Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 289/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Hlaváčkovou, ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o 30 304,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 859 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 9 445,1 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 304,10 Kč od 1. 5. 2026 do 25. 6. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 445,1 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 859 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 9 445,1 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 304,10 Kč od 1. 5. 2026 do 25. 6. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 445,1 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 7. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 304,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 se společností Anonymizováno., (dále jen „předchůdce žalobkyně“). Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 29. 12. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru s tím, že žalovaný načerpal celkem částku 30 304,10 Kč, a to na svůj bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s příslušenstvím. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když neuhradil ničeho. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároků žalobkyně činí částku 30 304,10 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.
3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základně níž mu měla být poskytnuta částka do 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s příslušenstvím. Z potvrzení o výplatách úvěru a sdělení banky soud zjistil, že úvěrovou společností bylo ve několika platbách ve dnech 30. 12. 2025 až 12. 1. 2026 na účet žalovaného zasláno celkem 20 859 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně potvrzení o odeslání ze dne 22. 6. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.
5. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně ničeho nedoložila.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ “), neboť právní jednání uskutečněné mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419 , § 420 a § 1810 a násl. o. z.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, právnická osoba. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši 20 859 Kč, přičemž žalovaný žalobci ničeho nevrátil. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neodložila, že by právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ , zároveň žalobkyně uvedla, nechť je nárok žalobkyně posouzen z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti. Žalovaný nárok soud tedy posuzoval jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Soud tedy žalobkyni výrokem I přiznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 6. 2026 (3 den od doručení výzvy dle domněnky doby dojití) do zaplacení a výrokem II žalobu zamítl co do zbývajícího požadovaného zákonného úroku z prodlení.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že zčásti (v rozsahu 38%) úspěšné žalobkyni soud přiznal odpovídající náhradu nákladů řízení ve výši 1 373 Kč. Tyto náklady se sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 213 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému za jeden úkon právní služby náleží 700 Kč dle § 14b odst. 1 177/1996 Sb. (dále jen ,,a.t .“) z tarifní hodnoty do 50 000 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby (tj. 2 100 Kč) a dále ke každému úkonu režijní paušál ve výši 100 Kč (celkem tedy 300 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst.1 o.s.ř. ).
15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách splněny, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.