Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 103/2026-36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci

žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení 12 867 Kč s příslušenstvím a

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 12 867,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 867,00 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, zaplacení částky 1 052,00 Kč a zaplacení úroku výši 75,41 % ročně z částky 8 868,92 Kč od 20. 1. 2026 do 10. 2. 2026 ve výši 391,38 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 8 686,92 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 1. 2026 dosáhne částky 38 246,40 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 12 867,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 867,00 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, zaplacení částky 1 052,00 Kč a zaplacení úroku výši 75,41 % ročně z částky 8 868,92 Kč od 20. 1. 2026 do 10. 2. 2026 ve výši 391,38 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 8 686,92 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 1. 2026 dosáhne částky 38 246,40 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30.4.2026 ve znění jejího doplnění domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12 867 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 20.1.2026 do zaplacení, dále na smluvní pokutě částku 1 052 Kč, úrok ve výši 75,41 % ročně z částky 8 868,92 Kč od 20.1.2026 do 10.2.2026 a následně ve výši zákonného úroku z prodlení do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 38 246,40 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že je registrovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, kdy se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou žalovaná podepsala dne 8.4.2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu v podobě tzv. Anonymizováno, tedy prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalované v klientské zóně, kam měla vstup pouze žalovaná. Žalobce popsal proces uzavření smlouvy, kdy nejprve došlo k ověření emailové adresy žalované a jejího telefonního čísla. Smlouva byla podepsána zaslaným podpisovým kódem. Oznámení o schválení smlouvy o úvěru bylo žalované zpřístupněno v klientské zóně a zasláno na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč na její účet uvedený ve smlouvě, kdy k vyplacení došlo dne 8.4.2024. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 664 Kč splatných vždy do 12. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem květen 2024. Žalobce posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to na základě zjištění příjmů žalované z výpisů z jejího účtu, dále z údajů z databází NRKI a SOLUS, kde neměla negativní záznamy, a z prohlášení žalované. Na základě takto získaných informací, jakož i provedeného skóringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Bylo přitom prověřeno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl v insolvenci, obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když uhradila pouze splátky, které žalobce konkretizoval, poslední splátka byla uhrazena dne 11.11.2025. Žalovaná v těchto splátkách, uhradila celkem částku 11 952 Kč. Žalobci tak v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut celkem v částce 747 Kč (3 x 249 Kč) za prodlení s úhradou 3 splátek delší než 30 dnů (splátky č. 17, 19, 20). Dále mu v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením celkem v částce 1 600 Kč, kdy jde o 200 Kč při prodlení s úhradou splátky delším než 15 dnů (splátky č. 9, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20). Z důvodu prodlení pak v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu 18.1.2026. K tomuto dni se pak v souladu se smlouvou stala splatnou celá dosud nesplacená jistina spolu s nezaplacenými úroky k tomuto dni, kdy celková částka se stala novou jistinou ve výši 10 520,29 Kč. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobce rovněž nárokuje zaplacení smluvní pokuty v částce 1 052 Kč, která byla vypočtena jako 0,1 % denně z nové jistiny za dobu od 20.1.2026 do sepisu žaloby. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, ta mu však ničeho neuhradila.

3. K výzvě soudu se žalovaná k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání, u kterého žalobce setrval na žalobě, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolán, nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti. I přes výzvu soudu a poučení dle žalobce u jednání neoznačil a nepředložil žádné další důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované. Prověření úvěruschopnosti měl za dostatečné.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem. Po provedeném dokazovaní má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou, má soud za prokázané, že žalobce disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů. Z předsmluvního formuláře k návrhu smlouvy č. hodnota (Anonymizováno) soud zjistil, že obsahuje standardní informace o spotřebitelském úvěru, základní parametry, které by měla mít uzavíraná smlouva mezi žalobcem a žalovanou. Z y označené nadpisy – Informace pro klienta, Žádost o úvěr, Podepsání smlouvy, soud zjistil, že obsahuje informace o tom, jakým způsobem jsou takové smlouvy žalobcem s klienty uzavírány, kdy je zřejmé že žalobce eviduje a uchovává data a časy komunikace s klientem. Prvním krokem k uzavření smlouvy je otevření webového odkazu Anonymizováno, kde si klient nadefinuje parametry spotřebitelského úvěru, vyplní informace o sobě. Následně dojde u nových klientů k ověření emailu, telefonu klienta formou zasílání SMS kódu, dojde k získání přístupu do klientské zóny. Stávající klienti se přihlásí do klientské zóny. Následně klient vyplní údaje k prověření úvěruschopnosti, systém přistoupí k analýze těchto dat. Klient je formou SMS zprávy informován o výsledku posouzení. Systém pak vygeneruje předsmluvní informace a návrh smlouvy, klientovy je zaslán email s těmito dokumenty. Následně dojde k vygenerování jedinečného podpisového kódu, platbě 1 Kč na účet klienta s uvedením variabilního symbolu, který je podpisovým kódem. Klient následně zaslaným kódem podepíše dokumenty zaslané mu na email, včetně smlouvy o úvěru. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobce měl tento doklad před uzavřením smlouvy k dispozici, ověřoval tak totožnost osoby s ním jednající. K tomu, že účastníci při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8.4.2024 postupovali popsaným způsobem žalobce předložil k důkazu záznamy z jeho interního systému – důkaz o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným, důkaz o zadání kódu pro ověření mobilního telefonu, email s předsmluvním formulářem a návrhem smlouvy, ověřovací email ohledně zpracování osobních údajů a přístupu do klientské zóny, doklad o zaslané SMS ohledně vyplacení úvěru a osobní stránku klienta. Soud má z těchto listin uvedené jednání účastníků za prokázané.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru č. hodnota je zřejmé, že šlo o smlouvu uzavíranou mezi žalobcem a žalovanou. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč na uvedený bankovní účet č. č. účtu, kdy žalovaná se měla zavázat úvěr splatit spolu s úrokovým navýšením ve 48 měsíčních splátkách po 664 Kč splatných nejpozději v 12. den v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba měla činit 75,41 % ročně po celou dobu splácení, úroky měly běžet až do skutečného vrácení jistiny úvěru, tedy i po případném zesplatnění úvěru, kdy měly přirůstat k nesplacené jistině. Obsahem smlouvy byla i ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení se splácením (viz čl. 6 smlouvy), kdy s ohledem na níže uvedené právní hodnocení soud tyto skutečnosti blíže nerozebírá. Smlouva je v místě podpisu žalované podepsána kódem Anonymizováno, kdy k podpisu mělo dojít dne 8.4.2024 ve 14:16 hodin. Ze zprávy Anonymizováno. ze dne 25.5.2026 je prokázáno že výše uvedený účet pro výplatu úvěru je účtem žalované. Z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že na něj dne 8.4.2024 byla připsána platba ve výši 1 Kč s textem „Anonymizováno. Podpisový kod a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského u – VS var. symbol.“ Je tedy zřejmé, že zaslaný variabilní symbol odpovídá podpisovému kódu uvedenému na smlouvě. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 8.4.2024 spolu se záznamem jednání v klientské zóně žalované má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované, že z jeho strany došlo k akceptaci uvedené úvěrové smlouvy, byly opětovně shrnuty základní parametry smlouvy, předložen splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení a potvrzení o provedené platbě je pak prokázáno, že žalobce dne 8.4.2024 zaplatil na výše uvedený účet žalované částku 10 000 Kč, a to z důvodu předmětné smlouvy o úvěru. Tato částka byla na účet žalované připsána dne 9.4.2024, což je zřejmé z výpisu z tohoto účtu.

8. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaná uhradila žalobci 18 plateb, kdy celkem jde o platbu ve výši 11 952 Kč, kdy je patrno, že z její strany bylo opakovaně hrazeno po ujednaném dni splatnosti, v lednu, květnu a říjnu 2025 nebyla provedena žádná splátka, kdy žalovaná hradila až v následujících měsících. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 13.10. 2025, 15.12.2025 12.1.2026 je zřejmé, že žalobce měl úvěrovou smlouvu za platně uzavřenou, upozorňoval jimi žalovanou na porušování povinností se splácením úvěru a na následky takového porušení. Z oznámení ze dne 18.1.2026, má soud za prokázané, že žalobce jej formuloval tak, že jím upozornil žalovanou na zesplatnění závazků vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru, vyzval ji k úhradě v oznámení specifikovaných částek. Žalobce nepředložil důkaz o zaslání tohoto oznámení žalované. K úhradě dlužných částek dle předmětné smlouvy o úvěru byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 10.4.2026, což bylo zjištěno z této výzvy spolu s dokladem o odeslání žalované z téhož dne.

9. Svá tvrzení k prověření schopnosti žalované splácet úvěr před uzavřením předmětné smlouvy dokládal žalobce následujícími listinami, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Z výpisů z účtu žalované u právnická osoba., jak je výše specifikován, soud zjistil, že žalobce měl tyto výpisy k dispozici. Je z nich patrno, že v prosinci 2023 byl počáteční zůstatek na účtu v částce 24 Kč, konečný zůstatek v částce – 19 Kč, v lednu 2024 byl konečný zůstatek na účtu 118,12 Kč, v únoru 2024 ve výši 452,92 Kč a v březnu 2024 ve výši 12 Kč. Je tak zřejmé, že v žádném z měsíců nebyla výše zůstatku na účtu v takové výši, která by umožňovala hradit splátky dle předmětné smlouvy o úvěru. Pokud jde o pravidelný příjem žalované, pak ve všech měsících je na účtu platba od společnosti právnická osoba, a to v různých částkách, v prosinci 2023 ve výši 13 584 Kč, v lednu 2024 ve výši 10 414 Kč, v únoru 2024 ve výši 10 858 Kč a v březnu 2024 ve výši 10 826 Kč. Není zřejmé, z jakého konkrétního důvodu jsou částky vypláceny. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisu záznamů z registru SOLUS vždy ze dne 8.4.2024 bylo zjištěno, že ohledně žalované nebyly zjištěny žádné záznamy. Jiné důkazy k tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované žalobce k důkazu nepředložil.

10. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalované pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. a násl. , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle , o spotřebitelském úvěru. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ustanovení je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ustanovení , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení a tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud přitom dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

16. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobce povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru při uzavírání této smlouvy nedostál. Žalobce v tomto směru neunesl zejména břemeno důkazní. Tento závěr přitom soud učinil ze zjištění, že žalobce při hodnocení poměrů žalované nepostupoval s odbornou péčí, a to jak při zjišťování jejích příjmů, tak při zjišťování jejích výdajů. Bylo přitom zjištěno, že žalobce měl před uzavřením smlouvy k dispozici výpisy z účtu žalované, z nichž bylo patrno, že na nich nejsou takové zůstatky, které by žalované umožnili splácet sjednaný spotřebitelský úvěr. Dále z nich bylo patrno, že její příjem se v daných měsících pohyboval v řádu jen málo přesahujícím 10 000 Kč. Žalobce měl rovněž údaje o věku žalované, kdy předmětná smlouva byla podepsána jen den poté, co tato dosáhla zletilosti. Vzhledem ke všemu uvedenému a k tomu, že žalovaná měla dle sjednané smlouvy dlouhodobě hradit splátky poskytnutého úvěru (při řádném splácení 48 měsíců), tak bylo při postupu s odbornou péčí na místě, aby se žalobce zabýval tím, zda je u žalované předpoklad příjmu do budoucna, ze kterého by byla schopna úvěr splácet. Žalobce však vůbec netvrdil, že by zjišťoval, jakou povahu má příjem zaznamenaný na účtu žalované, zda jde o příjem z pracovního poměru a zda je zde předpoklad jeho trvání do budoucna. K tomu žalobce ničeho netvrdil, nepředložil žádné důkazy o takovém postupu. Vzhledem k věku žalované a výši tohoto příjmu se přitom soudu jeví možné, že šlo pouze o příjem z brigády. Rovněž pak bylo na místě zjišťovat osobní a majetkové poměry žalované, její pravidelné měsíční výdaje na bydlení a další potřeby. K tomu však žalobce rovněž nic netvrdil a neprokazoval, když měl vyjít ze svých skóringových modelů, které však nemohou ničeho vypovídat o skutečných poměrech žalované. To, že žalovaná nebyla schopna úvěr ve sjednaných splátkách dlouhodobě splácet, pak vyplývá i z toho, že se dostávala do prodlení, některé splátky hradila až v následujícím měsíci, následně zcela hradit přestala.

17. Soud tak popsaný postup žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalované hodnotí jako rozporný s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutečnosti, že k podpisu všech listin týkajících se uzavírané smlouvy o úvěru i k vyplacení úvěru došlo v průběhu jednoho dne, pak soud nemůže učinit jiný závěr než ten, že žalobce neměl dostatečný časový prostor k ověření skutečných poměrů žalované a přes neúplnost informací, které měl ohledně ní k dispozici, přistoupil ihned k poskytnutí úvěru.

18. Soud tedy uzavírá, že žalobce před uzavřením tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách a přes existenci důvodných pochybností ohledně této její schopnosti jí spotřebitelský úvěr poskytl, kdy za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaná je tak povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru ( zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

19. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy, která měla být uzavřena dne 8.4.2024 poskytl žalované částku 10 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu ( ) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat ( ). Za situace, kdy mu již uhradila částku 11 952 Kč, již tak není povinna žalobci ničeho hradit.

20. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl, když nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení (vrácení jistiny úvěru, k čemuž již došlo), žalobce vůči žalované žádné další nároky z absolutně neplatné smlouvy nemá.

21. Ve výroku II. pak soud ohledně nároku na náhradu nákladů řízení postupoval dle , kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci zcela úspěšné žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.