Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 92/2026-17
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 81 896,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 79 286,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 856,82 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a částky 2 610,15 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 79 286,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 856,82 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a částky 2 610,15 Kč.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 81 896,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 27. 2. 2025 se žalobkyní v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka do výše úvěrového rámce 65 400 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru měsíčními splátkami nejpozději do 21. 8. 2026. Žalobkyně tak požaduje jistinu 37 000 Kč, poplatek za vyplacení ve výši 714,42 Kč, smluvní úrok 40 429,44 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 1 142,40 Kč. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalovaného žalobkyni. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 12. 2025 předžalobní výzvu, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 12. 5. 2025 do 10. 8. 2025 ve výši 2 610,15 Kč. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu ve výši 25 000 Kč čistého měsíčně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil ani se neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.
3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne 27. 2. 2025 a formuláře s informací o úvěru soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 65 400 Kč. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splatit nejpozději do 21. 8. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení úvěru 1,99 % z vyčerpané částky, poplatek „klidné spaní“ 3,66 Kč/den, poplatek „presto“ 165 Kč/každé vyplacení úvěru, informační SMS za 0,96 Kč/den. Součástí smlouvy je i dokument údaje o poskytovateli úvěru a informace pro spotřebitele, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále přehled splátek, sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V čl. 8.4 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení.
4. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele měla být ověřena náhledem na účet č. č. účtu. Z dokumentu identifikované příjmy soud zjistil, že měl být ověřen příjem žalovaného ve výši 37 206 Kč čistého měsíčně. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 28. 2. 2025 měla být žalovanému vyplacena částka 17 000 Kč, dne 12. 4. 2025 částka 10 028,78 Kč, dne 14. 4. 2025 částka 5 007,19 Kč, dne 18. 4. 2025 částka 1 101,81 Kč, dne 19. 4. 2025 částka 105,45 Kč a 116,37 Kč, dne 20. 4. 2025 částka 1 000 Kč, 1 042,27 Kč a 369,09 Kč, dne 21. 4. 2025 částka 1 467,43 Kč. Celkem tak bylo vyplaceno 37 238,39 Kč. Z dokumentu výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši 75 000 Kč, přičemž příjem byl ověřen ve výši 37 206 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 20 500 Kč (žalobkyně vyšla z výdajů ve výši 18 751,33 Kč). Disponibilní příjem měl tak činit 18 454,67 Kč. Z dokumentu souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním osobních údajů. Z dokumentu obecné principy posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti. Součástí smlouvy jsou obecné obchodní podmínky a sazebník.
5. Z emailu ze dne 11. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 82 001,41 Kč. Z výzvy ze dne 14. 12. 2025 (odeslané 16. 12. 2025) a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 83 448,05 Kč do tří dnů.
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 65 400 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně a poplatky splácet denními splátkami. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě částku 37 238,39 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z příjmů a výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši 37 206 Kč (sám žalovaný uvedl 75 000 Kč) a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 20 500 Kč (pro 4 osoby). Žalobkyně nedoložila podklady o ověření. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně se namísto skutečného ověření úvěruschopnosti spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 37 238,39 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný úvěr splácel, ale neuvedla výši uhrazené částky. Žalobkyně neuvedla žádná tvrzení ohledně výše uhrazené částky ze strany žalovaného. Žalobkyně se nedostavila k jednání a nemohla být poučena o nedostatku tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu tak nebylo možné určit výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl.
14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, tak soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.