Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
43 C 108/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Tupou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 24 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. V části žaloby, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 24 600 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení, ve výši 1 441 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.II. V části žaloby, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 24 600 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení, ve výši 1 441 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky , Jméno advokátky, .
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 24 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná nesplnila povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, původně ve výši 16 000 Kč, který byl následně navýšen na 20 000 Kč a měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně tvrdila, že částka úvěru byla žalované poukázána na účet, jehož číslo uvedla žalovaná ve své žádosti o úvěr. Žalobkyně tvrdila, že částka úvěru byla žalované vyplacena dne datum na bankovní účet, jehož číslo žalovaná uvedla ve své žádosti. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovanou. Žalované byla zaslána i předžalobní výzva, dne datum.
2. K nařízenému jednání ve věci, dne datum se zástupkyně žalobkyně omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, předvolání jí bylo doručeno uložením na poště dne datum, uplynutím 10denní úložní doby na poště, následně byla zásilka vyvěšena na úřední desce soudu, dne datum. Žalovaná se k věci ani nijak nevyjádřila.
3. Soud potom jednal v nepřítomnosti účastníků, dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.
5. Mezi společností právnická osoba, a žalovanou, byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit za jeden měsíc, datum s úrokem zápůjční úroková sazba 279,83% p.a. celkem úrok 3 680 Kč, RPSN 1141,20%. Téhož dne, datum byl uzavřen dodatek ke smlouvě na celkovou výši úvěru ve výši 20 000 Kč, celkem ke splacení 24 600 Kč, úrok 4 600 Kč. (zjištěno ze: smlouvy o úvěru ze dne datum a dodatku č. hodnota ke smlouvě ).
6. Žalobkyně v žalobě netvrdila, ani nijak nedokládala, zda, případně jak, poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, před uzavřením úvěrové smlouvy nebo jejího dodatku, soudu k tomu nebyl předložen žádný doklad.
7. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalované byla na účet poukázána dne datum částka 16 000 Kč a dne datum další částka 4 000 Kč.
8. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila, dne datum částku 500 Kč na jistinu.
9. Protože se žalobkyně z jednání omluvila, zbavila se možnosti, aby ji soud poučil dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně označení důkazů k jejím tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a jejich doložení.
10. Dne datum byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností právnická osoba ,pohledávka byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a specifikace pohledávek, ze dne datum ).
11. Po právní stránce soud věc posoudil takto.
12. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně, která žalované úvěr poskytla, dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost jakkoli splnila. Jak již bylo uvedeno shora, vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nařízené na den datum nedostavila, nemohl ji soud v tomto smyslu poučit dle § 118a 1 a 3 o. s. ř., k doložení důkazů a tvrzení, ale lze předpokládat, že pokud by žalobkyně konkrétními důkazy od poskytovatele úvěru disponovala, k žalobě by je předložila. Žalobkyně si je v rámci své praxe nutnosti doložení těchto skutečností vědoma. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C-449/13, však platí, že „(…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
17. Pokud by úvěruschopnost žalované byla zkoumána řádně, soud by se dále musel zabývat otázkou platnosti této smlouvy, s ohledem na její mravnost, ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dále z rozsudků MS v Praze č. j. 22 Co 197/2019-99, rozsudku MS v Praze č. j. 17 Co 271/2020-112, 30 Co 61/2019-90, atd. V nyní posuzovaném případě sjednaný úrok převyšoval úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, v době uzavření úvěrové smlouvy, mnohokrát. Proto i z tohoto důvodu je úvěrová smlouva absolutně neplatná od samého počátku, za absurdně vysokou je třeba označit i RPSN, dále byla sjednána smluvní pokuta a další náklady.
18. Po zhodnocení těchto provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, § 2395 o.z. a smlouva je neplaná i pro její nemravnost, dle ust. § 580 a 588 o.z. Proto soud musel posoudit nárok žalobkyně jen jako bezdůvodné obohacení žalované, které je povinna, v souladu s § 2991 o.z., ve výši poskytnuté jistiny žalobkyni vrátit.
19. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.. Samotný ZSÚ byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
20. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
21. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Soud proto žalobě vyhověl ohledně jistiny, od které odečetl částku 500 Kč, kterou žalovaná zaplatila, tedy 19 500 Kč, ohledně nároku na smluvní úrok byla žaloba zamítnuta. Protože v okamžiku zahájení řízení žalovaná nebyla v prodlení se zaplacením, viz. odůvodnění rozsudku pod bodem 19., soud žalobu zamítl i v této části. Pro soud je závazný stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), k tomuto dni žalovaná v prodlení s vrácením jistoty nebyla, proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (shodně viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Protože soud nemohl posoudit aktuální majetkové poměry žalované, která zůstala v řízení zcela nečinná, stanovil lhůtu k plnění dle své úvahy, s přihlédnutím k výši částky.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení měla převážný procesní úspěch žalobkyně, ve výši 79% po odečtu neúspěchu 21% neúspěch, vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 58%. Náklady žalobkyně byly představovány náklady za právní zastoupení advokátkou, dle §6, § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. (a.t.) za 3 úkony po 400 Kč, za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, 3x paušál po 100 Kč, dle ust. § 14b odst. 6 a.t., z této částky 58% je 870 Kč, a připočteno bylo 58% z částky za zaplacený soudní poplatek z částky 984 Kčt.j. 571 Kč, celkem 1 441 Kč. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.