Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 36/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 21 629,26 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 299,43 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně na žalované domáhala částky 11 329,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 10 912,23 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 299,43 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, jíž se žalobkyně na žalované domáhala částky 11 329,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 10 912,23 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že uzavřela se žalovanou dne 8. 1. 2025 distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě jí poskytla finanční prostředky až do výše 32 100 Kč s možností postupného čerpání, a to bezhotovostně na účet žalované č. č. účtu/0100. Žalovaná se zavázala předmětnou částku splatit do 5. 8. 2026, přičemž první splátka byla splatná dne 7. 2. 2025, a to vč. poplatku za službu a) Klidné spaní ve výši 161,04 Kč (nedoplatek 73,59 Kč), b) Presto ve výši 330 Kč (nedoplatek 320,48 Kč) a za c) Infomační SMS servis v částce 42,24 Kč (nedoplatek ve výši 19,20 Kč). Žalobkyně tvrdil, že žalovaná byla dále povinna zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99% z vyplacené částky (nedoplatek ve výši 199,57 Kč). Žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala dne 8. 1. 2025 částku 5 000 Kč a dne 13. 2. 2025 částku 5 310 Kč. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a tudíž žalobkyni náleží smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 8. 3. 2025 do 6. 6. 2025 v částce 401,37 Kč a úroku ve výši 10 315,66 Kč a úroku z prodlení. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně uvedla, že ji posoudila s odbornou péčí. Vycházela z databází vedených CNCB ( z registrů bankovních a nebankovních registrů), z informací dostupných v insolvenčním rejstříku a z centrální evidence exekucí a rovněž z informací získaných od žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, přestože byla poučen o tom, že v případě nevyjádření se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto věc projednal a rozhodl pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky, aniž by nařizoval jednání.
4. Z listinných důkazů má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 8. 1. 2025 za prokázané, že na jejím základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr s kreditním rámcem až do výše 32 100 Kč, a to převodem na její bankovní účet s tím, že žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 VOP. Splatnost první denní splátky nastala 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka byla splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Žalovaná se zavázala zcela splatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději k poslednímu dni trvání Smlouvy, ledaže by bylo dohodnuto jinak. Posledním dnem trvání smlouvy byl 29. den ode dne následujícího po posledním dni doby platnosti. Žalovaná měla celkově vrátit částku, která nebyla uvedena ve smlouvě, ale klientské sekci. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce (RPSN) byla stanovena na 2 557.46 %. Úroková sazba (pevná – denní úrok) byla stanovena na 1.066 % denně. Datum splatnosti první denní splátky (30. den ode dne poskytnutí Úvěru) byl stanoven na 7. 2. 2025 a datum splatnosti úvěru (poslední den trvání Smlouvy) byl stanoven na 3. 5. 2026. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaná poskytovateli úvěru zaplatí vyjma poskytnuté jistiny poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky, minimálně 500 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč, za službu Klidné spaní v částce 3,66 Kč denně a službu informační SMS za částku 0,96 Kč denně. Z listin y označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ se podává, že dne 8. 1. 2025 byla na účet žalované vyplacena částka 5 000 Kč a dne 13. 2. 2025 částka 5 310 Kč. Skutečnost, že dané částky byly připsány na výše uvedený účet vyplývá z listin y označené jako „Přehled pohybů na bankovním účtu “ ze dne 30. 7. 2026 a listin y nazvané „Autorizace ověření totožnosti“. V listin ě označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně.“ žalobkyně uvedla, že příjem žalované měla doložen v částce 17 469 Kč, když neuvedla, a to ani v žalobě z čeho toto bylo doloženo, když samotná žalovaná naopak uvedla čistý měsíční příjem v částce 22 000 Kč. Dále z této částky vyplynulo, že žalovaná měla výdaje na bydlení v částce 5 000 Kč měsíčně. Žádné další výdaje žalovaná neuvedla, tyto byly vypočteny žalobkyní v minimální částce 7 030. Žalobkyně uvažovala s rezervou pro výdaje 600 Kč. Z Všeobecných obchodních podmínek bodu č. 142 a 1.43 má soud za prokázané, že žadatel o úvěr je povinen na žádost Věřitele uvést pravdivé a úplné údaje o své finanční situaci a tyto údaje také náležitě doložit. Posouzení úvěruschopnosti je pak proces, během kterého Věřitel posoudí, zda je žadatel o úvěr schopen řádně splatit úvěr a v jaké výši je možné takový úvěr Klientovi poskytnout. Z emailové zprávy má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na emailovou adresu žalované upozornění na prodlení s úhradou dlužné splátky a oznámení o vypovězení smlouvy. Z listin y označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ datované 8. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě, pro zaplacení ji stanovila lhůtu 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listin listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z potvrzení o odeslání ze dne 10. 10. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.
5. Z listinných důkazů, které nejsou v odůvodnění výslovně citovány, nezjistil soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.
6. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. V právní rovině soud konstatuje, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně poskytla žalované na základě jejího požádání peněžní prostředky ve výši 10 310 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky, úroky a úroky z prodlení.
10. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.
13. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací z interních databází a externích registrů, z veřejných rejstříků a z informací sdělených žalovanou. Tvrdila, že měla k dispozici doklady o výši příjmu žalované. Na základě těchto podkladů byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr a žalovaná byla vyhodnocena jako způsobilá ke splácení úvěru až do výše 32 100 Kč. Z tvrzení žalobkyně sice vyplývá, že zkoumal celkové příjmy a výdaje žalované, avšak listin y prokazující její tvrzení nepředložil. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Žalobkyně kromě prohlášení v listin ě označené jako „Identifikované příjmy“ a v ní uvedených příjmových transakcí nepředložila žádný podklad, který měla k ověření příjmu žalované k dispozici. Rovněž neuvedla žádný konkrétní podklad, kterým disponovala při posuzování úvěruschopnosti žalované k ověření výdajů (v listin ě označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ je pouze uvedena výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč a ostatní vypočtené minimální výdaje v částce 7 030 Kč) a který by jakkoli zjišťoval a následně verifikoval její příjmy a zejm. výdaje. Za této situace má soud za to, že žalobkyně nedostatečně zjišťovala majetkovou situaci žalované a nepožadovala její řádné doložení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.
14. Ve skutkové rovině má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 8. 1. 2025 na účet částku 5 000 Kč a dne 13. 2. 2025 částku 5 310 Kč Kč.
15. Za situace, kdy žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobkyně k omezenosti nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).
16. Žalobkyně nikterak v žalobě netvrdila, jakou částku žalovaná žalobci uhradila. Z tvrzní žalobkyně o dlužné jistině je však vidět, že požaduje pouze částku 10 299,39. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 10 310 Kč, na kterou žalovaná uhradila dle žalobkyně částku 10,61 Kč (10 310 – 10 299,39). Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), poníženou o již uhrazenou částku. Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 10 299,39 Kč, která zohledňuje, co žalovaná na danou pohledávku uhradila. Za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262). S ohledem na shora uvedené soud nejprve shledal jako nedůvodnou žalobu ohledně dlužných poplatků, úroku a úroku z prodlení i ohledně smluvní pokuty ve výši 401,37 Kč.
17. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 10 299,39 Kč, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). V dané věci se žalovaná k podané žalobě nevyjádřila, a tudíž se soudu nemohla vyjádřit ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky. Žalobkyně pak tyto skutečnosti netvrdila, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 49 C 229/2022 -94). Nelze však přehlédnout, že je to právě žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní k majetkové sféře žalované. Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran se soud domnívá, že tato lhůta je dostačující pro zajištění dlužné částky popřípadě pro opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě byla ve věci úspěšnější žalovaná. Jelikož se však tato řízení neúčastnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.