Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 106/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 14 186 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 186 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a nahradit náklady řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne datum uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Na jejím základě měla žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč převodem na bankovní účet označený žalovanou. Žalovaná se podle žalobních tvrzení zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednanou úplatou a dalšími smluvními náklady. Žalobkyně uvedla, že žalovaná své povinnosti řádně a včas nesplnila, a proto po ní požaduje částku 14 186 Kč, kterou v žalobě označila jako jistinu spolu s poplatkem. Za den splatnosti uplatněné pohledávky označila datum a zákonný úrok z prodlení požadovala od datum.
3. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle žalobních tvrzení měla vycházet z údajů o osobních, rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech žalované a z informací získaných prostřednictvím veřejně dostupných databází. V žalobě však neuvedla konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalované, její další pravidelné závazky ani konkrétní výsledek posouzení její schopnosti úvěr splácet.
4. Usnesením ze dne datum soud žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení doplnila konkrétní skutková tvrzení a označila důkazy o způsobu, jakým před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované. Soud žalobkyni zejména vyzval, aby uvedla konkrétní údaje o příjmech, pravidelných výdajích a dalších finančních závazcích žalované, zdroje těchto údajů, použité registry nebo databáze, jejich zjištění a způsob, jakým byly získané informace vyhodnoceny. Současně ji vyzval k předložení veškerých podkladů, z nichž při posouzení úvěruschopnosti vycházela, úplného přehledu plateb přijatých od žalované a podrobného výpočtu žalované částky 14 186 Kč. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne datum.
5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala. Ve svém vyjádření však nedoplnila konkrétní tvrzení ani důkazy o příjmech, výdajích, ostatních závazcích žalované, použitých registrech nebo výsledku hodnocení její úvěruschopnosti. Výslovně sdělila, že další tvrzení ani důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované doplňovat nebude, a vycházela z předpokladu neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Současně uvedla, že žalované poskytla částku 11 500 Kč a že žalovaná na předmětný závazek uhradila celkem 9 338 Kč.
6. Žalované byla dne datum doručena žaloba s přílohami společně s výzvou k písemnému vyjádření a s výzvou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o následcích své nečinnosti. Ve stanovené lhůtě se k žalobě nevyjádřila, žalobní tvrzení však svou nečinností neuznala a soud proto důvodnost uplatněného nároku posoudil podle obsahu spisu a provedených důkazů.
7. Soud provedl důkaz návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, smlouvou uzavřenou dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, dokladem o odeslání peněžních prostředků, upomínkami, předžalobní výzvou včetně dokladu o jejím odeslání, usnesením soudu ze dne datum včetně dokladu o jeho doručení žalobkyni, následným vyjádřením žalobkyně a doručenkou prokazující doručení výzvy žalované dne datum.
8. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně jako podnikatelka poskytující úvěry uzavřela se žalovanou jako fyzickou osobou nejednající v rámci podnikatelské činnosti smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 11 500 Kč. Smlouva současně obsahovala ujednání o úplatě a dalších nákladech, v jejichž důsledku měla žalovaná vrátit částku vyšší než skutečně poskytnutých 11 500 Kč. Ze smlouvy ani z všeobecných obchodních podmínek však nevyplynuly konkrétní údaje, z nichž žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela, ani způsob jejich vyhodnocení.
9. Z dokladu o převodu peněžních prostředků soud zjistil, že žalobkyně dne datum odeslala částku 11 500 Kč na bankovní účet uvedený žalovanou. Tato listina koresponduje s údaji obsaženými ve smlouvě i s následným vyjádřením žalobkyně. Soud proto považoval za prokázané, že žalované byly na základě uzavřené smlouvy skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč.
10. Z upomínek a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě tvrzeného dluhu. Tyto listiny prokazují obsah výzev žalobkyně a skutečnost, že žalobkyně požadovala zaplacení jí vyčíslené částky. Samy o sobě však neprokazují existenci, právní důvod ani správnou výši jednotlivých složek požadovaného dluhu. Výše dluhu uvedená v jednostranně vyhotovených upomínkách představuje tvrzení žalobkyně, nikoli samostatný důkaz o důvodnosti všech účtovaných úroků, poplatků nebo jiných nákladů.
11. Z vyjádření žalobkyně učiněného po výzvě soudu soud zjistil, že žalovaná na závazek uhradila celkem 9 338 Kč. Toto tvrzení je pro žalobkyni méně příznivé, neboť snižuje rozsah jí uplatněného nároku, a současně nebylo žádným jiným důkazem zpochybněno. Soud je proto vzal za prokázané. Žalobkyně neprokázala právní důvod pro započtení těchto plateb přednostně na smluvní úroky, poplatky nebo jiné náklady namísto poskytnutých peněžních prostředků.
12. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila žádost obsahující konkrétní údaje o jejích příjmech a výdajích, doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, výstupy z úvěrových registrů, interní hodnoticí záznam, scoringový výstup ani jiný podklad zachycující, jak byly zjištěné údaje porovnány s výší a podmínkami poskytovaného úvěru. Obecné tvrzení v žalobě, že žalobkyně prověřila osobní, rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry žalované a veřejně dostupné databáze, nebylo konkretizováno ani důkazně podloženo.
13. Soud při hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. posuzoval jednotlivé listiny samostatně i ve vzájemné souvislosti. Smlouva a doklad o převodu se shodují v tom, že žalované byla poskytnuta částka 11 500 Kč. Vyjádření žalobkyně následně potvrzuje, že žalovaná uhradila celkem 9 338 Kč. Naopak žádný z provedených důkazů neprokazuje, že žalobkyně před uzavřením smlouvy na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací řádně vyhodnotila schopnost žalované splnit závazky ze spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tento nedostatek neodstranila ani po konkrétní výzvě soudu.
14. Na základě takto provedených a zhodnocených důkazů soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně dne datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč a žalovaná na tento závazek uhradila celkem 9 338 Kč. Rozdíl mezi poskytnutými prostředky a úhradami žalované činí 11 500 Kč − 9 338 Kč = 2 162 Kč.
15. Soud proto považoval za prokázané, že z peněžních prostředků skutečně poskytnutých žalované zůstala nevrácena částka 2 162 Kč. Naproti tomu nebylo prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy ani právní důvod, pro který by žalobkyni vedle zbývající části poskytnutých peněžních prostředků náležela další část žalované jistiny, sjednaná úplata, poplatky nebo jiné smluvní náklady.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Smlouva uzavřená dne datum proto byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr může poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
18. Účelem posouzení úvěruschopnosti není pouze formální shromáždění údajů poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel musí získat informace, které mu umožní porovnat příjmy spotřebitele s jeho pravidelnými výdaji, ostatními finančními závazky a celkovými sociálními a majetkovými poměry, tyto informace v potřebném rozsahu ověřit a následně vyhodnotit, zda bude spotřebitel schopen splnit závazky vyplývající z konkrétního úvěru. Posouzení musí být provedeno před uzavřením smlouvy a jeho řádnost musí být v případě soudního sporu doložitelná.
19. Žalobkyně neprokázala, že by takové posouzení před uzavřením smlouvy provedla. Neuvedla ani nedoložila konkrétní výši příjmů žalované, její nezbytné životní a bytové výdaje, vyživovací povinnosti, jiné úvěrové závazky ani další pravidelné finanční zatížení. Nepředložila rovněž žádný výstup z úvěrového registru, výpis z bankovního účtu, doklad o příjmech, interní scoringový výstup nebo jiný záznam, z něhož by bylo možné zjistit rozsah získaných informací a způsob jejich vyhodnocení ve vztahu k výši, ceně a splatnosti poskytovaného úvěru.
20. Žalobkyně přitom byla usnesením ze dne datum konkrétně vyzvána, aby rozhodná tvrzení a důkazy doplnila. Na tuto výzvu reagovala, avšak ani následně neunesla důkazní břemeno k tomu, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Naopak výslovně sdělila, že další tvrzení ani důkazy k posouzení úvěruschopnosti doplňovat nebude. Nejde tedy o případ, kdy by žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, nýbrž o situaci, kdy reagovala, avšak rozhodné skutečnosti ani po výzvě soudu netvrdila a neprokázala.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Protože žalobkyně neprokázala, že by úvěr poskytla až na základě řádně provedeného posouzení, z něhož by vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, soud uzavřel, že smlouva uzavřená dne datum je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. K tomuto následku soud přihlédl z úřední povinnosti.
23. Právním následkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je povinnost žalované vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalobkyni naopak nenáleží sjednaná úplata, úroky, poplatky ani jiné smluvní náklady. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. představuje zvláštní úpravu vypořádání plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Jeho účelem je nejen ochrana spotřebitele, ale také soukromoprávní postih poskytovatele, který nesplnil svou zákonnou povinnost při posouzení úvěruschopnosti.
24. Soud měl za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 11 500 Kč. Žalobkyně současně uvedla, že žalovaná uhradila celkem 9 338 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy nebyl dán právní důvod k tomu, aby byly platby žalované započítány přednostně na smluvní úplatu, poplatky nebo jiné náklady úvěru. Jednotlivé úhrady proto soud započetl na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Nevrácený zůstatek poskytnuté jistiny činí 2 162 Kč.
25. V rozsahu částky 2 162 Kč je proto žaloba důvodná. Žalovaná se přijetím peněžních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy na úkor žalobkyně obohatila bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku, přičemž rozsah a dobu vrácení přijatého plnění upravuje zvláštní ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto žalované výrokem I uložil povinnost zaplatit žalobkyni nevrácenou část poskytnuté jistiny ve výši 2 162 Kč.
26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení určí tuto dobu v případě sporu soud na návrh některé ze smluvních stran podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
27. Žalobkyně se žalobou domáhala jednorázového zaplacení celé uplatněné částky, a požadovala tedy soudní určení povinnosti žalované k jednorázovému plnění. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, netvrdila, že by její příjmové, sociální nebo majetkové poměry neumožňovaly jednorázové uhrazení zbývající částky, a nenavrhla rozložení povinnosti do splátek. Soud současně přihlédl k tomu, že zbývající nevrácená část jistiny činí pouze 2 162 Kč a že žalovaná již z poskytnutých 11 500 Kč uhradila částku 9 338 Kč. Za těchto okolností soud považoval za přiměřené možnostem žalované a odpovídající spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, aby zbývající část jistiny uhradila jednorázově.
28. S ohledem na zvláštní pravidlo § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a na skutečnost, že doba odpovídající možnostem žalované nebyla mezi stranami dohodnuta ani dříve určena soudem, stanovil soud splatnost zbývající části jistiny až tímto rozsudkem. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. proto žalované určil k plnění lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.
29. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení zvláštní také v otázce splatnosti vracené jistiny. Doba jejího vrácení se neodvíjí od jednostranné výzvy poskytovatele ani od smluvní splatnosti sjednané v neplatné smlouvě, nýbrž od možností spotřebitele. Dokud tato doba neuplynula, nemůže se spotřebitel dostat do prodlení a poskytovateli nemůže vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Tento závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož vzniká poskytovateli právo na zákonný úrok z prodlení teprve prodlením spotřebitele s vrácením jistiny v době stanovené podle § 87 odst. 1 nebo odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.
30. Žalovaná se proto nemohla dostat do prodlení již dne datum, jak tvrdila žalobkyně. Smluvní splatnost ani předžalobní výzva nemohly založit prodlení s vrácením jistiny podle neplatné smlouvy, neboť přiměřená doba k jejímu vrácení byla určena teprve tímto rozsudkem. Žalobkyni tak nevzniklo právo na požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 186 Kč od datum do zaplacení.
31. V rozsahu částky 12 024 Kč, představující rozdíl mezi žalovanou částkou 14 186 Kč a přiznanou částkou 2 162 Kč, soud žalobu zamítl. Stejně postupoval ohledně celého požadovaného úroku z prodlení. Žalobkyně neprokázala právní důvod pro přiznání částky přesahující nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků a v důsledku neplatnosti smlouvy jí nenáleží sjednaná úplata, poplatky ani jiné náklady úvěru. O tom soud rozhodl výrokem II.
32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 186 Kč s příslušenstvím a byla úspěšná pouze ohledně částky 2 162 Kč, tedy přibližně v rozsahu 15,24 %. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 12 024 Kč a celého žalovaného příslušenství, tedy nejméně v rozsahu 84,76 %. Po odečtení úspěchu žalobkyně činí čistý úspěch žalované 69,52 %. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Soud o tom rozhodl výrokem III. Žalované by podle poměru úspěchu ve věci zásadně náležela částečná náhrada nákladů řízení. Ze spisu však nevyplývá, že by žalované v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nebyla zastoupena advokátem a žádné náklady nevyčíslila ani nedoložila. Soud jí proto výrokem IV náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.