dalších smluvních poplatků v celkové výši 303,60 Kč. Vedle toho požadovala smluvní pokutu ve výši 929,24 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 23 761,30 Kč od datum do zaplacení. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy nebo některých jejích ujednání, žalobkyně uplatnila nárok na vrácení částky 23 000 Kč také jako vydání bezdůvodného obohacení.

3. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila rozhodná skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání tvrzeného podnikatelského charakteru smluvního vztahu. Žalobkyně měla zejména uvést, jakou konkrétní podnikatelskou činnost žalovaný ke dni uzavření smlouvy vykonával, jaký konkrétní podnikatelský účel měl být poskytnutým úvěrem financován a na základě jakých skutečností dovozovala, že žalovaný při uzavření smlouvy jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Současně byla vyzvána, aby vysvětlila, proč mezi jí předloženými listinami byly obsaženy také dokumenty určené pro spotřebitelský úvěr a proč předložené všeobecné obchodní podmínky obsahují pojmy a ustanovení vztahující se ke spotřebitelskému úvěru. Výzva byla žalobkyni doručena dne datum. Žalobkyně na ni ve stanovené lhůtě ani později nereagovala a požadovaná tvrzení a důkazy nedoplnila.

4. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření doručena dne datum. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně výslovně nezpochybnil a nenavrhl provedení žádných důkazů.

5. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný byl ve výzvě k vyjádření současně poučen o možnosti rozhodnout ve věci bez nařízení jednání. Ve stanovené lhůtě nesdělil, že s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasí. Protože bylo možné rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

6. Soud provedl důkaz návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, smlouvou o revolvingovém podnikatelském úvěru Anonymizováno ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, předsmluvními informacemi a dalšími dokumenty předloženými žalobkyní při uzavření smlouvy, dokladem o identifikaci žalovaného prostřednictvím Anonymizováno, potvrzením o ověření bankovního účtu žalovaného, potvrzením o odeslání částky 23 000 Kč, výpisem a vyhodnocením pohybů na bankovním účtu žalovaného a listinami týkajícími se ukončení smluvního vztahu a vyčíslení žalované pohledávky.

7. Ze smlouvy o revolvingovém podnikatelském úvěru Anonymizováno soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným, který byl ve smlouvě označen jménem, datem narození a identifikačním číslem, jako klientem. Smlouva byla formálně označena jako smlouva o podnikatelském úvěru a jako účel úvěru byl uveden „Anonymizováno“ účel. Smlouva však neobsahuje vymezení konkrétní podnikatelské činnosti žalovaného ani konkrétního podnikatelského záměru nebo výdaje, k jehož financování měly být poskytnuté peněžní prostředky použity.

8. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovanému byl sjednán revolvingový úvěrový rámec, z něhož žalovaný čerpal jednu tranši ve výši 23 000 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,983 % denně z nesplacené jistiny. Vedle smluvního úroku byl sjednán poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % čerpané částky, další poplatky za zvolené služby a pro případ prodlení žalovaného smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně.

9. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách. V počátečním období měla podstatnou část denního plnění představovat úhrada smluvního úroku, zatímco jistina měla být umořována až v následném průběhu splácení.

10. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalobkyně dne datum odeslala částku 23 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol na bankovní účet č. č. účtu s poznámkou „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“. Z potvrzení o ověření účtu a z údajů získaných prostřednictvím BankID soud zjistil, že uvedený účet byl veden na jméno žalovaného. Soud proto vzal za prokázané, že žalovaný částku 23 000 Kč skutečně obdržel.

11. Z dokumentace předložené žalobkyní soud dále zjistil, že její součástí byly takéy obsahující informace poskytované spotřebiteli podle , o spotřebitelském úvěru, standardní informace ke spotřebitelskému úvěru a informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. Tyto dokumenty obsahovaly mimo jiné poučení o právu spotřebitele odstoupit od smlouvy a informace o možnosti obrátit se na finančního arbitra. Některé z těchto listin měly obecný formulářový obsah a neobsahovaly údaje individualizující žalovaného ani konkrétní úvěrovou smlouvu. Ze samotného jejich připojení proto nebylo možné spolehlivě zjistit, zda byly žalovanému skutečně poskytnuty v souvislosti s uzavřením posuzované smlouvy, nebo zda je žalobkyně k žalobě připojila jako součást své standardní dokumentace.

12. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že byly označeny jako podmínky vztahující se k revolvingovému podnikatelskému úvěru. Současně však obsahovaly také pojmy a formulace vztahující se ke spotřebitelskému úvěru. Žalobkyně ani přes výslovnou výzvu soudu nevysvětlila, zda šlo pouze o použití obecného formuláře, nebo zda tato dokumentace souvisela s právním postavením žalovaného při uzavření smlouvy.

13. Z vyhodnocení bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že na účtu byly zachyceny běžné příjmy a výdaje fyzické osoby, zejména platby za potraviny, pohonné hmoty, stravování, drogerii a další běžnou osobní spotřebu, jakož i soukromé převody a další osobní výdaje. Z tétoy soud nezjistil konkrétní podnikatelský záměr, pro který měl být úvěr čerpán, ani použití částky 23 000 Kč na určitý podnikatelský výdaj. Žalobkyně nepředložila žádnou žádost žalovaného obsahující konkrétní popis podnikatelského účelu, podnikatelský plán, fakturu, objednávku, daňové nebo účetní doklady ani jinouu, která by spojovala poskytnutý úvěr s určitou podnikatelskou činností žalovaného.

14. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně požaduje vedle poskytnuté jistiny ve výši 23 000 Kč smluvní úrok ve výši 27 130,80 Kč, poplatek za vyplacení tranše ve výši 457,70 Kč, další poplatky ve výši 303,60 Kč a smluvní pokutu ve výši 929,24 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, smluvní vztah proto ukončila a pohledávku zesplatnila ke dni datum.

15. Z předložených listin soud nezjistil, že by žalovaný žalobkyni uhradil jakoukoli část poskytnuté jistiny 23 000 Kč. Žalovaný žádnou úhradu netvrdil a přes výzvu soudu se k žalobě nevyjádřil. Z provedených důkazů proto soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 23 000 Kč, kterou jí žalovaný dosud nevrátil.

16. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu, která byla žalobkyní formulářově označena jako smlouva o revolvingovém podnikatelském úvěru, a žalobkyně na jejím základě poskytla žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný tuto částku přijal a neprokázal, že by ji zcela nebo zčásti vrátil. Naproti tomu nebyl prokázán žádný konkrétní podnikatelský účel úvěru ani skutečnost, že poskytnuté prostředky souvisely s určitou podnikatelskou činností žalovaného. Žalobkyně tyto rozhodné skutečnosti neuvedla ani neprokázala ani po výslovné výzvě soudu. Prokázáno bylo rovněž to, že žalobkyně vedle částky 23 000 Kč požaduje smluvní úrok, poplatky a smluvní pokutu v rozsahu uvedeném výše.

17. Podle , , je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Pro posouzení, zda fyzická osoba jednala jako spotřebitel, není rozhodující pouze formální označení smlouvy, uvedení identifikačního čísla ani jednostranné prohlášení ve formulářové smlouvě, že úvěr bude použit k podnikatelskému účelu. Rozhodující je skutečná souvislost právního jednání s konkrétní podnikatelskou činností dané osoby. Soud proto posuzoval nejen označení žalovaného ve smlouvě, ale celý obsah právního vztahu, okolnosti uzavření smlouvy, způsob prověřování jeho finančních poměrů a ostatní dokumentaci předloženou žalobkyní.

19. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že žalovaný uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Smlouva sice obsahovala identifikační číslo žalovaného a obecné označení účelu úvěru jako „Anonymizováno“, neobsahovala však údaj o konkrétním předmětu podnikání žalovaného, o podnikatelském záměru, který měl být úvěrem financován, ani o konkrétním podnikatelském výdaji, k jehož úhradě měly být prostředky použity. Žalobkyně nepředložila ani žádost o úvěr s konkrétním popisem podnikatelského účelu, objednávku, fakturu, podnikatelský plán, daňový nebo účetní doklad ani jiný důkaz spojující úvěr s podnikáním žalovaného.

20. Tomu neodpovídal ani způsob, jakým žalobkyně zjišťovala finanční situaci žalovaného. Z předloženého vyhodnocení bankovního účtu vyplývaly především příjmy a výdaje fyzické osoby sloužící k běžnému osobnímu životu. Žalobkyně naopak nedoložila, že by zjišťovala obrat žalovaného z podnikání, jeho podnikatelské pohledávky a závazky, hospodářské výsledky, daňové povinnosti nebo ekonomickou návratnost konkrétního podnikatelského záměru. Součástí dokumentace byly nadto i formuláře určené pro spotřebitelské úvěry a všeobecné obchodní podmínky obsahovaly také pojmy vztahující se ke spotřebitelskému úvěru.

21. Soud poskytl žalobkyni možnost uvedené rozpory vysvětlit a výslovně ji vyzval k doplnění tvrzení a důkazů o konkrétním podnikatelském účelu úvěru a o okolnostech, z nichž při uzavírání smlouvy dovozovala, že žalovaný jedná v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně na výzvu doručenou dne datum nereagovala. Ani po této výzvě tedy netvrdila a neprokázala žádnou konkrétní souvislost poskytnutého úvěru s podnikáním žalovaného.

22. Soud proto nevyšel pouze z toho, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k podnikatelskému účelu, nýbrž z celkového obsahu provedených důkazů. Formulářové označení smlouvy jako „Anonymizováno“, uvedení identifikačního čísla žalovaného a abstraktní údaj o podnikatelském účelu nemohly ve spojení s ostatními zjištěnými okolnostmi založit závěr, že žalovaný jednal při uzavření smlouvy v rámci určité své podnikatelské činnosti. Soud proto posoudil žalovaného jako spotřebitele ve smyslu a smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podle , bez ohledu na její formální označení.

23. Podle je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a je-li to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti. Úvěr smí poskytnout pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku posouzení, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

24. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti hodnotí schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, zejména údajů o jeho majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Samotné opatření bankovního výpisu nebo automatizovaného přehledu transakcí proto ještě neprokazuje řádné posouzení úvěruschopnosti. Z listin musí být zjistitelné, které příjmy, nezbytné výdaje a závazky poskytovatel zohlednil, jak je ověřil a na základě jakého výsledku dospěl k závěru, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Povinnost podle a 2 zahrnuje porovnání příjmů, výdajů, závazků a dalších údajů o finanční situaci spotřebitele.

25. V projednávané věci žalobkyně sice předložila údaje získané z bankovního účtu žalovaného, neprokázala však, jak z těchto údajů stanovila jeho pravidelný a udržitelný čistý příjem, jaké nezbytné životní výdaje mu započetla, zda a jak zohlednila jeho ostatní závazky a zda ověřila způsob splácení jeho dosavadních dluhů. Nepředložila žádný výstup zachycující konkrétní porovnání příjmů a výdajů žalovaného, výpočet jeho disponibilního zůstatku ani odůvodněný závěr, že po úhradě běžných životních nákladů a existujících závazků bude schopen hradit sjednané denní splátky.

26. Potřeba důkladného posouzení byla v tomto případě zvýrazněna mimořádnou ekonomickou náročností úvěru. Žalovaný obdržel částku 23 000 Kč, přičemž smluvní úrok činil 0,983 % denně, tedy přibližně 358,80 % z jistiny ročně při prostém přepočtu. Denní úrok z částky 23 000 Kč činil přibližně 226,09 Kč. Vedle úroku byl sjednán poplatek za čerpání, další poplatky a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Již do datum žalobkyně vyčíslila smluvní úrok částkou 27 130,80 Kč, která převyšovala samotnou poskytnutou jistinu. Takové zatížení vyžadovalo zvlášť pečlivé a přezkoumatelné ověření, že žalovaný bude schopen smluvní povinnosti plnit, aniž se dostane do platební neschopnosti.

27. Žalobkyně byla soudem vyzvána také k doplnění rozhodných tvrzení a důkazů o povaze vztahu, na výzvu však nereagovala. V řízení proto nebylo prokázáno, že před poskytnutím úvěru provedla řádné porovnání příjmů žalovaného, jeho nezbytných výdajů, závazků a sjednaného zatížení a že na základě takového posouzení mohla důvodně uzavřít, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy neprokázala splnění povinnosti podle a 2

28. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a přesto mu úvěr poskytla, soud uzavřel, že smlouva je podle neplatná. Jde o neplatnost, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.

29. Důsledkem této neplatnosti není zánik povinnosti žalovaného vrátit skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Ustanovení představuje zvláštní úpravu vypořádání plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poskytovateli zůstává právo na vrácení dosud neuhrazené jistiny, nikoliv však na smluvní úrok, poplatky ani další smluvní plnění, jejichž právním základem měla být neplatná smlouva. Uvedená zvláštní úprava má přednost před obecnou úpravou bezdůvodného obohacení podle a . Nejvyšší soud tento vztah výslovně vyložil v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

30. Žalobkyně prokázala, že dne datum převedla na účet žalovaného částku 23 000 Kč. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný tuto částku nebo její část žalobkyni vrátil. Žalovaný se přes řádně doručenou výzvu k žalobě nevyjádřil, žádnou úhradu netvrdil a nenavrhl k ní důkazy. Žalobkyně má proto podle právo na vrácení celé poskytnuté jistiny ve výši 23 000 Kč, a soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

31. Podle je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že spotřebitel není schopen jistinu vrátit jednorázově nebo že je namístě její vrácení rozložit do splátek, se týkají jeho osobních, příjmových, sociálních a majetkových poměrů a působí v jeho prospěch. Je proto na spotřebiteli, aby takové skutečnosti tvrdil a navrhl k nim důkazy. Žalovaný se v řízení nevyjádřil, své aktuální poměry neoznačil, netvrdil, že by nebylo v jeho možnostech částku 23 000 Kč zaplatit jednorázově, a nenavrhl její splácení ve splátkách. Soud proto neměl skutkový podklad pro stanovení delší doby k plnění nebo splátkového kalendáře a podle určil žalovanému k plnění zákonnou třídenní lhůtu počítanou od právní moci rozsudku. Tento závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož nese spotřebitel břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečností, které odůvodňují jeho neschopnost vrátit jistinu jednorázově nebo potřebu rozložit její vrácení v čase.

32. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 27 130,80 Kč, poplatek za vyplacení tranše ve výši 457,70 Kč, další smluvní poplatky v celkové výši 303,60 Kč a smluvní pokutu ve výši 929,24 Kč. Tyto nároky měly vzniknout výlučně na základě neplatné smlouvy a jejích obchodních podmínek. Protože podle přísluší poskytovateli při uvedeném porušení pouze vrácení poskytnuté jistiny, nemá žalobkyně právo na smluvní úrok, poplatky ani smluvní pokutu. Soud proto žalobu ohledně těchto nároků zamítl.

33. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že ani samotné ujednání o smluvním úroku ve výši 0,983 % denně by nebylo možné hodnotit izolovaně od celé ekonomické konstrukce závazku. Při poskytnuté částce 23 000 Kč vznikl podle vyčíslení žalobkyně během přibližně čtyř měsíců smluvní úrok 27 130,80 Kč, tedy vyšší než poskytnutá jistina, přičemž vedle něj byly sjednány další poplatky a sankce. Vzhledem k závěru o neplatnosti celé smlouvy podle však již nebylo třeba samostatně rozhodovat, zda je uvedené úrokové ujednání neplatné také podle a pro rozpor s dobrými mravy, případně zda jsou splněny znaky lichvy podle . Pro závěr podle by navíc muselo být prokázáno nejen hrubé nepoměrné plnění, ale také zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti žalovaného, což z provedených důkazů jednoznačně nevyplynulo.

34. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 23 761,30 Kč od datum do zaplacení. Podle však vzniká po neplatnosti spotřebitelského úvěru nová doba splatnosti jistiny, která se neodvíjí od smluvního zesplatnění ani od jednostranné výzvy poskytovatele, ale od možností spotřebitele. Do uplynutí této doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení a poskytovateli nemůže vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení podle .

35. V projednávané věci nebylo prokázáno, že by před rozhodnutím soudu byla mezi účastníky dohodnuta doba vrácení jistiny odpovídající možnostem žalovaného, ani že by taková doba již uplynula. Smluvní zesplatnění ke dni datum nemohlo určit splatnost nároku podle , neboť vycházelo z ujednání neplatné smlouvy. Povinnost zaplatit přiznanou jistinu byla proto žalovanému stanovena až tímto rozsudkem, ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci. Žalovaný se před uplynutím této lhůty nemohl dostat do prodlení. Žalobkyni tedy nevznikl požadovaný nárok na zákonný úrok z prodlení od datum, a soud žalobu i v této části zamítl. Podle judikatury Nejvyššího soudu vzniká právo na zákonný úrok z prodlení až tehdy, jestliže spotřebitel nesplní svou povinnost v nové době splatnosti určené podle nebo 2 ; dřívější výzva založená na domněle platné smlouvě prodlení nezakládá.

36. Soud proto výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu ve výši 23 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II žalobu ve zbývající části, tedy ohledně smluvního úroku, poplatků, smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

38. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 50 892,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 929,24 Kč, celkem tedy 51 821,34 Kč, vedle požadovaného úroku z prodlení. Soud jí přiznal částku 23 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Ve vztahu k vyčísleným peněžitým nárokům tak byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 44,38 % a žalovaný v rozsahu 55,62 %. Po vzájemném poměrném odečtení činí převážný úspěch žalovaného 11,24 %. Žalobkyně měla v řízení menší procesní úspěch než žalovaný, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Soud o tom rozhodl výrokem III rozsudku. Žalovanému by podle míry jeho převážného úspěchu příslušelo právo na náhradu odpovídající části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však v řízení zůstal nečinný, nebyl zastoupen a ze spisu nevyplývá, že by mu vznikly jakékoli prokazatelné náklady řízení. Soud mu proto výrokem IV náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.