Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 204/2026-9
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 748 211,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 748 211,22 Kč s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 741 480,80 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 741 480,80 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve 30 829 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 748 211,22 Kč s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 741 480,80 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 741 480,80 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve 30 829 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 21.4.2026 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 16. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 777 790 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 9 524 Kč. Na základě dodatku ze dne 3. 6. 2026 byla odložena splatnost pravidelných měsíčních splátek pro období od 12. 6. 2024 do 11. 7. 2024, výše následujících splátek se tím navýšila na 9 594 Kč. Na základě dodatku ze dne 27. 9. 2024 byla pak odložena splatnost pravidelných měsíčních splátek pro období od 12. 10. 2024 do 11. 11. 2024, výše následujících splátek se tím navýšila na 9 719 Kč. Žalovaný splácel svůj závazek do 14. 4. 2025, poté už nebylo placeno ničeho. Žalobkyně využila svého práva, prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Úvěr se stal splatným ke dni 27. 7. 2025. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 748 211,22 Kč, sjednaného úroku ve výši 7,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný dlužnou částku přes opakované výzvy nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Listinnými důkazy má soud za prokázáno, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 10. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 777 790 Kč, úroková sazba byla sjednána na 7,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky nejpozději do 12. 10. 2033, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 9 524 Kč. Pro případ porušení povinností splácet poskytnuté finanční prostředky řádně a však si účastníci ujednali právo žalobkyně prohlásit poskytnutý úvěr za splatný a požadovat okamžitou úhradu celého dluhu (smlouva o úvěru ze dne 16. 10. 2023). Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky dle ceníku (ceník pro soukromou klientelu). Na žádost žalovaného byla na základě dodatku ze dne 3. 6. 2026 odložena splatnost pravidelných měsíčních splátek pro období od 12. 6. 2024 do 11. 7. 2024, výše následujících splátek se tím navýšila na 9 594 Kč (dodatek ze dne 3. 6. 2026). Na žádost žalovaného na základě dodatku ze dne 27. 9. 2024 byla odložena splatnost i dalších pravidelných měsíčních splátek pro období od 12. 10. 2024 do 11. 11. 2024, výše následujících splátek se tím navýšila na 9 719 Kč (dodatek ze dne 27. 9. 2024). Žalovanému byl poskytnut úvěr ve sjednané výši dle smlouvy dne 16. 10. 2023 (stav úvěru v minulosti, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný hradil splátky úvěru do prosince 14. 4. 2025, poté se dostal s úhradou do prodlení (přehled čerpání a úhrad k úvěru). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dlužných splátek. Žalovaný byl současně upozorněn na možné zesplatnění neuhrazené části úvěru (upomínka ze dne 25. 6. 2025). Z důvodu trvajícího prodlení na straně žalovaného prohlásila žalobkyně nesplacenou část úvěru za splatnou, a to ke dni 27. 7. 2025. O tom byl žalovaný písemně vyrozuměn (oznámení ze dne 27. 7. 2025). Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 13. 3. 2026 (výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 13. 3. 2026, dodejka).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., předmětná smlouva se proto řídí také právní úpravou obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 777 790 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky a poplatky formou měsíčních splátek. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ani po poskytnutí dodatečné lhůty ke splácení, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě spolu s dohodnutými poplatky a úrokem. Dlužnou částku však žalovaný ani částečně neuhradil.
13. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku nezaplatil, ani po upomínkách, soud mu tuto povinnost uložil. (výrok I.)
14. O příslušenství soud rozhodl podle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.
15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 30 829 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 29 929 Kč a ve dvou náhradách hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 450 Kč, když podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, že má tato náhrada činit 300 Kč, avšak soud se v tomto ohledu přiklonil k názoru Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615), když nelze přehlédnout, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem.
17. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu je neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem viz např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).
18. Celkové náklady žalobkyně ve výši 30 829 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). (výrok II.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.