Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Cmo 99/2026-144

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Evy Hodanové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno

sídlem adresa

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného

bytem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

o zaplacení 808 237 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2026, č. j. -136

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. -95 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a konstatoval, že podáním odvolání proti rozsudku výše uvedenému vznikla žalovanému poplatková povinnost podle . K zaplacení poplatku za odvolání byl žalovaný vyzván usnesením ze dne 17. 12. 2025, č. j. -106, načež bylo žalovaným požádáno o osvobození od soudních poplatků. Této žádosti nebylo vyhověno, a proto byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a to v dodatečné patnáctidenní lhůtě. Ani v této lhůtě však žalovaný poplatek za podané odvolání nezaplatil, a proto soud prvního stupně odvolací řízení zastavil postupem podle ustanovení . Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením ve spojení s Žalovaný zavinil zastavení odvolacího řízení a byl by tak povinen hradit žalobkyni její náklady. Žalobkyni však v rámci odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém uvedl, že má nadále zájem na pokračování odvolacího řízení. Namítl, že v důsledku napadeného usnesení mu bylo odepřeno uplatnit jeho u garantované právo, tedy možnost domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu, a to výlučně pro nedostatek finančních prostředků. K tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. . Žalovaný zrekapituloval své osobní, majetkové a výdělečné poměry s tím, že tyto jsou natolik špatné, že není v jeho možnostech vyměřený soudní poplatek uhradit. Žalovaný zdůraznil, že na základní životní potřeby mu zbývá jen částka většinou nedosahující ani 6 000 Kč. Je tak zřejmé, že je pro něj objektivně nemožné soudní poplatek přesahující 40 000 Kč uhradit. Podle žalovaného zastavení řízení pro objektivní neschopnost soudní poplatek uhradit odporuje ustálené judikatuře. Příkladmo žalovaný uvedl rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. . Žalovaný dále vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že zastavení odvolacího řízení zavinil. Namítl, že vyvinul značnou snahu k tomu, aby řízení zastaveno nebylo, avšak v tak krátké době nedokázal změnit své poměry natolik, aby byl schopen soudní poplatek uhradit. Nadto v průběhu řízení vyvíjel snahu o smírné řešení sporu s žalobkyní, což však žalobkyně odmítla. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a aby mu přiznal osvobození od soudních poplatků podle ustanovení

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení , aniž k projednání odvolání žalovaného nařídil jednání ( , písm. c/ ), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.

4. Podle je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle , nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

5. V daném případě vznikla žalovanému podáním odvolání proti rozsudku ve věci vydanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení ve spojení s . Vzhledem k tomu, že soudní poplatek nebyl žalovaným zaplacen při podání odvolání, vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 12. 2025, č. j. -106, k jeho zaplacení ve výši 40 547 Kč podle položky 22 bod 1, písm. a/ sazebníku soudních poplatků ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva byla zástupci žalovaného doručena dne 18. 12. 2025. Ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku požádal žalovaný podáním ze dne 2. 1. 2026 o osvobození od jeho placení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2026, č. j. -124, tak, že osvobození nebylo žalovanému přiznáno. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2026, č. j. -131. Soud prvního stupně poté vyzval žalovaného opětovně k zaplacení soudního poplatku, a to usnesením ze dne 25. 5. 2026, č. j. -134, které bylo zástupci žalovaného doručeno dne 27. 5. 2025. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalovanému stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí usnesení bylo opět poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že ze spisu ani z podaného odvolání nevyplývá, že by soudní poplatek byl žalovaným podle výzvy soudu prvního stupně ze dne 25. 5. 2026, č. j. -134, zaplacen, nelze v řízení o jím podaném odvolání pokračovat. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud po zjištění, že poplatková povinnost nebyla žalovaným splněna, odvolací řízení zastavil podle ustanovení zákona o soudních poplatcích.

6. K žádosti o osvobození od soudních poplatků, kterou žalovaný učinil součástí podaného odvolání, odvolací soud uvádí, že o této již rozhodovat nelze, neboť žalovaným byla podána až po lhůtě, kterou mu určil soud prvního stupně v opětovné výzvě k zaplacení poplatku za odvolání. K tomu odvolací soud odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. (uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2020), podle kterých lze žádost o osvobození od soudních poplatků s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení.

7. Jako nedůvodnou je třeba odmítnout výtku žalovaného, že zastavením odvolacího řízení bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu pouze pro nedostatek finančních prostředků. Jak výše již bylo konstatováno, žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků byla pravomocně zamítnuta, přičemž důvodem bylo, že žalovaný neosvědčil splnění předpokladů podle ustanovení , když své majetkové poměry řádně nejen nedoložil, ale ani nevylíčil, jak bylo konstatováno v usnesení, jímž mu požadované osvobození nebylo přiznáno. Žalovanému proto nelze přisvědčit ani v tom, že zastavení řízení pro jím tvrzenou objektivní neschopnost soudní poplatek uhradit odporuje ustálené judikatuře. Ta naopak vychází z toho, že účastník musí nedostatek prostředků řádně tvrdit a doložit; pouhé tvrzení o nemajetnosti nepostačuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. ).

8. Jestliže osvobození od poplatkové povinnosti nebylo žalovanému přiznáno a soudní poplatek ve stanovené lhůtě jím nebyl zaplacen, bylo zastavení odvolacího řízení nikoli odepřením přístupu k soudu, jak žalovaný dále namítl, nýbrž jde o zákonný následek podle ustanovení . Není proto důvodná ani výhrada žalovaného proti závěru soudu prvního stupně, že nezaplacením poplatku zastavení odvolacího řízení zavinil. Tvrzení žalovaného, že v krátké době nemohl své majetkové poměry změnit natolik, aby poplatek uhradil, tento závěr přitom nezpochybňuje, neboť poměry žalovaného byly již posouzeny v pravomocně skončeném řízení o osvobození od soudních poplatků.

9. Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že na existenci poplatkové povinnosti a na následek jejího nesplnění v podobě zastavení odvolacího řízení nemá vliv ani žalovaným tvrzená snaha o smírné vyřešení sporu, kterou žalobkyně nepřijala.

10. Výrok I. usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému postupem podle ustanovení je proto věcně správný. Správný je rovněž výrok II. o nákladech odvolacího řízení, neboť žalovaný nesplněním poplatkové povinnosti zavinil, že odvolací řízení muselo být zastaveno, a tedy stíhala by ho povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni ve smyslu ustanovení , první věta Podle obsahu spisu však žalobkyně žádné náklady v souvislosti s odvoláním žalovaného proti rozsudku nevynaložila.

11. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správné podle ustanovení

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žádné takové náklady žalobkyni nevznikly, v důsledku čehož rozhodl odvolací soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).