Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 48/2026-98

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci

žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro 22 281,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 078 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 078 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.III. Žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení.IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 22 281,23 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách, z nichž prvních 59 činilo 316 Kč a poslední splátka 273 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj závazek zaplatila celkem 3 922 Kč, poté přestala řádně splácet a její dluh byl zesplatněn. Uplatněná pohledávka měla být následně postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná částka 22 281,23 Kč sestávala podle tvrzení žalobkyně z částky 8 112,54 Kč označené jako zbývající jistina, částky 6 368,69 Kč představující poplatky za poskytnutí a správu úvěru, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 488,84 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, obojí z částky 8 112,54 Kč od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované. V žalobě v tomto směru poukazovala zejména na prověřování žalované v příslušných registrech a databázích a na použití interních ekonomických a skóringových modelů. Konkrétní podklady, z nichž mělo posouzení úvěruschopnosti žalované vycházet, však k žalobě v úplném rozsahu nepřiložila.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení nenavrhla žádné důkazy. Výzva k vyjádření byla žalované vhozena do domovní schránky dne datum. Její procesní nečinnost však soud nepovažoval za uznání žalobou uplatněného nároku a věc posoudil meritorně na základě tvrzení žalobkyně a provedených listinných důkazů.

5. Protože šlo o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z listin předložených spolu se žalobou nebylo zřejmé, na základě jakých konkrétních informací právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované úvěr splácet, soud přípisem ze dne datum vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení a předložila důkazy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované podle , o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni vyzval zejména k předložení žádosti o úvěr a klientské dokumentace, údajů o příjmech, výdajích, rodinných, majetkových a sociálních poměrech žalované, dokladů o ověření těchto údajů, výstupů z registrů a informačních systémů, interních záznamů, výsledků skóringového hodnocení a výpočtů zachycujících vyhodnocení schopnosti žalované úvěr splácet.

6. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne datum, kterým doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované a předložila zákaznickou kartu ke smlouvě č. hodnota. Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, a předložila výpis z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele.

7. Žalobkyně v tomto doplnění tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně prověřil závazky a platební morálku žalované v Bankovním registru klientských informací, Nebankovním registru klientských informací a v registru Anonymizováno a že v žádném z těchto registrů nebyl zjištěn negativní záznam. Dále měl žalovanou prověřit ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a v evidenci adres obecních a městských úřadů. Podle žalobkyně nebylo proti žalované ke dni uzavření smlouvy vedeno insolvenční ani exekuční řízení, její průkaz totožnosti nebyl evidován jako neplatný a její trvalé bydliště se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Konkrétní výstupy z uvedených registrů a databází však žalobkyně soudu nepředložila.

8. Podle dalšího tvrzení žalobkyně byl při posuzování úvěruschopnosti použit interní skóringový model, který měl zohlednit demografická a behaviorální data žalované, včetně její dosavadní platební morálky u právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně však nepředložila konkrétní výstup skóringového modelu, hodnotu dosaženého skóre, vstupní údaje použité v případě žalované, výsledný stupeň úvěrového rizika ani výpočet jejího disponibilního zůstatku. Z podání tak nebylo možné zjistit, jakým konkrétním způsobem byly jednotlivé zaznamenané údaje vyhodnoceny a jaký konkrétní výsledek skóringový model v případě žalované poskytl.

9. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná před uzavřením smlouvy předložila doklad o rodičovském příspěvku, konkrétně rozhodnutí o přiznání dávky. Z tohoto dokladu mělo být ověřeno, že žalovaná dosahovala pravidelného měsíčního příjmu ve výši 12 515 Kč. Další čisté příjmy domácnosti měly činit 14 000 Kč, takže celkové příjmy domácnosti měly dosahovat 26 515 Kč. Údaje měla ověřit vázaná zástupkyně právního předchůdce žalobkyně právnická osoba, která se žalovanou vyplnila zákaznickou kartu. Samotné rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku ani jiný doklad o vlastním příjmu žalované však žalobkyně nepředložila. Nepředložila ani doklad o dalším příjmu domácnosti ve výši 14 000 Kč a neuvedla, komu tento příjem náležel, z jakého právního důvodu byl vyplácen, zda byl pravidelný a dlouhodobě udržitelný a v jakém rozsahu byl žalované skutečně k dispozici pro plnění jejích vlastních závazků.

10. K výdajům žalované žalobkyně v podání ze dne datum uvedla, že vázaná zástupkyně ověřovala výdaje žalované podle předložených dokumentů, zejména výdaje na bydlení, energie, telefon a platby týkající se vyživovaných osob. Žalobkyně současně tvrdila, že žalovaná měla odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Žádný z dokladů, na jejichž základě měly být tyto výdaje ověřeny, například předpis nájemného, vyúčtování služeb, doklady o zálohách na energie nebo výpis z účtu, však žalobkyně nepředložila.

11. Žalobkyně ve svém doplnění rovněž rozsáhle argumentovala tím, že rozsah posouzení úvěruschopnosti musí odpovídat výši a povaze úvěru, že v posuzované věci šlo o nezajištěný spotřebitelský úvěr v částce 10 000 Kč a že právní předchůdce žalobkyně mohl při ověřování příjmů a výdajů využít statistické a ekonomické modely. Poukazovala také na to, že právní předchůdce žalobkyně byl licencovaným nebankovním poskytovatelem podléhajícím dohledu České národní banky. Tato část podání představovala právní argumentaci žalobkyně, nikoli důkaz o tom, jaké konkrétní podklady byly v případě žalované skutečně získány, ověřeny a vyhodnoceny.

12. Žalobkyně se v podání ze dne datum nevyjádřila výslovně k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V přípisu soudu ze dne datum byla poučena, že nevyjádří-li ve stanovené lhůtě nesouhlas, bude soud podle předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za splnění podmínek proto soud rozhodl bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů.

13. Soud provedl důkaz návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou, přehledem plateb a výpočtem smluvní pokuty, výpočtem zákonného úroku z prodlení, výzvou k okamžitému splacení, oznámením o postoupení pohledávky, podacími archy, předžalobní výzvou, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy, plnou mocí zástupce žalobkyně, výpisem z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele a podáním žalobkyně ze dne datum včetně přiložených listin.

14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že ji žalovaná uzavřela se společností právnická osoba dne datum. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách, z nichž prvních 59 činilo 316 Kč a poslední splátka 273 Kč. Celková částka převyšovala poskytnutou jistinu o 8 917 Kč. Tato částka podle smlouvy sestávala z úroku ve výši 1 789 Kč a dalších nákladů ve výši 4 180 Kč a 2 948 Kč. Smlouva uváděla roční úrokovou sazbu 29 % a roční procentní sazbu nákladů 241,97 %.

15. Průměrné měsíční zatížení žalované sjednanými týdenními splátkami činilo přibližně 1 369 Kč, neboť týdenní splátka 316 Kč při přepočtu 52 týdnů na 12 měsíců odpovídala částce 1 369,33 Kč měsíčně. Žalovaná měla z úvěru ve výši 10 000 Kč za dobu 60 týdnů zaplatit celkem 18 917 Kč, tedy částku o 89,17 % vyšší než poskytnuté peněžní prostředky.

16. Z přehledu plateb a výpočtu předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalovaná uhradila dne datum částku 1 422 Kč, dne datum částku 1 500 Kč a dne datum částku 1 000 Kč. Celkem tak žalovaná zaplatila 3 922 Kč. Žádné další platby z provedených důkazů nevyplynuly. Rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky ve výši 10 000 Kč a platbami žalované ve výši 3 922 Kč činí 6 078 Kč.

17. Z výzvy k okamžitému splacení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do datum. Podacím archem bylo prokázáno, že zásilka adresovaná žalované byla dne datum předána k poštovní přepravě. Z podacího archu však nevyplynulo, že zásilka byla žalované skutečně doručena, kdy se tak stalo ani jaký byl konkrétní obsah doručované zásilky.

18. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce požadovala po žalované zaplacení částky 32 732,94 Kč s dále narůstajícím příslušenstvím ve lhůtě sedmi dnů. Podacím archem bylo prokázáno, že zásilka byla dne datum podána k poštovní přepravě na adresu žalované. Ani v tomto případě však nebylo prokázáno její skutečné doručení. Částka uvedená v předžalobní výzvě navíc nebyla rozčleněna tak, aby bylo možné určit, jaká její část připadala na jistinu, úroky, poplatky a smluvní sankce.

19. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami byla pod pořadovým číslem hodnota zahrnuta také pohledávka ze smlouvy č. hodnota. Tato smlouva odpovídala číslu smlouvy uzavřené žalovanou. Ze samostatného oznámení o postoupení pohledávky dále vyplynulo, že původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky na právního předchůdce žalobkyně. Soud proto považoval aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k uplatnění pohledávky z předmětné smlouvy za prokázanou.

20. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy vedena jako nezaměstnaná, jako zdroj či pracoviště byl uveden Úřad práce adresa a žalovaná měla jednu vyživovanou osobu. V kartě byl zaznamenán vlastní čistý příjem žalované ve výši 12 515 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 14 000 Kč a celkové příjmy domácnosti ve výši 26 515 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalované byla v zákaznické kartě uvedena částka 5 000 Kč. Samostatně byla v dokumentu uvedena také částka 4 000 Kč, ta však nebyla podle svého umístění v ě jednoznačně označena jako souhrn odhadovaných měsíčních výdajů žalované.

21. Mezi tvrzením žalobkyně a obsahem zákaznické karty tak existoval rozpor. Zatímco žalobkyně v podání ze dne datum tvrdila, že odhadované měsíční výdaje žalované činily 4 000 Kč, v zákaznické kartě byla v kolonce určené pro odhadované měsíční výdaje zaznamenána částka 5 000 Kč. Žalobkyně tento rozpor nevysvětlila a nepředložila podkladové dokumenty, podle nichž by bylo možné spolehlivě zjistit strukturu ani skutečnou výši výdajů žalované.

22. Zákaznická karta dále neobsahovala rozčlenění výdajů žalované na náklady na bydlení, energie, potraviny, dopravu, telefon, výživu vyživované osoby a případné další nezbytné výdaje. Z provedených důkazů nebylo možné zjistit, zda částka 5 000 Kč zahrnovala rovněž náklady vyživované osoby, zda žalovaná hradila nájemné nebo jiné náklady na bydlení a zda měla další pravidelné závazky. Žalobkyně nepředložila y, o nichž tvrdila, že z nich byly tyto výdaje ověřeny.

23. Zákaznická karta sice zachycovala údaje o příjmech, výdajích, nezaměstnanosti a vyživovací povinnosti žalované, sama však neobsahovala konkrétní výpočet disponibilního zůstatku žalované, výsledek skóringového hodnocení ani odůvodnění závěru, že žalovaná bude schopna po dobu 60 týdnů pravidelně splácet částku 316 Kč týdně. Nebylo z ní rovněž možné zjistit právní důvod a dobu trvání vlastního příjmu žalované ve výši 12 515 Kč ani původ a disponibilitu dalšího příjmu domácnosti ve výši 14 000 Kč.

24. Soud proto vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zaznamenal některé individuální údaje o poměrech žalované. Žalobkyně však ani po výzvě soudu nepředložila doklady o příjmech a výdajích žalované, konkrétní výstupy z registrů, výstup použitého skóringového modelu ani záznam o tom, jak byly zjištěné údaje vzájemně vyhodnoceny. Provedenými důkazy tak nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že všechny zaznamenané údaje byly před uzavřením smlouvy rovněž spolehlivě ověřeny a že z nich byl konkrétním a přezkoumatelným způsobem určen disponibilní zůstatek žalované.

25. Při hodnocení skutkového stavu soud rozlišoval mezi tvrzeními žalobkyně a obsahem předložených listin. Obecná tvrzení žalobkyně o standardním postupu právního předchůdce při prověřování žadatelů, o pravidelném využívání registrů, interních předpisů a statistických modelů neprokazovala, jaké konkrétní úkony byly učiněny právě ve vztahu k žalované. Stejně tak skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně byl licencovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů podléhajícím dohledu České národní banky, sama o sobě neprokazovala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované v tomto jednotlivém případě.

26. Na základě provedených důkazů tak soud uzavřel, že žalované byly na základě smlouvy ze dne datum skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a že žalovaná z nich vrátila částku 3 922 Kč. Nevrácená část poskytnutých peněžních prostředků proto činila 6 078 Kč. Naproti tomu skutková tvrzení žalobkyně o řádném, úplném a odborném posouzení úvěruschopnosti žalované nebyla v rozsahu potřebném pro rozhodnutí prokázána, neboť předložené y nezachycovaly dostatečné ověření příjmů, úplné zjištění výdajů, dostupnost dalších příjmů domácnosti ani konkrétní celkové vyhodnocení schopnosti žalované úvěr splácet.

27. Po právní stránce soud posoudil smlouvu ze dne datum podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni jejího uzavření, a podle , . Společnost právnická osoba uzavřela smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti jako poskytovatel úvěru, zatímco z obsahu smlouvy ani z jiných provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaná při jejím uzavření jednala v souvislosti se svou podnikatelskou činností nebo samostatným výkonem povolání. Žalovaná proto měla postavení spotřebitelky ve smyslu a poskytnutí peněžních prostředků za povinnost jejich pozdějšího vrácení představovalo spotřebitelský úvěr podle

28. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle téhož zákona určí soud, je-li spor o dobu odpovídající možnostem spotřebitele, tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele není pouhou formální povinností poskytovatele shromáždit určitý počet údajů. Jejím účelem je zabránit poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož na základě řádně zjištěných a vyhodnocených poměrů existují důvodné pochybnosti, zda bude schopen úvěr splácet, aniž by tím byla ohrožena úhrada jeho základních životních potřeb a plnění jeho ostatních závazků. Poskytovatel proto musí nejen získat údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ale musí také přiměřeným způsobem ověřit jejich spolehlivost, zjistit další rozhodné okolnosti a jednotlivé údaje vzájemně porovnat.

32. Rozsah potřebného prověřování se odvíjí od konkrétní povahy, délky, výše a rizikovosti úvěru. Soud přihlédl k tomu, že žalované byl poskytnut úvěr pouze ve výši 10 000 Kč a že nešlo o dlouhodobý úvěr na bydlení ani o úvěr zajištěný majetkem žalované. Ani relativně nízká výše úvěru však nezbavovala poskytovatele povinnosti zjistit a vyhodnotit základní údaje o příjmech, nezbytných výdajích, závazcích a vyživovacích povinnostech žalované. Výše úvěru mohla ovlivnit přiměřený rozsah prověřování, nikoli však odstranit samotnou povinnost založit rozhodnutí o poskytnutí úvěru na spolehlivých a dostatečných informacích.

33. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyplývá, že sankci neplatnosti podle nelze založit pouze na zjištění, že poskytovatel neopatřil některý podklad nebo nedostatečně ověřil některý údaj. Soud musí vedle procesní stránky postupu poskytovatele posoudit také materiální stránku věci, tedy zda podle poměrů spotřebitele v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Samotný nedostatek při opatřování či ověřování informací tudíž nevede automaticky k neplatnosti smlouvy, jestliže by ze skutečných poměrů spotřebitele vyplývalo, že byl objektivně schopen úvěr řádně splácet. Tento materiální přístup Nejvyšší soud následně potvrdil i v další rozhodovací praxi.

34. Soud proto nejprve posoudil, zda právní předchůdce žalobkyně shromáždil dostatečné a spolehlivé informace, a následně samostatně hodnotil, zda ze zjištěných poměrů žalované bylo možné bez důvodných pochybností uzavřít, že bude schopna splnit závazky vyplývající ze smlouvy.

35. Pokud jde o první z uvedených otázek, právní předchůdce žalobkyně zaznamenal v zákaznické kartě vlastní příjem žalované 12 515 Kč, další příjem domácnosti 14 000 Kč, celkový příjem domácnosti 26 515 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, nezaměstnanost žalované a jednu vyživovanou osobu. Tím však nebylo prokázáno, že tyto údaje byly také spolehlivě ověřeny a následně úplně vyhodnoceny. Žalobkyně ani po konkrétní výzvě soudu nepředložila tvrzené rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku, doklady o příjmu jiné osoby v domácnosti, podklady k výdajům žalované, výstupy z registrů ani konkrétní výsledek interního skóringového modelu.

36. U vlastního příjmu žalované ve výši 12 515 Kč nebylo prokázáno, z jakých jednotlivých příjmových položek se skládal, po jakou dobu měl být žalované vyplácen a zda jeho trvání bylo možné očekávat po celou dobu 60 týdnů, po kterou měla úvěr splácet. Tato okolnost byla významná právě proto, že žalovaná byla v zákaznické kartě vedena jako nezaměstnaná a jako zdroj jejího příjmu či pracoviště byl uveden Úřad práce adresa. U příjmu závislého na sociální dávce bylo třeba posoudit nejen jeho okamžitou výši, ale také jeho předpokládané trvání ve vztahu k celé sjednané době splácení.

37. Další čistý příjem domácnosti ve výši 14 000 Kč nebylo možné bez dalšího považovat za příjem použitelný ke splácení dluhu žalované. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, komu tento příjem náležel, jaký byl právní či rodinný vztah této osoby k žalované, zda šlo o příjem pravidelný a dlouhodobý, jaké vlastní výdaje a závazky měla tato osoba a v jaké míře se podílela na úhradě společných nákladů domácnosti. Nebylo ani prokázáno, že žalovaná mohla s tímto příjmem sama nakládat nebo že měla zajištěno jeho použití k úhradě svého vlastního dluhu.

38. Nedostatečně byly zjištěny také výdaje žalované. Zákaznická karta uváděla souhrnnou částku 5 000 Kč, aniž ji rozčlenila na náklady bydlení, energií, potravin, dopravy, telefonu, podezřelý výraz potřeb, osobních potřeb žalované a potřeby vyživované osoby. Žalobkyně navíc v doplnění žaloby tvrdila výdaje pouze ve výši 4 000 Kč, ačkoli zákaznická karta v kolonce odhadovaných měsíčních výdajů zachycovala částku 5 000 Kč. Tento rozpor žalobkyně nevysvětlila. Nebylo proto možné spolehlivě posoudit, která z obou částek byla při rozhodování o poskytnutí úvěru skutečně použita a zda některá z nich vyjadřovala úplné nezbytné životní náklady žalované a její vyživované osoby.

39. Žalobkyně tvrdila také prověření žalované v bankovních a nebankovních registrech, registru Anonymizováno, insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a dalších databázích. Konkrétní výstupy z těchto kontrol však nepředložila. Soud proto nemohl zjistit datum prověření, jeho rozsah ani konkrétní výsledky. Obecné tvrzení, že nebyl zjištěn negativní záznam, nadto samo o sobě nevypovídalo o tom, zda žalovaná měla jiné pravidelné závazky, které řádně plnila, avšak které přesto snižovaly její disponibilní příjem. Negativní výsledek lustrace v registrech nemohl nahradit porovnání skutečných příjmů a úplných výdajů žalované.

40. Stejný závěr platí o tvrzeném interním skóringovém a behaviorálním modelu. Použití statistického modelu jako takové není vyloučeno a může být přiměřenou součástí posouzení úvěruschopnosti. Aby však jeho výsledek mohl být v soudním řízení přezkoumán, musí být alespoň zjistitelné, jaké konkrétní údaje byly do modelu vloženy, jaký výsledek model poskytl a jak se tento výsledek promítl do rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Žalobkyně v projednávané věci žádný konkrétní výstup modelu nepředložila. Nebylo proto prokázáno, že tvrzený model odstranil nedostatky v ověření příjmů, výdajů a závazků žalované.

41. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu a 2 Tento závěr však představuje pouze posouzení kvality postupu poskytovatele a sám o sobě ještě nepostačuje k vyslovení neplatnosti smlouvy podle uvedeného zákona.

42. Při materiálním posouzení soud vyšel z toho, že žalovaná měla z poskytnuté částky 10 000 Kč zaplatit celkem 18 917 Kč, tedy o 8 917 Kč více, než obdržela. Úvěr měla splácet po dobu 60 týdnů, zpravidla částkou 316 Kč týdně. Tato týdenní splátka odpovídala po přepočtu částce přibližně 1 369 Kč měsíčně. Soud neposuzoval zatížení žalované pouze ve vztahu k nominální výši poskytnutého úvěru, ale ve vztahu k celé povinnosti zaplatit 18 917 Kč a k požadavku pravidelného týdenního plnění.

43. Pokud by soud mechanicky vycházel z vlastního příjmu žalované 12 515 Kč a výdajů 5 000 Kč, činil by zdánlivý zůstatek před úhradou splátky 7 515 Kč a po odečtení průměrného měsíčního splátkového zatížení přibližně 6 146 Kč. Takový výpočet by však byl založen na předpokladu, že příjem žalované byl stabilní po celou dobu úvěru a že částka 5 000 Kč zahrnovala veškeré její nezbytné výdaje i potřeby jedné vyživované osoby. Ani jeden z těchto předpokladů nebyl prokázán.

44. adresa 000 Kč nelze bez rozčlenění jejích položek považovat za věrohodně zjištěné úplné měsíční výdaje nezaměstnané osoby s jednou vyživovací povinností. Nebylo zjištěno, zda zahrnovala náklady bydlení, energií, stravy, dopravy, podezřelý výraz a osobních potřeb ani potřeby vyživované osoby. Nebylo rovněž objasněno, zda žalovaná vedla samostatnou domácnost, zda náklady sdílela s jinou osobou a jakým poměrem se na společných výdajích podílela. Bez těchto údajů nebylo možné vypočítat její skutečný disponibilní zůstatek.

45. Materiální pochybnosti zvyšovala rovněž povaha vlastního příjmu žalované. Žalovaná byla nezaměstnaná a její příjem měl podle tvrzení žalobkyně pocházet zejména z rodičovského příspěvku. Žalobkyně však neprokázala dobu, po kterou měl být příspěvek poskytován, ani zda měl trvat po celou dobu splácení. Příjem další osoby v domácnosti nebylo možné bez zjištění jeho vlastníka, stability a dostupnosti započíst jako příjem žalované. Poskytovatel tak neměl spolehlivě zjištěn ani stabilní příjem žalované, ani úplné výdaje její domácnosti.

46. Soud nepřehlédl, že měsíční splátkové zatížení ve výši přibližně 1 369 Kč představovalo asi 10,9 % deklarovaného vlastního příjmu žalované 12 515 Kč a že samotný tento poměr nemusí zpravidla znamenat neschopnost úvěr splácet. V projednávané věci však nebyla rozhodující jen procentní výše splátky. Rozhodující byl souhrn okolností, zejména nezaměstnanost žalované, její vyživovací povinnost, neprokázaná stabilita příjmu, neurčená délka pobírání sociální dávky, nezjištěné úplné životní náklady, nevysvětlený rozpor ve výši výdajů a nedoložená použitelnost dalšího příjmu domácnosti.

47. Průběh plnění závazku navíc ukázal, že žalovaná zaplatila pouze tři platby v celkové výši 3 922 Kč, poslední dne datum, přestože smlouva byla uzavřena dne datum a závazek měl být splácen po dobu 60 týdnů. Následné neplnění samo o sobě nemůže zpětně prokázat, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy úvěruschopná. Ve spojení s ostatními zjištěnými okolnostmi však podporuje závěr, že pochybnosti o dlouhodobé schopnosti žalované pravidelně plnit týdenní splátky nebyly pouze abstraktní nebo formální. Porucha splácení nastala krátce po uzavření smlouvy a odpovídala rizikům, která měla být řádným posouzením úvěruschopnosti odhalena.

48. Soud proto dospěl nejen k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně zjistil a ověřil rozhodné údaje, ale také k materiálnímu závěru, že podle poměrů žalované známých v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr řádně splácet. Poskytovatel bez ověření stability vlastního příjmu, bez zjištění úplných nezbytných výdajů a bez prokázání skutečné dostupnosti příjmu jiné osoby v domácnosti nemohl odborně podloženě uzavřít, že žalovaná bude po dobu 60 týdnů schopna hradit sjednané splátky, aniž bude ohroženo uspokojování jejích základních životních potřeb a potřeb vyživované osoby.

49. Za této situace právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum je proto podle uvedeného zákona neplatná. K této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti, přestože žalovaná zůstala v řízení nečinná a neplatnosti smlouvy se sama nedovolala.

50. Zvláštní úprava spojuje s neplatností smlouvy povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč a žalovaná prokazatelně zaplatila celkem 3 922 Kč. Protože neplatná smlouva nemůže být právním důvodem pro účtování smluvního úroku, poplatků ani smluvních sankcí, bylo třeba všechny platby žalované započíst na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků.

51. Po odečtení částky 3 922 Kč od poskytnuté jistiny 10 000 Kč zůstala žalovanou nevrácena částka 6 078 Kč. V tomto rozsahu je nárok žalobkyně důvodný. Soud proto výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 078 Kč.

52. Naproti tomu žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok, poplatky za poskytnutí a správu úvěru, smluvní pokutu ani sankční poplatky. Tyto nároky byly založeny výhradně na neplatné smlouvě. Přiznáním těchto plnění by byl popřen ochranný účel , jehož následkem je povinnost spotřebitele vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu, nikoli smluvní cenu úvěru nebo sankce sjednané pro případ porušení neplatného závazku.

53. Soud se dále zabýval tím, kdy je žalovaná povinna nevrácenou část jistiny zaplatit. Podle je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jde o zvláštní pravidlo chránící spotřebitele před tím, aby byl v důsledku neplatnosti smlouvy zatížen okamžitou povinností vrátit celou jistinu bez ohledu na své skutečné poměry.

54. Žalovaná však v řízení neuvedla žádná tvrzení o svých současných příjmech, výdajích, majetku, závazcích, vyživovacích povinnostech ani podezřelý výraz či sociálních poměrech. Nenavrhla delší dobu k plnění, povolení splátek ani jinou úpravu splatnosti. Historické údaje zachycené v zákaznické kartě z roku 2019 nemohly bez dalšího vypovídat o jejích možnostech v době rozhodování soudu.

55. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, je spotřebitel nositelem procesní povinnosti tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá, že není v jeho možnostech vrátit jistinu jednorázově nebo v požadované době, a k těmto tvrzením navrhnout důkazy. Jde o skutečnosti založené na jeho osobních poměrech, které jsou známy především jemu a jejichž uplatnění je v jeho prospěch.

56. Žalovaná této povinnosti nedostála a mezi stranami nevznikl spor o konkrétní delší dobu odpovídající jejím možnostem ve smyslu Soud proto neměl skutkový podklad pro určení splátek nebo delší doby plnění. Povinnost zaplatit částku 6 078 Kč proto uložil v obecné třídenní pariční lhůtě podle , která počne běžet od právní moci rozsudku.

57. Žalobkyně nemá právo na smluvní úrok ani poplatky vztahující se k poskytnutí a správě úvěru, neboť tato práva měla vzniknout z neplatné smlouvy. Ze stejného důvodu jí nevzniklo ani právo na smluvní pokutu a sankční poplatky. Bez platného hlavního závazku nemohla vzniknout povinnost žalované plnit smluvní příslušenství ani smluvní sankce.

58. Žalobkyni nebylo možné přiznat ani kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 488,84 Kč ani další požadovaný zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně při jejich výpočtu vycházela ze splatnosti jednotlivých smluvních splátek a následného zesplatnění celého smluvního dluhu. Tento splátkový a sankční režim však vyplýval z neplatné smlouvy a nemohl určit splatnost povinnosti vrátit jistinu podle

59. Výzva k okamžitému splacení ze dne datum stanovila žalované lhůtu do datum, avšak vycházela z tvrzeného porušení smlouvy a z požadavku na úhradu smluvního dluhu včetně jeho příslušenství. Nešlo o výzvu, která by po zohlednění neplatnosti smlouvy jednoznačně vyzývala žalovanou k vrácení konkrétně vyčíslené neuhrazené části poskytnuté jistiny podle Nadto bylo prokázáno pouze odeslání zásilky, nikoli její doručení žalované.

60. Ani předžalobní výzva ze dne datum nezaložila prodlení žalované s vrácením částky 6 078 Kč. Žalobkyně v ní požadovala souhrnnou částku 32 732,94 Kč s dalším příslušenstvím, aniž rozlišila neuhrazenou část poskytnuté jistiny od smluvních úroků, poplatků a sankcí. Také u této výzvy bylo prokázáno pouze její odeslání, nikoli doručení žalované. Nebylo proto prokázáno, že se žalovaná před vydáním rozsudku dostala do prodlení s povinností vrátit právě částku 6 078 Kč.

61. Splatnost povinnosti žalované byla za procesního stavu věci určena až výrokem I tohoto rozsudku. Žalovaná tudíž před uplynutím lhůty stanovené v tomto výroku nemohla být v prodlení s plněním povinnosti v podobě, v níž byla soudem určena. Nebyly proto splněny podmínky pro přiznání požadovaného zákonného úroku z prodlení.

62. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 22 281,23 Kč s příslušenstvím, avšak důvodný byl pouze nárok na vrácení neuhrazené části poskytnuté jistiny ve výši 6 078 Kč bez příslušenství. Soud proto ve výroku II žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

63. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně požadovala zaplacení částky 22 281,23 Kč s příslušenstvím a byla úspěšná pouze ohledně částky 6 078 Kč bez příslušenství. Ve vztahu k žalované jistině činil její úspěch přibližně 27,28 %, zatímco neúspěch přibližně 72,72 %. Žalobkyně proto nebyla v řízení převážně úspěšná a nevzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení, jak bylo rozhodnuto výrokem III.

64. Žalovaná byla naopak v řízení převážně úspěšná, neboť žaloba byla v převážné části jistiny a v celém rozsahu požadovaného příslušenství zamítnuta. Podle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud jí proto náhradu nákladů řízení výrokem IV nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.