Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 184/2026-13

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 22 560 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. V části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. V části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 28. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 28. 6. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota na částku 36 360 Kč, sestávající z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč, kterou měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 606 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmi dnů od předchozí splátky. Žalovaný uhradil celkem 13 800 Kč, jež byly započteny v pořadí stanoveném smluvními podmínkami na náklady soudního či mimosoudního vymáhání, smluvní pokuty, poplatky za prodlení, poplatek za zpracování a doručení úvěru, poplatek za hotovostní inkaso splátek a následně na jistinu úvěru v rozsahu 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru v rozsahu 16,53 %. Podle smluvních podmínek se při prodlení či neplnění žalovaného stal zbývající dluh včetně příslušenství splatným v termínu nejbližší následující týdenní splátky. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla prostřednictvím systému společnosti právnická osoba, kontrolu insolvenčního rejstříku, telefonické ověření zaměstnání a kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, dále vyhodnotila jeho aktuální finanční situaci podle čestného prohlášení o výši závazků, poznatků obchodního zástupce o dané lokalitě a předložených dokumentů zaznamenaných externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Žalovaný neuhradil ničeho přestože byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle , kdy žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v rámci podaného návrhu a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to ( ), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaný dne 28. 6. 2023 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal jej splácet v týdenních splátkách, smluvní úrok byl sjednán ve výši 70,89 % ročně, RPSN 212,77 %, ve smlouvě byly dále sjednány poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 28. 6. 2023). Žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil za dobu trvání úvěru částku 13 800 Kč (prokázáno platební historií). Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala před podáním žaloby (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 1. 2026).

5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení vzhledem k právnímu posouzení věci.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou byl sjednán úrok ve výši 70,89 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k červnu 2023 nejvýše 9,46 % ročně. Již v době před účinností současného dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. ).

11. V posuzované věci úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70,89 % p. a., výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období téměř 7,5x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik vysoký, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. . Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. ).

12. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku roli. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. -71).

13. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavřel, že posuzovaná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. -157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu , neboť žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. . V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

14. Žalobkyně se s ohledem na shora vyložené po žalovaném může domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalovanému skutečně poskytnuta, tedy částky 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Na tuto částku již žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení částku ve výši 13 800 Kč, soud proto žalobkyni přiznal toliko rozdíl ve výši 6 200 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení. (výrok II.)

15. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ustanovení o. z. ve spojení s ustanovením

16. Ohledně zbývající částky – poplatků za služby, a jejich příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na učiněný závěr o absolutně neplatné smlouvě o úvěru nárok na jejich úhradu žalobkyni nevznikl. (výrok I.)

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , neboť žalovanému jakožto převážně úspěšné straně sporu žádné náklady řízení nevznikly. (výrok III.)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.