Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 200/2026-13

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 45 364,38 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 45 364,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 364,38 Kč od 8. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 45 364,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 364,38 Kč od 8. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 28. 4. 2026 po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 364,38 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalovaný uzavřel distančním způsobem s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno., (dříve Anonymizováno) se sídlem jméno FO dne 7. 10. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 45 364,38 Kč, který měl být splacen nejpozději do 7. 2. 2026. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní dne 27. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně požaduje vrácení částky ve výši 45 364,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neuhradil, ani po upomínkách.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle , kdy žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to ( ), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 10. 2025 smlouvu o úvěru, kde se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal řádně a včas poskytnutou částku vrátit, včetně náhrad účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky a sjednaného úroku, úrok byl sjednán ve výši 0,4026 % denně, RPSN činí 299,98 % (prokázáno smlouvou ze dne 7. 10. 2025). Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 30 000 Kč. Dne 5. 2. 2026 uhradil žalovaný částku ve výši 45 364,38 Kč, přičemž částka ve výši 30 000 Kč byla započtena na jistinu, částka ve výši 750 Kč na poplatky a částka 14 614,38 Kč byla započtena na úroky (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jistiny spolu s poplatky a úroky (prokázáno fakturami). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ve spojení s dodatkem ke smlouvě). Žalobkyně žalovaného upomínkou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 45 364,38 Kč, žalovanému bylo téhož dne oznámeno postoupení pohledávky (prokázáno z předžalobní upomínky ze dne 20. 3. 2026, oznámení o postoupení pohledávky).

5. Ze skutkových zjištění učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční částku, a žalovaný se zavázal žalobkyni finanční částku vrátit spolu s poplatkem a sjednaným úrokem. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, a vrátil celkem částku 45 364,38 Kč.

6. Podle , (dále jen „“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou byl sjednán úrok ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k říjnu 2025 nejvýše 7,87 % ročně. Již v době před účinností současného dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. ).

14. V projednávané věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 146,949 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 18x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. . Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. ).

15. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. -71).

16. Na základě výše vyloženého tedy soud uzavřel, že posuzovaná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, a jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. -157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu , neboť žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. . V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

17. Žalobkyně by se tak po žalovaném s ohledem na výše uvedené mohla domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalovanému skutečně poskytnuta, tedy částky 30 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ze žalobkyní předložených listinných důkazů bylo zároveň zjištěno, že žalovaný uhradil dne 5. 2. 2026 částku ve výši 45 364,38 Kč, tj. částku vyšší než vzniklé bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedených důvodů soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. (výrok I.)

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , neboť žalovanému jako procesně úspěšné straně řízení žádné náklady řízení nevznikly. (výrok II).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.