Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 81/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 91 714,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 750 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 64 964,05 Kč
s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 081,35 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 250,92 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z ročně z částky 50 519,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení,
s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50 519,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 750 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 64 964,05 Kčs kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 081,35 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 250,92 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z ročně z částky 50 519,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení,s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50 519,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala (nárok č. 1) zaplacení částky 31 247,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 2. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 18 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 22 844 Kč sestávajícím z úroku ve výši 17 031 Kč (s úrokovou sazbou 12,75 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 4 313 Kč nejpozději do 23. 8. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 24. 7. 2023, přičemž vrátila pouze 11 700 Kč. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 17 356,11 Kč, dlužný poplatek ve výši 13 891,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 345,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 606,31 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky 17 356,11 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 17 356,11 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
2. Žalobkyně se dále domáhala (nárok č. 2) zaplacení částky 60 466,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 10. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 44 918 Kč sestávajícím z úroku ve výši 34 734 Kč (s úrokovou sazbou 12,75 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 8 684 Kč nejpozději do 5. 10. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 24. 7. 2023, přičemž vrátila pouze 22 550 Kč. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 33 163,82 Kč, dlužný poplatek ve výši 27 302,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 905,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 475,04 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky 33 163,82 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 33 163,82 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
3. Předmětné pohledávky byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupeny na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2026.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná se k jednání nedostavila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalované v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.
5. K nároku č. 1. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 23. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 21 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 22 844 Kč prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 2 436 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaná uhradila celkem 11 700 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 23. 2. 2023. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že žalovaná žádá o úvěr ve výši 20 000 Kč, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila v nájmu, má základní vzdělání. Žalovaná vyživovala jednu osobu. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 11 541 Kč čistého měsíčně. Další příjmy domácnosti činily 8 000 Kč. Výše jejího příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 3 000 Kč a interní splátky 3 539 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že jako zaměstnavatel je uvedena společnost právnická osoba a jako zaměstnanec je uvedena žalovaná. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2022 a mzda byla sjednána ve výši 97 Kč za hodinu. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2022 soud zjistil, že pracovní poměr byl prodloužen do 31. 12. 2023 a mzda žalované byla zvýšena na 104 Kč za hodinu. Z výplatních lístků soud zjistil, že žalovaná obdržela mzdu: v listopadu 2022 ve výši 11 152 Kč, v prosinci 2022 ve výši 11 930 Kč, v lednu 2023 ve výši 12 329 Kč; ve všech případech byla mzda vyplacena poštou.
6. K nároku č. 2. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 5. 10. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 40 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 44 918 Kč prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 3 539 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 69 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaná uhradila celkem 22 550 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 5. 10. 2022. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že žalovaná žádá o úvěr ve výši 30 000 Kč, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila v nájmu, má základní vzdělání. Žalovaná vyživovala jednu osobu. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem z invalidního důchodu ve výši 7 055 Kč čistého měsíčně a další příjem činil 10 997 Kč čistého měsíčně. Výše jejího příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 3 000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětné pohledávky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků do 10 dnů od doručení výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 111 159,62 Kč nejpozději do 31. 1. 2026.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 23. 2. 2023 (nárok č. 1), v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 18 měsíčními splátkami ve výši 2 436 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované a na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaná závazky splnila pouze částečně, když uhradila pouze 11 700 Kč.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu dále uzavřely smlouvu ze dne 5. 10. 2022 (nárok č. 2), v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 3 539 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované. Žalovaná závazky splnila pouze částečně, když uhradila pouze 22 550 Kč.
10. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, oznámením ze dne 21. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků do 10 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Ze zákaznické karty (nárok č. 1 a 2) vyplněné se žalovanou před poskytnutím úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně měla ověřit příjem oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám a dále vyšla z dalšího příjmu ve výši 8 000 Kč (resp. 10 997 Kč u nároku č. 2), který nebyl doložen ani upřesněn a z nereálně nízkých výdajů žalované ve výši pouze 6 539 Kč (resp. jen 3 000 Kč u nároku č. 2) měsíčně; tyto výdaje podle obsahu zákaznické karty ani neověřila. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně namísto skutečného ověření úvěruschopnosti spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů.
17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 21 000 Kč (nárok č. 1) a 40 000 Kč (nárok č. 2). Žalovaná uhradila částku 11 700 Kč (nárok č. 1) a 22 550 Kč (nárok č. 2). Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované její právní předchůdkyně plnila.
19. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 26 750 Kč (9 300 Kč u nároku č. 1 a 17 450 Kč u nároku č. 2). Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy že žalovaná má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná tak dosud není v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyni tak nenáleží úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby přiznanou částku zaplatila do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud uvedenou lhůtu považuje za dostatečnou.
20. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 64 964,05 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 081,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 250,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 519,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50 519,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 91 714,05 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 26 750 Kč, tj. ze 29 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 64 964,05 Kč, tj. z 71 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 41 %. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.